E N C Y K L O P E D I E G R A F I K A A   F O T O G R A F I E

Michael Freeman FOTOGRAFIE V PRAXISVĚTLO A SVÍCENÍ

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI

FOTOGRAFIE V PRAXI SVĚTLO A SVÍCENÍ

ŠÉFREDAKTOR MICHAEL FREEMANSPOLUPRÁCE CATHERINE QUINN

Michael Freeman’s Photo SchoolLight & LightingMichael Freeman

Copyright © 2 012 The Ilex Press LimitedFirst published in the UK in 2 012 by:

I L E X210 High StreetLewesEast Sussex BN7 2NSwww.ilex-press.com

Any copy of this book issued by the publisher is sold subject to the condition that it shall not by way of trade or otherwise be lent, resold, hired out or otherwise circulated without the publisher’s prior consent in any form of binding or cover other than that in which it is published and without a similar condition including these words being imposed on a subsequent purchaser.All rights reserved. No part of this book may be used or reproduced in any form or by any means – graphic, electronic, or mechanical, including photocopying, recording or informa-tion storage and retrieval systems – without the prior permission of the publisher.

Fotografi e v praxiSvětlo a svíceníMichael Freeman

© ZONER software, a.s.První vydání v roce 2 012.Zoner PressKatalogové číslo: ZRK1 218

ZONER software, a. s.Nové sady 18, 602 00 Brnohttp://www.zonerpress.cz

Šéfredaktor: Ing. Pavel KristiánOdpovědný redaktor: Pavel KristiánDTP: Dan Zůda© Překlad: Ing. Slavoj Písek

Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména pro-duktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení sice bylo postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostřed-kem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.

Dotazy týkající se distribuce směřujte na:Zoner PressZONER software, a. s.Nové sady 18, 602 00 Brnotel.: 532 190 883, fax: 543 257 245e-mail: knihy@zoner.czwww.zonerpress.czwww.knihyfoto.cz

ISBN 978-80-7 413-196-7

14

34

72

90

118

ObsahO této ediciProfi ly studentů

Základy osvětlení

Jak digitální fotoaparát zaznamenává světloDynamický rozsahBitová hloubka a tonalitaBarevná teplotaCvičení: Kreativní vyvážení bíléMěření světlaCvičení: Omezte se na bodové měření

Denní světlo

Slunce v průběhu dneCvičení: Focení při poledním slunciZvládnutí ostrého slunečního světlaCvičení: Zatočte se stínyFocení proti slunciCvičení: Postavte se slunci čelemZlaté světloCvičení: Využijte výhody zlatého světlaMraky a světloCvičení: Vytěžte maximum ze zataženého dneExtrémy počasíCvičení: Zvolte si déšť, mlhu nebo sníh

Obsah

Umělé světlo

Žhnoucí světloZářivkové světloCvičení: Barevné vyvážení vnitřních prostorVýbojkové světloSmíšené světloCvičení: Noční pohled na město

Styly svícení

Měkké světloObklopující světloCvičení: Vykoupejte objekt v měkkém světleTvrdé světloŠerosvitCvičení: Popostrčte to pomocí tvrdého světlaProtisvětloBoční a hranové světloCvičení: Odhalte texturuOsobní styly svíceníCvičení: Nalezněte vlastní osobní styl svícení

SlovníčekRejstříkBibliografi e a užitečné odkazy

Fotografi cké svícení

Blesk na fotoaparátuVyvážení blesku a přirozeného světlaCvičení: Odraz, rozptyl a synchronizace bleskuStudiový zábleskTrvalá světlaModelace světlaDomácí studioCvičení: Studiové snímky za pár korunUmístění světlaCvičení: Nasviťte portrét

W

U

ZÁKLADY OSVĚTLENÍ18

Ve fotografi cké terminologii dynamic-ký rozsah znamená rozdíl mezi nej-jasnějšími a  nejtmavšími tóny světla. Vysoce kontrastní scény, jako stínící strom zalitý zezadu přímým sluncem, mají vysoký dynamický rozsah, proto-že mezi stíny a prosvítajícím sluncem je velký rozdíl v  expozici. Ve scénách s  nízkým kontrastem, jako jsou třeba šedé krajinky při zatažené obloze, má veškeré světlo přibližně stejnou inten-zitu, takže snímek má relativně malý dynamický rozsah. Scény s  vysokým kontrastem se fotografují obtížněji, protože dokonce i  ty nejlepší sníma-če jsou schopné zachytit jen omezený dynamický rozsah, který často nestačí na pokrytí celého rozsahu poskytova-ného dostupným světlem. Pro pořízení kvalitních snímků je důležité vědět, jak toto omezení snímače eliminovat.

Představte si každý pixel ve vašem di-gitálním fotoaparátu jako kyblík na sbírání světla. Při otevření závěrky se každý kyblík naplní různým množ-stvím světla. Jakmile se závěrka zavře, změří se množství světla v  každém kyblíku v rozsahu 0–255, kde 0 je zcela černá a 255 čistě bílá. Jestliže se kyblík na světlo během expozice naplní na hodnotu 255, nemůže už sbírat žádné další světlo a  detaily v  této části scé-ny se ztratí. Stejně jako když není dost světla, které by dopadlo na některou část snímače, příslušné kyblíky budou ukazovat 0 a  ztratí se detaily ve stí-nech. Klíčem k úspěšné expozici je, aby většina světla byla mezi těmito dvěma extrémy, a tudíž aby došlo k zachycení co největšího množství detailů dané scény. A pamatujte, že při vyšších hod-notách ISO jsou stíny zasaženy šumem, který může pohltit skutečné detaily.

Dynamický rozsah

Clonové stupně

Dynamický rozsah se měří mnoha způsoby, ale pro nás fotografy je nej-užitečnější použití jednotek nazvaných expoziční stupně (EV, exposure value, lidově se nesprávně používá „clona“, o něco lépší je „clonové číslo“). Scéna zalitá sluncem může představovat dy-namický rozsah až 16 EV. Lidské oko dokáže zpracovat tak velký rozsah in-tenzit světla tím, že si rychle prohléd-ne jednotlivé oblasti scény a z nich pak v mozku sestaví celkový obraz. Naproti tomu moderní fotoaparáty jsou v jedné expozici schopny zachytit pouze 10–14 stupňů. Chce-li fotograf zachytit scénu s dynamickým rozsahem vyšším, než je jeho fotoaparát schopen zaznamenat, musí používat různé triky, jejichž zá-kladem je výpočet optimální expozice.

Vysoce kontrastní krajinkyZde můžete vidět detaily ve stínu v popředí i v okolní krajině, ale obloha je téměř čistě bílá. Jestliže je dynamický rozsah příliš vy-soký, je třeba se rozhodnout, jakou expozici optimálně zvolit.

Plnění kyblíkůPro získání jednoduché představy, jak senzor pracuje se světlem ze scény, je možné světlo považovat za kvantitativní veličinu, například za vodu plnící kyblíky s omezeným objemem.

O

P

19DYNAMICKÝ ROZSAH

Histogram

Digitální fotoaparáty nabízí neoceni-telný nástroj pro měření dynamického rozsahu scény: jasový histogram. Tento graf mapuje tonální hodnoty scény od zcela černé vlevo po čistě bílou vpravo na stupnici od 0 do 255 podle úrovně signálu v jednotlivých pixelech. Máte--li na svém fotoaparátu živý náhled, můžete při komponování snímku sle-dovat tyto hodnoty v  reálném čase na LCD displeji. Jinak můžete snímek vy-fotit, prohlédnout si ho a podle potřeby

Detail ve světlech (zcela vlevo)Dlouhá plochá čára podél pravé části histogramu (světla) naznačuje, že je k dispozici velké množství informací o jasně osvětlené hoře v pozadí. Ale levá strana histogramu je oříznutá a tvoří ostrý vrchol, což se pro-jeví tmavou siluetou chrámu v popředí.

Detail ve stínu (vlevo nahoře)Zde byla expozice nastave-na na stíny, které vytváří mírný svah na levé straně histogramu. Ale posunutí expozice způsobilo, že se světla dostala mimo rozsah a osvětlené pozadí se zcela ztrácí v přepálené, čistě bílé.

upravit expozici. Obrázky lze také pro-hlížet s histogramem při dodatečných úpravách ve Photoshopu nebo jiném editačním programu.

S  využitím histogramu může fotograf rychle vyhodnotit potenciální problé-my s expozicí, kdy je graf výrazně ne-vyvážený. Cílem je, aby se histogram zleva postupně zvedal a  pak klesal až k  pravému okraji. Jestliže je histo-gram namačkaný na levé straně, bude

snímek pravděpodobně podexponova-ný – příliš tmavý s chybějícími detaily ve stínech. Když je sklon useknutý na pravé straně, bude snímek přeexpono-vaný – příliš jasný s přepálenými bílý-mi plochami.

Histogram také může zobrazit samo-statné grafy pro každý barevný kanál R, G a B. Získáte tak lepší představu, kterým konkrétním částem scény hrozí podexpozice nebo přeexpozice. Jeden kanál může být v jasech oříznut, zatím-co zbývající dva mohou být zachyceny správně. To znamená, že ve světlech budou sice zachyceny detaily, ale jejich barva nebude přesná, protože procesor vyhodnotí pouze část barevné informa-ce.

O

ZÁKLADY OSVĚTLENÍ28

V sevření stínůJedině bodové měření světla dokázalo využít tak malý průzor v chrámu Bayon v Ang-koru v Kambodže ke změření denního světla dopadajícího na sochu venku. Tmavý inte-riér nebyl pro snímek vůbec důležitý (kvůli obrovskému dynamickému rozsahu by ho stejně nebylo možné zachytit), takže nevadí, že se ztrácí ve tmě a ještě více zdůrazňuje a rámuje vnější oblast.

Ruční expozimetryProfesionální ruční expozi-metry vybavené difuzní kopulí, kalotou, umožňují přesnější měření tím, že neměří světlo odražené od scény (tak jako vestavěné expozimetry), ale svět-lo dopadající na scénu (říká se tomu incidentní měření).

Předtím než je možné světlo kreativně využívat, je třeba ho změřit. Časem se naučíte „číst“ světlo pokaždé, než při-ložíte fotoaparát k oku. Tuto dovednost si můžete prakticky osvojit používáním

expozimetru – nástroje na vyčíslení intenzity světla, které dopadá na da-nou oblast nebo se od ní odráží. Tato zařízení jsou vestavěna v  digitálních foto aparátech, kde skrz objektiv (TTL,

through the lens) měří světlo odražené od zarámované scény. Existují i samo-statné ruční expozimetry, které mohou měřit přímo i světlo dopadající na foto-grafovaný objekt.

Měření světla

Použití vestavěného expozimetru

Vestavěné expozimetry v  digitálních fotoaparátech jsou nepostradatelným a  pokročilým nástrojem, ale nejsou samospasitelné. Jen na fotografovi je, aby pro danou scénu expozimetr použil správně a přesně interpretoval namě-řené hodnoty. U  rovnoměrně nasvíce-ných scén, kde všechny části snímku odráží přibližně stejné množství svět-la, je to relativně snadné. Mnohé scény jsou však daleko komplikovanější a jsou složeny z různých částí, které vyžadují rozdílnou expozici. I  když jsou měři-cí systémy v digitálních fotoaparátech různě složité, obecně mohou pracovat ve třech rozdílných režimech, z nichž

každý je optimalizován pro konkrétní světelné podmínky.

Měření pomocí vašeho fotoaparátu je stejně snadné jako nastavení auto-matického režimu a  pořízení snímku. Odražené světlo z různých oblastí zará-movaného snímku se změří a fotoapa-rát nastaví odpovídající kombinaci ISO / rychlost závěrky / clona (podle zvo-leného expozičního režimu). Digitální fotoaparáty měří scénu dokonce i v ma-nuálním režimu a  naměřené hodnoty zobrazují jako doporučení pro nastave-ní správné expozice.

W U

Maticové

Tento režim měření se u  různých vý-robců fotoaparátů objevuje pod různý-mi jmény – (multi)zónové, poměrové, evaluativní, ESP (electro-selective pat-tern) –, ale vždy funguje na stejném principu. Zarámovaná scéna je rozdě-lena na několik částí a každá z nich je změřena odděleně. Systém potom spo-čítá průměrnou expozici pro celou scé-nu tak, že porovná naměřené hodnoty s knihovnou snímků umístěnou v pa-měti (v  případě Nikonu obsahuje více než 30 000 snímků). Někdy se také zo-hledňují informace o zaostření a upřed-nostní se expozice nejvíce zaostřené oblasti.

Celoplošné se zdůrazněným středem

Režim celoplošného měření se zdůraz-něným středem také měří celou scénu, ale při stanovení expozice dává větší důraz na kruhovou oblast uprostřed snímku – vychází se z předpokladu, že střed scény je důležitější než její okra-je. Jak velkou váhu střed má, závisí na modelu fotoaparátu. Některé přístroje dokonce umožňují nastavit stupeň zdů-raznění i velikost zdůrazněné oblasti.

Bodové

V  režimu bodového měření se měří světlo v  malém kolečku, které pokrý-vá jen něco kolem 2 % celkové plochy snímku, a  ignoruje se vše ostatní. Po-užívá se pro přesné měření ve složitých světelných podmínkách a  měřicí bod lze zpravidla umístit do libovolné části snímku.

Přímočará scénaV tomto případě maticový měřicí systém fotoaparátu rozpoznal, že jasy v horní části snímku představují modrou oblohu, a nastavil expozici tak, aby byla správ-ně zachycena.

Složitější nasvíceníKoruny stromů, obklopené stíny na okraji snímku, si vyžádaly použití celoplošného měření se zdůrazněným středem. Díky němu jsou správně ignorovány tmavé stíny na okrajích snímku a obloha není přeexponovaná.

W

UMĚLÉ SVĚTLO76

Zářivkové světlo

Tokijské metroVeřejná prostranství, jako třeba tahle stanice tokijského metra, bývají osvětlena levnými zářivkami. Pokud barevný nádech na snímku příliš neruší, není potřeba mít na takových místech vyvážení bílé vždy dokonalé.

V současné době je velmi rozšířené zá-řivkové osvětlení, které je efektivnější než žárovky, protože k  vytvoření jas-ného světla spotřebuje méně energie. Zářivky fungují tak, že elektrický proud prochází plynem uzavřeným v  trubici, jejíž vnitřek je pokrytý fosforem, kte-rý je procházejícím proudem nabuzen a  vyzařuje světlo. Díky své efektivitě byly zářivky po celá desetiletí popu-lární v průmyslu a komerčních prosto-rách, ale poslední dobou si stále častěji nalézají cestu i do domácností.

To je sice dobré pro životní prostředí, ale poněkud nešťastné pro fotografy, protože zářivkové světlo se nikdy ne-dalo nazvat lichotivým. Kromě toho, že ho máme spojeno se sterilními, ko-merčními prostorami, je tento typ svět-la zcela nepřirozený – ve skutečnosti byla jeho barevná teplota napasována někam mezi barvu ranního/večerní-ho a odpoledního slunečního svitu. To se udělalo kvůli světelné pohodě, ale ve skutečnosti nemá zářivkové světlo spojité spektrum, zastoupení jednotli-vých vlnových délek není plynulé jako žárovkové nebo sluneční světlo. Skládá se z několika oddělených špiček v mod-ré a zelené oblasti spektra, ale v červe-né části má mezery. Náš mozek dokáže docela dobře chybějící místa doplnit, takže scénu osvětlenou zářivkami vní-máme normálně, ale obrazové snímače s tím mají mnohem více práce.

Zářivky používané v  moderních do-mácnostech urazily velký kus cesty, než se vyvinuly z těch dlouhých trubic, které se používaly ve školách, kancelá-řích a  na dalších ponurých veřejných místech. Velká péče byla věnována

tomu, aby jejich fosfor vydával teplejší světlo, podobnější přirozenému bílému dennímu světlu. Na trhu jsou zářivky s různou barevnou teplotou vydávající teplejší nebo studenější světlo. Jejich startování je také hladší, takže již ne-dochází k blikání, ze kterého tak často u tradičních zářivek bolela hlava. Těm-to světlům se říká kompaktní zářivky, protože jejich trubice jsou poskládá-ny do spirály nebo smyčky, takže jsou mnohem menší a vejdou se i do klasic-kých žárovkových svítidel.

Žárovky vs. zářivky

Obrázek dole ukazuje spojité spektrum žárovkového světla. Díky tomu, že se sklá-dá ze všech barev světla, může na snímku přesně vykreslit každou z těchto barev. Spektrum zářivkového světla je naopak přerušované a nespojité s ostrými špičkami ve studených barvách a nejsou v něm obsa-ženy zdaleka všechny teplé odstíny. Mimo jiné je to jeden z důvodů, proč je zářivkové světlo tak nelichotivé při vykreslování pleťových tónů (které se nejčastěji skládají z červené a žluté barvy).

Žárovkové světlo Zářivkové světlo

U

77ZÁŘIVKOVÉ SVĚTLO

Zlatá střední cestaKvůli zářivkám u stropu zachytil fotoaparát interiér tohoto skladu nejprve s ne-vzhledným zeleným náde-chem. Automatické vyvážení bílé použité při dodatečných úpravách nasta vilo barvy příliš do fi alova. Nakonec se nejlépe osvědčilo uživatelské nastavení bílé tak, aby pře-vládl chladný modrý odstín, který odpovídá průmyslové-mu vzhledu scény.

Barevné korekce zářivkového světla

Jako obvykle bude prvním nástrojem, kterým můžete vykompenzovat zelený nádech běžných zářivek, odpovídající přednastavené vyvážení bílé (obvyk-le kolem K) na fotoaparátu. Ale i když pomocí uživatelského nastavení bílou vyvážíte přesně pro danou zářiv-ku, může se stát, že kvůli chybějícím částem spektra budou některé barvy zobrazeny nepřesně a divákům to ne-unikne. Naštěstí u většiny míst, kde se s  tímto typem světel setkáte, se před-pokládá jejich vykreslení s typicky ze-leným zabarvením – prostě se stalo zvykem vnímat světlo na těchto mís-tech tímto způsobem.

Na druhou stranu v  domácích inte-riérech osvětlených pomocí úsporných zářivek vyvážených na denní světlo je třeba dávat pozor, aby se jinak příjemný domov nezobrazil v neosobním světle bez života. Novější digitální fotoapará-ty mají jednu předvolbu vyvážení bílé uzpůsobenu těmto zářivkám. Jmenuje se Zářivky H (Fluorescent H) a je určena pro teplejší barvu světla kolem K. Ale vzhledem k nepředvídatelné a ne-konzistentní kvalitě těchto světel (svět-lo se může měnit i podle proudu, který je v zásuvce, do níž je zářivka připoje-na) je nejjistější použít uživatelské vy-vážení bílé pomocí šedé tabulky nebo fotit do formátu RAW a mít tak mož-nost jemně doladit nastavení při doda-tečných úpravách.

© F

ran

k G

alla

ugh

er

Cvič

ení

Za baremPokud se na to cítíte, můžete se pokusit vyfotografovat komerční prostory, které jsou většinou osvětleny různý-mi světelnými zdroji a jsou navrženy tak, aby vypadaly dynamicky a zajímavě. V ně-kterých případech můžete ponechat zjevný barevný nádech – jako jsou na tomto snímku silná modrá světla za barem –, protože snímku propůjčí atmosféru.

S využitím všeho, co jste se dosud do-zvěděli o  umělých zdrojích světla, se můžete pokusit zvládnout vyfotografo-vat uměle osvětlený interiér. S největší pravděpodobností budete fotit při žá-rovkovém nebo zářivkovém osvětlení, a až budete hledat náměty pro své foto-grafi e, tak se dívejte pořádně a zjistěte, jestli můžete zachytit barevné odstíny, které normálně nepostřehnete, přesto-že nás denně obklopují.

Vyberte si prostor, v němž budete mít čas přesunovat se a snímek si připravit. Můžete fotografovat i doma s různými druhy osvětlení. Dávejte pozor na zdro-je smíšeného světla a snažte se jim vy-hnout, protože ztěžují nalezení správné barevné teploty a  často je kvůli nim potřeba dodatečných úprav. Nicméně smyslem této výzvy je vykreslit scénu tak, jak ji vidíte – což nemusí být nutně s dokonalým vyvážením bílé.

Barevné vyvážení vnitřních prostor

© F

ran

k G

alla

ugh

er

78 UMĚLÉ SVĚTLO

Katedrála v CórdoběNa vzdálený konec této ohromné modlitební síně dopadá denní světlo a to v kombinaci s výrazně tep-lejším žárovkovým světlem lépe dokresluje melancho-lickou starobylost tohoto prostoru.

PoznámkyR Foťte do RAWu, abyste

během dodatečných úprav měli plnou kont-rolu nad vyvážením bílé.

R Experimentujte s před-nastavenými hodno-tami vyvážení bílé na foto aparátu a snažte se dosáhnout alespoň při-bližně správné barevné teploty. Základem je kontrolovat snímky na LCD displeji.

R Dávejte pozor na okna, která mohou být zdro-jem silného modré-ho zabarvení vlivem denního světla. Buď je odstraňte ze záběru, nebo zatáhněte roletu.

© Alan Reed

79CVIČENÍ

O

STYLY SVÍCENÍ120

Ať už měkké světlo pochází od slunce rozptýleného mraky, z  blesku odra-ženého od deštníku, nebo z  několika žárovek rovnoměrně osvětlujících inte-riér, je pro ně typické, že u něho chy-bí jakákoli viditelná směrovost, a také, že stejnoměrně osvětluje fotografo-vaný objekt. Měkké světlo je vlastně nej efektnější, když není vůbec vidět – pokud ovšem není samotné světlo zá-kladním kompozičním prvkem dané fotografi e. Nejprve se zaměřme na to, jak se světlo přemění z  tvrdého na měkké, a potom na nejvhodnější způ-sob, kdy ho použít.

Světlo pochází velmi často z bodového zdroje, což je myšleno tak, že existuje jedno místo, ze kterého světlo vyzařu-je. Vzhledem k  tomu, že světlo se šíří přímo, dá se podle toho, jak dopadá na fotografovaný objekt, určit směr světla. Všechny stíny budou orientovány pod stejným úhlem a divák snadno určí, od-kud světlo přichází. Základem měkké-ho světla je omezit tuto jednoznačnost tak, aby se zdálo, že světlo přichází ze všech stran.

Nejjednodušeji toho lze dosáhnout od-dálením fotografovaného objektu od

Měkké světlo

zdroje světla. Když musí světlo ura-zit od zdroje větší vzdálenost, má více času a možností rozptýlit se. To může-te pozorovat například v  rozměrných interiérech, kde silné bodové světlo umístěné vysoko u stropu může rovno-měrně osvětlit prostor pod sebou. Kaž-dý paprsek světla se však šíří přímo. Nemůže zahnout za roh, aby posvítil do prasklin nebo zakulatil jemné kontury.

A proto jsme v této knize věnovali tako-vou pozornost odrazným deskám a di-fuzérům. Průsvitný materiál (difuzér), umístěný mezi zdroj světla a  fotogra-fovaný objekt, rozptýlí vektory světla tak, že se již nešíří všechny přímočaře z prvotního centrálního bodu. Původně centrálně orientované čáry se promí-chají pod různými úhly, některé z nich mohou osvítit předmět z  jedné strany, zatímco další mohou z jiného úhlu na-svítit druhou stranu. Čím je plocha di-fuzéru nebo refl ektoru (odrazné desky) větší, tím rozptýlenější, měkčí světlo dostanete. V  konečném důsledku tak může teď světlo zamířit i  za ty rohy a  vyplnit každý stín, takže fotografo-vaný objekt je rovnoměrně osvětlen. Odrazné desky umístěné na protější straně objektu dělají to samé – odrážejí světlo, takže může dosáhnout i do míst, která by jinak byla ponořena ve stínu.

Jemný detailBez rušivých stínů, které by určovaly směr tohoto měkkého světla, se zdá, jako by se tato kytice květů sama vznášela, a z této blízkosti si každý snadno představí, že mimo záběr pokračují květy do nekonečna.©

Sar

uri

W

121MĚKKÉ SVĚTLO

Za zmínku také stojí, že z hlediska ex-pozice se s  měkkým světlem pracuje mnohem snáze – pokud je tedy vhodně uzpůsobeno scéně. Tento styl svícení je z principu málo kontrastní, takže mezi jasy a stíny máte hodně prostoru k ma-névrování. Sice musíte stále dbát na to, aby střední tóny vyšly doprostřed his-togramu, ale nemusíte si dělat starosti, že by dynamický rozsah scény přesáhl možnosti snímače.

Portrétní měkké světlo

Když vzpomínáte na něčí tvář, vybavu-jete si její tvar, umístění rysů, pokožku a tak dále. Obraz ve vaší mysli neobsa-huje tvrdé stíny pod očima ani jediný silný paprsek světla na čele. Je to proto, že tyto prvky nejsou nedílnou součástí lidské tváře. Obecně lze říci, že většina portrétů se snaží zachytit idealizova-nou reprezentaci fotografované osoby, jejíž tvář bude mluvit za vše. Nechat rušivé stíny zahalit polovinu jejího ob-ličeje je stejné, jako kdybyste ji při fo-cení nechali, aby si navlékla lyžařskou kuklu. Jde o  to, ukázat ji v  nejlepším možném světle – a tím je pro portréty měkké světlo.

Protože měkké světlo může pronikat i kolem rohů a nezdůrazňuje ostré hra-ny, dobře zakrývá vrásky a díky němu vypadají fotografované osoby když ne přímo mladší, tak alespoň ne tak omše-le a letitě. Také musíte umístit a rozptý-lit světlo tak, aby oči fotografovaných osob byly osvětleny stejně jako zbytek obličeje a brada aby nevrhala výrazný stín na krk a hruď.

Jednoduchá sestava se softboxemKlasický portrét hlavy a ramen, zprava měkce osvět-lený softboxem, kde směr světla naznačují jen jemné stíny na levé straně tváře – právě tak výrazné, aby snímku dodaly prostorovou hloubku, ale nedeformo-valy tvář ani nijak nerušily.

© D

arya Polun

ina

O

STYLY SVÍCENÍ130

ŠerosvitHra stínů

Černobílá fotografi e se velice dobře hodí pro šerosvit, pro-tože oči se zaměřují pouze na nejjemnější odstíny od světla po tmu, aniž by byly rušeny barvami.

Krásné italské slovo pro krásný styl osvětlení. Šerosvit doslova znamená světlo a temnota, je to pojem z renesan-čního umění, jehož průkopníkem byl malíř Caravaggio. U  šerosvitu se ob-rysy nevytváří vyznačením hran, ale použitím jemných odstínů světla a stí-nu k vytvoření oblých, trojrozměrných tvarů. Kvůli vysokému kontrastu se jedná o typ tvrdého osvětlení, ale veli-ce jemně zpracovaného. Jediný bodový zdroj tvrdého světla ubývá na obrysu velmi rychle a  linie, které na okrajích vytváří, neodpovídají charakteristikám tohoto typu svícení.

Šerosvit je spíš něco na pomezí měkké-ho a tvrdého světla. Musí být dostateč-ně tvrdé, aby vytvořilo hluboké stíny, v nichž se můžete rozhodnout potlačit všechny detaily a  vytvořit tak velké černé oblasti, ze kterých se fotografo-vaný objekt vynoří. A musí být právě tak měkké, aby byly viditelné hrany a  kontury objektu a  světlo postupně přecházelo od jasů do stínů.

Dramatičnost a atmosféra je nedílnou součástí šerosvitu. Jinak docela všed-ní záti ší s  mísou ovoce na stole zís-kává při použití čistě černého pozadí

a zřetelně stranového nasvícení nadča-sový a umělecký rozměr. Toto osvětle-ní může také přispět i k pocitu hrůzy a zlých předtuch, protože mysl je nuce-na spekulovat, co asi může číhat v tem-ných stínech, které tvoří významnou část kompozice. Vzpomeňte si, jaký styl svícení používal například fi lm noir, kde se cynické a deviantní náměty kri-minálních dramat vykreslovaly konzi-stentně pomocí šerosvitu. Díky tomuto stylu se napůl osvětlené postavy zdály úskočné a nedůvěryhodné a stíny vrha-né přes místnost naznačovaly falešnou hru a postranní úmysly.

U

O

131ŠEROSVIT

Nasvícení v šerosvitu

Nasvícení šerosvitem se dá ve studiu dosáhnout relativně snadno, protože zdůrazňuje kontrast a  hluboké stíny, které se ostatní styly svícení snaží od-stranit pomocí kombinací více světel, difuzérů, refl ektorů  (odrazných desek) a řady dalších modifi kátorů světla.

Chcete-li nejjednodušší možné nasta-vení, umístěte fotografovaný objekt proti černému pozadí a  nasviťte ho z  tříčtvrtinového úhlu pomocí silného bodového světla s  nasazeným difuzé-rem. Světlo bude na pozadí dopadat z  různých vzdáleností a  vytvářet tak přechod od světla po temnotu, v němž může být umístěn fotografovaný ob-jekt.

Podle toho, jakého chcete dosáhnout efektu, můžete natočit pozadí, aby ne-bylo kolmé k fotoaparátu, čímž vytvoří-te nebo umocníte přechod světla podél celé délky pozadí.

Měření v  případě šerosvitu může být kvůli vysokému kontrastu poněkud ošidné. Jestliže chcete potlačit detai-ly ve stínech, je nejjednodušší způsob bodové měření ve světlech. Jinak je ale sázkou na jistotu zachytit co nejvíce detailů v  rámci celého dynamického rozsahu scény, protože světla nebo stí-ny mohou být kdykoli utlumeny nebo úplně potlačeny v  průběhu dodateč-ných úprav. Zkuste pomocí bodového měření nejprve změřit stíny a  potom jasné oblasti a  s pomocí hodnot, kte-ré fotoaparát v obou případech ukáže, zvolte zlatou střední cestu mezi těmito dvěma extrémy.

Vycházející z temnotyJestliže chcete zachytit šero-svit mimo studio, porozhléd-něte se po jediném světel-ném zdroji v jinak temném prostředí. Tento malíř praco-val při malé lampičce během komorního koncertu a díky bodovému měření použitému proti plátnu se okolí rychle propadlo do temnoty.

Tmavý profi lŠerosvit se dobře hodí k pro-fi lům a rozmístění světel pro tento snímek už nemůže být jednodušší. Jediný zdroj světla svítící zleva a sho-ra a vzdálené, zcela černé pozadí, které neobsahuje vůbec žádné detaily. Větrem ošlehaná a zdrsněná tvář a plnovous se hodí ke stylu svícení a poskytuje množství detailů, na nichž je s úbyt-kem světla patrné postupné tmavnutí tónů.

© F

ran

k G

alla

ugh

er

Tato knižní řada je praktickým průvodcem pro každého fotografa a každá z knih se speciálně zaměřuje na jediné téma. Je jedno čím, jak a proč fotografujete, zde najdete odpověď na většinu problémů, se kterými se v praxi můžete potkat.

DIGITÁLNÍ ÚPRAVYR Naučte se používat vhodné nástroje k

dopilování vašich snímků a vytvořte si správné workflow.

Naučit se „vidět“ světlo je jednou z nejdůležitějších věcí na celém umění fotografi e. Michael Freeman vám ukáže nejen jak rozpoznat jemné přechody mezi světlem a stínem, ale také jak je zachytí a zaznamená fotoaparát. Díky tomu budete u každé scény přesně vědět, co a jak máte na svém fotoaparátu nastavit.

Seznámíte se s různými způsoby využití a zachycení dostupného světla – ať už se jedná o sluncem osvětlené venkovní portréty nebo v noci zářící panoráma města plného umělého osvětlení. V knize je probrána široká paleta různých druhů osvětlení, se kterým se setkávají fotografové všech možných žánrů.

Dále se naučíte, jak a kdy přidat svůj vlastní zdroj světla, ať už půjde o externí blesk nebo studiové zábleskové jednotky. Vše je podáno velmi jednoduchou a záživnou formou, ale přitom jsou zahrnuty všechny zásadní zdroje světla, s důrazem na získání co nejlepších výsledků s každým z nich.

Zjistíte, jak pořídit fascinující snímky i v těch nejhorších a nejobtížnějších světelných podmínkách a také jak své snímky ozvláštnit osobitým způsobem práce se světlem.

EXPOZICER Získejte jistotu v různých nastaveních

fotoaparátu a ponechte tak automatické režimy na pospas osudu.

KOMPOZICER Vycvičte si správné fotografi cké oko,

abyste mohli vybrat ty nejlepší scény a vytvořit úžasné snímky .

MICHAEL FREEMAN FOTOGRAFIE V PRAXI

E N C Y K L O P E D I E G R A F I K A A   F O T O G R A F I E

Michael Freeman FOTOGRAFIE V PRAXIDIGITÁLNÍ ÚPRAVY

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI

E N C Y K L O P E D I E G R A F I K A A   F O T O G R A F I E

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI

Michael Freeman FOTOGRAFIE V PRAXIEXPOZICE

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI

Michael Freeman FOTOGRAFIE V PRAXIKOMPOZICE

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI

E N C Y K L O P E D I E G R A F I K A A   F O T O G R A F I E

Michael Freeman FOTOGRAFIE V PRAXISVĚTLO A SVÍCENÍ

Další knihy v edici Fotografi e v praxi: ČB FOTOGRAFIE a PORTRÉT.

Zoner Presstel.: 532 190 883e-mail: knihy@zoner.czwww.zonerpress.cz

ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno 9 7 8 8 0 7 4   1 3 1 9 6 7

ISBN 978-80-7413-196-7KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK1218DOPORUČENÁ CENA: 269 KČ