Epos o Gilgameovi

Tabulka 1.

O tom, jen vechno zel a k hranici zem a moe zn vechna, chvlu chci zpvat.

Ve vidl a prozkoumal rovnou mrou, byl nadn vekerou moudrost. On tajemstv

zel, skryt odhalil a pinesl zvst o tom, co bylo ped potopou. Dalekou cestou el,

namhal se a trmcel a vechny trapy vryl v stlu kamennou. Hradbu dal vystavt

kol Uruku, kol Eanny, pokladnice ist.

Zi na jeho hradbu, je zbudovna jak z kovu, hle na jeho cimbu, jemu podobn

nikdo nevytvo. Dotkni se prahu, je z dvnch pochz as, pistup bl k Eann,

pbytku Itain, j podobn dn pozdj krl ni lovk nevytvo. Vystup na

hradbu uruckou, prochzej se po n, prozkoumej zklady jej, bedliv prohldni cihly.

Co jej cihly nejsou z plen hlny, co jej zklady nepoloilo mudrc sedm?

...

Hrdint bohov Gilgamee stvoili v podob jeho. Nebesk ama mu propjil kr-

su, bh Teub mu statenost dal. Bohov velc v podob tto Gilgamee stvoili, bo-

skou silou jej nadali. 12 lokt v i mila prsa jeho a 3 lokty dlouh bylo jeho mu-

stv. Ze 2/3 bh a lovk z jedn, tvar jeho tla bosk pvod jev, nebo bosk mat-

ka zkrlila postavu jeho. I proel zemmi vemi, a dorazil do msta Uruku. Kr

jako divok bt vznosnho kroku, rovnho sob nem v tasen zbran. Bubnem jsou

buzeni jeho druzi. Muov umti v komnatch stle ve strachu prodlvaj.

Nepout Gilgame syna k otci, ve dne v noci nut i dti k prci. On, past Uruku

hrazenho, msto aby byl ochrncem dvek, vzneen, siln a veho znal Gilgame

nepout dvku k jejmu milenci, dceru hrdiny, ani manelku mue udatnho.

Jejich nek zaslechli bohov velc. I zavolali Aruru mocnou: Tys Gilgamee stvo-

ila, nyn stvo podobu jeho. Nech el srdci jeho boulivmu. Nech zm spolu s-

ly, a oddychne si Uruk. Kdy to Aruru uslyela, podobu Anovu v srdci svm vytvo-

ila. Ruce sv umyla, hlnu odkrojila a na ni plivla. Stvoila Enkidua statenho, trvy

zrozenho, Ninurtou posvcenho. Porostl srst cel je tlo jeho, na hlav m vlasy

jak ena. Kadee vlas voln mu splvaj jako Nisab. Nezn ani lid, ani zemi, odn

je oblekem Sumukana a s gazelami travou se iv. S divokou zv k napajedlu se tla-

a stejn jako zvatm voda srdci jeho lahod. S lovcem, kladoucm lky, u napa-

jedla se setkal.

Kdy jej lovec spatil, tv jeho ustrunula, do domu svho vstoupil se stdem svm,

zkost jej pojala, ustrnul, zmlknul. Rozbouilo se srdce jeho a tv se mu zamraila,

hoe se vplilo do jeho nitra a jeho tv pijala podobu toho, kter se ubr v dli. Lo-

vec otevel sta a k otci svmu prav: Ote mj, jaksi mu, jen piel z hor, nej-

mocnj je v zemi, velkou m slu. Jako moc Anova jsou pevn pae jeho. Po horch

stle chod, neustle sps s dobytkem trvu a stle k napajedlu kroky m. Bojm se

piblit k nmu. Zasypal jmy, kter jsem vyhloubil, vytrhal lky, kter jsem nakla-

dl, dobytek s poln zv mi odloudil, brn mi konat prci v poli.

Otec jeho otevel sta sv a k lovci mluv: Synu mj, v mst Uruku Gilgame sd-

l, silnjho nad nho v zemi nen. Nadn je silou. Jako moc Anova jsou pevn pae

jeho. Vydej se do msta Uruku, zvst mu dej o silnm tom mui! On ti d nevstku,

kterou ty pivede k onomu mui, a ho jej sla zdol. A s dobytkem k napajedlu

pistoup, a ona odhod at svj a svdn vnady odhal. Jakmile ji spat, pibl se

k n. Avak zvata, s nimi v stepi vyrstal, jemu se odciz.

Uposlechl rady svho otce, ke Gilgameovi lovec odebral se. Na cestu do msta

Uruku se vydal. Dopej mi sluchu, Gilgamei! Jaksi mu, kter z hor piel, nej-

mocnj je v zemi, velkou m slu, jako moc Anova jsou pevn pae jeho. Po horch

stle chod, neustle s dobytkem trvu sps a stle k napajedlu kroky m. Bojm se

piblit k nmu. Zasypal jmy, kter jsem vyhloubil, vytrhal lky, kter jsem nakla-

dl, dobytek s poln zv mi odloudil, brn mi konat prci v poli.

I mluv Gilgame k nmu: Jdi, love mj, nevstku s sebou pive! A pistoup

s dobytkem k napajedlu, a ona odhod at svj a odhal svdn vnady. Jakmile ji

spat, pibl se k n. Vak zvata jeho, s nimi vyrstal v stepi, jemu se odciz.

Odeel lovec, nevstku s sebou vede. Odebrali se cestou pmou a tetho dne na ms-

to uren dorazili. Lovec i nevstka na mst tom pospolu usedli. Den prvn i druh u

napajedla sedli, a piel dobytek, aby se napojil vodou. Dorazila sem zvata, voda

lahod jejich srdci. A on, Enkidu, odchovanec stepi, s gazelami travou se iv, s do-

bytkem u napajdela pije. Stejn jako zvatm voda lahod jeho srdci. Spatila jej ne-

vstka, mue divokho, ze samho stedu stepi jinocha loupenho. To on, nevst-

ko, odho svj at, odhal sv lno, tvou rozho a vezme, nezdrhej se pijmout jeho

cht! A t spat, pistoup k tob. Uvolni svj at, a na tebe si lehne, ui s nm,

s divochem, jak um ena! Vak zvata jeho, s nimi vyrstal v stepi, jemu se odciz.

Mustv jeho ti lahodit bude.

Nevstka adra sv obnaila, lno odhalila, jej rozko vzal. Nezdrhala se pijmout

jeho cht. Uvolnila svj at, on na ni si lehl, uinila s nm, s divochem, jak um ena.

Mustv jeho j lahodilo. Po 6 dn a 7 noc Enkidu s nevstkou obcoval bez ustn, a

kdy se nasytil rozko jej, svou tv otoil ke svm zvatm. Jakmile gazely spati-

ly Enkidua, na prk se daly, i zv stepn od nho dalko pd. Chtl vyskoit Enkidu,

vak ztrnul bylo tlo. Kolena selhala, nebo odela zvata jeho. Zeslbl Enkidu,

jeho bh nen, jako byl dve, vak v moudrosti vyspl, ucho jeho se rozilo.

I navrtil se a usedl u nohou nevstky. Nevstce do tve hled, ui jeho naslouchaj,

co jemu nevstka prav. I mluv nevstka k nmu, k Enkiduovi: Krsn jsi, Enkidu,

bohu se podob. Pro bh se zvaty? Poj, zavedu t do Uruku, do istho chr-

mu, pbytku Ana a Itary, kde ije Gilgame a jako bk divok vldne lidem. Takto

k nmu promlouv, jej e je mu pjemn.

Pitele hled, jen rozuml by srdci jeho. I prav k n Enkidu: Poj, nevstko, vez-

mi mne s sebou do istho chrmu, svatho, pbytku Ana a Itary, kde ije Gilgame

dokonal sly a jako divok bk vldne lidem. Vyzvat jej chci a smle promluvit

k nmu, vzkiknout chci v Uruku: J jsem siln! J jsem to, jen osudy zmnm! Ten,

jen se v stepi zrodil, nadn je silou!

Nech Gilgame lc tvouzhldn! Gilgamee ti uki, kde je, j zajist vm. Poj,

Enkidu, do Uruku, kde mui jsou oopasky opsni a den co den svtek se slav, kde

pebvaj chlapci rozkoe a nevstky postavou krsn, svdnch vnad a vesel pln

staten muze z nonho loe vyjti nut. Tob, Enkidu, z ivota se radujcmu, chci

ukzat Gilgamee, kypcho veselm. Na nho pohle, v tv jeho zrej! Je mun

krsn a pln sly, cel jeho jeho tlo je pvabn. M vt slu ne ty! Spnku on ne-

zn ve dne ani v noci. Enkidu, svj nemrav zm, neb sm ama miluje Gilgame-

e! Anu, Enlil i Ea ucho jeho rozili. Dve ne sestoup z hor, Gilgame ve snu t

uz.

Gilgame vstal, sna se vznam snu uhodnout. I prav k matce sv: "Matko m, sen

jsem ml tto noci, na nebi bylo mnoho hvzd rozseto. Jedna jako moc Anova dopad-

la na m zda. Snail jsem se ji zvednout, vak tk byla pro mne. Snail jsem se ji

odstrit, nemohl jsem j pohnout. Uruck zem stanula u n, cel zem se k n shro-

mdila, lid se k n tla. Mui se kolem n kup, nohy j lbaj moji druzi. Tu jako

k en jsem k n poctil lsku. K nohm tvm jsem ji poloil. Pro jen dopout, aby

se stetla se mnou?"

Gilgameova matka Ninsun, moudr, veho znal, mu odpovd: "Protivnk tvj, ne-

besk hvzda, je jako moc Anova dopadla na tv zda, ji jsi chtl zvednout, vak

byla pro tebe tk, ji jsi chtl odstrit, vak nemohls j pohnout, ji jsi mi k nohm

poloil, j, kter jsem dopustila, aby se stetla s tebou, k n jako k en jsi poctil ls-

ku, to zna silnho druha, jen ptele ochrn. Nejmocnj je v zemi, m slu, jako

moc Anova jsou pevn pae jeho. K nmu jako k en jsi poctil lsku, je druh tvj,

jen nikdy t neopust. To je vklad snu tvho."

Gilgame po druh k matce sv prac: "Matko m, druh jsem vidl sen. Sekera lee-

la v Uruku. K n se shromdili. Uruck zem stanula u n, cel zem se k n shro-

mdila, lid se k n tla. J jsem ji k nohm tvm poloil a k n jako k en lsku

jsem poctil. Pros jen dopustila, aby se stetla se mnou?"

Gilgameova matka, moudr, veho znal, synu svmu odpovd: "Sekyra, kterou jsi

vidl, je lovk. To, e jako k en jsi k n poctil lsku, to, e jsem dopustila, aby se

s tebou stetla, to zna silnho druha, jen ptele ochrn. Nejmocnj je v zemi, m

slu, jako moc Anova jsou pevn pae jeho."

Gilgame otevel sta a k matce sv prav: "To nech mi pipadne v dl, a je jak-

koliv tk. Abych zskal vrnho druha, jsem odhodln podstoupit vechno."

Tak poznal Gilgame vklad svch sn. Skonila nevstka svou e k Enkiduovi.

Usedli oba u napajedla.

Tabulka 2.

Gilgame vstal, aby rozeil sen. I prav sv matce: Matko m, noci tto jsem bujae

krel uprosted mu. Na nebi hvzdy vzely. Anovo dlo dopadlo na m zda.

Chtl jsem je zvednout, vak tk bylo pro mne. Snail jsem se je odstrit, nemohl

jsem jm pohnout. Uruck zem se k nmu shromdila, mui mu nohy lbaj. Opel

jsem se elem, ostatn mne podepeli, zvedl jsem je a pinesl k tob.

Gilgameova matka veho znal Gilgameovi prav: Opravdu, Gilgamei, ten, jen

je jako ty, zrodil se na stepi, vychovaly jej hory. A jej spat, zaraduje se. Mui mu

budou nohy lbat. Objmat jej bude a ke mn pivede.

Ulehl znovu, jin sen vidl. I vyprv ten sen matce: Matko m, jin jsem ml sen.

Podivn vci jsem vidl. Na ulici Uruku, msta prostrannch tri, sekera leela. Lid

se k n shromdil. Vzhled sekery t podivn byl. Uzel jsem ji a zaradoval se velmi.

Zamiloval jsem si ji, jako s enou jsem se s n laskal. Vzal jsem ji a na sv rm ji po-

loil.

Gilgameova matka veho znal Gilgameovi prav: To, co jsi vidl, byl lovk.

K nmu jsi poctil lsku, protoe j jsem dopustila, aby se stetl s tebou.

Zatm co Gilame eil sny, Enkidu sedl u nohou nevstky. Oba se laskali spolu.

Zapomnl Enkidu, kde se zrodil. 6 dn a 7 noc Enkidu bez ustn s nevstkou obco-

val. I otevela nevstka sta sv a k Enkiduovi mluv: Hledm na tebe, Enkidu, po-

dob se bohu. Pro se zvaty po stepi stle chod? Poj, zavedu t do Uruku, msta

prostrannch tri, k chrmu istmu, Eann, pbytku Ana, kde sdl Gilgame do-

konal sly milovat jej bude jak sebe sama. Nue, vsta ze zem, msta pastova!

Vyslechl jej slova, souhlasil s e jej. Rada t eny do srdce mu padla. Odv svj

svlkla, jednm jej odla a druh at sob navlkla sama. Za ruku jej uchopila, jako

malho jej vedla ke stolu past, ke stji. Pasti se kol nho shromdili. I eptaj

lid uvaujce: Mu ten, jak se postavou podob Gilgameovi. Je postavy urostl.

Snad je to Enkidu, odchovanec stepi, jako moc Anova jsou pevn pae jeho.

Mlko zvat sl. Chlb jemu pedloili. Kol dokola zr, zaraen hled, neum En-

kidu chlb jsti, pivo pti se nenauil. Nevstka sv sta otevela a k Enkiduovi mluv:

Jez chlb, Enkidu, to nle k it! A pivo pij, jak zvykem je v zemi! Chlb jedl En-

kidu, a se nasytil, a piva pil 7 dbnk. Rozjaila se mysl jeho a rozveselila, zaplesa-

lo jeho srdce, tv se mu rozzila. Odstranil pnu, tlo sv zarostl pomazal olejem,

v lovka se zmnil. Odl se v at, jako enich je nyn. Chopil se zbran sv, na lvy

se chyst. Pasti za noci klidn ulhaj, vdy zahnal vlky a lvy polapil. Klidn spt

mohli siln hldai, nebo je Enkidu jejich strcem. lovk bdl, mu to jedinen.

...

Holdoval vesel, kdy svj zrak pozvedl, lovka spatil. I prav nevstce: Nevst-

ko, pive sem toho lovka, pro jen sem piel? Chci slyet jmno jeho.

Nevstka zvolala na lovka, ped nho pedstoupila a mluv k nmu: Hola, mui,

kam spch? Co znamen krok tvj namhav?

Mu otevel sta sv a k Enkiduovi mluv: Do domu pibuzenstva, osudu lid a d-

lu nevst. Mstu uloil tkou prci, namsto vesel smutek te vldne. Krli Uruku,

msta prostrannch tri, voln je buben lidu pro vbr nevst. Gilgameovi, krli

Uruku, msta prostrannch tri, jen jemu voln je buben lidu pro vbr nevst a se

zkonnou manelkou obcovat me. Neb on je prvn, potom manel jej. Tak v rad

boh ureno bylo ji pi odznut pupen ry. Toto mu osudem bylo ureno. Po

slovech onoho mue tv mu zbledla.

...

Enkidu vpedu kr, nevstka za nm. Kdy vstoupil do Uruku, msta prostrannch

tri, lid se kol nho shromdili a stanuli na ulici Uruku. Shromdni jsou lid a

mluv k nmu: Gilgameovi navlas se podob, jen men postavy je, m vak silnj

kosti. Ze vech stran si jej prohlej: Nejsilnj je v zemi, m slu. Mlko zvat

sl. Neustane te v Uruku zbran kln. Jsali muov: Hrdina je tu! V rysech

svch opravdov to mu. Gilgameovi, jako bohu, rovnho se dostalo protivnka.

Pro Icharu loe je pipraveno, aby Gilgame s Icharou noc strvil v milostnm ob-

jet. Bl se. Enkidu stoj v ulici, Gilgameovi vstoupit zabrauje.

...

Na zdech jeho vlas bujn roste. Gilgame stanul a pedstoupil ped jeho tv. Utkali

se na triti zem. Enkidu mu brnu zatarasil svou nohou. Gilgameovi vstoupiti br-

nil. Chytili se a jako bci na kolena klesli. Prh vyrvali, a se stny tsly. Na jedno

koleno poklekl Gilgame a druhou nohou o zemi se opel. Utiil se hnv jeho, prsa je-

ho se uklidnila. Enkidu k nmu prav: Jak jedinenho tv matka t porodila, divok

krva z obory, bohyn Ninsun. Nad ostatn mue hlavu tvou povila, krlovstv nad

lidmi do vnku dal tob Enlil.

Tabulka 3.

... Pros jenom zatouil uinit toto?... Polbili se navzjem a ptelstv uzaveli. ...

Matka Gilgameova, ve znajc, ped amaem pozvedla ruce sv: Pro jen, pro

uril jsi mmu synu srdce je pokoje nezn... ...

Slzami se naplnily oi Enkiduovy, u srdce jej zabolelo a zastnal hoce. Gilgame

sklonil svj pohled i mluv k Enkiduovi: Pro, pteli mj, oi tv slzami se naplni-

ly? Pro zabolelo t u srdce, pro hoce zastnals?

Enkidu otevel sta sv a ke Gilgameovi mluv: Nek, pteli mj, dus hrdlo m.

Ochably pae m, zeslbla sla m.

I otevel Gilgame sta sv a k Enkiduovi mluv: ... V lese bydl Chumbaba siln.

Pojme, zabijme ho, ze zem vyhlame veker zlo, pokcejme cedry! ...

Enkidu otevel sta sv a ke Gilgameovi mluv: Vz, pteli mj, po horch, kdy

se zv jsem chodval, do dlky edesti dvou hodin se rozkldal les. Kdo vak se

odv do nho vstoupit? Rozbou moe a ve chvn uvd zemi, jak vtr bouliv je

povelen k boji, jak pval vod zpevrac svtov strany, on je ten, jeho hnv je pval

vody. A kdy sv oteve sta, nebe se tese, chvj se kopce, hory kolsaj, a vechno

tvorstvo v drch se skrv. Jeho sta jsou ohe, dech jeho je smrt. Pros jenom za-

touil toto uinit? Nerovn boj musel bys podstoupit v Chuvavov sdle.

Gilgame otevel sta sv a k Enkiduovi mluv: Na horu cedrovou vystoupit chci,

je v lese hlubokm le. ...

Enkidu otevel sta sv a ke Gilgameovi mluv: Jak mme jt k lesu cedrovmu?

Strcem jeho, Gilgamei, je bojovnk statn, jen spnku nezn. Chumbabu obdail

ama tou vlastnost, Adad ho nadal boulivm hlasem, e kdykoli vzkikne, hory se

tesou. Aby les cedrov uchrnil, 7 hrznch dmon uril mu Enlil.

Gilgame otevel sta sv a k Enkiduovi mluv: Kdo, pteli mj, vystoup k nebi?

Jen bohov dl se amaem vn, vak lidem jsou seteni dnov. Ve, co in, je jen

vn vtru. Ty se snad chce bt smrti? Kam se podla statenost tv? Mm snad j

kret ped tebou, aby sta tv volala: "Jen dl, neboj se!" Padnu-li j, slvu chci za-

jistit sob. "Gilgame," vyprvt budou, "s Chuvavou mocnm boj svedl." jet dlou-

ho potom, a potomek v dom mm se zrod....

Protoe toto jsi vykl, velmi jsi zarmoutil m srdce. Ruce chci piloit k dlu a

pokcet cedry. Jmno vn chci zajistit sob. Te, pteli mj, prac chci povit

mistry, aby nm ulili zbran.

Mistry prac povili. Usedli umlci, spolu se rad. Toprka velk ulili, ulili sekery o

tech hivnch, ulili velik mee. epele o dvou hivnch, rukojeti o ticeti minch

z pravho zlata. Gilgame s Enkiduem deseti hivnami obtkni byli.

Do brny uruck o sedmi zvorch proudili lid a kupili se. Ulicemi Uruku, msta

prostrannch tri, Gilgame k mstsk brn se ubr. Star Uruku, usedli ped nm

a Gilgame k nim mluv. I poslouchali star Uruku. J, Gilgame, spatit chci toho,

o nm se mluv, jeho jmno zemmi z. Dostihnout chtl bych jej v cedrovm le-

se. Jak staten je potomek Uruku, v zemi chci rozhlsit. Ruce chci piloit k dlu a

pokcet cedry, jmno vn chci sob zajistit.

Star Uruku Gilgameovi odpov dali: Mlad jsi jet, Gilgamei, srdce t un

pli. Ty ani nev, co dl. Jak slchme, vzhled Chuvavv je dsiv. Kdo by se

odvil elit jeho zbranm?

Vyslechl Gilgame slova svch rdc, vzhldl a usml se na svho druha: Nyn,

pteli mj, takto jsem rozhodnut: I kdy se bojm, na cestu se vydm, jt chci s tebou

do lesa cedrovho. ... Nech bh tvj t chrn, nech na cest doprovz tebe, aby ses

vrtil zdrv do pstavit Uruku. Poklekl Gilgame, pozvedl ruce, slova, je prav:

K tob, amai, ruce sv v modlitb zvedm, k se odtamtud ve zdrav vrtm,

v pstavit Uruku pive mne zpt! Vezmi mne v ochranu svou! Gilgame zavolal

ptele svho, aby se podval na svou vtbu. ...

Nejen bh ama, ale i star msta mu ehnaj a svuj jej Enkiduovi znalmu

cesty, aby pivedl jejich krle ve zdrav zpt do Uruku. Z o Gilgameovch kanuly

slzy: Je-li to cesta, ji podstoupit nemm, potom nechpu, pros mi dal srdce nepo-

kojn. Jestlie pomoc mi odepe, jak jen mohu mt spch? Ale i kdybych ml umt,

s radost pjdu. Vak zdrv-li se vrtm, velebit tebe budu a nade trny povm te-

be! Pinesli mu zbroj. Velik mee luky a toulce do rukou vloili. Uchopil sekery,

na rm zavsil svj toulec s ananskm lukem. Na opasek me si zavsil. Te na

cestu vyrazit mohli.

Ke Gilgameovi lid se kup: Jak bude dlouho, ne do Uruku se vrt?

Star mu ehnaj, Gilgameovi na cestu rady udlej: Nedvuj, Gilgamei, v slu

svou, nech jasn jsou oi tv, na sebe dvej pozor! Nech kr Enkidu ped tebou,

zn on stezky. Tou cestou ji krel, po stezkch lesnch i po soutskch. Zl mysly

Chuvavovy zn. Ten, jen vpedu kr, ochrn druha svho, nech jasn je zrak je-

ho, on ochrn tebe. Nech ama spln tv pn, nech uke om tvm, o em tv

sta mluv. Nech oteve ti stezky uzaven, cesty nech uin krokm tvm schdn,

hory nech uin nohm tvm schdn! Z eho se raduje, nech pinese ti noc. Lu-

galbanda nech pi tob stoj ve tvm pn. Splnn svch pn doshni rychle.

V ece Chuvavov k n dospti chce, nohy sv umyj! Za nonho odpoinku studnu

kopej, abys v svm mchu ml stle istou vodu. Studenou vodu obtuj amaovi a

vdy pamatuj na Lugalbandu!

Enkidu otevel sta sv a ke Gilgameovi mluv: Protoe odhodln jsi, na cestu se

vydej! Nech srdce tv nezn strachu, na mne jen pohle! Nebo j znm dobe oby-

dl jeho, jako i cesty, po nich Chumbaba chod.

...

Kdy star vyslechli tuto e jeho, na cestu hrdinu propustili: Jdi, Gilgamei! Tvj

ochrann bh nech t doprovz! Cestu nech uke tob!

Gilgame otevel sta sv a k Enkiduovi mluv: Nue, pteli mj, do Egalmach

pojme ped Ninsun, krlovnu mocnou. Ninsun je moudr, rozvn, vech vc zna-

l. Moudrmi kroky dit bude nae nohy, pro kroky udl radu nam nohm. Ucho-

pili se a ruku v ruce Gilgame s Enkiduem kreli do Egalmach ped Ninsun, krlov-

nu mocnou.

Zvedl se Gilgame a do jejho vstoupil chrmu: Ninsun, osmlil jsem se. Na cestu

dalekou k Chumbabovi vydat se chci, boj, kter neznm, podstoupit chci, na cestu,

kterou neznm, vydat se chci. A do dne, kdy zpt se vrtm, a dorazm do lesa ce-

drovho, a mocnho Chumbabu skolm, a vechno zlo, je ama nenvid, vym-

tm z povrchu zem, za mne se modli k amaovi!

...

Do komnaty sv vstoupila Ninsun. atem, ozdobou tla svho, se odla, pipjala

perk, ozdobu svch ader, korunu si vloila na hlavu. Po schodech vybhla, na ste-

chu vystoupila. Na voln prostranstv vyla, aby ped amaem ob vykonala. Z-

palnou ob vykonala, k amaovi ruce sv pozvedla: Pro jsi mho syna Gilgamee

obdail nepokojnm srdcem? Te jsi jej podntil, aby se vydal na cestu dalekou

k Chumbabovi. Boj, kter nezn, podstoupit chce, na cestu, ji nezn, vydat se chce.

A do dne, kdy zpt se vrt, a doraz do lesa cedrovho, a skol mocnho Chumba-

bu a vechno zlo, je nenvid, vymt z povrchu zem, ve dni, jej mu znamenm

ur, nech Aja, nevsta tv, ti jej beze strachu pipomn a strcm noci jej

v ochranu sv, a ty, amai, veer zapadat bude.

...

Zhasila ob zpalnou odkvajc zaklnn, Enkidua zavolala, aby mu radu udlila:

Enkidu siln, teba jsi nevzeel z mho lna, nyn t prohlauji pbuznm Gilgame-

ovm. Veleknky a knky, zasvcen bohm, drahokam vloily na j Enkiduovi.

I vzaly jej k sob veleknky a dcery boh o jeho vchovu peovaly.

J jsem Enkidu, jeho Ninsun pijala za spznnho Gilgameova.

...

Nech Enkidu ptele chrn a druha ve zdrav pivede zpt, pes vmoly nech pe-

nese tlo jeho! Ve shromdn naem krle jsme svili tob, abys nm ve zdrav na-

vrtil krle.

Tabulka 4.

Po dvaceti dvou hodinch jdlo si ulomili, po ticeti dvou hodinch k spnku ulhali.

Padest dvou hodin kad den urazili. Cestu jednoho msce a patncti dn za pouh

ti dny vykonali. Za nonho odpoinku studnu vykopali.

...

Vzpome, cos eklv Uruku! Povsta a pistup k nmu, Gilgamei, potomku Uru-

ku.

Vyslechl Gilgame e jeho st a dodal si odvahy: Spn pistup k nmu, aby nm

neunikl! Sestupme do lesa, aby nm nezmizel! Sedm si navlk koil, jednu m na

sob, est je jich odloeno. Jak zuiv beran vyraz vped. Vykikl a vol strce

lesa.

...

Enkidu otevel sta sv a ke Gilgameovi mluv: Pteli mj, do lesa nevstupujme!

Kdy brnu jsem otvral, ochabla m ruka.

sta sv otevel Gilgame a k Enkiduovi mluv: Pteli mj, slabochm se podob-

me. Vekerm nebezpem jsi proel. Piteli mj, bitvy znal, kter jsi zkuen v bo-

ji, dotkne-li se mho roucha, nebude se bt smrti. ... Nech zmiz ochablost pa

tvch a slabost nech opust t. Stj, pteli mj, abychom spolen sestoupili. Nech

k boji odholno je srdce tv! Zapome na smrt a odho strach! Mu sml, obratn a

obezetn, jen kr vpedu, ochrn sebe a druha zachov ve zdrav. Vak oba kdy

padnou, slvu si zajist. K zahrad oba dospli. Zmlkla jejich slova, bez hlesu stanu-

li.

Tabulka 5.

I pravil Gilgame k Enkiduovi: A my tam dorazme, paprsky ve zmatku zmiz,

lesk potemn se.

Enkidu mluv k nmu, ke Gilgameovi: Piteli mj, jen polap ptka! Kam pob

pak mlata jeho? Paprsky potom hledejme! Jako mlata v trv pobhat budou. Pak

jet jednou sraz jej k zemi, pomocnka jeho sraz!

Uslyel Gilgame slova druha svho, uchopil do ruky sekyru, vythl me z opasku

svho. Gilgame je do je udeil. Enkidu, druh jeho, udeil jej po druh, pi tet rn

Chumbaba pad. Zmatek nastal, ticho se rozhostilo, strce Chumbabu srazil k zemi.

Do dlky dvou dvouhodin cedry nakaj. S nm kcel Enkidu cedrov lesy. Chvly

se ped jeho slovy Saria a Lebanon. Pak uklidnily se hory, hebeny horsk se uklidni-

ly. Pokcel ndhern cedry. Kdy jich sedm skcel, me thy osmi hiven, odal mu

zvsnk. Obydl Anunnak skryt otevel. Gilgame kcel stromy, zahrabal konky.

Enkidu pravil k nmu, ke Gilgameovi: Gilgamei, pokcej cedry!

Stanuli a s divem na les hled, zraj na vku cedr, zraj na vchod do lesa. Tam,

kde se Chumbaba prochzv, jeho krok stopy zanechv. Pm jsou cesty a uprave-

n stezky. Horu vid cedrovou, trn Irnimi, sdlo boh. Ped horou tou vznosn cedry

buj, pjemn je jejich stn, rozkoe pln, koviska sktaj kryt a pod cedry oleandry

ra. Uchopili se a k odpoinku se ubraj. Spnek, kter noc rozsv, je pemoh. V

polou noci vak nhle spnek jej opustil. Svj sen vyjevil Enkiduovi, pteli svmu.

Jestlie jsi mne nevzbudil, jak jen jsem procitnout mohl? Enkidu, pteli mj, sen

jsem vidl. To tys mne probudil. Jak jen bych procitnout mohl? Po prvnm snu sen

druh jsem vidl. Ve snu tom, pteli mj, hora se ztila, k zemi mne srazila, m no-

hy spoutala. Oslujc lesk to byl. Tu se mi zjevil jeden mu. V cel zemi jeho krsa

nemla rovn. Zpod hory mne vyprostil, vody dal pt, srdce m uklidnil a na zem

pevnou postavil m nohy.

I mluv Enkidu k bohu, ke Gilgameovi: Pojme odtud, pteli mj, neb vechno je

tu neptelsk. ...

Druh sen jsem zel: Na pat hory jsme stanuli. Hora se ztila a my jak muky

v rkos poletujc. Ten, jen se v stepi zrodil...

Enkidu volal ptele svho, aby mu vyloil sen: Pteli mj, krsn je tvj sen. Pte-

li mj, ta hora, kterou jsi zel, je Chumbaba. Chumbabu spoutme, usmrtme a jeho

mrtvolu pohodme na step.

Zrno na cestu se dali. Po dvaceti dvou hodinch jdlo si ulomili, po ticeti dvou ho-

dinch k spnku ulehli. Ped amaem studnu vykopali. Potom Gilgame z n vystou-

pil a jemnou svou mouku obtoval: Horo, pines mi sen. A hora mu pinesla sen.

Chladn zavanul vtr, zadul zefr a k spnku jej uloil. Zatm co Gilgame kle, bra-

du svou podpr o kolena, spnek, jen na lidstvo se rozlv, dopadl na nj. Za sted-

nho bdn nhle skonil jeho spnek. Vstal a pteli svmu prav: Pteli mj, nevo-

lal jsi mne? Pro jsem se tedy vzbudil? Nedotkl ses mne? Pro jen jsem poden?

Neel snad bh kolem? Pro jen se chvj m dy? Pteli mj, tet sen jsem vidl. A

sen, kter jsem vidl, zmaten byl. Nebesa volala, zem hmla. Pohaslo svtlo, tma

nastala. Vylehl blesk a vzplanul ohe, mrana zhoustla a dtila smrt. Pohasl jas, po-

has ohe a ve, co spadlo, v popel se promnilo. Sestupme dol. Mem se radit

v stepi. Enkidu vznam jeho snu vyloil.

Gilgame svou rukou sekyru uchopil a jal se kcet cedry, ale kdy Chumbaba ten

zvuk zaslechl, vzkypl v nm hnv a zvolal: Kdo to piel a stromy, je zdobily m

hory, zniil a skcel, m cedry?

A tu k nim shora, z nebe, nebesk promlouv ama: Jdte bl a nemjte strachu.

Krej te vped. On jet nepjde do svho domu.

Gilgame s Enkiduem dovnit vstoupili a nali Chumbabu zucho. Proudem mu

kanu-ly slzy.

Gilgame k nebeskmu amaovi mluv: ...Ped amae nebeskho jsem pedstou-

pil. Na cestu jsem se vydal, jak mi ureno bylo. I vyslechl nebesk ama modlitbu

Gilgameovu. Mocn vtry zvedly se proti Chumbabovi: orkn i severk, bouliv

vtr, vtr mraziv, smr a hork van, vtr osm se zvedlo proti nmu, Chumbabovi,

neme ji vped, neme ustoupit vzad. I zanechal Chumbaba marn nmahy.

Tu odpovdl Chumbaba Gilgameovi: Pus mne, Gilgamei! Ty bude pnem

mm a j tvm sluhou. A stromy, kter jsem pstoval pro tebe skcm a domy z nich

vystavm tob.

Avak Enkidu prav Gilgameovi: Slov, je Chumbaba prones neposlouchej!

Nedaruj Chumbabovi ivot! ...

I odzli hlavu Chumbabovu.

Tabulka 6.

Vlas pinav sob umyl a oistil sv zbran, na zda spustil si vrkoe vlas, svlkl si

pinav odv a oblkl ist, v pl zahalil se a sepjal sponou. A kdy si Gilgame

korunu na hlavu vloil, Itar vzneen sv oi pozvedla ke krse jeho: Poj ke mn,

Gilgamei, manelem mm se sta! Daruj, ach, daruj mi ovoce sv. Ty sta se mm

muem a j enou tvou! Vz ti dm zaphnout z lazuritu i ze zlata, jeho kola jsou

ze zlata a rohy z elektra, do nho zaphne boue, velk to mezky. A vstoup do do-

mu naeho v cedrov vni. Kdy do domu naeho vstupovat bude, nech prh i dla-

dice nohy tv lbaj. Nech poklekaj ped tebou krlov, vldci i knata a bohatstv

hor i zem nech tob co poplatek pinej. Nech kozy tv trojata, tv ovce dvoja-

ta vrhnou, tv osli s nkladem v bhu nech muly ped. K tvj, k vozu pipaen,

tryskem a vynik, tvj mezek, ke jhu pipaen, nech nem sob rovna!

Gilgame oteve sta sv a mluv k Itae vzneen: Co ti mm dt, a si t budu

brt? Mm ti dt olej pro tv tlo a tv roucho? Mm ti dt chlb a nco k jdlu? V-

ru, mm chlb, jak se na bohy slu, a mm t npoj, hodn krle. Co jen bych ti

ml dt, a si t budu brt? Ty jsi krb, jen neheje v zim, brna nedostavn, je ne-

brn vtru a boui, palc, kter drt i mue staten, epec, jeho pokrvka nechrn,

smla, je popin toho, kdo ji nese, mch, kter zm toho, jen jej nese. Vpenec,

kter zdi kamenn drol, stevc, tlac nohu svho pna. Kterho milence jsi na vky

milovala? Kter z past tvch se ti lbil navdy? Nue, milence tv vypotu ti! Tam

muovi, milenci tvho mld, rok co rok uruje lkan. Pastka, pestrho ptka, jsi

milovala, udeilas jej a peru jsi mu zlomila. Sed te v lese a vol: "M peru." Mi-

lovala jsi lva dokonal sly, sedm a sedm jam jsi pro nho kopat dala. Milovala jsi oe

v bitv proslulho, bk s bodcem a emnky jsi mu urila, sedm dvojhodin trysku jsi

mu urila, pt vodu zkalenou jsi mu urila a jeho matce Silili urilas lkan. Paste

std jsi milovala, jen podplamenici ti stle pipravoval, jen pro tebe kzltka zabjel

denn. Udeilas jej a v akala promnila, take jej vlastn hldai hon a jeho psi jej do

stehna kousaj. Milovala jsi Iullana, zahradnka svho otce, jen stle ti pinel ko-

ky datl a denn ti ndhern hostiny strojil. Oi jsi pozvedla k nmu a pedstoupi-

las ped nj: ", mj Iullane, uijme mun tv sly! Nech tr ruka tv! Zabo se

do mho lna!" I mluv k tob Iullanu: "Co vlastn ode mne d? Co nepekla

matka m, co jsem nejed dosyta, e mm te okusit jdlo kletby a pohoren? Co je

houtin teba pokrvky proti mrazu?" Kdy jsi slyela e jeho, udeila jej a v pa-

vouka promnila. Usadilas jej uprosted vodnho kola. Neme vystoupit k nhonu

vody, neme sestoupit k vdrm. A kdybys mne te milovala, jako s nimi i se mnou

bys naloila.

Kdy to Itar uslyela, rozhnvala se a na nebe vystoupila. Pedstoupila Itar ped ot-

ce svho Ana, ped Antou, matkou svou, slzy prolvala: Ote mj, Gilgame mne

urazil. Gilgame zavalil mne pohanou, pohanou a kletbami.

Otevel sta sv Anu a k Itar vzneen mluv: Sama jsi vyzvala krle Uruku, aby ti

odpov dal, a proto t Gilgame zavalil pohanou, pohanou a kletbami.

Otevela sta sv Itar a k Anovi, otci svmu, mluv: Ote mj, stvo mi nebeskho

bka, kter by Gilgamee zabil v pbytku jeho! Odepe-li mi stvoit nebeskho b-

ka, rozttm brnu podsvt, rozbiji veeje, vyvedu mrtv, kte pojdaj iv a mrtv

svm potem iv pekonaj.

Otevel sta sv Anu k Itar vzneen mluv: Jestlie d nebeskho bka, nasta-

ne 7 let hubench. Shromdilas pro lidi zrno? Pstovalas pro dobytek trvu?

Otevela sta sv Itar a k Anovi, otci svmu, mluv: Pro lidi zrno jsem nakupila,

pro dobytek trvu jsem nastdala. Kdyby 7 let hubench nastalo, pro lidi shromdi-

la jsem zrno, pro dobytek jsem trvu pstovala.

Nebesk bk sestoupil k ece. Pi jeho prvnm zafunn jma se otevela, 100 Urua-

n ztilo se do n. Pi druhm jeho zafunn jma se otevela a 200 Uruan ztilo se

do n. A pi tetm zafunn proti Enkiduovi se t. Vak Enkidu se jemu postavil na

odpor, uskoil strnaou a nebeskho bka za rohy chytil. Ale tu nebesk bk mu do

tve vchrstl svou slinu, svm tlustm ocasem udeil jej siln. Otevel Enkidu sta

sv a ke Gilgameovi mluv: Pteli mj, v mnohch ptkch jsme se proslavili, jak

jen te skolme nebeskho bka?

Pteli mj, vidl jsem, jak to proti nm. V slu svou dvru skldm. Vytrhnu

srdce jeho a polom ped amae. Olejem naplnm rohy a daruji Lugalbandovi. A

mne napadne, za ocas jej chytni, j mu vrazm dku mezi ij a rohy.

Pak honil Enkidu nebeskho bka, a ho konen chopil za tlust ocas jeho. A Gil-

game, jak zpasnk sml vrazil jemu dku mezi j a rohy. Kdy skolili bka nebes-

kho, srdce mu vytrhli a ped amae poloili. Pak zpt ustoupili a ped amaem na

tv padli. I usedli oba brati.

Vystoupila Itar na hrdby Uruku hrazenho, na cimbu vystoupila a kletby vyrazila:

Bda Gilgamei, kter mne pohanil tm, e zabil nebeskho bka!

Kdy Enkidu zaslechl slova Itaina, vytrhl ktu nebeskho bka a ve tv j vmetl:

Kdybych t dostih, pak s tebou bych naloil prv tak jako s tmto, vnitnosti jeho

zavsil bych na rm tv.

Shromdila Itar sv dvky, nevstky i knky chrmov a nad ktou nebeskho

bka lkt se jala.

I svolal Gilgame emeslnky a umlce vechny. Obdivuj umlci tlouku jeho roh.

Z ticeti min lazuritu utvoeny byly, 2 palce tlust byla jejich rohovina. 6 kor oleje,

obou to mru, daroval k pomazn Lugalbandovi, bohu svmu. Odnesl je a povsil

v komnat sv krlovsk.

V Eufratu ruce sv umyli, objali se a na cestu se vydali. Jak projdj ulicemi Uru-

ku, shromauje se lid Uruku a s divem na n hled. Gilgame ke knkm palco-

vm promlouv takto: Kdo je nejkrsnj z hrdin? Kdo je nejskvlej z mu?

Gilgame je nejkrsnj z hrdin! Gilgame je nejskvlej z mu!

Tabulka 7.

Gilgame vystrojil slavnost v palci svm. Usnuli hrdinov, na nonm loi sp, us-

nul i Enkidu a vid sen. Vyskoil z loe, vznam snu se uhodnout sna. I prav pteli

svmu: Sly, jak sen jsem ml tto noci: Anu, Enlil i nebesk ama radili se spo-

lu. I pravil Anu Enlilovi: "Pro zabili nebeskho bka a skolili Chumbabu, jen ste-

il horu cedrovou? Kdo z nich zemti m?"

Tu promluvil Enlil: "Nech zeme Enkidu! Gilgame vak zemti nesm!"

I odpovdl nebesk ama hrdinu Enlilovi: "Co nezabili na rozkaz tvj nebeskho

bka i Chumbabu? A te m nevinn Enkidu zemt?"

Hnvem vak vzplanul Enlil k nebeskmu amaovi: "Protoe k nim jako k rovnm

denn jsi chodil."

Enkidu nemocen leel ped Gilgameem. Proudem stkaly mu po lcch slzy: Brate

mj, mil mj brate! Pro jen mne zachrnit chtj na kor bratra mho? A mluv

dle: U ducha smrti, mm se snad posadit u jeho dve? A nemm ji nikdy svho

milho bratra oima uzt? V horenatm blouznn mluv Enkidu k brn, j se

dotkl pi vstupu do lesa Chumbabova, a obviuje ji, e ona zpsobila jeho nemoc.

Enkidu oi sv zved, s branou jak s lovkem mluv: Brno devn, nechpav,

rozumu u tebe nen! V okruhu dvaceti dvou hodin jsem shleal vzcnm devo tv,

kdy spatil jsem vysok cedry, nebylo deva, je rovnat se ti mohlo. estkrt dvanct

lokt tv vka, dvakrt dvanct tv ka. Tv panty, tv kovn a tvou petlici v Nip-

puru misti zhotovili. , dvee, kdybych j vdl, e toto se stane, e takov je krsa

tvho deva, sekyru bych uchopil a do tebe zaal, abych z tebe vyrobil vory. Stanul

jsem u brny jeho, Chumbabovy. Nyn den osudu tvho uinm tob, brno! Nech

krl, jen po mn pijde, jmno m odstran a sv vlastn vryje...

Gilgame naslouchal slovm Enkidua, ptele svho, a slzy mu kanuly. Gilgame

otevel sta sv a mluv k Enkiduovi: V Uruku irm, hrazenm, mu moudrost na-

dan podivn vci mluv. Pro, pteli mj, tv srdce mluvilo podivn vci? Ndhern

byl to sen, vak velk jde z nho strach. Ochromeny jsou tv dy. Ndhern byl to se,

vak zdravmu mui nek zpsobil. Sen hoe zpsobil zdravmu mui. Prosit chci

velik bohy.

Enkidu zaal proklnat lovce, kter k nmu pivedl nevstku, za to, e jej vzdlili od

zve a svedli s Gilgameem a tak zavinili jeho neastn osud. Zni jeho zisk, oslav

slu jeho! Nech je ti odporn jeho chovn! Nech zvata uprchnou ped nm! Nech

lovec nedojde splnn svch pn! A pak se jal proklnat nevstku: , poj, ne-

vstko, urm ti osud, osud, jen neskon na vky vk. Prokleji tebe prokletm vel-

km, proklet jeho nech stihne t brzy: aby t zavrhli milenci tvoji, a vnad se nasyt

tvch, aby ten, jeho miluje, tvou pohrdal pzn. A hz odpadky do tvho domu a

tmav kouty ulice a za pbytek ti slou! A zdruje se ve stnu zdi! A u tvch

nohou mo, a opilec i stzliv ve tv t ude. Protoe ne mne jsi uvrhla kletbu,

protoe na mne jsi poslala dmana zlho!

Uslyel ama e jeho st a z daleleka, z nebes na vol: Pro, Enkidu, prokln

nevstku, kter ti dala jst chlb hodn boh, dala ti pivo pt hodn krl, je oblkla

t v ndhern roucho a krsnho Gilgamee ti za druha dala. A nyn Gilgame, ptel

mj a milovan bratr, na loe vzneen ukld t. Posadil t na msto klidu po stran

lev, aby knata zem nohy tv lbala. Uruck lid nechv pro tebe kvlet a plakat,

vesel nrod pro tebe napln alem. A jestli t pek, pinav nech sv tlo, lvi se

odje ki a utee na step.

Uslyel Enkidu slova amae-hrdiny, i uklidnilo se srdce jeho rozhnvan. ... A

milenci z dlky k tob se vracej, a krlov i knata miluj tebe. A nikdo ped te-

bou v stehno se nebije, a staec ktic svou nad tebou pots! A ten, jen mec ti

odpral, mec svj oteve tob, a tob lazurit, karneol i zlato daruje. Pomsta a stih-

ne toho, jen u tebe moil, a vyprzdnn je jeho dm i skladit pln. Ped sam bo-

hy nech knz tebe uvede. A oputna je pro tebe manelka, teba je sedmkrt mat-

kou.

Hoko je v mysli Enkiduov. Sm le na loi. Za noci vyjev nitro pteli svmu:

Pteli, sen jsem ml tto noci. Nebesa volala a zem odpovdala. A j jsem stl sm!

Vidl jsem lovka, jeho tv byla zachmuena, tv jeho ptku Zu podobna byla,

jak orl drpy byly jeho nehty. Ztrnulm mne uinil, pak svlkl mne z mch at a

nahho ponoil do eky plamen. ... V ptka mne promnil, take m pae jak kdla

pta se pokryla pem. Dre mne za ruku vede mne do domu temnot, pbytku Irkal-

ly, do domu, z nho ten, jen veel, nevyjde nikdy. Po cest, odkud nvratu nen, do

domu, kde ti, kte v nm bydl, svtla jsou zbaveni, kde prach je jejich stravou a je-

jich pokrmen hlna. Jak ptci jsou odni pem, svtla nez, v temnotch sedl. V do-

m prachu, do nho jsem vstoupil, vidl jsem vldce, jejich koruny nahromadny

byly. Vidl jsem knata, kter kdys korunu nosila a od dvnch dob na zemi vldla,

jak sluhov Ana a Enlila na stl peen maso pedkldali, jdlo jim pedkldali a vo-

du studenou z mchu nalvali. V dom prachu, do nho jsem vstoupil, bydl almis-

t a velekn, bydl zaklnai a lenci svat, bydl mastii velikch boh, bydl Eta-

na, bydl bh Sumukan, bydl Erekigal, krlovna podsvt, Belitseri, psaka podsv-

t, ped n kle, tabulku dr a pedt j. Pozdvedla hlavu svou a na mne pat,

kouc: "Kdo sem vzal lovka toho?" ... Pomysli, kudy vude jsem s nm chodil! Mj

ptel zel sen, kter netst vt.

Den, kdy ten sen zel, ji skonil. Enkidu le den prv a druh. Na lku Enkiduov

smrt sedl. Den tet i tvrt Enkidu le, pt, est i sedm, osm, devt a dest,

nemoc Enkiduova vak neustv. Dn jedencte a dvancte Enkidu na lku svm le-

. Zavolal na Gilgamee a k nmu mluv: Pteli mj, stihlo mne proklet! Nemm

zemt jako ten, jen padne v boji? Bl jsem se bitvy, proto neslavn hynu. Pteli

mj, ten, jen v bitv padne, je blaen. Avak j...

Tabulka 8.

Sotva se ukzal prvn tpyt jitra, Gilgame na svho ptele zvolal: Enkidu, pteli

mj, tv matka gazela, otec tvj divok osel zplodili tebe. Ti, jejich ozdobou je ocas,

vychovali tebe, i dobytek poln se vemi pastvinami. A cesty Enkiduovy v cedrovm

lese t oplakvaj a neuti se v noci ni ve dne. A oplakvaj t star Uruku irho,

hrazenho, jejich palce ehnaly nm. A oplakvaj t bo vrch i hory, kter jsme

spolu zlzali. A oplakvaj t nivy a nakaj jako matka tv. A oplakvaj t cypie

i cedry, kter jsme v naem hnvu kceli. A oplakv t medvd, hyena, pardl, ty-

gr, leopard, lev, divok bk, srna i kozoroec a vechna zv poln. A oplakv tebe

bystina Ulai, po jejch bezch jsme se prochzvali. A oplakv tebe svat Eufrat,

u nho jsme erpali do mchu vodu. A oplakvaj t mui Uruku irho, hrazenho,

...my zabili jsme bka msta. A oplakv t ten, jen v mst Eridu tv jmno, vyz-

dvihl. A oplakv te ten, jen zrno vloil v sta tv. A oplakv t ten, jen poloil

pod tebe mslo. A oplakv t ten, jen vloil vno do tvch st. A oplakv t ne-

vstka, je pomazala t olejem jemnm. A oplakvj t z domu pbuzenstva, kte

manelku, prstenec tv rady. A brati jak sestry oplakvaj tebe. Byl jsem ti, Enkidu,

matkou tvou i tvm otcem. Na jeho pastvinch chci jej oplakvat. Slyte mne, mui,

slyte mne! Slyte mne, star Uruku, slyte mne! J pro Enkidua, ptele svho, pli.

Jak plaka nakm hoce. Sekeru z ruky m, luk z mho ramene, me z mho opas-

ku, tt, jen byl pede mnou, mj svten at, roucho m radosti uloupil dmon zl,

kter mne napadl. , mj pteli, mj mlad brate, jens honil po horch divok osly

a po stepi pardly, my, kte jsme doshli splnn tueb svch a hory zlezli, lapili b-

ka msta a zabili, Chumbabu skolili, jen sdlil v cedrovm lese, jak to spnek je,

jen se t zmocnil? Zachmuen jsi a u mne nesly? Pro jen on hlavu nepozved?

Dotkm se srdce jeho, to vak ji nebije. Jako nevsta zahalil si mj ptel svou tv,

avak j jako orel kroum nad nm, jako lvice, jej mlata do jmy spadla, pe nm

a za nm sem a tam chodm.

Rve si vlasy a rozsv jak heblem. Roucha sv nejlep strhv a odhazuje jak od-

porn. Pak Gilgame v zemi rozhlsit dal: Kovi, kovotepci, zlatnku, ryte, vytvo

ptele mho! Pak stvoil sochu ptele svho. Na loe vzneen jsem t uloil. Po-

sadil jsem t na msto klidu po lev stran, aby knata zem lbala nohy tv. Uruck

lid jsem nechal pro tebe kvlet a plakat, vesel nrod jsem pro tebe naplnil alem. A

ponvad jsem t pekal, sv tlo jsem ponechal pinav, lvi jsem se odl ko a ut-

kal na step.

Sotva se ukzal prvn svit jitra, uvolnil jeho pouta. Sotva se ukzal prvn svit jitra, tu

Gilgame vynsti kzal velik stl ze deva elemaku, ndoby z karneolu naplnil me-

dem, ndoby z lazuritu naplnil mslem, ozdobil a amaovi pedloil.

Tabulka 9.

Gilgame pro Enkidua, ptele svho, hoce ple a utk na step. A j zemu, ne-

budu snad jako Enkidu? Hoe se vplilo do mho nitra. Ze strachu ped smrt utkm

na step k Utanapitimu, synu Ubaratutua, na cestu jsem se vydal a spn krm. K

soutskm horskm jsem v noci dorazil. Spatil jsem lvy a ulekl jsem se. Pozved

jsem hlavu a k bohu Sinu se modlm, k Itae vzneen prosby m stoupaj: na ivu

mne zachovej!

V noci ulehl a ze sna se vzbudil nhle. Vidl, jak ze ivota se radovali. Sekeru po-

zvedl rukou, tasil dku z opasku svho, jako p mezi n vpadl, derem rozptlil je na

vechny strany. ...

Hory t jmno je Mau. Kdy dorazil k hoe t Mau, je denn vchod a zpad

slunce ste a jej vrchol se dotk nspu nebes a dole adra jej a do podsvt sa-

haj, jej brnu ste lid-korpioni, jejich hrzn vzezen vzbuzuje ds a pohled na

n znamen smrt, jejich tpytiv ze hory oblv. Slunce ste pi jeho vchodu i

zpadu. Kdy je Gilgame spatil, strachem a hrzou tv se mu zachmuila. Dodal si

mysli a piblil se k nim. korpion-lovk vol na enu svou: Ten, jen k nm

piel - tlo jeho z boskho je masa.

korpionu-lovku odpov manelka jeho: Ze dvou tetin bh je, lovk z jedn.

I vol korpion-lovk na mue onoho, obraceje se tmito slovy k potomku boh:

Pro jsi podstoupil dalekou cestu a piel a ke mn, pekroil bystiny, jich pe-

chod je obtn? Chci vdt, co t sem vede. Pro ses odhodlal k tomu, zvdt bych

chtl! ...

Za Utanapitim jsem piel, pedkem svm, jen v shromdn boh se dostal, hle-

daje ivot. Na smrt i ivot chci se ho zeptat.

korpion-lovk otevel sta sv a ke Gilgameovi mluv: Nikdo nebyl, Gilgamei,

jen doshl by toho. Nikdo nezlezl soutsky horsk. Na dvanct dvou hodin uvnit se

thnou, hust je temnota a svtla nen. K vchodu slunce svtla nen. K zpadu slunce

svtla nen. ...

V nku i alu, v zim i horku, za vzdech i ple na cestu chci se vydat. Nyn

mi otevi horskou brnu!

korpion-lovk otevel sta sv a ke Gilgameovi mluv: Vydej se na cestu, Gilga-

mei! Poho Mau pekro smle. Hory strm a kopce zlzej. A te ti otevu horskou

brnu!

Kdy to Gilgame slyel, na slova korpiona-lovka pozor si dal a po cest amao-

v vykroil k horm. Kdy urazil dvouhodinu jednu, temnota zhoustla, svtla nen a

neme nic vidt vpedu ni vzadu. Kdy urazil dvouhodin osm, vykikl, temnota

zhoustla, nen svtlo, neme nic vidt vpedu ni vzadu. Kdy uraz dvouhodin devt,

ct, jak vtr severn do tve mu lehl. Temnota zhoutla, svtlo nen, neme nic ro-

zeznat vpedu ni vzadu. Kdy urazil dvouhodin deset, vychov byl blzko. Kdy urazil

dvouhodin jedenct, ji se rozednvalo. Kdy urazil dvanct dvouhodin, ze kolem

se rozprostr. Kdy spatil boskou zahradu z drahokam, zamil k n, aby si prohl-

dl jej stromy. Karneol nese tu ovoce, tam vinn rva se pne, na pohled krsn. Lazu-

rit list tu nese, ovoce nese na pohled lahodn. ...

Tabulka 10.

... Jejich ko se odv, maso syrov pojd. ...Gilgamei, co se nestalo nikdy, pokud

se po vodch vtr hon.

Zarmoutil se ama, jat soucitem se k nmu vydal I prav ke Gilgameovi: Kam b-

, Gilgamei, ivot, jej hled, nenalezne.

Gilgame k nmu mluv, k amaovi statenmu: Kdy jsem po stepi sem a tam

chodil a bloudil, bylo snad na stepi hojn odpoinku? A pece jsem spal po cel lta.

Nech oi m spat slunce, a leskem jeho se nasytm! Vzdl se tma, a bude tu hoj-

nost svtla. Kdy mrtvmu dopno bude spatit lesk slunce?...

enkka Siduri, je v hlubinch moskch bydl, sed a pro ni dbn vyrobili, zlat

msidlo pro ni vyrobili. Zvojem je zahalena a Gilgame piblil se k n. pnou je

pokryt, odn je ko, bosk m maso na svm tle, v nitru jeho je al. Poutnku

z dalek cesty tv jeho se podob. enkka do dlky zr, v srdci svm promlouv

slova a sama se sebou se rad: Zajist lupi je to. Kam jen tak smle m? Kdy jej

enkka uzela, dvee na zvoru uzamkla, brnu svou zavela a zvoru upevnila.

Avak on, Gilgame, zaslechnuv ten hluk, pozvedl bodec a poloil jej. I mluv k n

Gilgame, k enkce: enkko, co jsi to spatila, es dvee zavela, svou brnu

zavela, zvorou upevnila? Rozbiji dvee tv, brnu tvou rozttm! Lapil jsem bka,

jen z nebe piel, a skolil. Zavil jsem Chumbabu, jen sdlil v cedrovm lese, i lvy

skolil v soutsce horsk.

I odpovd enkka jemu, Gilgameovi: Byl-lis to ty Gilgamei, kter jsi strce

zabil a Chumbabu zabil, jen v cedrovm sdlil lese, a lvy ubil v soutsce horsk, la-

pil bka, jen z neb piela, a kolil, pro jen jsou vyhubl lce tv a vpadl tve, ztr-

pen srdce tv, rysy tv ztrhan a al je v nitru tvm. Tv tvoje se podob poutnku

z dalek cesty. Mrazem a sluncem olehny jsou tv lce a jako za peludem po stepi

se hon.

I mluv k n Gilgame, k enkce: enkko, jak jen by nemly bt pohubl m l-

ce a vpadl m tve, ztrpen srdce m, ztrhan m rysy? Jak by nemlo bt nitro

m plno alu? A jak se nem podobat m tv poutnku z dalek cesty, a jak m lce

nemaj bt olehny sluncem a mrazem a jak se nemm za peludem po stepi honit?

Mj ptel, mj mlad bratr, Enkidu, jen honil po horch divok osly a po stepi par-

dly, my, kte jsme doshli splnn tueb svch a hory zlezli, lapili mocnho bka a

zabili, Chumbabu skolili, jen sdlil v cedrovm lese, a lvy ubili v soutskch hor-

skch, ptele mho, jeho jsem nade ve miloval, jen se mnou podstoupil vechny

strasti, Enkidua, jeho jsem nade ve miloval, jen se mnou podstoupil vechny stras-

ti, postihl lidstva osud. est dn a noc sedm jsem pro nho plakal, ani pohbt jsem

jej nechtl dt, a erv vypadl z jeho nosu. Ze strachu ped smrt utkm na step, neb

udlost s ptelem tce dolehla na mne. Po cestch dalekch, po stepi bloudm, neb.

Te utkm daleko na step. Jak jen mm mlet? Jak jen mohu bt tie? Ptel mj, je-

ho jsem miloval, v hlnu se zmnil. Enkidu se zmnil v hlnu. Mm snad i j jako on

ulehnout a nevstat na vky vk? Povz mi, enkko, jak je cesta k Utanapitimu!

Njak znamen mi dej. , dej mi njak znamen jej! Je-li to mon, moe chci pe-

kroit, mon-li to nen, na step chci prchnout!

I mluv enkka k nmu, ke Gilgameovi: Nikdy, Gilgamei, tu pechodu nebylo a

nikdo, jen od potku dn sem piel, moe nepekroil, jedin hrdina ama pes

moe kr, vak krom amae nikdo jej nepekroil. Obtn je pechod, cesta pes

n je namhav. Mezi nimi sou vody smrti, je pstup k nmu zahrazuji. Kde, Gilga-

mei, chce pekroit moe? Co si pone, a dospje k vodm smrti? Je vak, Gilga-

mei, jaksi Uranbi, lodivod Utanapitiho, soky m kamenn, po lese hady sbr.

Nech on tv tvou spat. Bude-li mon, s nim pekro moe. Mon-li to nen, na-

zpt se vra! Kam b, Gilgamei? ivot, jej hled, nenalezne! Kdy bozi lidstvo

stvoili, lidstvu v dl smrt dali, ivot vak v rukou svch si ponechali. Napl si alu-

dek, Gilgamei, ve dne i v noci se raduj! Denn podej slavnosti, tancuj a vesel se ve

dne i v noci! Nech ist jsou tv aty, hlavu svou umyj, ve vod se koupej! Starej se

o dtko, je za ruku t chyt! A manelka se raduje na tvm kln. Neb toto je d-

lem lidstva.

Kdy to Gilgame uslyel, sekyru uchopil do ruky a pipjal me k opasku svmu. Le-

sem se prodral, a k nim doel. Jako p mezi n vpadl. ekni mi, jak je tv jm-

no? J jsem Uranbi, lodnk Utanapitiho vzdlenho.

I mluv Gilgame k nmu, k Uranbimu: M jmno je Gilgame, kter jsem piel

z Uruku z Eanny, kter jsem pekroil hory na cest dalek k vchodu slunce. A te,

kdy jsem spatil tvou tv, Uranabi, uka mn Utanapitina vzdlenho!

I mluv Uranbi k nmu, ke Gilgameovi: Pro pohubl jsou tv lce a vpadl tv

tve, ztrpen srdce tv, tv rysy ztrhan a nitro plno alu? Tv tvoje se podob

poutnku z dalek cesty. Mrazem a sluncem olehny jsou tv lce a jako za peludem

po stepi se hon?

I mluv Gilgame knmu, k Uranbimu: Uranbi, jak jen by nemly bt pohubl

m lce a vpadl m tve, ztrpen srdce m, m rysy ztrhan? Jak by nemlo bt

nitro plno alu? A jak se nem podobat m tv poutnku z dalek cesty? Jak m lce

nemaj bt olehny sluncem a mrazem? Jak se nemm za peludem po stepi honit?

Mj ptel, mj mlad bratr, Enkidu, jen honil po horch divok osly a po stepi par-

dly, my, kte jsme doshli splnn tueb svch a hory zlezli, lapili mocnho bka a

zabili, Chumbabu skolili, jen sdlil v cedrovm lese, a lvy ubili v soutskch hor-

skch, ptele mho, jeho jsem nade ve miloval, jen se mnou podstoupil vechny

strasti, Enkidua, jeho jsem nade ve miloval, jen se mnou podstoupil vechny stras-

ti, postihl lidstva osud. est dn a noc sedm jsem pro nho plakal, ani pohbt jsem

jej nechtl dt, a erv vypadl z jeho nosu. Ze strachu ped smrt utkm na step, neb

udlost s ptelem tce dolehla na mne. Po cestch dalekch, po stepi bloudm, neb.

Te utkm daleko na step. Jak jen mm mlet? Jak jen mohu bt tie? Ptel mj, je-

ho jsem miloval, v hlnu se zmnil. Enkidu se zmnil v hlnu. Mm snad i j jako on

ulehnout a nevstat na vky vk? Povz, Uranbi, jak je cesta k Utanapitimu, nja-

k znamen mi dej, , dej mi njak znamen jej! Je-li to mon, moe chci pekroit,

mon-li to nen, na step chci utci.

I mluv Uranbi k nmu, ke Gilgameovi: Ruce tv, Gilgamei, zmaily pechod.

Rozttils soky kamnenn, posbrals hady v lese. Rozttny jsou te soky a had

v lese nen. Gilgamei, uchop te sekyru do ruky sv. Do lesa vejdi a nae dvakrte

edest ty o dlce ptkrt edest lokt, asfaltem poti, ohobluj a ke mn je dones!

Kdy to Gilgame uslyel, do ruky uchopil sekyru, pipevnil dku k opasku svmu,

do lesa sestoupil a naezal dvakrte edest ty o dlce ptkrt edest lokt, asfal-

tem potel, ohobloval a dones je k nmu. Na lo vystoupili Gilgame a Uranbi, na

vlny spustili lo, od bah pluli a cestu jednoho msce a patncti dn za pouh ti

dny vykonali. A k vodm smrti dospl Uranbi. I mluv Uranbi k nmu, ke Gilga-

meovi: Posp si, Gilgamei, chop se tye, vak vod smrti a se nedotkne tv ruka.

Druhou, tet a tvrtou ty uchop, Gilgamei! Ptou, estou a sedmou ty uchop, Gil-

gamei! Osmou, devtou i destou ty uchop, Gilgamei! Jedenctou i dvanctou ty

uchop, Gilgamei!

A kdy Gilgame dvakrt edest ty spoteboval, pak uvolnil Gilgame svj opa-

sek, z tla at strhl a jako plachtu jej rukama nad sebou dr.

Utanapitim do dlky zr, v srdci svm slova promlouv a sm se sebbou se rad:

Pro jsou rozbity na lodi kamenn soky? Pro pluje na n ten, jen nen jejm p-

nem? Ten, jen sem pichz, nen mj lovk. Dvm se, vak rozpoznat nemohu. I

mluv Utanapitim k nmu, ke Gilgameovi: Pro jsou vyhubl tv lce a vpadl tv

tve, srdce tv ztrpen, tv rysy ztrhan a al v nitru tvm? Tv tvoje se podob

poutnku z dalek cesty. Mrazem a sluncem jsou olehny tv lce a jako za peludem

po stepi se hon.

I mluv Gilgame k nmu, k Utanapitimu: Jak jen by nemly bt pohubl m lce a

vpadl m tve, ztrpen srdce m, m rysy ztrhan? Jak by nemlo bt nitro plno

alu? A jak se nem podobat m tv poutnku z dalek cesty? Jak m lce nemaj bt

olehny sluncem a mrazem? Jak se nemm za peludem po stepi honit? Mj ptel,

mj mlad bratr, Enkidu, jen honil po horch divok osly a po stepi pardly, my,

kte jsme doshli splnn tueb svch a hory zlezli, lapili mocnho bka a zabili,

Chumbabu skolili, jen sdlil v cedrovm lese, a lvy ubili v soutskch horskch, p-

tele mho, jeho jsem nade ve miloval, jen se mnou podstoupil vechny strasti, En-

kidua, jeho jsem nade ve miloval, jen se mnou podstoupil vechny strasti, postihl

lidstva osud. est dn a noc sedm jsem pro nho plakal, ani pohbt jsem jej nechtl

dt, a erv vypadl z jeho nosu. Ze strachu ped smrt utkm na step, neb udlost s

ptelem tce dolehla na mne. Po cestch dalekch, po stepi bloudm, neb. Te ut-

km daleko na step. Jak jen mm mlet? Jak jen mohu bt tie? Ptel mj, jeho jsem

miloval, v hlnu se zmnil. Enkidu se zmnil v hlnu. Mm snad i j jako on ulehnout

a nevstat na vky vk? Nyn chci jt a spatit Utanapitiho, jeho nazvaj vzdle-

nm. Kem krem jsem proel vechny zem, strm jsem zlezl hory, pekroil

vechna moe, ale nikde m tv se nenasytila spnkem sladkm. Trpil jsem se a-

lem, m dy se hoem naplnily. Jet jsem nedoel do domu enkky, a ji byl obno-

en mj at. Zabil jsem medvda, hyenu, lva, pardla a tygra i jelena, divokou zv,

j step se hm. Jejich maso mi bylo pokrmem, jejich ke atem.

... Co na vky dm stavme? Co na vky peetme? Co na vky brat o podl se

dl? Co na vky hnv trv v zemi? Co na vky eka se zved a pin zplavu?

Kuklu svou opout vka, aby lce jej zely tv slunce. Od pradvna nic stlho ne-

n. Spc i mrtv jak sob se pdobaj! Co oboj obraz smrti nevytvej? A prost

lovk, a urozen, kdy osud jejich se napln, tu se shromauj Anunnakov, vzne-

en bozi, a Mametu, je osud tvo, osud jejich jim ur. Jim pidl smrt i ivot, vak

smrt dny jej nikomu znmy nejsou!

Tabulka 11.

I prav jemu Gilgame, Utanapitimu vzdlenmu: Kdy se tak na tebe dvm, Uta-

napitim, v rozmrech svch odlin nejsi, jako j jsi. Ani rozdln nejsi, jako j jsi.

Srdce m je plno touhy po boji a ty jen neinn na zdech le. Nue, vyjev mi, jak

ses dostal v shromdn boh hledaje ivot!

I prav Utanapitim jemu, Gilgameovi: Slovo skryt chci odhalit tob, Gilgamei,

o tajemstv boh chci ci tob. Msto urippak, kter ty zn, je na behu Eufratu

le, star to bylo msto a bydleli v nm bozi. I neslo srdce velik bohy potopu seslat.

Radili se a otcem jejich byl Anu, poradcem jejich byl staten Enlil, Ninurta jejich

nosiem trnu, Ennugi jejich dozorcem stavidel, Ninigiku, bh Ea, promlouval s nimi

a slovo jejich opakuje chyi z rkosu: " chye z rkosu! stno! Ty, chye z rko-

su, sly, ty, stno, rozumj! Mui uruppack, synu Ubaratutua, strhni dm, vystav

lo, bohatstv zanech, ivot vyhledej! Majetek v nenvisti mj, ivot zachovej!

Vechno sm ivouc uve do lodi! A lodi t, ji postav, nech vymeny jsou roz-

mry jej. Nech stejn je ka i dlka jej! Jako Apsu stechou ji pokryj!" I porozu-

ml jsem a Eovi, pnu svmu, jsem pravil: "Vskutku, pane mj, cos mi ekl, toho si

velice vm a uinm tak. Co vak jen mm odpovdt mstu, lidu i starm?" Ea

otevel sta sv a pravil takto ke mn, sluebnku svmu: "Takto ty bude mluviti

k nim: Poznal jsem, e Enlil ke mn nenvist pojal. Nechci ji bydliti ve vaem ms-

t. Na pdu Enlilovu ji nohy sv poloil nechci. Na oken se pustm a s Eou, pnem

svm, bydliti budu. On na vs sele d hojnosti, skre ptk, ryb skre, pda po-

nese rodu hojnou. Zrna luskm d dtt, veer pak penici."

Jakmile zazil prvn tpyt jitra, zem cel se ke mn shromdila. ... Vechny mue

jsem vybdl k prci. Strhli m domy a lmali ohrady. Slab nosili asfalt, siln ve po-

tebn pineli. Ptho dne jsem navrhl rozmry jej. Jeden iku jej plocha byla, de-

setkrt edest lokt vysok byly jej stny. Desetkrt edest lokt byl okraj tverce

stechy. Navrhl jsem jej vnj podobu a dohromady spojil. esti stechami jsem ji

pokryl a rozdlil ji tak v sedmero pater. Vnitek jsem rozdlil jett na devt st a v

jej sted jsem zatloukl vodn kolky, vyhledal vesla a vechno potebn do n vloil.

est sr asfaltu jsem nasypal do pece, ti sry smly jsem do n vylil. Ti sry oleje

nosii pivlekli v koch, krom jednoho sru oleje, jeho k ucpn bylo teba, a dvou

sr olje, je uschoval si lodnk. Pro lid jsem porel bky, denn jsem pro n zabjel

ovce. Mot, erven vno a bl vlno dlnkm k pit jsem dval jak n vodu. Slavili

svtek jak o Novm roce. Natel jsem mast a nalil na sv ruce. Pi zpadu slunce lo

hotova byla. Obtn bylo ji na vodu spustit, kly ji musili podloit shora i zdola, a

ze dvou tetin se na vod octla. Ve, co jsem ml, na ni jsem naloil, vechno stbro,

kter jsem ml, jsem naloil na ni, vechno zlato, kter jsem ml, jsem naloil na ni.

Co jsem ml z ivho sm, na ni jsem naloil. Na lo jsem uvedl celou svou rodinu

a pbuzn sv. Zv stepn i drobn zvata stepn, vechny emeslnky jsem uvedl na

ni. Lhtu mi uril bh ama: "A zrna luskm dm dtt, veer pak penici, do lodi

vstup a utsni za sebou dvee!"

Konen nadela uren doba. Zrna luskm dal dtt, veer pak penici. Na vzhled

bounho mraku jsem zral, bylo to mrano na pohled stran. Vstoupil jsem do lodi,

za sebou uzavel dvee. K vysmolen lodi Pazur-Amurrovi, lodivodu, svil jsem pa-

lc i s jeho jmnm. Jakmile zazil prvn tpyt jitra, ze zkladu nebes mrak ern vy-

stoupil, bh Adad hmal v nm, ullat a Chani krej vpedu. Krej co nosii tr-

nu pes hory, zem, Erragal stavidla vytrhne. Kr bh Ninurta a nech petkat hr-

ze. Anunnakov pochodn zvedli a jejich z zemi zaehuj. Zden z Adada stoup

a k nebi, vekeren jas v temnotu mn. Zem ir jak hrnec se tt. Po cel den vl

jin vtr, dul prudce, vodami pikryl horstva, jak vada bitevn napadal lidi. Bratr ji

ani nevid bratra, a lidi z nebe ji poznati nelze. Tu sami bozi se potopy lekli, prchnu-

ve vystoupili a k Anovu nebi. Jako psi choul se bozi, skreni na ramp jeho. Jako

rodika Itar ki, nak vldkyn boh krsnohlas: "Nkdej dnov v bahno se

pemnili, protoe zlo jsem kzala ve shromdn boh. Jak jen jsem mohla zlo k-

zat ve shrommdn boh, vyhlsil vlku ke znien lidstva, j, j, kter jsem zrodila

lidstvo? Jak potr ryb te moe pln." A bozi Anunnakov nakaj s n. Bohov sed

scholeni v pli. Ml jejich rty.

Po est dn a noc sedm burcel vtr a potopa s bou pokryla zem. A kdy sedm na-

deel den, jin vtr zastavil potopu i boj, jej bojoval jak iky vojsk. Uklidnilo se mo-

e, zmlkla boue, potopa ustala. Na poas jsem se dval, vude zavldlo ticho a

vechno lidstvo v bahno se promnilo. Jak stecha rovn se prostral mol. Poklop

jsem otevel a na mou tv dopadl paprsek svtla. Poklek jsem, sed a zaplakal a po

m tvi kanuly slzy. Behy jsem vyhlel v obzoru moe. Za dvakrt dvancte dvou

hodin ostrov se vynoil. Na hoe Nisir m lo pistla. A hora Nisir lo drela, nedo-

volujc, aby zakolsala. Den prvn, den druh hora Nisir lo drela, nedovolujc, aby

zakolsala. Den tet i tvrt hora Nisir lo drela, nedovolujc, aby zakolsala. Pt i

est den hora Nisir lo drela pevn, nedovolujc, aby zakolsala. A kdy sedm den

nadeel, holubici jsem vyslal a voln pustil ven. Vyltla holubice, vak zpt se zas na-

vrtila, nebo nebylo msta, kde spoinout by mohla, a piltla zpt. Vlatovku jsem

vyslal a voln pustil. Vyltla vlatovka, vak zpt se zas navrtila, nebo nebylo ms-

ta, kde spoinout by mohla, a piltla nazpt. Havrana jsem vyslal a voln pustil. Vy-

ltl havran a spatil opadvajc vody. Hled, poletuje, krk, zpt se vak nevrtil.

tyem vtrm jsem vypustil ve a vylil litbu. Na samm vrcholu hory ob jsem

pinesl zpalnou. Sedm a sedm jsem obtnch postavil ndob, do jejich misek jsem

nakladl rkos, cedr a myrhu. ichali bozi vni, ichali bozi vni libou. Bozi kol

obtnka jak mouchy se shromdili. Kdy z daleka pila vzneen bohyn, pozvedla

velik mouchy z drahokam, je Anu j dle jejho pn zhotovit dal. "Vy, bozi zde,

jako nezapomenu na tento nhrdelnk z lazuritu, tak v pamti budu mt tyto dny a nik-

dy jich nezapomenu. Nech bozi k obti jdou, vak jen bh Enlil a k obti nechod,

protoe potopu pivodil bez rozvahy a lidstvo m v zhubu uved."

Kdy z dlky pichzel Enlil a spatil lo, Enlil hnvem vzplanul, pln zloby proti bo-

hm Igigi: "Co nkdo ivotem vyvz? Ni jeden lovk tu zkzu pet neml!"

Ninurta otevel sta sv a mluv k Enlilu hrdinovi: "Kdo krom Ey zn osonovat pl-

nu? Jen Ea zn vci vechny!"

Ea otevel sta sv i mluv k Enlilu hrdinovi: "Ty, hrdino, nejmoudej z boh, jak

jen, jak jen jsi mohl potopu seslat bez rozvahy? Na hnka vlo hch jeho, na zlo-

ince vlo jeho zloin! Uvoluj, aby nebylo odznuto, pitahuj, aby se nerozpadlo.

Msto abys potopu pived, k lev by byl povstal a zmenil lidstvo. Msto aby potopu

pived, k vlk by byl povstal a zmenil lidstvo. Msto abys potopu pived, k hlad

by byl nastal a zniil zemi. Msto abys potopu pived, k bh Erra byl by povstal a

zahubil lidstvo. J jsem to nebyl, jen vyzradil tajemstv velikch boh, jen pemou-

drmu jsem dal zt sen, aby se dovdl tajemstv boh. Te vak vy svou pomozte

radou!"

Tu Enlil do lodi vstoupil, mne za ruce chopil a vyvedl ven. Vyved i enu mou, po-

kleknout j dal vedle mne, dotkl se ela naeho a stoje mezi nmi poehnal nm: "A

dosud Utanapitim jen lovkem byl. Nyn Utanapitim i ena jeho nm bohm po-

dobni budou. Nech daleko pi sti ek te Utanapitim bydl."

I vzali mne a daleko pi st ek mne usadili. Vak kvli tob kdo nyn shromd

bohy, abys nalezl ivot, jej hled? Nue, k spnku neulehni a po est dn a sedm

noc! Ale stova se posadil na sv stehna, spnek jak mlha na nho dechne. I mluv

Utanapitim k n, ke sv en: Pohle jen na toho silka, jen po ivot touil! Sp-

nek jak mlha na nho dechl.

I mluv jeho ena k nmu, k Utanapitimu vzdlenmu: Dotkni se ho, aby se vzbu-

dil ten lovk. Cestou, po kter piel, nech ve zdrav se vrt! Branou, j vyel,

nech vrt se do zem sv!

I prav Utanapitim k n, ke sv en: Zl je lidstvo, on zl k tob bude. Nue, na-

pe mu chleby a kla je k jeho hlav, a dny, je prosp, na stn ozna!

I pekla chleby a k jeho hlav kladla a dny, je prospal, na stn oznaila. Chlb jeho

prvn je vyschl, druh scvrkl, tet zvlhl, u tvrtho zblela kra, pt m znmky

plsn, est je erstv upeen a sedm byl jet v peci, kdy se ho dotkl a on se pro-

budil.

I mluv Gilgame k nmu, k Utanapitimu vzdlenmu: Prv kdy mne spnek

pemhal, hned ses m dotkl a probudil mne.

I prav Utanapitim jemu, Gilgameovi: Te, Gilgamei, spotej chleby, dny, kter

jsi prospal, nech jsou znmy tob! Tvj prvn chlb je ji vyschl, druh scvrkl,

tet zvlhl, u tvrtho zblela kra, pt m znmky plsn, est je erstv upeen,

a pi sedmm ses probudil nhle.

I mluv Gilgame k nmu, k Utanapitimu vzdlenmu: Co jen mm dlat, Utana-

pitim? Kam mm jt? Mch d zmocnil se dmon a v dom mho loe smrt sed. A

kamkoliv polom svou nohu, h jen smrt.

I prav Utanapitim k nmu, k Uranbimu, lodivodu: Uranbi, pistn nech se

neraduje z tebe a pevoz nech t v nenvisti chov. Beh mosk, po nm stle cho-

d, nech znit! lovka, ped nm jsi el, jeho tlo je pokryto pnou, krsu jeho

d ke zohavila, vezmi odtud, Uranbi, a odve jej ke koupeli, aby smyl vodou

pnu do snhobla! A odhod svou ki, a odnese ji moe, aby se jeho tlo zbarvilo

krsou! Nech obnovena je elenka na jeho hlav, nech odje se rouchem, jm za-

kryje svou nahotu, aby, a do msta svho pijde, a dokon svou cestu, at mu ne-

zplesnivl, avak byl stle nov.

I vzal jej Uranbi a odvedl ke koupeli a jeho pnu smyl vodou do snhobla. Odho-

dil svou ki, moe ji odneslo, a jeho tlo krsou se zbarvilo. Obnovil elenku na sv

hlav, odl se rouchem a zakryl svou nahotu, aby, a do msta svho pijde, a do-

kon svou cestu, jeho at nezplesnivl, ale byl stle nov. Gilgame a Uranbi na

lo vstoupili, na vlny spustili lo a pluli pry. I prav jemu, Utanapitimu vzdlen-

mu, manelka jeho: Gilgame sem piel s nmahou a strast. Co mu chce dt, a

vracet se bude do sv zem?

I pozvedl veslo Gilgame a k behm pirazil lo. Tu pravil Utanapitim jemu, Gil-

gameovi: Gilgamei, tys piel sem s nmahou a strast. Co jen ti mm dt, a se

vracet bude do sv zem? Slovo skryt vyjevit chci tob, o rostlin, jen dv ivot,

chci ci tob. Rostlina ona, vzhledem svm podobna bodl, jej trny t pchnou do

rukou jak re. A se tv ruka zmocn t rostliny, pak bude asten ivota!

Kdy to Gilgame uslyel, hadici otevel, tk kameny uvzal na sv nohy. Thly

jej dol na dno ocenu, a rostlinu spatil. I utrhl rostlinu, tebas jej do rukou pchla.

Pak odzl kameny tk, je tily jeho nohy, a na beh jej odneslo moe. I pravil Gil-

game jemu, lodivodu Uranbimu: Uranbi, je to rostlina neklidu, skrze ni lovk

me ivota doshnout. Do Uruku hrazenho ji vezmu a lidem ji okusit dm. Jej

jmno je "Mladm-se-stv-staec". I j z n chci jsti a k svmu mld se vrtit. Po

dvaceti dvou hodinch jdlo si ulomili, po ticeti dvou hodinch k spnku ulhali. Tu

uvidl Gilgame studnu, jej voda byla chladn. I sestoupil dol, aby se umyl v jej

vod. Had uctil vni t rostliny, vylezl z vody a rostlinu odnes. A ihned odhodil ki.

Usedne Gilgame a hoce ple, po tvi jeho stkaj slzy. Pro koho, Uranbi, ruce

m se namhaly, pro koho ztrvena je krev mho srdce? Ni petku dobra jsem pro se-

be nedoshl, jen lev zem pro sebe sama vykonal dobro! To nyn na dvacet dvou ho-

din odnese pval vod. Kdy hadici jsem otevel a rozhzel nad, spatil jsem, jak

znamen mi bylo dno. Te ustoupit chci a korb na behu zanechat. Po dvaceti

dvou hodinch jdlo si ulomili, po ticeti dvouhodinch k spnku ulhali, a do Uruku

hrazenho dorazili. Tu pravil Gilgame k nmu, k Uranbimu, lodivodovi: Na hrad-

bu uruckou vystup, Uranbi, prochzej se po n, prozkoumej zklady jej, bedliv

prohldni cihly! Co jej cihly nejsou z plen hlny? Co zklady jej nepoloilo mu-

drc sedm? Jeden sar je msto, jeden sar zahrady a jeden sar pedmst i s pozemky

Itaina chrmu. Ti sary pedmst kolem Uruku se thnou.

Tabulka 1.Tabulka 2.Tabulka 3.Tabulka 4.Tabulka 5.Tabulka 6.Tabulka 7.Tabulka 8.Tabulka 9.Tabulka 10.Tabulka 11.