mufloní zvěř

MUFLONÍ ZVĚŘ 2011SBORNÍK PŘEDNÁŠEK

Kolektiv autorů

VVS VerměřoviceObora Černý kopec Nýznerov

Časopis MyslivostEkologická komise ČMMJ

1.6.2011 Lovecká chata Horka nad Moravou

KRMIVA PRO ZVĚŘ - WWW.SPARKATA.CZ

Obora Černý kopec Nýznerov

Kolektiv autorů

Mufloní zvěř2011

Sborník přednášek

První vydání Verměřovice 2011

Spoluautoři:

Karel ZatloukalIng. Ondřej Faltus

Ing. Václav BryndaRNDr. Jiří Zbořil

Prof. RNDr Jiří Lamka, CSc.Prof. MVDr. Ivo Pavlík, CSc.Prof. Ing. Jiří Zelenka, CSc.MVDr. Pavel Forejtek, CSc.

Dipl. Ing. Jozef GiblIng. Jiří Kasina

Jiří ScholzIng. Jiří Špunar

Copyright © VVS Verměřovice s.r.o. 2011

Kolektiv autorů, vedoucí projektu Ing. Ondřej FaltusMufloní zvěř 2011 – sborník přednášekISBN 978-80-254-9762-3EAN 978-80-254-9762-3

Úvod Již delší dobu se v mé hlavě rodila myšlenka na zorganizování celostátní konference s tématem mufloní zvěře. Proto jsem se chopil vstřícnosti pana ředitele VVS Verměřovice Ing. Václava Bryndy, který byl ochoten tuto konferenci zorganizovat a zaštítit. Rovněž velmi oceňuji přístup Ing. Ondřeje Faltuse za to, jak aktivně a nezištně celou akci připravil. Vždyť poslední takovou akcí byla celostátní konference s mezinárodní účastí v Trutnově v roce 1997. Stále se dočítáme a slyšíme o jelenech, srnčí a černé zvěři, ale mufloní zvěř jev tomto směru opomíjena a to mi vadí vzhledem k tomu, že jsme v chovu muflona neotřesitelně nejlepší na světě a věřím, že to zůstane i do budoucna.V žádném případě neschvaluji a neuznávám „hon“ na megatrofeje a světové rekordy, jak se tomu děje například u jelenů. Chci, aby muflon zůstal muflonem se vším, co k této nádherné zvěři patří a co si zaslouží. Jsem přesvědčen, že takřka za těch patnáct let od poslední konference se v chovu mufloní zvěře dosti změnilo, ať se již jedná o chov ve volných honitbách nebo oborách. Geneticky máme vynikajíci muflony ze špičkových chovů, což dokazují statistiky trofejí, ale na druhou stranu nejsem přesvědčen, že umíme muflona dobře nakrmit a dát mu to, co potřebuje a co si zaslouží. Domnívám se, že otázka výživy není v chovu mufloní zvěře věcí okrajovou, ale zcela zásadní. Proto je zarážející, že se jí v myslivecké literatuře věnuje menší pozornost, než by si zasloužila. Rovněž otázka zdravotního stavu zvěře je často v chovech opomíjena a přehlížena. Proto jsem se velmi snažil, aby na této konferenci přednášeli o těchto tématech špičkoví odborníci, což si myslím, že se po všech stránkách podařilo a jsem jim za to nesmírně povděčen. Nakonec bych chtěl touto cestou vzpomenout na chovatele a poděkovat těm, kteří se největší měrou podíleli na tom, kde se naši mufloni v současné době nachází, ať již to byl pan Josef Egrt, Václav Jirkovský, Ivan Višňák, Pavel Forejtek, František Bezega a další. Věřím, že i nastupující generace výborných chovatelů jako pan Zdeněk Nevole, Jiří Scholz, Milan Novotný, Jaroslav Srnec a podobní mufloní zapálenci se dočkají dalších úspěšných muflonů v chovu.

Karel Zatloukal

ObsahVVS Verměřovice – 40 let výroby minerálních krmiv....................................................... Ing. Václav Brynda, VVS Verměřovice, ředitel společnosti VVS Verměřovice – výroba krmiv....................................................................................... Ing. Ondřej Faltus, VVS Verměřovice, vedoucí výroby, krmiva pro zvěř

Historie a současný chov mufloní zvěře v ČR..................................................................... RNDr. Jiří Zbořil, předseda Ekologické komise ČMMJ

Malé plicnivky mufloní zvěře, stav v českých chovech a možnosti jejich kontroly.......... Prof. RNDr. Jiří Lamka, CSc., UK v Praze, Farmaceutická univerzita v Hradci Králové

Paratuberkulóza – stále hrozící nebezpečí u muflonů.........................................................Prof. MVDr. Ivo Pavlík, CSc., Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v.v.i., BrnoI. Pavlík1, J. Lamka2, M. Kopečná1, I. Slaná1, R. Přibylová11 Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v.v.i. Brno2 Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové

Principy výživy mufloní zvěře................................................................................................ Prof. Ing. Jiří Zelenka, CSc., Ústav výživy zvířat a pícninářství MU Brno

Morfologie, růst a hodnocení mufloních toulců....................................................................MVDr. Pavel Forejtek, CSc., Středoevropský institut ekologie zvěře

Súčasný stav chovu muflónej zveri v slovenských zverniciach........................................... Dipl. Ing. Jozef Gibl, ředitel EKOPOL, SK

Časopis Myslivost - historie, současnost, budoucnost.......................................................... Ing. Jiří Kasina, šéfredaktor

Chov mufloní zvěře ve volné honitbě MS Machov...............................................................Jiří Scholz, myslivecký hospodář Mysliveckého sdružení Machov

Historie, současnost a budoucnost mufloní zvěře v LZ Židlochovice.................................Ing. Jiří Špunar, Lesní závod Židlochovice

11

13

19

22

26

39

47

52

57

64

68

PřílohyObora Černý kopec Nýznerov..............................................................................................

Vladimír Solodujev – fotograf...............................................................................................

Nejsilnější mufloní trofeje světa – Ing. Milan Novotný, LZ Židlochovice.........................

Medailové trofeje muflonů z obor okresu Jeseník..............................................................Ing. Martin Řeha – Odbor životního prostředí MěÚ Jeseník

Medailové trofeje muflonů z volnosti okresu Jeseník.........................................................Ing. Martin Řeha – Odbor životního prostředí MěÚ Jeseník

Výzkumný ústav veterinárního lékařství.............................................................................

79

80

81

83

88

93

VVS Verměřovice - 40 let výroby minerálních krmivDámy a pánové,

ačkoliv jsem sám pouze běžným konzumentem krás lesa a přírody, je mým velkým potěšením sledovat úžasný rozvoj krmných doplňků pro spárkatou zvěř v naší společnosti.

Mám radost, že vám mohu na stránkách této publikace představit společnost VVS Verměřovice, její počátky, současnost a plány do budoucna.

Počátky výroby minerálních krmných doplňků ve Verměřovicích se datují k listopadu roku 1970. Tvůrci jejich prvních receptur byli významní profesoři a vědečtí pracovníci, kteří významně ovlivnili výživu zvířat. Začínalo se s výrobou tzv. MIX mléka, později se přidala výroba minerálních krmných přísad a nakonec premixů.

Prvním „výrobním závodem“ v té době byl sklad brambor, který byl čarou rozdělen na dvě poloviny. V jedné se odehrávalo na tehdy moderní vertikální míchačce značky „Rapid“ míchání minerálních směsí a v druhé se dále skladovaly brambory. Postupem doby se výroba začala rozšiřovat z pouze minerálních směsí na vitamino-minerální. Tím vznikaly nároky na modernizaci technologického zařízení, které prakticky trvají se zvyšující se intenzitou dodnes.

Přelomovým rokem, nejen pro VVS, byly roky 1989 a 1990. Tehdy se odehrály změny, které jistě umožnily i dnešní růst VVS. V první řadě jsme začali poskytovat výživářský servis, rozšířili sortiment o individuální receptury určené vždy pro konkrétní farmu a podmínky. Nyní zajišťujeme komplexní výživu všech kategorií hospodářských zvířat. VVS má zkušený tým poradců, kteří konzultují nejenom výživu zvířat, ale i faremní ekonomiku a management.

Významným milníkem v životě VVS byl i rok 2000, kdy jsme certifikovali systém zabezpečení jakosti ISO 9001. Počátkem nového tisíciletí jsme rovněž začali exportovat naše produkty za hranice. Prvním exportním trhem se stalo Polsko, následovaly Spojené arabské emiráty, Litva, Slovensko, Estonsko a Bulharsko. Dnes vedeme intenzivní rozhovory a obchodní jednání s partnery v Kazachstánu. Všechny naše exportní aktivity mají dva základní cíle: uspět v konkurenci světových firem, které nepůsobí v České republice a získat zkušenosti od farmářů z jiných zemí a pomoci je aplikovat u nás. Dnes je export významnou součástí obratu VVS. Během minulých let jsme založili 3 dceřiné společnosti. V Polsku VVS PL, Litvě VVS LT a na Slovensku VVS SK. V ostatních regionech obchodujeme pomocí našich distributorů.

Mufloní zvěř 2011 - Sborník přednášek 11

Sortiment výroby VVS Verměřovice je obrovský. Počet aktivních receptur, to znamená těch, které se během roku vyrábí, je více než 1000. Výkon dosahuje téměř 9.000 tun premixů a minerálních krmiv ročně. Největšími zákazníky jsou pro nás farmy skotu. V posledních letech jsme sortiment rozšířili i o doplňky pro koně a právě spárkatou zvěř. Mimo vlastních výrobků též uvádíme na trh velikou řadu krmných doplňků, aditiv a komodit, které kompletují krmné dávky pro zvířata. My ve VVS jsme si dali za cíl, který jsme vyjádřili i v našem poslání, a tím je: „Hrát klíčovou roli na farmách jako základním článku potravního řetězce, a tím ovlivňovat kvalitu potravin nejen ve středoevropském regionu“. V tomto tvrzení je zobrazena snaha aktivně vyhledávat a aplikovat krmné komponenty a metody, které zvýší přidanou hodnotu masa, mléka a vajec. Tím vzroste i konkurenční výhoda našich farmářů na trhu a umožní jim zvítězit v boji s různými chemickými náhražkami potravin, které jsou dnes nabízeny v supermarketech. Ingrediencí, která je dnes snad nejvíce na „stole“, jsou omega 3 nenasycené mastné kyseliny. Jejich přechod do mléka a masa zvířat přes výživu má totiž několikanásobně větší efekt než jejich následné přidání. O vlivu na zdraví lidí bylo a jistě ještě bude mnoho napsáno. Dalším efektem je například i chuť masa se zvýšeným podílem omega 3 kyselin.

VVS se snaží o maximální efektivitu. Efektivně chceme vyrábět a efektivně i působit na straně našich zákazníků. Znamená to, že naším cílem je maximalizace zisku na každé farmě, kde působíme. Docilujeme toho zejména citlivým posouzením krmných dávek, jejich optimalizací pro každý chov a v neposlední řadě aplikací pouze těch krmiv nebo doplňků, které přinesou kladnou ROI (přímou návratnost vložených peněz). Referencí pro toto mé tvrzení je to, že v posledních letech VVS zajišťuje výživu v nejlepších chovech dojnic v České republice.

Cílem VVS pro následující období je rozšiřovat svojí působnost na trzích v České republice, Evropě a mimo ni. Neustále zdokonalovat procesy zajišťující maximální kvalitu svých výrobků a služeb. Aktivně vyhledávat a aplikovat nové krmné komponenty pro hospodářská zvířata i zvířata nebo zvěř v zájmových chovech.

1.6.2011 Lovecká chata Horka nad Moravou12

Sídlo firmy VVS ve Verměřovicích


VVS Verměřovice - výroba krmiv

VVS Verměřovice je výrobcem minerálních krmiv, doplňkových krmiv a premixů. Premixy jsou produkty s vysokým obsahem doplňkových látek (např. vitamínů a stopových prvků), které jsou určeny pro výrobu krmných směsí a mohou je používat pouze schválení výrobci pro výrobu krmiv. Pro přímé přikrmování zvířatům je možné použít buď minerální nebo doplňková krmiva. Minerální krmiva jsou krmiva obsahující více než 40% obsahu popela. Převažují v nich suroviny anorganického původu a dávkují se převážně od 1 do 8 % podle druhu výrobku a slouží k dotaci makroprvků (vápník, fosfor sodík, hořčík), mikroprvků (měď, mangan, zinek, jod, kobalt, selen) a vitamínů (převážně vitamin A, D a E) v krmné dávce. Doplňková krmiva jsou krmné směsi, které mají vysoký obsah živin, ale vzhledem ke svému složení pokrývají denní krmnou dávku pouze tehdy, jsou-li použity v kombinaci s jinými krmivy. Doplňujeme jimi krmné dávky o bílkoviny, vlákninu, tuk a také makroprvky, mikroprvky a vitamíny. Dávkujeme je podle potřeby a druhu obvykle 10 – 50%.

Každý, kdo chce v České republice vyrábět krmiva a uvádět je do oběhu, musí mít povinně povolení ÚKZÚZ - Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, který pravidelně kontroluje všechny výrobce krmiv. Další certifikáty a povolení jsou již na rozhodnutí každého výrobce. VVS Verměřovice vlastní Certifikát ISO (systém zabezpečení kvality) podle normy ISO 9001:2008, ČSN ISO 9001:2009, který obhajuje na pravidelných auditech. Dále VVS má certifikovaný systém HACCP s názvem certikátu „Managament systému bezpečnosti potravin (HACCP) pro výrobu doplňkových krmiv a premixů pro zvířata“ podle standardu Codex Alimentarius Annex to CAC/RCP 1-1969 (Rev.4-2003). Certifikát ISO a HACCP nám vystavila firma Lloyd´s Register Quality Assurance Limited, která VVS certifikuje již od roku 2000.

Fotografie č. 1 Pohled na firmu VVS


Správně optimalizovaná receptura je základním předpokladem pro výrobu krmiv. Obsahy živin v produktech vycházejí z potřeby jednotlivých kategorií zvířat a z krmivové základny zákazníků. VVS má tým specialistů výživářů a veterinářů, kteří v rámci výživářského servisu zajišťují odborné poradenství. Při poradenství ve výživě a optimalizaci receptur se musí splnit požadavky zákona a vyhlášek o krmivech a také nařízení EU související s výrobou krmiv.

Prvním krokem při vlastní organizaci výroby krmiv je nákup krmných surovin a aditiv. Tato činnost je pro VVS zásadní a věnujeme jí velikou pozornost. Nejdříve vybereme požadovanou surovinu, kterou chceme používat. Následně si vyhledáme výrobce nebo dodavatele, kterého si prověříme, zda-li splňuje kriteria výroby nebo obchodu s krmnými surovinami nebo aditivy, popřípadě jaké má reference. Pak si prověříme vlastní surovinu. Tímto způsobem postupujeme u všech dodavatelů a surovin. Při vlastním nákupu surovin si odebíráme z každé šarže suroviny záložní kontrolní vzorek a suroviny si analyzujeme podle schváleného plánu kontroly jakosti.

Fotografie č. 2 Sklad surovin

Výroba krmiv začíná přesným odvážením aditiv, jako jsou stopové prvky, vitamíny, kvasinkové kultury atd. Většina těchto doplňkových látek má maximální limity dané evropskou legislativou, které nesmějí být překročeny. Z tohoto důvodu věnujeme přesnosti navážky těchto látek zásadní pozornost a provádíme pravidelnou denní kontrolu této činnosti. Veškeré vážící systémy firmy jsou pravidelně ověřovány akreditovanou firmou.

Vlastní výroba probíhá na výrobní lince sestavené ze strojů a zařízení, které odpovídají současným požadavkům na výrobu krmiv. Výrobní linka je řízena softwerovým programem pro výrobny krmiv. Prvním výrobním krokem je navážení hlavních krmných surovin volně ložených v zásobnících (na schématu červeně označené), jako vápenec, různé druhy fosforečných krmných surovin, oxid hořečnatý, krmná sůl, sojový šrot, otruby a mouka. Vážení probíhá na přesných tenzometrických vahách (fialově označené).


Fotografie č. 3 Sklad doplňkových látek

Navážené krmné suroviny dopravujeme moderním pneumatickým vertikálním dopravním systémem (označen modře) do míchacích zařízení, které máme umístěny ve výrobní věži ve výši dvaceti metrů nad úrovní země. Jeho hlavní předností jsou absolutně čisté dopravní cesty bez možností následné kontaminace.

Míchání uskutečňujeme na míchacích zařízeních typu HV (označeno černě), které byly vyprojektovány pro maximální přesnost míchání pro krmiva typu minerálních krmiv a premixů. Těchto míchaček máme více pro zajištění vyššího výkonu a pro zajištění míchání různě velkých šarží výrobku podle požadavků zákazníků. Novinkou, kterou máme od poslední rekonstrukce výrobní linky, je nástřik tekutin na hotový produkt (hnědě zvýrazněný) pro maximální snížení prašnosti krmiv. Tímto výrobním krokem vytváříme tzv. aglomerované krmivo.

Obrázek č.1 Technologické schéma výrobní linky


Fotografie č. 4 Fotografie č. 5Odesílač pneumatické dopravy Míchačka pro nástřiky tekutin

Hotové produkty jsou baleny buď do pytlů, nebo do velkoobjemových vaků - podle přání zákazníků (balící linka je označena žlutě na technologickém schématu). Z každé šarže hotového výrobku odebíráme a skladujeme záložní vzorky. Kvalitu našich výrobků ověřujeme pravidelnými analýzami podle schváleného plánu kontroly jakosti.

Fotografie č. 6 Pytlovací a balící linka


Hotové výrobky skladujeme před expedicí ve skladu výrobků, který navazuje na výrobnu a sklad surovin, z něhož expedujeme výrobky zákazníkům.

Ze zákona o krmivech jsou všichni výrobci povinni zajistit dohledatelnost krmiv. Podle platné legislativy každý výrobce krmiv musí vést dokumentaci surovin použitých v konečných výrobcích, aby zajistil dohledatelnost. Pro splnění této povinnosti jsme zavedli značení surovin čárovými kódy, jejichž pomocí sledujeme pohyb surovin ve firmě. Čárových kódů využíváme i při expedici výrobků k zákazníkům.

Fotografie č. 7 Sklad výrobků

Fotografie č. 8 Příklad označení nakoupených surovin

Obrázek č. 2 Příklad označení výrobku

Každá moderní firma, která chce působit na trhu i nadále, musí myslet dopředu a měla by mít svůj plán rozvoje. Dovoluji si na závěr uvést několik bodů z plánu rozvoje firmy VVS na příštích pět let, které se týkají přímo výroby krmiv.

Budeme neustále zvyšovat úroveň současného systému řízení kvality – pravidelná recertifikace a plná integrace systému čárových kódů do nového informačního systému.

Pravidelnými investicemi do moderních prvků výrobního zařízení a skladovacích prostor zajistíme kvalitu našich výrobků a pracovního prostředí ve výrobě.

Zavedeme nový informační systém (ERP) s efektivním CRM modulem, pomocí kterého zvýšíme kvalitu a rychlost služeb naším zákazníkům a interní komunikace.



Historie a současný chov mufloní zvěře v ČRMuflon (Ovis musimon, Pallas 1811)

Systematické zařazení:

Říše: živočichové Kmen: strunatciTřída: savciŘád: sudokopytníciPodřád: přežvýkavci Čeleď: turovitíRod: ovceDruh: ovce muflon

Historie a původ muflona

V mnohé literatuře se uvádí, že muflon pochází ze středomořských ostrovů Sardinie a Korsiky (kde je jejich populace autochtonní – původní). Nové vědecké poznatky však prokazují, že evropský muflon pochází z oblasti Přední Asie, východně od spojnice Kaspické moře – Perský záliv, což je oblast kde doposud žijí jeho fylogeneticky nejbližší předkové

Anatolská divoká ovce (Ovis gmelini gmelini) či laristanský muflon (Ovis gmelini laristanica).

Nejstarší prokázané zmínky o muflonech pochází z pouště Sahara z období přibližně 8 000 let před naším letopočtem. Do oblasti severní Afriky se mufloni dostali spolu s kočovnými nomádskými kmeny, které ochočovaly mláďata muflonů. Ochočení mufloni bez potíží následovali člověka. Nezískali však vlastnosti domácího zvířete a při delším pobytu na svobodě bez problémů a rychle zdivočeli. Odtud se tedy mufloni dostali do Přední Asie a dále také přes Středozemní moře na Sardinii a Korsiku, kde se od období cca 7000 let před naším letopočtem vyskytují nepřetržitě.

První historická zmínka o muflonech na evropské pevnině pochází z roku 1566, a to ve stavební dokumentaci rakouského paláce “Neugebäude“, v níž je zmínka o zahradě pro „bažanty a muflony“. Další zmínka pochází z roku 1729, kdy dal princ Evžen Savojský přivést ze Sardinie do zvěřince zámku Belveder ve Vídni „sardinskou ovci“. Dále se mufloni dostali do zoologické zahrady u letního sídla Schönbrunn císaře Karla VI. Odtud bylo pak v roce 1840 vysazeno 19 kusů muflonů do císařské obory (o výměře více než 2500 ha) u Vídně.

První populace muflonů ve volnosti v Evropě byla zaznamenána v Apeninách (severní Itálie) kolem roku 1870. Ve druhé polovině 19. století byla mufloní zvěř chována v mnoha oborách Rakousko–Uherska: např. v Hluboké nad Vltavou či v oboře Jelenec u Nitry. V roce 1883 bylo z této slovenské obory vypuštěno více než 100 muflonů do volné přírody, již dali základ slovenské populaci. Rovněž v Maďarsku z panství Betliar bylo v roce 1899 vypuštěno několik desítek muflonů do volnosti.


První světová válka výrazně snížila stavy muflonů v Evropě. Po jejím skončení stavy opět vzrostly a v roce 1939 byly v celé Evropě odhadovány na cca 8000 ks (pro srovnání, v současné době jsou odhadovány na přibližně 85 000 ks).Tento velký nárůst nastal po druhé světové válce a následně ve druhé polovině 20. století. Dnes je muflon rozšířen na celém evropském kontinentu. Mimo Evropu byl muflon vysazen v roce 1951 v Severní a Jižní Americe a také na indickém poloostrově.

Rozšíření a vývoj stavů v ČR

Muflon se v českých zemích objevuje poprvé v polovině 50. let 19. století a to v oboře Hluboká nad Vltavou, do níž byla zvěř dovezena z Rakouska. Mufloní zvěř se postupně šířila do dalších našich obor jako Orlík nad Vltavou, Borek Kostelec nad Vltavou či Žinkovy. Z těchtoa později mnoha další obor byla mufloní zvěř postupně introdukována do volných honiteb. Je jisté, že mufloní zvěř našla v přírodě naší republiky velmi vhodné životní podmínky. Podmínky, které jsou pravděpodobně příznivější, než v zemích jejího původního výskytu, což se projevuje především kvalitou trofejí.

Co se týká vývoje stavů mufloní zvěře, první konkrétní zprávu podává Prof A. Dyk. Ve zprávě uvádí, že v roce 1937 žilo v našem státě celkem 2396 ks muflonů (z toho v Čechách a na Moravě 736, zbytek na Slovensku). Po 2. světové válce, v roce 1948 to bylo 2 655 ks (přičemž v Čechách a na Moravě to bylo již 1740 ks). V roce 1954 to bylo již 4504 ks (v Čechách a na Moravě 2830). Další údaje o vývoji počtu stavů ukazuje následující graf.

Současné počty mufloní zvěře na našem území (tedy jen v Čechách a na Moravě) čítají přes 20 000 ks mufloní zvěře, což je přibližně 23 % celkové evropské populace.

Tyto současně vysoké stavy sebou mohou na druhou stranu přinášet jako negativní faktor riziko vzniku škody na lesních porostech. Ve volnosti se mnohde setkáváme s nevyrovnaným poměrem pohlaví a absencí starých beranů III. věkové třídy

Je však neoddiskutovatelné, že chov mufloní zvěře má v naší zemi dlouhou tradici a vysokou kvalitu. Bezesporu patří ke špici v Evropě, o čemž svědčí fakt, že z první stovky nejsilnějších trofejí na světovém žebříčku, jich 78 pochází právě od nás, včetně světového rekordu.

Tato skutečnost je jistě dána vysokou genetickou kvalitou naší populace, vhodnými životními podmínkami a na vědeckých základech postaveném chovu s kvalitní mysliveckou péčí.



Malé plicnivky mufloní zvěře,stav v českých chovech a možnosti jejich kontroly

Oblí červi, jejichž dospělci napadají dýchací systém hostitele, jsou tradičně označovány za plicnivky (též plicní hlístice, příp. pneumonematoda). Ty z nich, které parazitují přednostně v hlavních dýchacích cestách (průdušnice, velké průdušky) jsou tzv. velkými plicnivkami, naopak dospělce jiných plicnivek s lokalizací do nejjemnějších průdušinek a plicních sklípků označujeme za malé plicnivky. Po otevření dýchacích cest zvěře jsou velké plicnivky velmi dobře viditelné, jsou parazity nejen srstnaté ale i pernaté zvěře. Malé plicnivky jsou v plicní tkáni pouhým okem nerozeznatelné (i když délka těla jejich dospělců je i více než 20 mm), tyto plicnivky parazitují praktickyu většiny druhů srstnaté zvěře. Další skupinu plicnivek lze zařadit z hlediska lokalizace dospělců k přechodovým druhům mezi velkými a malými plicnivkami, lze je nalézt též v dýchacích cestách ale s malým průsvitem a tedy v okrajových oblastech orgánu; postihují např. prase divoké či jelena lesního. Na plíce je vázán vývojový cyklus ještě dalších druhů hlístic, ty lze označit za nepravé plicnivky. Jejich dospělci jsou usazeni

např. v kosterním svalstvu, plíce využívají jako vylučovací orgán, což jejich larvám umožní opustit hostitele a zahájit nezbytný vývoj v životním prostředí hostitele. V našich podmínkách jsou tyto plicnivky parazity jelení zvěře. Malé plicnivky jsou u nás i ve světě velmi běžnou parazitofaunou také chovů hospodářských zvířat (hlavně ovcí, koz, prasat), existují důkazy o vzájemné přenosnosti parazitárních infekcí mezi touto skupinou zvířat a spárkatou zvěří.

Malé plicnivky naší přežvýkavé spárkaté zvěře

Problematika výskytu vývojových cyklů, patogenity ale i možností kontroly populací malých plicnivek byla již dříve v našich podmínkách (ale i ve světě) velmi intenzivně studována. Z naší spárkaté zvěře jsou v této souvislosti zmiňováni především muflon, jelen lesní, kamzík horský, koza bezoárová a daněk evropský. Dohromady se jedná o několik různých druhů malých plicnivek, všechny však mají shodný nebo velmi podobný vývojový cyklus založený na mezihostitelích. Patogenita malých plicnivek se projevuje především drážděním dýchacích cest a plicní tkáně, kterou v závislosti na intenzitě a délce působení trvale pozmění na nefunkční tkáň s dobře viditelnými projevy přímo na vlastních plicích. Míra a intenzita promoření chovů spárkaté zvěře malými plicnivkami je velmi závislá na mnoha okolnostech (druh plicnivky, intenzita a délka trvání infekce, citlivost hostitelského druhu k infekci, klimatické podmínky ovlivňující vývojový cyklus, typ chovu, intenzita kontrolních opatření v chovu aj.). Malé plicnivky byly a doposud jsou v našich chovech velmi rozšířenými parazity, kteří zde způsobují nepřímé ztráty (zvýšená náchylnost k jiným infekcím, negativní vliv na reprodukční a trofejovou kvalitu jednotlivých zvířat či jejich celých populací, aj.) ale i přímé ztráty (úhyny, nutné vyřazení z chovu, konfiskace postižených plic, aj.).


Malé plicnivky mufloní zvěře a jejich vývojový cyklus

Muflon patří mezi ty druhy hostitelů, u nichž byly a jsou malé plicnivky velmi často prokazovány. Projevy parazitace plicnivkami je proto možné běžně v našich chovech zaznamenávat a to v celém rozsahu ztrát na zvěři, které byly zmíněny výše. Nejběžnější plicnivky náleží k rodu Muellerius (druh M. capillaris), diagnostikováni ale mohou být i zástupci rodů Protostrongylus či Neostrongylus (Kotrlá a kol., 1984). Vývojové cykly zmíněných typických malých plicnivek jsou shodné. S trusem opouštějí hostitele larvy prvního stadia (L1), později se z něho uvolňují a napadají mezihostitele, kterými jsou četné druhy plžů. L1 larvy se do trusu dostávají z líhňových ložisek v plicích, odkud pronikají do bronchů, tím dráždí hostitele ke kašli. Společně s hlenem se pak dostávají do nosohltanu, jsou spolknuty a po průchodu zažívacím traktem hostitele vyloučeny v trusu. V plži larvy napadají jeho nohu, postupně se přeměňují na další typy (L2, L3), poslední vývojový stupeň je již opět infekční pro hostitele nákazy. Dostane se do něho při pasení zvěře, při němž může být pozřen celý infikovaný plž nebo L3 larvy uvolněné z plže a vyskytující se na vegetaci. Zmíněné infekční larvy pronikají v oblasti tlustého střeva do jeho stěny, dále se vyvíjejí (L4). V poslední fázi pronikají do krevního řečiště, zaneseny jsou do plicních kapilár, později aktivně překonají jejich stěnu a nakonec v plicních sklípcích pohlavně dospějí. Délka života našich plicnivek je 2-7 roků (Kassai, 1999), hostitel vylučuje L1 larvy po celou dobu jejich života (Chroust, 2001).

Způsoby poškozování mufloní zvěře malými plicnivkami

Plicní tkáň poškozují jak dospělci, tak i larvy plicnivek. V plicní tkáni nejprve vznikají drobná bodová postižení (tzv. líhňová ložiska), ve kterých lze většinou nalézt pár stočených dospělých červů (samec + samice). Jejich bezprostřední okolí je plné vajíček, L1 larev a rozpadajících se tkání plic. Drobná ložiska se postupně zvětšují až splývají do šedavých ploch, které mohou dosahovat i značných rozměrů. Při makroskopické prohlídce jsou dobře viditelné díky přednostní lokalizaci do podpovrchové části postiženého orgánu.

Míra rozšíření malých plicnivek u mufloní zvěře

Již z dřívějších monitorovacích studií (Kotrlá a kol., 1984; Páv a kol., 1981) jsou k dispozici údaje o značné rozšířenosti malých plicnivek v našich chovech, při porovnání volných a oborních chovů je pravidelně postiženější oborně chovaná zvěř. V současnosti, kdy studie podobného zaměření nejsou organizovány, se lze orientovat výhradně podle výsledků vlastních šetření. Velký význam při posuzování všech souvisejících okolností s výskytem malých plicnivek ale má i v posledních cca 20 letech posun v chovatelské intenzitě, kdy na rozdíl od dřívějšího stavu v současnosti provozujeme v ČR i farmové a zájmové chovy mufloní zvěře. Všeobecně se ale dá konstatovat, že dřívější větší druhové rozšíření malých plicnivek není v současnosti potvrzováno, jednoznačně dominujícím druhem je M. capillaris. Tato malá plicnivka je diagnostikována (až na zanedbatelné výjimky) ve všech chovech mufloní zvěře. Není vzácností, kdy jak rozsah infekce (tj. počet postižených jedinců v celé šetřené skupině zvěře) tak i intenzita infekce (tj. množství vylučovaných infekčních stádií na váhovou jednotku trusu) dosahují v konkrétních chovatelských podmínkách velmi vysokých čísel. Takové nálezy zaznamenáváme především v chovech s nejvyššími intenzitami (farmové, zájmové). Zároveň platí zkušenost, že mufloní zvěř je zdrojem nákazy pro souběžně chované druhy zvěře, které jsou k plicnivce vnímavé (např. koza bezoárová).

Možnosti léčby a prevence infekcí působených malými plicnivkami

Na počátku zhodnocení celkového stavu této problematiky je třeba konstatovat, že vzhledem k vývojovému cyklu plicnivek jsou jiné možnosti než použití léčivé látky značně omezené až nereálné. Jelikož ale bylo už zmíněno, že parazitózy jsou v chovech mufloní zvěře široce aktuální, pak jsou na místě dvě zásadní otázky, tj. zda léčiva správně využíváme a zda jsme doposud využívanými přístupy nenapomohli k rozvoji tohoto nepříznivého stavu. Nejprve je třeba si definovat, čeho léčebnými či preventivními zásahy chceme dosáhnout, neboť jinak je třeba postupovat při zvládání již probíhající nákazy v chovu, jinak při zakládání nového chovu či nákupu nových zvířat do zdravého chovu apod. Je-li chov parazitózou dlouhodobě a výrazně postižen (extenzita i intenzita infekce jsou vysoké), u zvěře zaznamenáváme nepřímé nebo dokonce přímé ztráty, tak první chovatelskou reakcí musí být přerušení aktuálně přítomné infekce. V druhém kroku musíme ale zvažovat to, že nákaza se do chované zvěře díky infikovanému prostředí znovu vrátí, a jestliže se budeme dalšímu použití léčivých látek vyhýbat, musí se v krátké době nepříznivá situace opakovat, ne-li, bude ještě horší. Pokud existuje skutečný zájem chov významně či definitivně ozdravit, tedy zbavit parazitární zátěže nejen vlastní zvěř ale i její životní prostředí, tak jedinou cestou je najít si plně efektivní přístup k využívání léčivých látek. Ten musí spočívat na využití dostatečně účinných léčivých látek, které jsou podávány v odpovídajícím dávkování ale opakovaně, to vše ideálně prověřováno přes průběžná koprologická, příp. další vyšetření. Za úspěšné podání léčiv lze považovat jen dosažení tzv. helmintocidního efektu, tj. usmrcení všech dospělců i vývojových stádií parazita v celém těle hostitele. A to není s respektem k tomu, že dospělci plicnivek a jimi produkované L1 larvy jsou uloženy v ložiscích plic, jednoduché. Léčiva do těchto okrsků díky změněnému zásobení krví špatně pronikají a často zde dosahují jen tzv. helmitostatických účinků. Ty se poznají tak, že pokud provedeme koprologická vyšetření před a opakovaně po léčbě v dostatečně dlouhém odstupu (cca do 3 týdnů), tak krátce po léčbě jsou L1 nálezy nulové nebo výrazně sníženy, postupně s časem ale narůstají a poměrně rychle se vracejí k předléčebným hodnotám. Došlo k tomu, že podané léčivo nedosáhlo v místě lokalizace samic plicnivek dostatečné (tj. helmintocidní) koncentrace, tyto samice na nízkou dávku léčiva odpoví dočasným omezením reprodukčních aktivit (kladení vajíček), ke které se ale později bez problémů po vyloučení léčiva vrátí. Pokud je podávání léčiv z hlediska účinků ideální, je třeba zvážit (týká se jen oborních, farmových či zájmových chovů) intervaly pro opakování léčebných zásahů. Nová infekce může vzniknout v závislosti na mnohých podmínkách poměrně rychle (během několika týdnů), léčivo proto podáváme nejen tak, jak je většinou praktikováno během zimních měsíců, ale i ve vegetační době. Naše praktické zkušenosti s tímto přístupem vyznívají tak, že v některých chovech se osvědčilo i jen jediné podání v průběhu roku, v některých musela být četnost vyšší (2-4 x/rok). V části našich mufloních chovů jsou dominantními parazitózami např. i motolice či tasemnice, v takových případech volíme léčivo s širokým spektrem účinku a dávkování léčiva podřizujeme parazitovi s nejvyšší patogenitou. Souběžným pozitivním výstupem jsou také významné redukce ve výskytu malých plicnivek nebo dokonce její definitivní eliminace z chovu. Pokud je chov postižen jen oblými červy včetně malých plicnivek, léčebný zásah je směřován primárně proti nim; takové dávkování léčiva souběžně a spolehlivě vyřeší všechny ostatní parazitózy.

Ideální situací, jak zabránit působení malých plicnivek v chovu mufloní zvěře, je zakládání nového chovu. Pokud je takový chov založen na pozemcích, na kterých se nemohou vyskytovat infekční zárodky parazitů či infikovaní mezihostitelé, hlavní starostí odpovědného chovatele musí být léčebně-preventivní ošetření všech nově získaných zvířat pro chov. Využít se dá snadná manipulovatelnost s mufloní zvěří, v takových případech praktikujeme kontaktní podání léčivých látek (injekční či enterální) opět v plně helmintocidních dávkách.


Zvěř takto ošetřená je v krátké době zcela prostá infekčních stádií i dospělců, a tak nemůže nové chovatelské prostory zamořit. Je-li takto postupováno, lze si dlouhodobě udržet chov mufloní zvěře zcela bez parazitů, předpokládá to ale, že stejně bude postupováno i v případech pozdějšího posilování vlastního chovu jedinci pocházejícími z jiných lokalit. V případech podcenění této situace (či nedokonale provedeného ošetření) i slabá infekce u nově získaného jedince může být zdrojem jejího budoucího rozšíření na populaci zvěře předtím zcela prostou parazitů. Za požadované helmintocidní dávkování léčiv však není možno považovat v našich chovech běžně praktikované dávkování shodné s hospodářskými zvířaty.

Zmíněné konstatování z úvodu předchozího odstavce o ideálnosti zakládat chov na zcela nových lokalitách má samozřejmě obecnou platnost ve směru k ostatním parazitózám, vyznívá však jako mnohem významnější apel ve směru k dalším infekčním chorobám jiného než parazitárního původu. Parazitózy totiž, byť třeba v některých případech velmi pracně, jsme většinou schopni léčit. Totéž se ale již nedá konstatovat o jiných nákazách, které jsou v českých chovech mufloní zvěře velmi běžné ale u zvěře neléčitelné (např. paratuberkulóza aj.).

V textu uvedené experimentální a praktické poznatky budou konkretizovány a dokumentovány v průběhu prezentace na odborné akci.

Jak lze poznat postižení zvěře malými plicnivkami

Na živé zvěři, zvláště po fyzické námaze, lze registrovat kašel, není to však projev nákazy, který je zcela běžným a jednoznačným příznakem této infekce. Více napoví koprologické vyšetření čerstvého trusu, nejlépe vzorku odebraného přímo z rekta zvěře. Vhodnou metodikou lze z trusu izolovat L1 larvy, které mají, v závislosti na druhu malých plicnivek, alespoň z části typickou morfologii zvláště ocasního konce. Larvy hlavní plicnivky M. capillaris jsou však podle ocasního konce neodlišitelné od larev jiných parazitů, v takových případech je diferenciálním znakem velikost larev a jejich původ (druh hostitele). Opakovaně značným problémem koprologických vyšetření bývá v mnoha případech i zajištění kvalitního vzorku trusu pro odborná vyšetření. Běžná je totiž situace, kdy jsou vzorky trusu kontaminovány zemními larvami a pokud není věnována dostatečná pozornost takovým kontaminacím, dochází i k chybně stanovené diagnóze (a to i na odborných pracovištích). Na ulovené či uhynulé zvěři je možno vyšetřit líhňová ložiska či uzle na plicích, po jejich zpracování a nanesení na mikroskopické sklíčko lze pozorovat jak dospělce, tak i vajíčka a mladé L1 larvy.

Seznam použité literatury:Kotrlá, B. a kol.: Parazitózy zvěře. Academia, Praha, 1984, 191 s.Kassai, T.: Veterinary helminthology. Butterworth Heinemann, Oxford, 1999, 260 s.Chroust, K.: Parazitární choroby spárkaté zvěře. I. Straka, Újezd u Brna, 2001, 52 s.Páv, J. a kol.: Choroby lovné zvěře. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1981, 272 s.



Paratuberkulóza - stále hrozící nebezpečí u muflonů

Paratuberkulóza (v anglosaské literatuře označovaná také jako Johneho choroba) je chronické onemocnění střevního traktu přežvýkavců, které je vyvoláno Mycobacterium avium subsp. paratuberculosis (MAP). Onemocnění bylo poprvé popsáno u domácích přežvýkavců (skotu) v roce 1895, avšak dnes je hojně rozšířeno také mezi divokými přežvýkavci a objevuje se i u jiných druhů nepřežvýkavých savců. Onemocnění u divokých přežvýkavců je charakterizováno dlouhou inkubační dobou (3 až 5 let), během které je MAP vylučováno trusem a kontaminuje vnější prostředí, které se stává zdrojem infekce pro ostatní zdravá zvířata. Akutní fáze onemocnění se nejčastěji vyskytuje u mláďat, u kterých se projevuje vznikem granulomatózních zánětů střeva, průjmy, hubnutím a končí úhynem. Diagnostika původce paratuberkulózy je prováděna patologickým vyšetřením střeva, přímou mikroskopií, kultivačním vyšetřením trusua potvrzením původce pomocí molekulárně biologických

metod (PCR). Jednotlivé MAP izoláty je možné dále blíže specifikovat pomocí analýzy restrikčních fragmentů (RFLP analýza). Vyšetřováním divoké zvěře, včetně muflonů, se Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v.v.i. v Brně zabývá již více než dvě desítky let. Kromě vyšetření sér, tkání a trusů muflonů je v infikovaných chovech velká pozornost věnována také vyšetřování vnějšího prostředí (půda, tráva, krmivo, voda, apod.). Cílem této přednášky je o všech těchto poznatcích komplexně informovat chovatelskou veřejnost.

Tuberkulóza skotu a muflonů

Primárním zdrojem původce bovinní tuberkulózy (M. bovis a M. caprae) pro spárkatou zvěř je skot. V ČR bylo poslední ohnisko radikálně zlikvidováno v roce 1995 (foto 1). Od té doby se vyskytla bovinní tuberkulóza jen u jednoho farmově chovaného jelena v roce 1999 a u dvou velbloudů v jedné ZOO v roce 2002. V roce 2004 získala Česká republika statut země oficiálně prosté bovinní tuberkulózy (mapa 1). Ve Velké Británii a v Irsku je rezervoárovým zvířetem původce bovinní tuberkulózy jezevec lesní, ve Španělsku a v Portugalsku prase divoké a v ostatních zemích s výskytem infekce jiná volně žijící zvířata.

Foto 1a,b. Bovinní tuberkulóza způsobuje u infikovaných hostitelů tvorbu uzlů, které později zesýrovatí, nebo dokonce i zvápenatí (foto I. Pavlík).


Mapa 1. Státy EU a části území Itálie oficiálně prosté bovinní tuberkulózy jsou označeny zeleně

Protože však mezi vnímavé druhy zvířat patří jak ostatní hospodářská zvířata (kromě skotu prasata, ovce, kozy a další), tak volně žijící zvěř, je nutné se mít stále na pozoru. Bovinní tuberkulóza byla např. prokázána rovněž u buvolů, psů, koček, lišek, kojotů, jezevců, vačic, potkanů, lvů, antilop, primátů a pochopitelně i u lidí. V okolních státech se bovinní tuberkulóza vyskytovala anebo se vyskytuje dodnes nejenom u skotu, ale i u divokých přežvýkavců: např. u jelenů lesních v Rakousku (přestože je tato země oficiálně prostá bovinní tuberkulózy u skotu!), v Polsku a v Maďarsku, u zubrů evropských v Polsku, u prasat divokých v Chorvatsku, Maďarsku, Polsku a na Slovensku a u srnčí zvěře v Polsku. Pro úplnost je nutné dodat, že v ČR byla v minulosti bovinní tuberkulóza prokázána také u jednoho volně žijícího jelena lesního na Chomutovsku, u jedné kozy bezoárové v roce 1991 a v ZOO u bizonů v roce 1993 a u importovaných tapírů v roce 1994.

Protože je původce bovinní tuberkulózy schopen přežívat v kadáveru 5 až 6 měsíců, v hnoji a na pastvinách až 5 měsíců (nikoliv pod přímým slunečním světlem, které je ničí za několik minut) a ve stájích až 10 měsíců (především ve vlhké hmotě), je nutné i nadále toto onemocnění nepodceňovat. Při nákupech zvířat včetně muflonů ze zemí, kde se bovinní tuberkulóza vyskytuje, je nutné zvířata před přesunem vyšetřit, podle našich zkušeností nejenom tuberkulinací nebo sérologicky, ale také přímo v trusu kvantitativní real time PCR (qPCR) metodou.



Možnosti nakažení člověka

Lovci, ošetřovatelé zvířat, lidé zpracovávající těla a orgány zvířat, pracovníci manipulující s nedostatečně tepelně opracovanými produkty živočišného původu, konzumenti a další se mohou původcem bovinní tuberkulózy nakazit přímo kapénkovou infekcí nebo pozřením infikovaných živočišných produktů (foto 2). Při obětavém ošetřování zesláblých zvířat může dojít k nakažení rovněž dětí či dospělých, manipulujících těmito zvířaty bez důsledného dodržování základních zásad osobní hygieny. V pokročilém stupni onemocnění ztrácí totiž infikovaná volně žijící zvířata plachost a často vyhledávají snadno dostupnou potravu podávanou domácím zvířatům na pastvinách nebo přímo v hospodářských budovách. Ve Velké Británii a v Irsku byl zaznamenán častější výskyt těchto zvířat u silnic, na kterých potom bývají zraněna či usmrcena. Rovněž i na farmách skotu v oblastech s výskytem tuberkulózou postižených jezevců jsou lidé vystaveni většímu riziku infekce. Chronicky nemocní staří jezevci se totiž naprosto vyčerpaní stahují k lidským obydlím, kde vyhledávají především stáje, přípravny krmiva, seníky a další hospodářské budovy. V nich se snaží ukrýt a získat potravu, přičemž jejich sekrety, které potřísňují krmivo, jsou nebezpečné nejenom pro zvířata, ale i pro samotné farmáře a ostatní členy jejich rodiny.

Foto 2. Krční tuberkulóza po pití syrového mléka od krav infikovaných původcem bovinní tuberkulózy (Foto převzato z knihy Grange aj., 1995).

Ptačí tuberkulóza

Dalším závažným onemocněním z této skupiny je ptačí (aviární tuberkulóza), která patří k závažným onemocněním především v chovech drůbeže, bažantů, pávů, krocanů, okrasných ptáků a v chovech prasat domácích. Původcem onemocnění jsou M. avium subsp. avium, které způsobují v infikovaných chovech závažné zdravotní problémy a ekonomické škody (foto 3). Původce aviární tuberkulózy je přenosný také na domácí a divoké přežvýkavce včetně muflonní zvěře. Proto se nedoporučuje chovat v zájmových, farmových a oborních chovech společně s divokými přežvýkavci jakékoliv ptáky (zejména hrabavé), kteří jsou k aviární tuberkulóze, přenášené většinou volně žijícími ptáky, vysoce vnímaví.

Foto 3. Játra bažanta s aviární tuberkulózou (foto J. Lamka).

Původce aviární tuberkulózy se v zevním prostředí vyznačuje značnou odolností, která je dokonce větší než odolnost původce bovinní tuberkulózy. Například ve vodě v závislosti na místních podmínkách je schopen přežívat až 417 dnů, v půdě výběhů až 792 dnů, v podestýlce až 487 dnů, v tělech infikované uhynulé drůbeže zahrabaných do hloubky 60 cm dokonce až 822 dnů. Sluneční světlo ničí původce jen po delší době přímého působení. Při teplotách blízkých bodu varu je původce ničen za několik vteřin. Z dezinfekčních prostředků jsou proti původcům tuberkulózy obecně nejúčinnější chlorové preparáty aktivované amonnými solemi, například čpavkem. V našich podmínkách se nejvíce osvědčil 2,5% chloramin aktivovaný čpavkem, nebo 0,5 až 1% kyselina peroctová. Z těchto poznatků charakterizujících původce onemocnění vyplývá i jeho nebezpečnost.



Paratuberkulóza

V ČR byla paratuberkulóza poprvé popsána u importovaného skotu z Dánska v roce 1962. V letech 1992 až 1996 se však v důsledku liberalizace obchodu s hospodářskými zvířaty (především se skotem, ovcemi, kozami, ale také s jelenem evropským a dalšími) zavlekl původce nákazy na naše území s importovanými přežvýkavci. U divokých zvířat v ČR byl poprvé původce paratuberkulózy zjištěn v roce 1975 u oborně chovaného bílého jelena lesního (Cervus elaphus), v roce 1989 u oborně chovaného daňka skvrnitého (Dama dama) importovaného z Maďarska a v roce 1997 u farmově chovaných jelenů lesních, importovaných ze Skotska.

Ve volné přírodě byla poprvé paratuberkulóza diagnostikována u jelena lesního v roce 1995, u srnce obecného a muflona v roce 1996, u daňka skvrnitého v roce 1997, u prasete divokého (Sus scrofa) v roce 2000 a u zajíce polního (Lepus europaeus) v roce 2001. Ve všech těchto případech byl prokázán kontakt těchto volně žijících zvířat s pastevně chovaným, importovaným skotem, u kterého byla paratuberkulóza stejného genotypu také prokázána.

Výskyt různých typů původce paratuberkulózy u muflonů

Původce paratuberkulózy se vyskytuje u přežvýkavců ve třech základních typech:

1. bovinní2. ovčí3. přechodný

Jejich základním rozdílem je schopnost růstu in vitro v laboratorních podmínkách. Zatímco bovinní typ je možné vykultivovat za 2 až 3 měsíce (foto 4), typy ovčí a přechodné za 5 až 9 měsíců! Přitom jsou známy ovčí typy kmenů, které se dosud nepodařilo in vitro izolovat vůbec. V ČR jsme u muflonů prokázali v jedné oboře již v roce 1997 právě tento ovčí in vitro nerostoucí kmen. Do chovu byl zavlečen s největší pravděpodobností s přikoupeným plemenným beranem. V následujících letech byl tento nerostoucí kmen prokázán také u společně chovaných daňků, u kterých stejně jako u muflonů způsoboval závažné zdravotní problémy s velkými ekonomickými ztrátami. V jiném specializovaném oborním chovu muflonů jsme prokázali nejprve výskyt rostoucího kmene, který rovněž způsoboval závažné ekonomické ztráty. Cíleným vyšetřováním se podařilo toto stádo ozdravit, i když následně byl do chovu zavlečen kmen nerostoucí, který zdravotní stav zvířat začal opět narušovat.

Foto 4. Izolovaný původce paratuberkulózy po 3 měsících inkubace při 37°C na pevné půdě dle Herrolda (foto I. Pavlík)

Patogeneze paratuberkulózy

Hlavní cestou vstupu MAP do organizmu je trávicí trakt, který také bývá u všech druhů přežvýkavců nejčastěji postižen. Mimo střevní trakt byla diseminovaná infekce prokázána také v játrech, plicích, ledvinách a ve svalovině. MAP také často infikuje mléčnou žlázu, dělohu a varlata. MAP bylo do většiny námi sledovaných chovů muflonů zavlečeno s infikovanými zvířaty, u kterých se po měsících až létech po jejich nákupu projevily klinické příznaky onemocnění (foto 5, 6 a 7). Úplná vyhublost a úhyn byl nejčastěji zaznamenán u trofejních beranů nebo u muflonek po porodu. Tenká střeva bývají nejčastěji výrazně prosáklá, sliznice střevní zesílená a příslušné mízní uzliny střevní výrazně zvětšené (foto 8). Vzácností není ani nález zesýrovatěných mízních uzlin střevních, které jsou typické pro bovinní tuberkulózu (foto 9). Proto je nutné takovéto nálezy nechat vždy laboratorně došetřit!

Foto 5a,b. Vyhublost doprovázená opožděnou výměnou srsti (foto J. Lamka)

Pro šíření původce paratuberkulózy je nejvýznamnější jak trus klinicky nemocných muflonů (foto 6), tak jejich těla po úhynu (foto 10). Infikované pastviny jsou zdrojem MAP pro pasoucí se zvířata. MAP se může šířit u muflonů stejně jako u ovcí zejména v době zvýšené pohlavní aktivity a v době kladení mláďat. K nakažení muflončat MAP může docházet již při jejich vývoji v těle matky (intrauterinně), či po porodu přijímáním infikovaného mleziva a mléka. Proto je nutné z chovu co nejdříve vyřazovat jak klinicky nemocné matky, tak jejich potomky!

Foto 6. Na šíření původce se podílí rovněždvoukřídlý hmyz navštěvující řídký trus muflonů (foto J. Lamka)



Foto 7. V rozvinuté klinické formě jsou mufloni zcela vyhublí (foto J. Lamka)

Foto 8. Střeva jsou prosáklá, mízní uzliny střevní bývají 10 až 20x zvětšené a výrazně vystupují z opony střeva (foto J. Lamka)

Foto 9. Po naříznutí mízních uzliny bývají někdy u muflonů oproti jiným přežvýkavcům patrné zesýrovatěné uzlíky; pozor, mohou se podobat i bovinní tuberkulóze! (foto. J. Lamka)

Foto 10. Zdrojem původce paratuberkulózy jsou i rozkládající se těla uhynulých muflonů (foto J. Lamka)



Diagnostika a ozdravování

Z hlediska častého výskytu ovčích, tedy in vitro pomalu rostoucích, či dokonce nerostoucích kmenů, je nutné místo kultivačního vyšetření používat jiné metody pro přímý průkaz MAP. V současné době s úspěchem používáme metody molekulární biologie (qPCR), které jsou schopny nejenom prokázat přítomnost MAP, ale také přesně určit jeho množství. Pro úspěšné ozdravení je nutné mít vybudovaný spolehlivý lapák (foto 11a), ve kterém je možné zvířata individuálně označit a následně i opakovaně vyšetřovat (foto 11b). Systematickým přístupem některých chovatelů se podařilo získat dostatek výsledků, které dokladují možnost úspěšného ozdravování infikovaných chovů.

Foto 11a,b. Pro možnost systematického ozdravování je nutné mít k dispozici funkční lapák(foto J. Lamka)

Vyšetření trusu metodou qPCR je nutné pravidelně (minimálně dvakrát ročně) opakovat u všech chovaných zvířat. Jak je patrné z grafů 1a,b, je možné postupně dosáhnout významného snížení masivně vylučujících zvířat více než 1000 buněk MAP v gramu trusu. Tím na jedné straně výrazně klesá počet klinicky nemocných zvířat (významných zdrojů MAP) a relativně rychle stoupá počet neinfikovaných zvířat (označená zeleně).

Graf 1a,b. Tříleté ozdravování vedlo k významnénu vzestupu počtu neinfi kovaných zvířat(označená zeleně)



Rizika podcenění zavlečení onemocnění do chovu

Paratuberkulóza je neléčitelné onemocnění, i když při vynikající výživě muflonů může být klinický průběh dlouho „maskován“ relativně dobrým výživným stavem. Jsou dokonce u muflonů známy případy tzv. „suché paratuberkulózy“, kdy infikovaný jedinec pouze chřadne, opožděně líná, matky zmetají, ztrácí mléko (mají slabé potomky), aniž je u nich pozorován průjem. Při podcenění prevence zavlečení nákazy jsou i takové zkušenosti, že dříve zdravý chov musel být pro přítomnost velkého množství klinicky nemocných zvířat zcela likvidován. Z výsledků dlouhodobého sledování výskytu paratuberkulózy u divokých přežvýkavců (včetně muflonů) v ČR vyplývá, že čím intenzivnější je typ chovu (malé oborní, farmové, zájmové a v zoologických zahradách), tím vyšší je nebezpečí pro závažný průběh nákazy. Přitom jsou často zvířata mezi všemi typy chovů přesunována bez vyšetření na paratuberkulózu.

Závěry

Zjistili jsme, že vnější prostředí kontaminované MAP včetně pastvy může také sloužit jako zdroj infekce, zejména pro mladá, tedy nejvíce vnímavá zvířata. Proto je nutné v rámci úspěšného ozdravování infikovaných chovů vyšetřovat individuálně odebraný trus všech zvířat 2 x ročně (jaro, podzim). Zvířata vylučující více než 1000 buněk MAP v g trusu je nezbytné důsledně vyřazovat z chovu, včetně jejich potomků. V případě výskytu klinických příznaků (nemocná zvířata hubnou, průjmují, opožděně vyměňují srst a mění své chování) je nutné podezřelá zvířata okamžitě z chovu vyřadit a nechat laboratorně došetřit. Vývrh není možné nechávat v chovu jako újeď pro predátory z důvodů rizika šíření původce onemocnění. V okolí krmelců je nutné po zimním období provést asanaci jejich okolí. S ohledem na vysokou pravděpodobnost podílu původce paratuberkulózy na Crohnově chorobě u lidí je nutné mít na zřeteli, je nutné dbát v infikovaných chovech zvýšené nároky na osobní hygienu a bezpečnou likvidaci těl všech infikovaných zvířat.

Poděkování: Práce byla podpořena výzkumným záměrem č. MZE0002716202 Ministerstva zemědělství ČR a grantem č. QH81065 Národní agentury pro zemědělský výzkum, a dále projektem AdmireVet (č. CZ1.05/2.1.00/01.0006-ED0006/01/01) Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

Doporučená literatura

Fixa, B., Komárková, O., Bedrna, J., Švástová, P., Rozsypalová, Z., Pavlík, I.:Crohnova choroba a Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis. Česká a slovenská gastroenterologie, 2000, 54 (2), 56-61.

Fixa, B., Komárková, O., Bedrna, J., Veselý, T., Švástová P., Rozsypalová, Z., Pavlík, I.:Crohnova choroba a protilátky proti Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis. Česká a slovenská gastroenterologie, 2000, 54 (5), 175-179.

Fixa, B., Pavlík, I., Bedrna, J., Komárková, O., Nožička, Z., Slaná, I., Králík, P., Vaňásek, T., Volfová, M.:Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis, etiologický faktor u Crohnovy choroby? Česká a slovenská gastroenterologie a hepatologie, 64 (2), 2010, 7-13.

Hasoňová, L., Kříž, P., Pavlík, I.:

Původce paratuberkulózy – vlastnosti komplikující ozdravování chovů. Náš chov, 2008, 7, 22-25.

Hasoňová, L., Trčka, I., Pavlík, I.: Paratuberkulóza mléčného skotu. Náš chov, 2006, (6), 35-39.

Lamka, J., Kopečná, M., Trčka, I., Pavlík, I.:Je podceňování paratuberkulózy u přežvýkavců prozíravé? Svět Myslivosti, 2005, 6 (1), 7-11.

Macháčková, M., Lamka, J., Dočekal, J., Šmolík, J., Ziegrosser, P., Pavlík, I.:Bovinní tuberkulóza u spárkaté zvěře. Veterinářství, 2000, 50 (9), 349-355.

Macháčková, M., Lamka, J., Dočekal, J., Liška, V., Šmolík, J., Fischer, O., Pavlík, I.:Paratuberkulóza divokých přežvýkavců ve volné přírodě a v zajetí. Veterinářství, 2001, 51 (9), 395-408.

Macháčková, M., Lamka, J., Pavlík, I.:Mykobakteriální onemocnění spárkaté zvěře. Tuberkulóza skotu. Svět myslivosti, 2001, 2 (9), 10-11.

Macháčková, M., Lamka, J., Pavlík, I.:Mykobakteriální onemocnění spárkaté zvěře. Paratuberkulóza a její výskyt. Svět myslivosti, 2001, 2 (9), 6-8.

Macháčková, M., Lamka, J., Pavlík, I.:Mykobakteriální onemocnění spárkaté zvěře. Tuberkulóza ptáků. Svět myslivosti, 2002, 3 (1), 10-11.

Macháčková, M., Trčka, I., Mátlová, L., Pavlík I.:Bovinní tuberkulóza u divokých zvířat a nebezpečí infekce člověka. Praktický lékař, 2004, 84 (6), 324-327.

Mátlová, L., Fischer, O., Kazda, J., Kaustová, J., Bartl, J., Horváthová, A., Pavlík, I.:Výskyt mykobakterií u bezobratlých a poikilotermních živočichů a jejich význam při infekci zvířat a lidí. Veterinární Medicína, 1998, 43 (4), 115-132.

Pavlík, I., Pavlas, M., Fixa, B., Komárková, O.:Výskyt Mycobacterium paratuberculosis u lidí. Česká a slovenská gastroenterologie, 1994, 48 (2), 79-81.

Pavlík, I.: Paratuberkulóza, aktuální onemocnění skotu v České republice, Náš chov, 1995, 54 (6), 16-18.

Pavlík, I.: Výskyt bovinní tuberkulózy zvířat v Americe, Austrálii, Africe a v Asii. Veterinářství, 1996, 46 (8), 354-356.

Pavlík, I., Pavlas, M., Bejčková, L.:Výskyt, ekonomický význam a diagnostika paratuberkulózy. Veterinární Medicína, 1994, 39 (8), 451-496.

Pavlík, I., Bažant, J., Vitásek, J., Macháčková, M., Mátlová, L., Rozsypalová, Z., Parmová, I.:Paratuberkulóza skotu dovezeného do České republiky. Veterinářství, 2001, 51 (4), 159-163.

Pavlík, I.: Ozdravování od paratuberkulózy v ČR. Náš chov, 2002, 62 (1), 10-15.

Pavlík, I., Bartoš, M., Roubal, P.: Paratuberkulóza ovcí a koz, současná hrozba. Náš chov, 2003, 63 (8), 14-17.

Pavlík, I., Trčka, I.:Bovinní tuberkulóza u zvířat v České republice a v ostatních státech střední Evropy v letech 1990-2004. Veterinářství, 2006, 56 (5), 294-298.

Pavlík, I., Macháčková, M., Trčka, I., Roubal, P.:Výskyt bovinní tuberkulózy u domácích zvířat v Evropě: současný stav a perspektivy. Praktický lékař, 2004, 84 (8), 441-444.



Principy výživy mufloní zvěře

Muflon se jako každý přežvýkavec neživí přímo tím, co žere, ale tím, co z přijatých krmiv vytvoří mikroorganismy žijící v jeho bachoru. Zplodinami jejich metabolismu jsou oxid uhličitý, metan a těkavé mastné kyseliny. Plyny jsou vylučovány, kyseliny vstřebávány většinou přímo přes stěnu bachoru a v organismu dále metabolizovány. Také mikrobiální biomasa je využívána jako zdroj energie, bílkovin a dalších živin. Potřeba energie je obvykle ze 70 % zajišťována těkavými mastnými kyselinami bakteriálního původu a 20 % energie se získává z mikrobiální hmoty vytvořené v bachoru. Z 90 % tedy zvíře závisí na mikroorganismech a pouze 10 % energie pochází ze živin, které unikly mikrobiálnímu trávení.

V bachoru jsou dokonalé podmínky pro kontinuální fermentaci. Anaerobní mikroorganismy zde žijí za poměrně stálého tlaku oxidu uhličitého a metanu, fermentačním teplem se udržuje o něco vyšší teplota než je teplota tělesná, je zajištěna dostatečná vlhkost a přísun pufrů, které pomáhají

udržet velmi mírnou kyselost prostředí. Komponenty krmné dávky jsou pohyby bachoru míchány a jejich hrubší části jsou při přežvykování rozmělňovány. Fermentační substrát je obohacován slinami i živinami vylučovanými z krve do bachoru přímo přes jeho stěnu. Stálé doplňování potravy a nepřetržité odstraňování fermentačních produktů i nestrávených zbytků krmiv zachovává relativně konstantní podmínky pro rozvoj velmi silné mikrobiální populace.

V jednom mililitru bachorové tekutiny je několik miliard bakterií, až milion prvoků, velké množství mikroskopických hub a bakteriofágů. Rozhodující úloha náleží bakteriím. Dovedou štěpit celulózu i jiné glycidy a rozkládají bílkoviny obsažené v krmivech. Z jednodušších dusíkatých sloučenin vytvářejí vlastní bílkoviny, syntetizují řadu vitaminů (B, K) a zneškodňují některé antinutriční látky. Jen díky bakteriím může přežvýkavec dobře využívat objemná krmiva bohatá na vlákninu.

Bakterií jsou stovky pozoruhodně rozmanitých druhů. Jsou zde mikroorganismy vysoce specializované, ucházející se o několik málo krmiv, a jiné, široce přizpůsobivé, schopné využívat různé druhy živin. Mikroorganismy, které se na určitém substrátu nejrychleji množí, potlačují jiné, teoreticky možné cesty fermentace. Druhy, kterým složení krmné dávky vyhovuje, v bachoru převládají a bakterií, které nemají příliš vhodné podmínky, je v mikrobiálním ekosystému málo. Při změně krmné dávky bereme příznivé podmínky některým z těch druhů, které se dosud podílely rozhodující měrou na výživě zvířete. Jejich rozmnožování se zpomalí, zastoupení v mikrobiální populaci rychle klesá, nevytvářejí tolik kyselin jako dříve. Jiné druhy dostaly příhodný fermentační substrát a jejich zastoupení narůstá. V období potřebném pro plné přizpůsobení mikroflóry ke změněným podmínkám, pro vytvoření nové rovnováhy v bachoru, přežvýkavec sice žere dostatek krmiv, z jejich živin však nemá plný užitek, popřípadě i hladoví, protože mikroorganismy nevyužívají živiny krmiva k produkci mastných kyselin v žádoucí míře. Proto se krmné dávky nemají zbytečně měnit. Na nová krmiva je třeba pozvolna navykat a s návykem začít s předstihem. Je třeba krmit každodenně, přikrmování např. v týdenních intervalech může zvířata jen poškodit.

Pro trávení vlákninou bohatých objemných krmiv bakterie potřebují přiměřenou dávku snadněji dostupné energie, na kterou jsou tato krmiva zejména na podzim a v zimě chudá. Je výhodné, když můžeme potřebnou energii přidat jadrnými krmivy. Zde je pozvolný návyk zvlášť důležitý. Při překrmení jadrnými krmivy nebo okopaninami bohatými na škrob nebo cukr bez pozvolného návyku snadno dojde k laktacidóze bachoru. Nedostatečně přizpůsobená mikroflóra nestačí krmiva zpracovat, a proto začnou intenzivně působit bakterie mléčného kvašení, které se do předžaludku dostaly s krmivem. Kyselina mléčná není těkavou kyselinou, v bachoru se nevstřebává a zakonzervuje jeho obsah. Bachor přestane fungovat a laktacidóza bachoru pak může vést i k úhynům. Přecházíme-li na jadrnější typ krmení, musíme proto dávky krmné směsi zvyšovat pozvolna během 2 – 3 týdnů.

Dusíkaté látky krmiva jsou mikroorganismy v bachoru rozkládány nejen na aminokyseliny, ale ze značné části destruovány až na amoniak. Produkty rozkladu využívají bakterie ke stavbě bílkovin vlastního těla. Dříve než poslouží k výživě zvířete, přemění se 55 – 80 % dusíkatých látek krmiva v mikrobiální bílkovinu.

Rohové toulce a srst jsou produkty kůže, a pro tyto produkty je vždy nejdůležitější aminokyselinou cystin. V jejich hlavní bílkovině keratinu je ho obsaženo 24 %. Molekula cystinu se tvoří ze dvou molekul cysteinu, a ten se může vytvářet z další sirné aminokyseliny methioninu, který se průmyslově za přijatelnou cenu vyrábí. Mikrobiální bílkovina, hlavní zdroj aminokyselin pro přežvýkavce, je přitom na sirné aminokyseliny methionin, cystein a cystin chudá. Chceme-li aminokyseliny přidávat přežvýkavcům jako krmná aditiva, musíme je chránit před degradacív bachoru. Na trhu je chráněný methionin Mepron, Smartamine (methionin nebo methionin + lysin) a také MetaSmart, isopropylester hydroxyanalogu methioninu, kterým lze methionin zvířatům rovněž uhradit. Nároky na sirné aminokyseliny vzrůstají u muflonů v období intenzivního růstu rohových toulců a v období výměny letní srsti.

Zimní pastva na porostech řepky olejné skrývá pro zvěř velké nebezpečí. Moderní odrůdy jsou sladké, zvířatům chutnají. Byly vyšlechtěny na snížený, nikoliv však nulový obsah hořkých a jedovatých glukosinolátů, z nichž se v těle vytvářejí látky narušující činnost štítné žlázy i jiných orgánů. Při vysokém příjmu je i z takové řepky celkové množství glukosinolátů dostačující k tomu, aby zvěř byla glukosinoláty poškozena.

Při hnojení vysokými dávkami dusíkatých hnojiv narůstá v rostlinách množství dusičnanů. Nitráty škodí zvířatům především tím, že soutěží s jódem o aktivní transport z tráveniny do štítné žlázy, a snižují tak produkci hormonu tyroxinu, při jehož nedostatku se snižuje intenzita metabolismu. Tyroxin je potřebný také pro konverzi beta-karotenu na vitamin A. Při vyšších hladinách dusičnanů může být beta-karoten i vitamin A ničen i přímou oxidativní destrukcí. Zpětná adaptace štítné žlázy po omezení dusičnanů v krmné dávce trvá až dva měsíce. Dusičnany také blokují vitamin B1, při jehož nedostatku se v krvi hromadí kyselina pyrohroznová, která působí na nervovou soustavu a vyvolává polyneuritické křeče.

Dusičnany se v bachoru redukují na dusitany, jejichž toxicita je ještě asi desetkrát vyšší. Po vstřebání do krve oxidují dvojmocné železo v molekule hemoglobinu na železo trojmocné, a vzniká tak methemoglobin, který nemůže přenášet kyslík. Nedostatek kyslíku v tkáních může vést i k úhynu.



Řepka v zimě a mladé pastevní porosty na jaře obsahují v sušině mnoho snadno stravitelných živin, je v nich však velmi málo vlákniny. To vede k omezení činnosti bachoru a k průjmům. Vlákninu zvěři poskytneme šťavnatými i suchými objemnými krmivy (siláží, senem, letninou).

Strukturou krmné dávky musíme muflonům umožnit přežvykování. Slinné žlázy při něm vyprodukují několik litrů slin, ve kterých denně do bachoru přiteče pro udržování stabilního pH značné množství pufrů. Při vyvrhování sousta do tlamy zvíře krká, a odvádí tak plyny vznikající činností bakterií. Objemné krmivo s delšími částicemi vytváří zároveň vhodnou strukturu tuhého obsahu bachoru nezbytnou pro normální činnost předžaludku.

Nároky na rovnoměrnost přísunu minerálních živin jsou u přežvýkavců zvýrazněny i jejich potřebou pro optimální činnost mikrobiální populace předžaludku. Variabilita v obsahu minerálních látek v krmivech rostlinného původu je většinou mnohem vyšší než v obsahu organických živin. Vyplývá především z rozdílů ve složení půdy, na které byla krmiva vypěstována. Dávkování živin závisí nejen na potřebě zvířete, ale i na jejich využitelnosti, která je z různých zdrojů velmi rozdílná.

Z makroprvků se u přežvýkavců nejčastěji sleduje vápník, fosfor, hořčík, draslík a sodík. Za kritérium adekvátního přísunu vápníku je považován jeho podíl v kostním popelu. Při dostatečném obsahu vápníku v krmivu rozhoduje o intenzitě jeho vstřebávání především potřeba zvířete. Při nedostatku vápníku se omezuje příjem krmiva, zpomaluje se růst, kosti nejsou dostatečně mineralizovány a zvyšuje se nebezpečí vzniku krvácenin ve svalovině. Z celkového množství vápníku obsaženého v těle je 99 % v kostní tkáni a 1 % v ostatních tkáních a tělních tekutinách. Mezi mobilní frakcí kostního vápníku a krevním sérem probíhá intenzivní výměna. Vápník se podílí na udržování acidobazické rovnováhy, na zajištění přiměřené úrovně neuromuskulární dráždivosti a je nezbytný při srážení krve. Poměrně často ho bývá v krmných dávkách podstatně více, než zvířata potřebují. Nepříznivé působení jeho přebytku (např. ve vojtěšce) se projevuje především účinkem na metabolismus fosforu, ale i hořčíku, železa, jódu, manganu, zinku a mědi. Vysoký přísun vápníku zvyšuje požadavky na uvedené prvky.

Metabolismus fosforu je úzce propojen s metabolismem vápníku. Z fosforu obsaženého v těle je ca 90 % v kostní tkáni a 10 % v buňkách ostatních tkání, kde je součástí fosfatidů, nukleoproteidů a fosfoproteidů. Je nezbytný pro energetické přeměny v organismu a pro udržení acidobazické rovnováhy. Jeho nedostatek snižuje chuť k přijímání krmiva, výrazný přebytek však rovněž škodí. Podobně jako u vápníku probíhá neustálá výměna fosforu mezi krví a kostní tkání.

Důležitější než absolutní obsah vápníku a fosforu v krmné dávce je jejich správný vzájemný poměr. Při přebytcích vápníku je třeba dbát na to, abychom použili takové minerálních přísady, které vedle fosforu nevnášejí do krmné dávky další vápník.

Hořčík je z krmiv využíván jen asi z 20 %. V kostní tkáni je z celkového hořčíku uloženo 60 – 70 %. V ostatních tkáních je jeho část vázána na kyselinu deoxyribonukleovou. Hořčík je součástí nebo aktivátorem řady enzymů, které se uplatňují v metabolismu energie a při přenosu nervosvalového podráždění. Ionty hořčíku brzdí uvolňování acetylcholinu, který přenáší vzruch z nervových zakončení na svalová vlákna. Při nedostatku hořčíku se reaktivnost svalových vláken zvyšuje a může dojít ke vzniku tetanických křečí. Hypomagnezémie někdy propuká po zahájení vegetace na jaře. V porostu je ve srovnání se zimním krmením nízký obsah hořčíku a jeho využitelnost při zvýšeném obsahu dusíkatých látek a draslíku je velmi malá. Tehdy je proto vhodné dávky hořčíku zdvojnásobit.

Koncentrace sodíku v mimobuněčných tekutinách se udržuje v neměnném rozpětí. Dojde-li k jeho ztrátám, musí se z těla vyloučit také voda. Klesá objem krve a dochází ke svalovým křečím. Správné dávkování sodíku je důležité pro činnost srdce, vývin kostí, hospodaření organickými živinami i vodou a udržování acidobazické rovnováhy. Významně se podílí také na otupování kyselosti v bachoru. Při nedostatku sodíku, běžném zejména v letním období, se zmenšuje příjem krmiva. Přebytek sodíku v krmné dávce zvířata snášejí poměrně dobře. Zdrojem sodíku a chloru je především krmná sůl, která dodává také chlor pro tvorbu kyseliny chlorovodíkové v žaludku.

Draslík je nutný pro metabolismus sacharidů, ovlivňuje svalové kontrakce, reguluje nitrobuněčný osmotický tlak, acidobazickou rovnováhu a reaktivnost protoplazmy na nervové impulzy. K sodíku má většinou antagonistický vztah. Krmiva rostlinného původu často obsahují draslíku více, než je optimální potřeba zvířat. Nadbytek tohoto prvku při současném nedostatečném přísunu sodíku zvířatům škodí.

Také mnohé mikroelementy jsou pro zvířata nepostradatelné. Jejich nedostatek v půdě se projeví sníženým obsahem v krmivu. Karence však může vzniknout i při normálním obsahu v krmivech, ale nevhodném poměru k jiným stopovým prvkům nebo makroelementům.

Mikroelementy se podávají v minerálních sloučeninách nebo v organicko-minerálních komplexech. Komplexy iontů kovu s organickými látkami jsou většinou o něco lépe vstřebávány, jejich cena je však mnohonásobně vyšší a při prodeji jsou snadno falšovatelné.

Železo je součástí bílkovinných přenašečů kyslíku hemoglobinu, myoglobinu a cytochromů i řady enzymů. Železem aktivované hydroxylázy ovlivňují tvorbu pojivových tkání. V objemných krmivech je vždy obsaženo více železa než potřebných 30 mg na 1 kg sušiny, jeho nedostatek se v praxi nevyskytuje. Měď je nenahraditelným krvetvorným prvkem, napomáhá mobilizaci železa a jeho vazbě do hemu. Mangan je součástí enzymů nebo řadu z nich ovlivňuje. Vstřebávání manganu je nízké a je nepříznivě ovlivňováno vyšším obsahem vápníku, fosforu a železa v krmné dávce. Zinek má strukturní i katalytickou roli v metaloproteinech. Bílkoviny obsahující zinek jsou přítomny ve více než 160 enzymech. Jód je součástí tyroxinu. Při deficitu jódu mají zvířata zvětšenou štítnou žlázu, rostou pomalu a ukládají mnoho tuku. Selen působí společně s vitaminem E. Při jeho nedostatku je narušen antioxidační systém organismu. Kobalt je potřebný pro syntézu vitaminu B12.

Za dostatečný obsah mědi se považuje 9 – 10 mg, manganu 40 mg, zinku 50 mg, jodu 0,10 – 0,12 mg, kobaltu 0,10 mg a selenu 0,10 – 0,15 mg v 1 kg sušiny celé krmné dávky. Přídavky pufrujících látek (např. hydrogenuhličitanu sodného) chrání před poklesem pH v bachoru při zkrmování většího množství snadno fermentovatelných glycidů. Snižují tak riziko acidózy.

Většinu vitaminů přežvýkavcům vyprodukuje mikrobiální populace trávicího traktu, pokud není nějakým způsobem poškozena. Zvířatům je třeba zajistit vitamin A, s jehož nedostatkem souvisí poškození všech epitelů v těle. Velmi významná je jeho protiinfekční funkce, narušený epitel sliznice střeva a dýchacích cest snadno propouští do organismu choroboplodné zárodky. Poškozen je také zrak a plodnost zvířat. Výzkumem byl potvrzen jeho příznivý vliv na rezistenci vůči nemocem a na omezení negativních dopadů stresových faktorů. Je třeba dodávat také vitamín E jako hlavní antioxidancium. Část vitaminu D, potřebného zejména pro hospodaření vápníkem a fosforem, si zvířata sama vytvoří při pobytu na slunci.



Krmení v oborních chovech

V oborách je dnes v závislosti na místních zdrojích zvěř většinou celoročně přikrmována a v zimě se v některých případech její výživa plně zajišťuje krmením. Intenzita krmení samozřejmě závisí na finančních možnostech majitele. Část krmiv si mohou chovatelé ve spolupráci se zemědělskými závody zajišťovat sami, část jich mohou nakupovat. O jejich kvalitu je třeba pečlivě dbát.

Seno má těžko zastupitelnou úlohu pro své vynikající dietetické vlastnosti a příznivý vliv na činnost mikroorganismů v předžaludku. Obsahuje vitamin D2, nenarušuje pH v bachoru, neobsahuje jedovaté produkty nevhodného kvašení ani toxické zplodiny rozkladu bílkovin. Nedostatek sena se projeví ve špatném zdravotním stavu mláďat hned po narození. Seno je třeba chránit před zvlhnutím a zaplísněním, aspergilózy z plesnivé píce ohrožují především mladá zvířata. V samoobslužných krmelcích uskladněné seno spadá ze zásobníku do jeslí, pod kterými má být korýtko na zachycování živinami bohatých senných drolků. Seno lisované do velkých balíků se po jejich otevření a ponechání na zemi často znehodnotí.

Ze zavadlé píce se připravuje siláž (senáž), často uchovávaná ve fólií obalených balících o hmotnosti ca 300 kg. Balíky jsou uskladněny u krmiště a postupně se pro zvěř otevírají. Siláž není vhodné předkládat na zem, patří na krmný stůl nebo do žlabu. Roztroušená krmiva a nedožerky je třeba pravidelně odstraňovat, abychom předešli dietetickým potížím.

Luční porosty k silážování a sušení je třeba sklízet již na počátku metání, tj. o 2 – 3 týdny dříve, než se u nás obvykle sklízí. Při pozdní sklizni obsahují příliš mnoho obtížněji stravitelné vlákniny. Pro zlepšení silážovatelnosti je třeba nechat píci zavadnout na sušinu 32 - 45 %.

Jetel se sklízí, když asi třetina rostlin rozkvete, a porost je třeba nechat zavadnout na sušinu 38 - 45 %. Pro konzervaci siláží ze zavadlé píce (senáží) jsou vhodnější jetelotravní směsky; lépe zavadají a průběh fermentačního procesu je úspěšnější.

Vojtěšku je poprvé vhodné sklízet nejpozději do začátku květu, další seče ve stadiu květních poupat. Pro silážování je třeba zvýšit obsah sušiny na 40 - 45 %.

Kukuřice je z objemných krmiv krmivem nejvýznamnějším. Poskytuje vysoké výnosy energie při nízkých nákladech. Patří ke snadno silážovatelným plodinám, protože obsahuje dostatek zkvasitelných cukrů. Nejvyšší výnos poskytuje v mléčně-voskové až voskové zralosti. Podíl palic by měl činit alespoň 50 % z celkového výnosu sušiny, podíl zrna 40 - 45 %. Se sklizní se začíná, když sušina dosáhne alespoň 25 % (neuvolňují se již silážní šťávy) a ukončit se má při sušině 35 %. Při sklizni je třeba kukuřici řezat na co nejkratší řezanku a při vyšší sušině také drtit zrna (používat řezačky s drhlíkovým dnem). Fermentace kukuřičných siláží je ukončena za 6 - 7 týdnů, lze je však zkrmovat již za 4 - 5 týdnů.

Při technologii dělené sklizně se někde silážuje drcené zrno s částí vřeten odděleně. Takto připravená silážovaná drť kukuřičných palic (zemědělci ji obvykle označují jako CCM - Corn Cob Mix) je bohatým zdrojem energie. Obvykle obsahuje 50 - 52 % sušiny a v sušině je její energetická hodnota o 8 - 10 % vyšší než energetická hodnota ječmene.

Pro krmení přežvýkavců se také připravují silážované drtě celých rostlin obilnin (GPS – Ganzpflanzensilage). Ozimá pšenice, ozimý i jarní ječmen popř. i triticale se sklízejí asi 3 týdny před obvyklým termínem žní v těstovité zralosti. Sklízí se výkonnou řezačkou s drhlíkovým dnem, která pořeže stébla na velmi krátkou řezanku (do 5 mm), rozštípne je i podélně a rozdrtí kolénka stébel i zrno. Z okopanin je velmi vhodná objemová krmná řepa, polocukrovka i cukrovka, krmná mrkev, brambory i topinambury. Obsahují v sušině málo vlákniny a mnoho snadno dostupné energie a jsou chuťově atraktivní. Je třeba dbát, aby jich zvířata nepřijala bez předchozího návyku příliš velké množství. Vynikajícím krmivem jsou sušené cukrovarské řízky.

Z krmiv jadrných se dává přednost ovsu, vhodný je i ječmen a kukuřice. Před zkrmováním je třeba zrninám narušit povrchové obaly, a tak zpřístupnit živiny pro trávení. Šrot má být co nejhrubší, nejvýhodnější je však zkrmování ve formě vloček. Zrniny není vhodné šrotovat na dlouhou dobu do zásoby, protože tuk v nich obsažený žlukne. Zvlášť se to týká ovsa a kukuřice, které jsou na tuk bohaté. Zkrmují se ze samokrmítek nebo se denně dávkují.

Vhodné jsou směsné krmné dávky (běžně označované jako TMR – Total Mixed Rations), ve kterých jsou komponenty navzájem promíchány. Pro krmení zvěře je výhodné ve spolupráci s některým zemědělským podnikem připravovat směsné krmivo v krmném voze a pak je uložit do silážní jámy v bezprostřední blízkosti krmelců. Směs sestává ze šťavnaté píce vhodné pro silážování, suché píce, jadrných i minerálních krmiv a mohou do ní být zařazeny i vyprané krouhané okopaniny, pivovarské mláto, ovocné výlisky, zbytky ze zpracování zeleniny, pekařské i jiné zbytky potravinářského průmyslu. Po ukončené fermentaci se TMR denně předkládá zvířatům. Při takové technice krmení jsou v celém objemu stejné podmínky pro mikroorganismy ihned po nakrmení. Do krmného vozu se komponenty za použití tenzometrické váhy postupně dávkují od nejmenších do největších podílů hmotnosti, od suchých k vlhkým a od dlouhých ke krátkým strukturám krmiva. Míchá se jen po dobu nezbytnou pro dokonalou homogenizaci (3 – 5 minut od naložení posledního komponentu). Při překročení doby míchání se porušuje struktura krmiv, což vede ke snížení příjmu krmiva. V krmných vozech s vertikálním mícháním může dojít i k opětovné separaci částic. Omezují se ztráty krmiv, jejich příjem je vyšší, výživa je rovnoměrnější. Sociálně nadřazená zvířata si nemohou vybírat chutnější komponenty, snižuje se počet zaostávajících jedinců. Do směsné krmné dávky však nesmíme zařadit špatná krmiva, která by zvířata při odděleném zkrmování odmítala přijímat. Ideální sušina směsné krmné dávky je 50 – 55 %. Kukuřičná siláž mívá sušinu 30 – 35 %, siláže ze zavadlé píce 33 – 40 %, seno, sláma a jadrná krmiva 86 – 88 %.

K technice krmení

Při sestavování a úpravě krmných dávek i při rozhodování o způsobu jejich předkládání zvířatům musíme mít stále na paměti, že krmíme přežvýkavce. Čím lépe se podaří vyhovět požadavkům mikrobiální populace bachoru, tím lépe budou mufloni živeni, budou v lepším výživném stavu, v lepší kondici, jejich potomstvo bude životaschopnější a v rámci svého genofondu dosáhnou vyšší trofejové kvality. Nejsou-li zajištěny vhodné podmínky pro mikroorganismy, může zvíře žrát luxusní krmnou dávku a přitom hladovět. Nežádoucím průběhem mikrobiálních procesů může být i vážně poškozeno.



V technice krmení je třeba s pící zacházet tak, aby zůstala chutná a bylo v ní co nejvíce živin. Chuťový smysl je u muflonů dobře vyvinut, zvířata na chuťové vlastnosti krmiva citlivě reagují. Upřednostňují kořenité příchuti (kmín, anýz, fenykl), které se někdy přidávají do směsí minerálních krmiv.

Pokud je krmení muflonů v oboře plně zajišťováno chovatelem, není problém optimalizovat krmné dávky pomocí některého z běžně dostupných počítačových programů.

Potřeba živin závisí zejména na živé hmotnosti a stadiu reprodukčního cyklu. Vychází se z podrobně propracovaných krmivářských doporučení pro výživu ovcí a odvozuje se podle metabolické velikosti těla. Jde o hmotnost v kg umocněnou na 0,75. Jde o číslo s velmi úzkou korelací s tělesným povrchem zvířete, na němž intenzita metabolismu i příjem krmiva závisí. Pravděpodobně příliš nepochybíme, budeme-li počítat u tělesně dospělých muflonek v dobrém výživném stavu s živou hmotností 30 - 35 kg (300,75 = 12,8) a u starších muflonů 50 - 60 kg (500,75 = 18,8).

Potřeba energie a její obsah v krmivech pro dospělá zvířata se udává v megajoulech netto energie (NEL). Nároky na dusíkaté živiny se vyjadřují v gramech proteinu stravitelného v tenkém střevě (PDI) i v gramech dusíkatých látek (NL). Záchovná potřeba na jednotku metabolické velikosti těla je 0,209 MJ NEL, 2,50 g PDI a 4,75 g NL. Při intenzivním pohybu, zejména v obtížném svahovi¬tém terénu, se zvyšuje potřeba energie až o 25 %. Se zvýšením potřeby energie se zvyšuje i příjem krmiva.

Abychom získali života¬schopná muflončata bez újmy na zdra¬votním stavu matek, musíme pamatovat, že ve druhé polovině březosti mají muflonky vyšší potřebu živin. Nároky jsou větší u prvniček, které ještě samy poměrně intenzivně rostou, a jsou zvlášť vysoké při dvojčatové březosti. Na počátku laktace vydává kojící muflonka ze svého organismu více živin, než stačí přijmout v krmivu. Zvíře čerpá z tělesných rezerv vytvořených v období gravidity.

Základem letního krmení muflonů je pastva. Spásají trávy, byliny a v menším množství listy stromů a keřů. Od poloviny května do července jsou pastevní porosty nejbohatší na bílkoviny i energii. V té době mladá zvěř rychle roste a nejintenzivněji přirůstají také rohové toulce beranů. Mufloni se pasou i na nízkých porostech, rozštěpení horního pysku jim umožňuje odtržení rostlin téměř u země. V nouzi spasou i nekvalitní porost, ohryzají kůru stromů a zničí mladé dřeviny.

Mufloni jsou aktivní zejména brzy ráno a večer, během letního horka odpočívají a přežvykují. Na výborné pastvině se pasou asi sedm hodin denně, na horší potřebují k nasycení osm i více hodin. Můžeme počítat s tím, že dospělý muflon přijme denně 5 - 8 kg pastevního porostu. Úkolem chovatele je udržovat vhodný poměr mezi počtem zvířat a rozsahem příležitostí k pastvě na loukách, pastvinách i polních porostech. O políčka pro zvěř je třeba pravidelně pečovat. Sezónně jsou vhodným doplňkem dužnaté plody, žaludy, bukvice i kaštany. Při snižujícím se obsahu živin v pastevním porostu v posledním období vegetace je třeba zavčas začít přidávat konzervovanou píci, a tak plynule přecházet na zimní krmení. Na období říje, která probíhá v listopadu a někdy se prodlouží až do prosince, je vhodné muflony připravovat již v říjnu přídavky jadrných krmiv.

Také v zimním krmení se snažíme využívat co nejvíce objemných krmiv. Zelený blahobyt nesmí být vystřídán bídou v zimě. Základem jsou 1 - 2 kg sena a 2 - 4 kg krmiv šťavnatých (siláže, okopanin). Ze šťavnatých krmiv je nejlevnější siláž. Kvalitních siláží ze zavadlé píce přijmou obvykle 2 - 3 kg.

Krmné řepy si zvlášť ceníme pro vysoký obsah cukru, je to však krmivo drahé. Okopaniny je vhodné před krmením oprat, nakrouhat a smíchat s řezanou slámou.

Jadrná krmiva začínáme muflonkám nabízet zpravidla až ve druhé polovině březosti (0,2 - 0,3 kg). V prvém měsíci laktace spotřebují až 0,5 kg jádra, později stačí méně. Do doplňkových směsí zařazujeme obilní šroty, pše¬ničné otruby, krmnou mouku, pokrutiny, extrahované šroty, šroty luštěnin i horkovzdušné úsušky. Nesmíme zapomínat na doplnění vápníku, fosforu i dalších minerálních látek a vitaminů. Krm¬nou sůl můžeme smíchat s jadrnými krmivy, můžeme posolit objemná krmiva, nebo ji poskytneme ve formě lizu.

Muflončata se rodí bez ochranných látek v krvi, stavba placenty neumožňuje přestup imunoglobulinů z krve matky. Ochranných látek je však dostatek v mlezivu a sliznice tenkého střeva má v prvých hodinách života schopnost vstřebávat bez před¬chozího rozložení na aminokyseliny celé molekuly těchto bíl¬kovin. Mlezivo je proto pro mláďata životně důležité. Prvé mlezivo obsahuje 20 % bílkovin, včetně 12 % albuminů a globulinů.

Muflonka své mládě poznává čichem. Prvé 2 - 3 týdny se muflončata živí výhradně mlékem, pijí 10 - 20krát za den. Denní spotřeba dosahuje až jeden litr, později se množství mléka snižuje. Mláďata se učí přijímat tuhá krmiva již ve věku 10 – 14 dní. Vynikajícím krmivem je šrot z loupaného nebo nahého ovsa, kte¬rému dáváme přednost před ostatními obilními šroty. U star¬ších jehňat, když mléčná bílkovina nestačí, je vhodné přidat i kvalitní bílkovinná krmiva rostlinného původu, nejčastěji sójový extrahovaný šrot nebo šroty luštěnin. Příjem jadrných krmiv se postupně zvyšuje až na 0,3 kg. Dvojča¬ta žerou již od útlého věku více, protože na ně připadá méně mateřského mléka než na jedináčky. Příjem sena a šťavnaté píce se zvyšuje s postupným rozvojem předžaludku. V zimě je ze šťavnatých krmiv nejvhodněj¬ší krmná mrkev nebo krmná řepa, na kterou navykáme již začátkem druhého měsíce věku. Krmnou dávku doplňujeme vitamino-minerálními přísadami. Krmivo předkládáme mláďatům v příkrmišti (tzv. školce), kam nemají přístup matky. Je odděleno probíhačkou s mezerami o šířce 18 – 20 cm, kterými pro¬lezou jen muflončata.

Na pastvu si mláďata navykají zvolna. Objemná krmiva sice ochutnávají již 2 – 3 týdny po narození, ale teprve ve třetím měsíci života se pas¬tevní porost významnější měrou podílí na úhradě potřebných živin. Při pastvě je vhodné mladou zvěř přikrmovat senem i jadrnými krmivy. V zimě můžeme počítat s denní spotřebou 1,0 kg sena, 1,0 - 1,5 kg šťav¬natých krmiv, na vyrovnání obsahu živin 0,25 kg krmiv jadr¬ných, 2 - 4 g minerální krmné přísady a 2 - 4 g krmné soli.

V období říje, ve věku 18 - 20 měsíců, by měly být jehničky dobře vyvinuté a v přiměřeném výživném stavu. Při intenzivní výživě zabřeznou některé brzy narozené muflonky již ve věku 8 - 9 měsíců.

Dospělí berani potřebují jadrnější typ krmných dávek než muflonky. Z objemné píce je nejdůležitější kvalitní seno. V zimě ho přijmou až 2 kg za den, nepohrdnou jím však ani v létě. Ze šťavnatých krmiv dají v zimě přednost krmné mrkvi a krmné řepě (1 - 1,5 kg). V období pohlavního klidu jim stačí 0,5 - 0,7 kg ja¬drných krmiv. Na období říje je připravujeme vydatnějším krmením alespoň měsíc předem, při neomezené nabídce přijmou jádra i 1,5 kg. Z celkového množství jadrných krmiv by měla být alespoň polovina ovsa. Do krmné směsi můžeme zařadit luštěniny, pšeničné otruby i kvalitní extrahovaný šrot. Muflon vydatně žere po celé poměrně dlouhé období říje.

Krmná zařízení pro zvěř je třeba budovat ve vyvýšených, suchých a osluněných polohách s dostatečným počtem krmných míst. Celoročně musí být k dispozici sůl a minerální lizy.



Morfologie mufloního toulce a hodnocení mufloní trofeje

Muflon patří společně s urialy, argali a americkými sněžnými ovcemi, ovcemi tlustorohými a ovcí Dallovou mezi tzv. holoarktické druhy, které obývají severní polokouli. Všechny tyto divoce žijící druhy se zoologicky řadí do společného rodu Ovis, který zahrnuje také všechna plemena domácích ovcí. Společným znakem všech druhů rodu Ovis je výrazný pohlavní dimorfismus, prezentovaný především výraznými rohy samců. Mohutnost těchto rohů narůstá směrem východním od západoasijského, resp. druhotně jihoevropského muflona přes středoasijské urialy až k mohutným trofejím argali. Rohy severoamerických divokých ovcí jsou poněkud menší s velkými obvody při odstupu od lebky. Samice divokých ovcí jsou bez rohů či mají tenké a poměrně krátké rohy.

Rohy muflona, myslivecky nazývané toulce, jsou výrazným pohlavním znakem samců západoevropských divokých ovcí, u kterých se rohy u samic nevyskytují či je jejich výskyt ojedinělý a mají nepravidelný tvar, malé

obvody a délka většinou nepřesahuje 20 cm.

Morfologie toulců je významným kritériem nejen z hlediska lovecké trofeje, ale především z hlediska taxonomického. Dnešní „evropský“ muflon - Ovis musimon - má toulce odstupující na rohových kostech lebky široce do stran a mírně dozadu, ale již v prvním roce života se stáčí směrem dopředu a v následujících letech vytváří více či méně uzavřený kruh se špičkami mířícími dopředu, resp. následně nahoru. Na Kypru žije populace muflonů – Ovis gmelini ophion, jejichž toulce se vytáčí směrem dozadu a nad linii krku (supracervikální typ). Tato vlastnost se někdy objevuje i v populacích „evropských“ muflonů a měla by být vždy důvodem k selekci takového jedince.

Základní úlohu ve formování budoucího tvaru toulce má rohový výběžek kosti čelní (os frontale), označovaný také jako rohová kost ( os cornu ). Zásadní význam má úhel, pod kterým tyto rohové kosti odstupují od lebky. Odstup rohových kostí pod ostrým úhlem (výrazně menším než 90o) je následně příčinou malé rozlohy mufloní trofeje, zatímco široce otevřený úhel odstupu rohových kostí je příčinou tvorby konvergentní trofeje (nejprve poměrně dobrá rozloha, následně se špička toulce vrací ke krku, nikoliv dopředu). Za optimální úhel odstupu rohových kostí lze považovat pravý úhel s mírnými odchylkami do 3, maximálně 5o.

Průběh růstu toulců, resp. výsledná konfigurace mufloní trofeje, rozděluje typy mufloních trofejí do 3 skupin. Toulce, které většinou široce odstupují od lebky a po vytvoření oblouku se opět k lebce vracejí, vytváří tzv. konvergentní (sbíhavé) trofeje, které jsou typické pro původní muflony západoasijské provenience. Selekcí evropských chovatelů došlo k potlačení tohoto typu vinutí ve prospěch paralelního typu vinutí, který považujeme za esteticky nejlepší a u kterého trofej dosahuje z hlediska hodnocení metodou CIC nejlepších parametrů. Třetím typem mufloních trofejí jsou toulce se špičkami, které se vytáčejí ven přes rozlohu, měřenou na kulisách. Tento typ označujeme jako trofej divergentní a je typická především pro asijské argali. Tyto trofeje vynikají především délkou toulců, z hlediska rozlohy však vně se vytáčející špičky nemají žádný význam.

Z hlediska ontogenetického růstu mufloního toulce vytváří muflon nejdelší část budoucí trofeje (z hlediska délky toulce) v prvním roce. U špičkových ročků dosahuje délka toulců na konci prvního roku až 45 % výsledné délky trofeje a za perspektivní muflony lze u ročků považovat dobře založené toulce s délkou 35 cm a více ve stáří 11 měsíců. Následující roční přírůsty mají sestupnou tendenci s přibývajícími roky. V druhém roce může dobrý muflon přirůst až 35 cm, ve třetím roce je přírůst 15 – 20 cm a v následujících letech klesá délka ročního přírůstu pod 10 cm. Pokud se hodnotí roční přírůsty na trofeji dospělého berana (osmiletého), je výsledný poměr jednotlivých ročních přírůstů poněkud odlišný. Nejdelší roční podíl z celkové délky toulce vykazuje přírůst v druhém roce života, který tvoří asi 105 – 120 % délky přírůstu v prvním roce. Čím je beran starší, tím větší je dochovaný přírůst druhého roku oproti přírůstu roku prvního. Tato skutečnost je způsobena jednak obrušováním špičky toulce (tedy přírůstu prvního roku) a také postupným obrušováním rohových prstenců, které se nacházejí v oblasti přechodu mezi přírůstem prvního a druhého roku ( obr. č. 1 ).

Obr. č. 1

U beranů starších 10 let zůstává často z přírůstu prvního roku pouze 10 i méně cm a u některých beranů dochází k oddělení přírůstu prvního roku úplně (obr. č 2 a 3). Tato skutečnost je způsobována sendvičovým uspořádáním rohoviny jednotlivých ročních přírůstů a samozřejmě se uplatňuje v oblasti každého meziročního přírůstu.


Růst mufloního toulce výrazně reaguje na změny v životním prostředí a je silně ovlivňován stresovými faktory.

U starších muflonů ( 4 roky plus) dochází občas po odchytu a přesunu na jinou lokalitu k zastavení růstu toulce. Meziroční přírůsty jsou nahromaděny na úseku několika milimetrů a tento stav může přetrvávat i několik roků. Příčiny tohoto jevu nejsou dosud uspokojivě vysvětleny.

Naopak přemístění mladých muflonů, kteří byli jako neperspektivní vyřazeni z kvalitních populací odchytem a přemístěni do lokality (obůrky), ve které byly optimální potravní a klidové podmínky včetně absence samičí zvěře (eliminace říjových soubojů), vedlo k výraznému zlepšení růstových parametrů toulců a někteří z těchto beranů překonali hranici 240 bodů CIC.

Tzv. vrůstavost toulců, charakterizovaná růstem špiček směrem ke krku, resp. k dolní čelisti, je způsobována jednak konfigurací rohových kostí, kdy v případě široce otevřených rohových kostí má růst toulce tendenci nejprve vytvořit relativně dobrou rozlohu, potom se však špičky toulců stáčejí zpět ke krku, vzniká typicky konvergentní trofej a v mnoha případech může docházet až k mechanickému odírání srsti na krku, či dokonce k zarůstání toulce do krku. Tuto predispozici lze označit za vrozenou a vyskytuje se především u nekvalitních populací, kdy touto vadou trpí značné procento starších beranů. Důvody, které jsou příčinou horší kvality populací, jsou mnohočetné a na předních místech je to s jistotou vysoký stav zvěře v honitbách s nízkou trofickou hodnotou a dlouhodobě působící stres, další faktory nejsou dosud přesně definovány.

Obdobná situace však může vznikat i u dobře založených ročků z vynikajících populací, přemístěných do prostředí s vysokou a dlouhotrvající úrovní stresu či do prostředí se zcela odlišnými podmínkami životního prostředí. Jako příklad lze uvést prodej tří velmi nadějných ročků s délkou toulců a rozlohou v 11 měsících 35 – 40 cm a s vynikající konfigurací růstu z chovu v Termanci (LZ Židlochovice) do aklimatizační ohrady na Slovensku, umístěné v areálu hospodářských stavení a výrobních hal, kde na muflony působil především permanentní stres z přítomnosti lidí a pohybu vozidel. V druhém roce byli všichni tito beránci výrazně vrůstaví. V druhém případě se jednalo o špičkového ročka s délkou 41 cm a rozlohou 40 cm ve stáří 11 měsíců, který byl prodán do honitby v rakouských Alpách. Po dvou letech byl střelený jako silně vrůstavý beran s délkou toulce 62 cm! V tomto případě byly hlavním důvodem klimatické podmínky – dlouhá zima s vysokou sněhovou pokrývkou. Vysokou populační hustotu mufloní zvěře jako příčinu vrůstavosti u mufloních trofejí uváděl již v roce 1987 Türcke. Dědivost tohoto typu vrůstavosti je minimální.


Obr. č. 2, 3

Hodnocení mufloní trofeje Hodnocení mufloní trofeje podle metodiky CIC je ve srovnání s bodovým hodnocením ostatních druhů trofejové zvěře považováno za jednoduché a snadno proveditelné. Přesto i zde existuje několik velmi diskutabilních situací, které zdánlivě jednoduché hodnocení komplikují.

Prvním problémem je hodnocení základního rozměru mufloního toulce, a tím je měření délky. Textový popis metody měření délky mufloního toulce říká, že se délka měří od předního okraje toulce na čele po vnějším oblouku toulce až po jeho špičku. Za přední okraj toulce se u většiny mufloních trofejí považuje obloukovitě prominující hrana zhruba v polovině šířky přední strany toulce. Jak se však vede měřící pásmo od předního okraje na vnější oblouk toulce, to v nákresech popisuje téměř každá monografie o mufloní zvěři či metodická příručka pro hodnocení trofejí jinak. Rozdíl mezi vedením pásma pod ostrým úhlem ( tedy co nejkratší cestou na vnější oblouk toulce) a vedením pod výrazně tupým úhlem ( tedy co nejdále na vnější oblouk toulce) může dosáhnout až 20 mm. Jak významný může být tento rozdíl, vynikne ve srovnání s rozdílem mezi současnou nejsilnější mufloní trofejí, která má 252,50 CIC, a druhou nejsilnější mufloní trofejí, která má 252,45 CIC. Pokud by tento rozdíl byl v délce toulců, stačil by toulec delší o pouhého 0,5 mm!!

Z tohoto důvodu navrhuji určit místo, kde musí přecházet měřící pásmo na vnější oblouk toulce, přiložením rovné desky (pevný metr, pevné dřevěné či kovové měřítko dostatečné délky) na horní oblouk mufloních toulců a v místě, kde se takto vytvořená přímka dotýká toulce nejblíže k hlavě, vyznačit na obou toulcích bod, kterým musí měřící pásmo procházet. Jedná se o nejvyšší bod vinutí toulců. Od tohoto bodu pokračuje měřící pásmo po vnějším oblouku (obr. 4).


Obr. č. 4


Druhým problematickým měřením je měření obvodů. Snad není nutné opakovat, že obvod se neměří na začátku každé třetiny toulce, ale měří se v nejsilnější části každé třetiny. S výjimkou mladých beranů je nejsilnější obvod první a většinou i druhé třetiny v místě nahromadění meziročních vrubů. Při slovním popisu tohoto měření se často uvádí, že v případě, kdy jsou meziroční vruby zvláště výrazné, měří se mimo tyto vruby. Tento výklad je naprosto nepřijatelný, neboť pokud by se neměřilo na tomto vrubu, měřilo by se druhém nejsilnějším místě a tuto možnost metoda CIC nepřipouští. Pokud by byly meziroční vruby tak mimořádně vyvinuté, že by nebylo možné na nich obvody měřit, musí být trofej vyřazena z hodnocení.

Měření C- indexu u starých beranů s výraznými úbrusy musí být prováděno vždy v ose toulce, tedy v místě, jehož prodloužením byla před obroušením špička toulce. V praxi to znamená vždy měřit ve středu úbrusu, nikoliv na vnější či vnitřní hraně úbrusu.

Při hodnocení vrubování je nutné zohlednit věk muflona, jehož trofej hodnotíme. Výrazné vruby, které mají středně staří berani, není možné požadovat u trofeje desetiletého berana. Není možné snižovat bodovou hodnotu trofeje za stav, který je prokazatelně a téměř bez výjimek způsobován věkem.

V současné době došlo k úpravě názoru na odečítání srážkových bodů za porušení celistvosti rohoviny toulce (dříve označované také jako odlupčivost toulců), podle které se srážkové body za tyto „vady“ neudělují. S touto teorií nelze souhlasit, neboť u všech dalších druhů trofejí lovné zvěře se za estetiku, resp. vzhled body přidělují či naopak odečítají a např. odlomená výsada u jelena znamená také ztrátu (pokud je v koruně, tak i dvojnásobnou). Z toho důvodu by bylo žádoucí, aby v případě, že ztráta rohoviny výrazným způsobem ovlivňuje vzhled trofeje (tedy je zřetelně vidět při čelním pohledu na trofej), byly uděleny srážkové body, a to při jednostranném porušení celistvosti rohoviny toulce půl bodu, při oboustranném celý bod.


Súčasný stav chovu muflónej zveriv slovenských zverniciach

Podobne ako v Českej republike, aj na Slovensku má chov muflónej zveri vo zverniciach bohatú tradíciu. Prvá zmienka o muflónej zveri je spred viac ako 100 rokov, kedy bola introdukovaná do Gýmeša ( dnešný Jelenec ) v Tríbečských vrchoch. Gróf Forgáč tam doviezol v roku 1868 do 50 hektárovej zvernice muflónov zo Sardínie a Korziky. Išlo o zver priemernej trofejovej kvality a najlepšie trofeje dosiahli neskôr na výstavách okolo 200 bodov CIC.

Zakladanie nových muflóních lokalít sa veľmi rozšírilo najmä po roku 1970 a súviselo s poklesom stavov malej zveri a hľadaním ďaľších loveckých príležitostí. Žiaľ vtedajšia legislatíva umožnila zakladanie aj malých zverníc o rozlohe len niekoľkých hektárov, ktorým by mal prináležať štatút zverofarmy a nie zvernice, a ktoré ešte aj dnes robia zlé meno zverniciam, pretože z hľadiska malého priestoru nespĺňajú podmienky na etický chov a lov zveri.

Je pravda, že v tomto nijak nepomohla ani najnovšia právna úprava na Slovensku, podľa ktorej je stanovená minimálna výmera zvernice na 50 ha. V súčasnosti evidujeme na Slovensku 39 samostatných a 29 uznaných zverníc.

Uznané zvernice sú vedené ako súčasť väčšieho poľovného revíru. Lokalizácia samostatných a uznaných zverníc na Slovensku

Zvernice v Topoľčiankach

Sú snáď najznámejšími a najstaršími zvernicami u nás. V súčasnosti sú pre muflóniu zver funkčné: Malá zvernica – nachádza sa v nadmorskej výške 400-700 m.n.m. Jej výmera je 715 ha a je obhospodarovaná Štátnymi lesmi Slovenskej republiky: Potôčky – táto zvernica vznikla na území Veľkej topoľčianskej zvernice v roku 1991, slúži na chov muflónej a diviačej zveri a jej výmera je 113 ha.

V minulosti, zhruba do roku 1997 sa v uvedených zverniciach vyskytovala len zver priemernej až podpriemernej kvality do 200 bodov CIC. V posledných rokoch dochádza ku zlepšeniu stavu, keďže štátne lesy pristúpili k revitalizácií, tento proces však bude dlhodobý.


Zvernica Teplý vrch Nachádza sa v okrese Rimavská Sobota a je taktiež obhospodarovaná Štátnymi lesmi Slovenskej republiky a to od roku 1975. Jej výmera je 130 ha, má výborné podmienky čo sa týka podnebia ako aj zloženia porastov. Najlepšiu trofej ulovil P. Schmidt a dosiahla 237,05 bodu CIC. Snahu chovateľov zamedzil únik zveri vplyvom porušenia oplotenia, ale možno povedať, že sa tu chová zver výbornej trofejovej kvality.

Štiavnické vrchy Zaraďujeme sem muflónie lokality M7 a M8. Na tomto území sa v minulosti uskutočnila výmena nekvalitnej pôvodnej populácie dovezením kvalitných jedincov z Českej republiky. V súčasnosti sú funkčné v lokalite Drastvica, Zvernica Žuhračka - jej výmera je 152 ha a chovateľské úspechy tu boli do značnej miery ovplyvnené výskytom rysov. Druhá zvernica v tejto lokalite – Segíňov je v súčasnosti už nefunkčná. Zvernica Rychňava – jej výmera je 100 ha a je obhospodarovaná Štátnymi lesmi SR. Najlepšie trofeje z tejto lokality dosiahli napriek značnému úsiliu len 227 bodov CIC.

Dobrá Niva Táto lokalita je situovaná v okrese Zvolen a pochádza z nej v súčasnosti najlepšia slovenská trofej, ktorá dosiahla 248,6 bodu CIC.

Zvernica pod Hrancom Táto zvernica sa nachádza v Bielych Karpatoch v okrese Ilava, nadmorská výška dosahuje 450 m.n.m. Jej výmera je 200 ha a je situovaná prevažne na južnej expozícií s prevahou trvalých trávnych porastov. Najlepšia trofej dosiahla 245,55 bodov CIC a priemerná hodnota najlepších trofejí za posledných 10 rokov je 232 bodov CIC.

Vojnice Táto zvernica sa nachádza v okrese Komárno na juhu Slovenska a je obhospodarovaná štátnymi lesmi SR Chová sa tu kvalitná muflónia zver pričom najlepšia trofej dosiahla 239,65 bodu CIC a je z roku 2002.

Dubina Poprad Ide o zvernicu patriacu poľovnému združeniu s výmerou iba 21 ha. Je to najvyššie polžene miesto geografického rozšírenia muflóna na Slovensku. Napriek vysokej polohe, značnej výške snehovej pokrývky a výskytu veľkých šeliem sa tu vďaka dobrej práci užívateľov dosahujú trofeje okolo 225 bodov CIC, najlepšia s hodnotou 231,25 bodu CIC.

Biely Potok Zvernica situovaná v Strážovských vrchoch v nadmorskej výške 500 m.n.m s výmerou 60 ha . Bola tu dovezená kvalitná muflónia zver, pričom najlepšia trofej dosiahla 239 bodov CIC. Objekt je ale v súčasnosti prebudovávaný pre jeleniu zver.

Lieskovec Samostatná zvernica s výmerou 110 ha, ktorá sa nachádza v Strážovských vrchoch v nadmorskej výške 400 m.n.m. Popri danielej zveri sa tu chová aj muflónia zver, trofeje dosahujú okolo 220 bodov CIC.

Zverník BalunkyTáto lokalita je situovaná v okrese Senica. Chová sa tu zver dobrej trofejovej kvality a najlepšie trofeje dosiahli 230 bodov CIC.

Biela Skala Zvernica štátnych lesov s veľkou výmerou, kde sa v minulosti chovala muflónia zver podpriemernej trofejovej kvality. V súčasnosti dochádza k prebudovaniu tejto zvernice.

SochoňIde o zvernicu štátnych lesov v pohorí Inovec, kde sa chová v súčasnosti zver podpriemernej trofejovej kvality. Zvernica slúži na chov diviačej, danielej a muflónej zveri . V minulosti dosiahla najlepšia trofej 226 bodov CIC, ale v chovateľských cieľoch sa ďalej nepokračovalo.

Betliar Veľmi známa zvernica štátnych lesov s bohatou históriou nachádzajúca sa v pohorí Volovské vrchy. Bola zriadená v roku 1967 s výmerou 1416 ha v nadmorskej výške 350 – 1000 m.n.m. Nachádzala sa tu zver priemernej až podpriemernej trofejovej kvality, pričom najlepší baran dosiahol v minulosti 218 bodov CIC. V súčasnosti dochádza k jej prebudovaniu.

Zvernica Strážske Ide o zvernicu na východnom Slovensku, ktorá je neveľká rozlohou, ale chová sa tu zver dobrej trofejovej kvality. Najlepšie trofeje dosahujú 237 bodov CIC.

Ľuboreč Zvernica nachádzajúca sa na juhu Slovenska s výmerou 100 ha, ktorá bola dlho obhospodarovaná štátnymi lesmi SR a dosahovali sa tu dobré chovateľské výsledky za účinkovania Ing. Dobríka. Boli dosiahnuté trofeje okolo 230 bodov CIC. Postupom času došlo k poškodeniu oplotenia a úniku podstatnej časti populácie, čo sa doteraz nepodarilo nahradiť. Takisto tu sa prejavuje veľký predačný tlak rysa ostrovida.

Normované kmeňové stavy muflónov v samostatných zverniciach na Slovensku dosahujú 3805 kusov a jarné kmeňové stavy 4934 kusov, čiže prezverenie celkovo dosahuje vo zverniciach takmer 30%.


55Mufloní zvěř 2011 - Sborník přednášek

Graf č. 1 vývoj populácie muflóna na Slovensku

Z grafu vidno neustály rast muflónej populácie. Je tu znázornená celková populácia, pričom vo zverniciach sa chová približne 33%, čiže jedna tretina z tohto celkového počtu muflónej zveri.

Normované kmeňové stavy sú prekročené takmer 2,5 krát. Najvýraznejšie je toto prekročenie v Trenčianskom kraji – takmer 3,4 krát. Toto so sebou prináša samozrejme aj vysoké škody zverou na lese, ktoré sú podľa štatistiky najvyššie práve v Trenčianskom kraji. Je ale potrebné pripomenúť, že normované kmeňové stavy boli určené príliš nízko a preto nová vykonávacia vyhláška priniesla v minulom roku aj novú bonitáciu poľovných revírov. V rámci nej sa NKS muflónej zveri síce zvýšili, ale skutočné JKS ich aj naďalej takmer dvojnásobne prekračujú.

Zarážajúce je najmä to, že prezverenie vo zverniciach dosahuje 30%. Ide pritom o revíri, kde je možné zver vhodne nabonitovať a pri správnom manažmente udržať primerané kmeňové stavy a tiež správnu sexuálnu a vekovú štruktúru populácie. Tento stav je v značnej miere spôsobený situáciou vo veľkých zverniciach, ktoré užívajú štátne lesy SR. Manažment zveri v týchto zverniciach nebol v minulosti na požadovanej úrovni, čo spôsobilo slabé výsledky v chove a nízku trofejovú kvalitu.

O trofeje nízkej hodnoty nebol záujem, čím nekvalitné populácie ďalej početne narastali aj v súvislosti s nízkou atraktivitou muflónieho mäsa, teda diviny. (Vid napríklad zvernice v Topoľčiankach.) Bola to veľká škoda, pretože vzhľadom na rozlohu, odborné a finančné možnosti mohli tieto zvernice dosiahnuť kvalitné výsledky. V súčasnosti sa v mnohých takýchto zariadeniach prikračuje k revitalizácii, avšak tento proces bude veľmi obtiažny vzhľadom na nevyhnutnosť úplnej obnovy a určite potrvá mnoho rokov.

Lepšia situácia je v súkromných zverniciach, ktoré napriek menšej rozlohe vďaka odbornému vedeniu dosahujú stále lepšiu kvalitu zveri a je potešiteľné, že sa zúčastňujú na zazverovaní voľných revírov.

Dobrou spoluprácou sa napríklad v Trenčianskom kraji podarilo dosiahnuť podstatné zvýšenie trofejovej kvality. V revíroch, kde dosahovali muflóni ešte pred 15 rokmi len 200 – 205 bodov CIC sa prikročilo k vyhladzovaciemu kríženiu. Dnes už v týchto voľných revíroch dosahujú trofeje 225 – 227 bodov CIC. Zistili sme tiež, že efekt bol tým výraznejší, čím viac sa podarilo v revíri eliminovať pôvodnú nekvalitnú zver.

Cesta teda určite vedie týmto smerom a ako najoptimálnejšie sa javia zvernice s rozlohou 150 – 200 ha. Pri tejto rozlohe je ešte možný dobrý prehľad o zveri a takisto jej následné dobré obhospodarovanie, aby zvernica bola dobrou genetickou rezervou kvalitnej muflónej zveri. To predpokladá zabezpečenie kvalitných životných podmienok a pohody zveri- welfare a zároveň dodržiavanie princípov poľovníckej etiky, lebo zvernica nie je strelnica.



Časopis Myslivost / Stráž myslivosti -historie, současnost, budoucnost

Rok 1923 je zapsán v historii myslivců významným písmem. V červnu 1923 byla v Brně založena Československá myslivecká jednota. A jen o necelé dva měsíce později v červnu 1923 vyšlo první číslo časopisu Stráž myslivosti.

Stojí proto za připomenutí, jak k těmto historickým událostem došlo, co vzniku organizace a zahájení vydávání časopisu bezprostředně předcházelo.

Myšlenka na založení jednotné myslivecké organizace a vydávání časopisu zrála v hlavách asi delší čas, z dobového tisku lze citovat dvě zásadní události, které měly rozhodující vliv na historický vývoj.

„Dne 26. prosince 1922 byli delegáti spolků, založivších nato Čs. M. J. naposled na památné schůzi Svazu (Čs. lovecký a kynologický říšský svaz, založený v roce 1919, vydávající měsíčník Lov a kynologie) v Praze, na které ponejprv byla

vyslovena myšlenka (a zároveň i výstraha Svazu) založiti nové samostatné ústředí pro myslivost – Československou mysliveckou jednotu.“

„Dne 6. ledna 1923 se sešla trojice ideových zakladatelů Československé myslivecké jednoty (Martin, Podhajský, Žalman) k poradě konané v České Třebové v bytě lékárníka Ph. Mr. Aug. Veselého, kde byly dojednány hlavní směrnice a postup příprav pro založení organisace.“ Možná některého ze čtenářů v tuto chvíli napadlo, jak se vlastně objevil nový název. Autorem názvu Československá myslivecká jednota i názvu časopisu Stráž myslivosti byl lesní ředitel Josef Žalman. Ten mimo jiné zavedl také název „myslivec“ pro všechny, kteří měli lovecký lístek. Do té doby byli nazýváni myslivci pouze profesní myslivci, tedy ti, kteří vykonávali myslivost jako povolání.

Asi to nebyla ale doba snadná, nedělejme si iluze o nadšení a souhlasu všech. O tom, že založení nové myslivecké organizace byly kladeny překážky, svědčí i další charakteristický zápis, který zároveň dokládá, kdo a kdy se zasloužil o název Československá myslivecká jednota a Stráž myslivosti. Zajímavé je to, že časopis byl vlastně pokřtěn nadvakrát, a to 18. a 25. března 1923, ještě před svým zrozením:Josef Žalman ve svých vzpomínkách píše: „Časopis Svazu Lov a kynologie vynaložil všechno úsilí proti zakládání Čs.M.J. Pro „rozkolnictví“ a „akci jednotlivce“ byl jsem opětovně veřejně napadán a pranýřován. Zakládání bylo nazýváno „humbukem a rozkolnickou činností několika ctižádostivých jednotlivců“. Bylo předvídáno, že nová organisace se ani nezmůže na časopis, protože „nenajde tiskárnu, která by jí na dluh tiskla“. Ve spolcích svazových byly usnášeny resoluce, směřující proti založení nové organisace, docházelo i k osobním intervencím.

Mezitím se usnesl Ústřední spolek pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách v Praze na valné schůzi konané dne 18. března 1923, které jsem se zúčastnil, všemi hlasy proti čtyřem na založení Čs.M.J.


Tam byly přijaty mé návrhy na pojmenování nové organizace Československá myslivecká jednota, na pojmenování knihy „Člp“ pro zápisy loveckých psů a i na název časopisu „Stráž myslivosti“. Obdobné usnesení bylo učiněno na valné schůzi Lovecko-kynologického spolku v Brně, konané dne 25. března 1923.“

A pak již následuje mezi myslivci známá a mnohokrát publikovaná událost – založení Čs.M.J. v Brně dne 22. 4. 1923. Nechme ale opět promluvit historický text, kde Josef Žalman ve svých vzpomínkách píše:„Po ukončení přípravných prací, zvláště sestavení stanov, vyjednávání o tisku časopisu, jež bylo svěřeno mně, a po přípravách kynologických, jež vedl Podhajský, došlo v Brně dne 22. dubna 1923 k ustavující schůzi Československé myslivecké jednoty za účasti spolků:1. Ústředního spolku pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách v Praze2. Lovecko-kynologického spolku pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně3. Loveckého ochranného spolku pro Slovensko v Bratislavě4. Spolku přátel myslivosti pro Tišnov a okolí v Tišnově5. Loveckého klubu v Českých Budějovicích.Jako hosté se zúčastnili schůze zástupcové posluchačů obou lesnických fakult, zástupce Ústřední jednoty lesních a lovčích zřízenců a hosté z řad lesnictva. Na této první schůzi ČS.M.J. byli zvoleni následující hlavní činovníci:předsedou – Zdeněk Slanina, lesní rada, Židlochovice,jednatelem – Jan Začal, okresní lesní, Brno,pokladníkem – Richard Knoll, pokladník, Tišnov,vedoucím redaktorem časopisu – Jaroslav Svoboda, profesor, Třebíč,vedoucím knihy Člp – Karel Podhajský, důchodní, Litomyšl.“

Jelikož jsme na stránkách časopisu, zastavme se u jména toho, který asi přinesl ke vzniku periodika nejvíce, kterého je možno považovat za jednoho z maximálně dvou „pravých otců zakladatelů“. Tím důležitým mužem byl prof. Jaroslav Svoboda, který časopis redigoval od vzniku až do roku 1948. Prof. Svoboda byl graduovaný filolog, měl proto vysoké nároky na jazykovou úroveň časopisu. Pracoval v té době jako středoškolský pedagog gymnázia v Třebíči a plných 25 let redigoval časopis zcela sám, pouze za přispění externích odborníků.

Josef Žalman opět vzpomíná na onu přelomovou dobu: „Po předchozí nezávazné dohodě s tiskárnou Kubešovou v Třebíči, kde jsme počítali s profesorem Svobodou a kde byly tudíž výhodnější podmínky, než které skýtal původně zamýšlený Vyškov, bylo usneseno s termínem od 1. června 1923 založiti a vydávati co měsíčník s nepovinným odebíráním samostatný časopis Stráž myslivosti. Bez jakýchkoliv finančních prostředků, zato však s nadšením pro ideu a s pevnou vůlí zvítěziti, pustili se všichni činovníci chutě do práce, jež byla v začátcích dosti tvrdou. Nová organisace potřebovala nejen nového časopisu, nýbrž i nových řádů kynologických, nové knihy pro zápisy loveckých psů, soudcovského sboru atd. Byl bych nespravedlivým, kdybych zde i proti jeho vůli nevzpomněl obětavé spolupráce profesora Svobody pro Čs.M.J. při jejím vzniku. Nutno uvážiti, že zde nebylo ničeho, a zvláště ne zkušeností. Na bedrách redaktorových visela nejen redakce, nýbrž i administrace a pokladna Stráže myslivosti a pak redakce vůbec všeho, co Čs.M.J. tiskem vydala.“


V samých začátcích přispěl prof. Svoboda opravdu zásadním způsobem ke zrodu časopisu – majitel tiskárny neměl jistotu úspěchu vydávání, chtěl záruku, že budou náklady na tisk uhrazeny, a tak se prof. Svoboda zaručil svým vlastním domem. Majitel třebíčské tiskárny Bohumil Kubeš nejenže časopis tiskl, ale prof. Svobodovi pomáhal i cennými radami z oblasti tisku, administrace a expedice.

Bylo-li již několikrát vzpomenuto jméno prof. Svobody, dejme mu také symbolické slovo a citujme nyní z jeho vzpomínek, které napsal v roce 1933, v roce desátého výročí vycházení časopisu, citujme z jeho úvodníku v jubilejním čísle:

„Jak dostala Stráž myslivosti svého redaktora? Docela jednoduše – nic netušícího delegáta a jednatele třebíčské odbočky brněnského spolku, občas ze svého klidného ústraní dojíždějícího do Brna na schůze, přepadl při jedné takové příležitosti Žalman: „Co nejdřív musíme mít svůj časopis. Tady pan profesor (znali jsme se tehdy jen od vidění) bude redaktorem, tiskárna v Třebíči je, ostatní se vyjedná!“ Na důrazné mé námitky, že o takové odpovědné funkci nemám ani zdání, zněla striktní odpověď: „To nic není! Úlohy opravovat umíte, opraví se rukopisy, dají se do tiskárny a …je to!“ I když jsem nad tímto „snadno a rychle“ povážlivě kroutil hlavou, přijel Žalman do Třebíče, vyjednali jsme potřebné s tiskárnou a já byv zvolen na schůzi redaktorem, podrobil se nutnosti. Ostatně po pravdě řečeno, nebylo mně ani dopřáno mnoho času na rozmýšlení nebo nějaké protesty.“

Jak vidět, některé historické zlomy mají vpravdě lidový a prozaický průběh, své v takových chvílích sehrají asi nadšení, pozitivní emoce a hlavně asi nezkušenost toho, co v budoucnu na dlouhé cestě čeká. Kdo by ale byl v pionýrských nadšených začátcích skeptikem, z citovaných ale i jiných zápisků lze vycítit onu touhu a nadšení prosadit něco nového. Profesor Svoboda byl opravdu nejen redaktorem, účetním, administrátorem, ale i expedientem v jedné osobě, v redakci pracoval zcela sám a sám například vydávaná i reklamovaná čísla balil a nosil na poštu. Kolem časopisu se ze začátku „točila“ trojice mužů – Svoboda, Žalman, Podhajský. Posuďte sami úlohu každého z nich, faktický přínos pro časopis, v každém případě asi zafungovala ona vzácná momentální synergie tří charakterů, tří pohledů na věc, tří způsobů pragmatického myšlení a jednání. Ve svých vzpomínkách na tuto dubu vzpomíná prof. Svoboda:

„Odpovědnost za vše, co se Stráží souviselo, nesli jsme jen dva, Žalman a já, neboť táta Podhajský měl s organizováním lovecké kynologie a vedením Člp práce nad hlavu, ale samozřejmě byl v rozhodujících otázkách vždy k poradě přibírán. A svorná, kamarádská a houževnatá spolupráce tohoto našeho trojúhelníku, jehož vrchol tvořil Žalman jakožto impulsivní praktický organisátor, způsobila, že za půl roku trvání Stráže odvážili jsme se 1. lednem 1924 k vydávání Stráže jakožto čtrnáctideníku, a dokonce s trojbarevnými přílohami, což bylo v našich poměrech při drahotě tohoto druhu tisku vrcholem naší podnikatelské troufalosti. Jistě nás k tomu vedla pevná důvěra ve zdar společné naší věci, ale rozhodujícím byl ničím nepodlomitelný optimismus Žalmanův, jenž doprovázen energií nás druhé dva – pasivnější, klidnější a rozvážnější – strhával s sebou. Snad toto vzájemné doplnění povah bylo právě štěstím.“

Vraťme se ale ještě k prvnímu ročníku, resp. půlroku. V roce 1923 vycházel časopis jako měsíčník, vyšlo celkem 7 čísel (první číslo 1. 6. 1923 a poslední sedmé číslo prvního ročníku vyšlo 15.12.1923), předplatné stálo 14 Kč, prof. Svoboda udává, že časopis má 700 odběratelů.

Tak jako u každého časopisu dodnes stál před redakcí hlavní úkol – získat dostatek čtenářů, nejlépe předplatitelů. Vybral jsem tedy čtyři faksimile z prvého ročníku, čtyři apely a zprávy pro čtenáře. Myslím, že právě takto seřazeny chronologicky za sebou dávají pocítit, jaké byly asi snahy a nálady v prvém roku vydávání.


Hned ve druhém čísle redakce, resp. prof. Svoboda, hýří počátečním nadšením a dá se snad říci, že si pochvaluje první úspěšný krok, který se jemu i jeho spolupracovníkům povedl.

Hned o dvě čísla dál, v čísle 4/1923 se už přece jen apel na čtenáře objevuje, byť zatím skrytě mezi řádky, lze už ale vycítit jasnější a přímější formulace.

Blíží se ale konec roku a redakce zřejmě někdy na podzim roku 1923 pojala záměr vydávat trojbarevné přílohy a přejít na čtrnáctidenní periodicitu. Jen ten, kdo v redakci někdy dělal, pochopí, jaká velká změna a vážné rozhodnutí to je, změnou periodicity totiž nenarostou starosti a práce dvojnásob, ale spíše exponenciálním poměrem. A považme, že na práci byl stále prof. Svoboda sám. V době, kdy asi nejmodernějším výkřikem techniky byl psací stroj. A trojbarevné přílohy? Ač se nám z dnešního pohledu zdají nenáročné, v tehdejších podmínkách polygrafie to musel být krok značně progresívní a moderní, zároveň však technologicky docela obtížný. Jak vidět, prof. Svobodovi odvaha nechyběla. Co mu ale mohlo citelně chybět, byly finance, které mohl získat pouze od předplatitelů. Proto je už výzva čtenářům vcelku rázná a jednoznačná.

No a v posledním čísle se už muselo jednat doslova o apel, dokonce snad i o formu výhrůžky, slova jsou jasná a razantní. Osobně z ukázky pociťuji, že asi do poslední chvíle nebylo rozhodnuto jak dál, prof. Svoboda v tu dobu asi neměl zrovna klidný spánek.

Jak vidno, snaha redakce byla oceněna, odezva u čtenářů byla, a tak opravdu začal časopis vycházet od ledna 1924 jako čtrnáctideník s trojbarevnými přílohami J. V. Anderleho, a vycházel tak až do roku 1952. Troufám si tvrdit, že i když bylo v historii časopisu více osudových křižovatek, to rozhodující místo je právě na přelomu let 1923/1924, kdy se rozhodovalo o bytí a nebytí, o udržení nového titulu na trhu. Dodatečně gratuluji svému předchůdci, jak vše bravurně vyřešil.

Dál už plynula léta růstu, rozvoje, občas také stagnace mysliveckého periodika. V každém případě je to dlouhých už skoro devět desítek let vycházení bez přerušení, vycházení v různých režimech a společenských podmínkách. Bylo by samozřejmě možné jít do podrobností jednotlivých let, ale já se pokusil seřadit chronologicky některá významná data pro vycházení časopisu, pojďme na krátkou procházku historií.

1926 – 1938 – z podnětu Františka Housky se vydává Knihovna Stráže myslivosti, v redakci kromě časopisu vycházejí spisy jak odborné, tak beletristické.

26. 12. 1927 – usnesení Shromáždění Čs.M.J. odhlasovalo povinné odebírání spolkového časopisu.

1928 – náklad časopisu 5000 výtisků, Čs.M.J. čítala 105 organizačních jednotek.

1929 – převedení tisku z Třebíče do Brna, tiskárna již nestačila kapacitou a možnostmi expedice, přece jen i polygrafická technologie se v té době bouřlivě rozvíjela a významné Brno jistě nabízelo lepší technické podmínky. To je nakonec vidět i na historických svázaných číslech.

1933 – jubilejní číslo má rozsah 60 stran a obsahuje 58 obrázků, vychází v nákladu 12 000 výtisků, běžná čísla tohoto roku mají 20 černobílých stran, cena 3 Kč/výt.

1936 - běžná čísla tohoto roku mají 32 černobílých stran, cena 3 Kč/výt.


1938 – náklad je udáván ve výši 10 000 výtisků.

1942 – i za válečných let vychází Stráž myslivosti jako čtrnáctidenník, rozsah je 36 černobílých stran, cena 3 Kč/výt.

1945 – časopis začíná vycházet jako myslivecký věstník Jednotného svazu zemědělců.

1948 –1951 - první změna na místě šéfredaktora, redakci přebírá na relativně krátkou dobu Míla Paša.

1951 – 1976 – na dlouhou dobu 25 let vládne časopisu šéfredaktor Josef Novotný, nazývaný také Géza. Je vůbec zajímavé, že časopis měl za svou existenci jen několik, kromě Míly Paši, „délesloužících“ šéfredaktorů.

1952 – vydavatelem časopisu je Nakladatelství Brázda v Praze, měsíčník o rozsahu 16 černobílých stran, cena 3 Kč/výt., od čísla 4 se přidává podtitul Časopis pro lidovou myslivost.

1953 – významná událost, změna názvu na Myslivost. Snažil jsem se dohledat, kdo a kdy rozhodl o změně názvu, bohužel se mi nepodařilo historické záznamy získat. Měl-li by snad někdo k dispozici, prosím o poskytnutí kopie. Tento rok je také zajímavý kromě změny názvu tím, že je to jediný rok v historii, kdy časopis vychází jako dvouměsíčník, rozsah časopisu je 16 černobílých stran, cena 5 Kčs/výt.

1953 – 1968 – časopis v těchto letech vydává Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství ve Státním zemědělském nakladatelství v Praze.

1954 – 1955 – periodicita 10 čísel do roka.

1956 – přechod zpět na měsíčník, rozsah 16 stran černobíle, cena 1 Kčs/výt.

1957 – poprvé se objevuje na vnitřních stranách přídavná barva a časopis má poprvé obálku z tužšího papíru s jednou přídavnou barvou.

1959 – měsíčník, 16 stran s přídavnou barvou, tužší obálka, cena 1,20 Kčs/výt.

1963 - měsíčník, 16 stran s přídavnou barvou, tužší obálka, poprvé jsou vkládány barevné obrázky do některých čísel, cena 1,60 Kčs/výt.

1966 - měsíčník, 24 stran s přídavnou barvou, poprvé se u časopisu objevuje obálka s barevnými fotografiemi, cena 2,50 Kčs/výt.

26. 4. 1968 – v Třebíči umírá prof. Jaroslav Svoboda.

1969 – 1992 – v těchto letech je vydavatelem je Československý myslivecký svaz a jeho nástupnické organizace, nakladatelem je Státní zemědělské nakladatelství. Jen na vysvětlenou – státními orgány není povoleno vydávat periodika jinde, než ve schválených nakladatelstvích, vydavatelské oprávnění sice patří myslivecké organizaci, ale na základě smlouvy nelze jinak, než že vlastní redakční práce, úpravy článků, korektury a jiné činnosti předcházející vlastnímu tisku probíhají v nakladatelství. Myslivecká organizace časopis ovlivňuje pouze prostřednictvím politicky volené myslivecké rady.


1976 – 1989 – šéfredaktor Ladislav Janoštík

1983 – rozsah časopisu je 24 stran, poprvé se objevují barevné fotografie i uvnitř na běžných stranách. Zpočátku je ale stanoven maximální rozměr a počet obrázků na některých stranách.

1989 – historicky asi nejvyšší náklad časopisu, měsíčně se tiskne 103 000 výtisků, na časopis je stanovován příděl papíru, a i když by byl zájem o odběr ještě o něco větší, musejí předplatitelé čekat, až se uvolní místo.

1990 – šéfredaktor Jiří Kasina. Dovolím si připomenout můj nástup do funkce s tím, že vlastně na konci roku 1989 nikdo neuměl odhadnout, co bude nejen ve společnosti, ale také co bude s časopisem. Možná i to budou jednou zajímavé historické vzpomínky, v každém případě jsem rád, že jsem při tom mohl být.

1991 - změna názvu na Myslivost/Stráž myslivosti, podtitulem se časopis přihlásil ke svým počátkům, rozsah 24 stran s barevnými obrázky uvnitř i na obálce, cena 10 Kčs/výt. Časopis vydává Nakladatelství Brázda v Praze. Za úspěch považuji to, že se podařila prosadit i přes všeobecnou nedůvěru myšlenka na tzv. přímé předplatné, začali jsme tvořit kmen předplatitelů přímo si sami v redakci.

1993 – je založena nová obchodní organizace Českomoravské myslivecké jednoty, a časopis tak poprvé vychází v Myslivost, s.r.o., rozsah časopisu je 32 celobarevných stran a celobarevná obálka, cena 16 Kč/výt. Časopis se od tohoto roku tiskne v tiskárně Moraviapress v Břeclavi. Součástí redakce se v tomto roce na podzim stává Knihkupectví Myslivost

1997 – poprvé vyšla příloha pro přímé předplatitele Myslivecké zábavy (název je záměrnou analogií na Špatného Zábavy myslivecké z konce 19. století, resp. na Rozmarův čtvrtletní sborník Zábavy myslivecké z roku 1925). První sešit novodobých Mysliveckých zábav ale vyšel samostatně jako třinácté číslo časopisu již v roce 1991. V tomto roce začíná fungovat jako součást redakce prodejna oděvů a vybavení pro myslivce, nejprve na pražském Žižkově, od roku 2001 v Jungmannově ulici.

1999 – začaly fungovat internetové stránky www.myslivost.cz

2000 – začíná vycházet druhá pravidelná příloha pro předplatitele - specializovaná kynologická příloha Lovecký pes.

A jsme v současnosti, v podobě časopisu, který máte právě v ruce. Vždy, když se takto zpětně ohlédnu do historie, cítím onu zodpovědnost k předchůdcům, k létům snah a rozvoje časopisu. Listuji-li ve starých ročnících, s překvapením narážím na materiály, kde se řeší mnohokrát v podstatě analogické problémy dneška. Nedělejme si iluze, že vše v minulosti bylo idylické, nebude ani v budoucnu. Všemi těmi léty vydávání se táhne jako pomyslná červená nit to, že se řešily samozřejmě problémy myslivců, ale také se ventilovaly názory na časopis, úroveň článků a sestavení jednotlivých čísel. Kolik čtenářů, tolik různých názorů, nelze se vždy zavděčit všem. Ale jestli mohu něčeho trochu litovat, pak je to ta skutečnost, že se postupem doby z časopisu vytrácejí články typu osobních praktických zkušeností, zážitků a soukromých zjištění. Mám prostě pocit, že dříve měli čtenáři více času nejen na vykonávání práva myslivosti, ale také více času a chuti sednout a napsat článek, úvahu či povídku. Měli podle mě více snahy sami obohacovat časopis svými příspěvky. Časopis totiž tvoří čtenáři a bylo by chybou brát vydávání časopisu takové organizace jako je ČMMJ jen jako komerční počin, brát časopis jen z pohledu „tak jsem si zaplatil předplatné, tak mi koukejte každý měsíc něco zajímavého dodat“.


Zkuste se prosím u příležitosti výročí zamyslet, zda by nebylo lepší než jen diskutovat, cože to tam zase redakce dala či nedala, sednout a napsat své pohledy, své zážitky a zkušenosti. Časopis totiž netvoří jen redakce, ale hlavně autorský kolektiv, který může vzejít právě z vás čtenářů. Takže se nebojte a napište.

Na závěr děkuji jménem svým i jménem celé redakce za spolupráci, pochopení a vstřícnost, máme snahu vyhovět postupně všem vašim přáním. Chcete-li, aby časopis dále rostl a byl zdrojem informací pro všechny myslivce a obhajoval i pozici myslivců před nemysliveckou veřejností, pak napište, pomozte, spolupracujte, časopis je tu pro vás, jak čtenáře, tak i autory.

Mnoho zdaru do dalších let

Obrázek č. 1 Ukázka titulní strany prvního vydání časopisu STRÁŽ MYSLIVOSTI


Chov muflonů v MS Machov

V 80. letech minulého století bylo na Broumovsko v rámci zkvalitnění stávající mufloní populace a zazvěření nových lokalit dovezeno několik mufloních kmenů vybraných z různých lokalit v České republice, jejichž znaky po vzájemném prokřížení dávaly předpoklad vysoce trofejově kvalitní zvěře. Vše proběhlo pod záštitou Českého mysliveckého svazu a za pomoci Interlovu. Výběr zvěře organizoval Ing. Josef Lochman.

První kmen pocházel z Velké nad Veličkou, mufloní berani se tam vyznačovali velkými obvody (27 - 28 cm) ale měli relativně malou rozlohu (48-50 cm). Druhý kmen pocházel z České Lípy, kde měli berany s velkou rozlohou (55-60 cm), ale s malými obvody. Třetí kmen pocházel z Těchonína (zvěř původem ze Zaječin).

Tato zvěř byla aklimatizována v malé obůrce v Křinicích na Broumovsku, tato obůrka se nacházela asi 6 km vzdušnou čarou od naší honitby, na druhé straně Broumovských stěn. Po vypuštění zvěř přešla až k nám, kde našla příhodnější přírodní podmínky. Zpočátku se zvěř pohybovala na poměrně rozsáhlé ploše, cca 3000 hektarů. Postupem času se jejich teritorium výskytu zmenšilo na cca 1000 hektarů.

Zpočátku 90. let populace poměrně prosperovala, kmenové stavy skýtaly cca 40 - 50 kusů. Pak ale přišla pro muflony tvrdá rána, v letech 1993 - 1994 přišlo nařízení z CHKO Broumovsko celou populaci vystřílet jako nepůvodní zvěř. Se zvěří se tedy přestalo hospodařit a nastal někde dost nešetrný likvidační odstřel. V první řadě, jak už to bývá, se sáhlo do dospělé trofejové zvěře. Ulovilo se i několik mladých kapitálních beranů svědčících o tom, že záměr strůjců této myšlenky, prokřížit tuto kvalitní zvěř, byl správný. V sousední honitbě ulovili pětiletého berana o bodové hodnotě 238 CIC, který v té době byl 5. nejsilnějším beranem na světě.

V roce 1997 byl kmenový stav už jen 16 kusů a z toho jen 2 dospělí berani. V té době jsme začali usilovně pracovat na záchraně této populace. Zaslali jsme na ministerstvo životního prostředí žádost o bonitaci a určení normovaných stavů. Vyřízení této žádosti se vleklo 3 roky, především díky tvrdému odporu CHKO, ale nakonec jsme tento boj vyhráli a od roku 2000 nám byla zvěř zabonitována.

Znovu jsme mohli začít se zvěří řádně hospodařit. První krok byl vyrovnat poměr pohlaví 1 : 1. Lovila se jen slabá muflončata samičího pohlaví. Stanovili jsme si kritéria průběrného odstřelu beranů - hlavními ukazateli byly malá rozloha (pod 50 cm) a úzké vinutí toulců. Toto je nejlépe patrné mezi 2. - 3. rokem života. V tomto věku se snažíme vyřazovat špatně založené berany dodnes. Postupně kmenový stav narostl na 50 kusů. Na těchto počtech se snažíme populaci udržet, tedy plus očekávaný přírůstek, což je asi 20 kusů, to je i náš roční plán lovu.

V roce 2004 jsme vybudovali odchytové zařízení a hned následující zimu se nám podařilo odchytit 2/3 zvěře najednou. Je to ideální způsob, jak kvalitně redukovat samičí zvěř a i prodej živé zvěře je ekonomicky mnohem výhodnější. Další výhodou odchytu je, že se zvěř nestresuje nadměrným lovem. Od doby, co chytáme, samičí zvěř téměř nelovíme. Zvěř je tak po celou sezonu klidnější a zmenšila se i celková plocha jejích výskytů. Mnohem snazší a účinnější je také léčení proti parazitózám.

Foto č. 1 Odchytové zařízení

Nevýhodou je, že zvěř se musí z kraje zimy nalákat do odchytu. Musíme tedy z kraje intenzivně krmit jen v odchytu. Mufl oni vchází dovnitř jen tehdy, pokud napadne souvislá sněhová pokrývka alespoň 20 cm a udrží se alespoň 10 dní. Za takovýchto podmínek jsme zvěř každý rok úspěšně chytali, s výjimkou jednoho roku, kdy za celou zimu téměř nenasněžilo. Následující rok naskočil kmenový stav k 80 kusům. Další rok jsme navýšili plán lovu, několik mufl onek jsme museli odlovit. Další odchyt se již povedl.

To jsou tedy nevýhody, které tento způsob hospodaření provázejí. Ale výhody je mnohonásobně převyšují. Úspěch odchytu velice závisí na umístění odchytového zařízení. První odchyt jsme vybudovali na místě, kam se dá zajet i při vysoké sněhové pokrývce.

- výhody: dostupnost při dovozu krmení a snazší manipulace s odchycenou zvěří - nevýhody: velký pohyb turistů a běžkařů (vysoká rušivost)

Foto č. 2 Stádo mufl onů v odchytovém zařízení

Mufl oní zvěř 2011 - Sborník přednášek 65

V letošním roce začínáme budovat další odchyt v méně přístupné lokalitě, kde věříme v možnost chytání i bez sněhové pokrývky.

Po provedeném odchytu začínáme intenzivně přikrmovat ve všech krmných zařízeních v okolí senem a jádrem. Navážíme jetelotravní senážové balíky podél stávanišť. Zvěř má tak možnost přístupu ke kvalitnímu krmení po celý den. Škody na lesních porostech jsou tím minimální. Loupání kůry na nábězích není vůbec pozorováno. Mufl on se řadí mezi spásače, potřebuje proto především kvalitní objemové krmivo jako kukuřičná siláž, travní siláž, seno. Z jadrného krmiva přikrmujeme převážně oves a občas kukuřičné zrno. Důležitý je také celoroční přísun soli. Pro tento účel jsme zřídili desítky slanisek s nejvyšší hustotou ke středu lokality výskytu mufl onů, kde je i umístěno odchytové zařízení.

Foto č. 3 Třídění odchycených mufl onů

Další důležitá věc při chovu jakéhokoliv druhu zvěře je spolupráce se sousedními honitbami. I naši mufl oni přecházejí do honiteb dvou sousedních sdružení, kde ale nemají normované stavy. Máme zatím štěstí na dobré lidi. Oslovili jsme je, nabídli jim určité výhody za ochotu s námi spolupracovat. Zákon jim umožňuje lovit samičí zvěř a samčí do dvou let neomezeně. Takovýto lov bez pravidel má pro každý chov zničující účinky. My jsme jim nabídli možnost lovu trofejových beranů u nás, podílení se na náhradách škod prokazatelně způsobených mufl oní zvěří za předpokladu, že budou lovit jen zvěř viditelně slabou, v počtech, na kterých se předem domluvíme. A už nám to funguje 10 let. Samozřejmě je to “tenký led”, ale zatím drží. Výsledkem je zdravá, silná, vitální zvěř, trofejově velmi kvalitní. Berani po vyvržení dosahují váhy v průměru 45 kg.


Kvalita trofejí zdá se jít pořád nahoru, mezi mladými berany v každém ročníku jsou velmi dobře založení jedinci, s velkou rozlohou, s velkou hloubkou vinutí, s velkým ročním přírůstkema s dobrými obvody. V současné době máme uloveno 7 beranů mezi 230 a 240 body CIC a 4 berany nad 240 CIC, z nichž nejsilnější dosáhl 247,45 CIC a je to nejsilnější beran ulovený ve volné honitbě.

Foto č. 4 Nejsilnější berani MS Machov vyfoceni v roce 2006, uprostřed budoucí světový rekord v pěti letech, ulovený ve volnosti v roce 2009.

Foto č. 5 Nejsilnější mufl on z MS Machov a světový rekord ve volnosti 247,45 bodů CIC.



Historie, současnost a budoucnostmufloní zvěře v LZ Židlochovice

Myslivost spojená s chovem velké spárkaté zvěře má na rozsáhlém území (27 482 ha) spravovaných režijních honiteb Lesního závodu Židlochovice (LZ) svou historickou tradici. V dřívějších dobách 16. až 19. století se jednalo především o lov zvěře s cílem uspokojit rostoucí poptávku po zvěřině a trofejích ze strany feudální šlechty. První zmínky o chovu velké spárkaté zvěře na Židlochovicku pochází již z roku 1567. Významný vzestup zaznamenala židlochovická myslivost především za vlády habsburských arcivévodů. Provoz reprezentačních honiteb pokračoval i po vzniku samostatného československého státu v roce 1918 po konfiskaci majetku Habsburků i po roce 1945, kdy československé státní lesy převzaly hospodaření v lesích bývalého lichtenštejnského panství.

Součástí celého komplexu profesionálně vedené myslivecké činnosti ve volných honitbách, bažantnicích a oborách současného LZ Židlochovice je i provoz jednoho z nejkvalitnějších chovů mufloní zvěře nejenom v ČR, ale především ve světovém měřítku. Mufloní zvěř je chována na území LZ ve čtyřech oborách a jedné volné honitbě. Veškeré údaje o rozloze honiteb, stavech zvěře a její chovatelské kvalitě jsou uvedeny v tabulce č. 1.

Obora Moravský Krumlov

Jedná se o naši největší oboru (2411 ha) s chovem mufloní zvěře, jejíž součástí je i menší tzv. Kančí obora o rozloze 270 ha, kde se mimo černé zvěře chová rovněž i zvěř mufloní. Tato je určena k lovu muflonů vyšších bodových hodnot (210-240 bodů CIC) a především loveckým hostům, kteří nebyli úspěšní v lovu muflona ve velké oboře a mají méně času vyhrazeného pro svůj lovecký pobyt. Obora v dnešní podobě byla založena v roce 1984 na návrších Bobravské vrchoviny. Jedná se o kopcovitý terén s mírnějšími svahy, porostlými převážně dubovými pařezinami na jižní expozici a chladnějšími smrčinami a prudšími stržemi na severních svazích.

Honitba

Celkem

o.Císařská a Termanec

Výměra v ha

66+102 20+40 48 29 4 9 222,96 5,4

2410 400 234 32 4 2 205,02 5,2

485 180 144 20 4 1 202,47 5,3

1005 40 8 5 3 0 216,4 5

4068 680 434 86 15 12 201,45 5,25

NJKS mu-floní zvěře

v ks

Odlov muflonů

4+let mezi lety 2000-2010 v ks

Odlov muflonů

nad 220CIC v letech

2000-2010 v ks

Odlov muflonů

nad 230CIC v letech

2000-2010 v ks

Odlov muflonů

nad 240CIC v letech

2000-2010 v ks

Průměrná bodová hodnota v letech

2000-2010 v CIC

Průměrný věk

ulovených muflonů v letech

2000-2010

o. Klentnice

o. Moravský Krumlov

v. Diváky

Součástí obory je dostatečné množství políček pro zvěř s kvalitními jetelotravními či vojtěškovými porosty a spoustou okusových ploch v tzv. oborně pastevním lese, které dohromady vytváří zvěři optimální životní podmínky. Hlavní zvěří v této oboře je zvěř jelení, v menším počtu je zastoupena zvěř srnčí a přirozeně se mimo zvěř mufl oní v oboře vyskytuje i zvěř černá.

Graf č. 1

Mufl oní zvěř, která se stala součástí zaplocení volné honitby v roce 1984, byla velmi průměrné kvality a byla zde vysazena z honitby Školního lesního podniku Křtiny. Postupem času docházelo k redukci původní mufl oní zvěře a nahrazení této především trofejově průměrné zvěře dovozem geneticky kvalitnější zvěře z obor Klentnice, Termanec a volné honitby Diváky. V 80. a počátkem 90. let dosahovaly špičkové mufl oní trofeje bodových hodnot kolem zlaté medaile. V současné době se s loveckými hosty loví v oboře každoročně 20 až 30 mufl onů. Běžně se loví mufl oni s bodovou hodnotou 205 až 225 bodů CIC a špičkové trofeje již přesahují bodovou hodnotu 230 bodů CIC. Nejsilnější trofej mufl ona s bodovou hodnotu 243,40 CIC byla ulovena v roce 2002. V grafech č. 1 a 2 je uveden přehled průměrných bodových hodnot ulovených mufl onů a přehled medailových trofejí za roky 2000 až 2010.

I když je obora Moravský Krumlov zaměřena především na chov špičkových jeleních trofejí, v současnosti má nejsilnější jelení trofej hodnotu 245,70 bodů CIC, musíme tuto oboru z hlediska návratnosti fi nančních prostředků a atraktivity prostředí lovu pro lovecké hosty rozhodně zařadit na první příčku pomyslného žebříčku honiteb s chovem mufl oní zvěře na LZ Židlochovice.


Graf č. 2

Obora Klentnice

Obora s výměrou 485 ha, rozkládající se v části Pavlovských vrchů na Mikulovsku, byla založena v roce 1966 a mimo zvěř mufl oní se zde chová i zvěř daňčí velmi slušné chovatelské kvality. Nejsilnější daňčí trofej má hodnotu 208,71 bodů CIC a byla ulovena v roce 2008.

Pro zvýšení úživnosti pastvin v této aridní oblasti chlumních doubrav Pavlovských vrchů přistoupil LZ Židlochovice v tomto roce na základě dobrých zkušeností z minulých letv oborách Bulhary a Moravský Krumlov k obnově poměrně rozsáhlých pastevních ploch speciální jetelotravní směskou. Tato nám byla vytvořena v optimálním složení jetelů, trav a bylin vhodných do suchých podmínek a pro výživnou pastvu spárkaté zvěře na základě našich dlouholetých zkušeností a vzájemné spolupráce se šlechtitelskou stanicí Slavice u Třebíče fi rmy Agrogen spol. s r.o. Jedná se o výnosnou směs určenou k výsevu speciálně do suchých a na živiny chudých půd teplomilných doubrav.



Graf č. 3

K původní populaci místní mufl oní zvěře, která byla do obory zaplocena v roce 1966, byla ještě v tom samém roce dovezena mufl oní zvěř ze Strážnicka. K dalšímu osvěžení krve bylav 90. letech vysazena mufl oní zvěř z obory Termanec, Hukvaldy a volných honiteb z Jihlavska a Divácka. Klentnická mufl oní zvěř se prezentuje velmi slušnou trofejovou kvalitou, z pohledu lovce se jedná o vytočené líbivé trofeje dosahující u zralých mufl onů až metrových délek, při menších obvodech (24cm) a průměrné rozloze trofejí (50cm). Běžně se loví mufl oni s bodovou hodnotou do 225 bodů CIC. V posledních letech však došlo i v této oboře ke zvýšení trofejové kvality a bylo již uloveno několik mufl onů přes 230 bodů CIC a prozatím největší dosažená trofej má hodnotu 240,60 CIC a byla ulovena v roce 2007. V grafech č. 3 a 4 je uveden přehled průměrných bodových hodnot ulovených mufl onů a přehled medailových trofejí za roky 2000 až 2010.

Lov mufl onů v oboře Klentnice skýtá nevšední myslivecké zážitky, nejen co se týká pohledu na velmi slušné a líbivé mufl oní trofeje, ale především se zde každý milovník přírody může kochat výhledem na krásné panorama Pavlovských vrchů s dominantou vrchu Pálavy, tyčících se nad Novomlýnskými nádržemi. Ročně se v oboře uloví 10 až 15 trofejových beranů, kteří spolu s cca 5 zlatými trofejemi daňků obvykle zajistí roční návratnost vynaložených fi nančních prostředků na myslivecký provoz v oboře Klentnice.


Graf č. 4

Obora Císařská

Jedná se v podstatě o naši nejmenší oboru (66 ha) s chovem mufl oní zvěře, která je součástí honitby Rumunská bažantnice a spravuje ji polesí Židlochovice. Obora jako taková byla uznána až v roce 2004, ale fungovala již počátkem 90 let, kdy byla postupně zazvěřena kvalitní mufl oní zvěří vyřazenou ze špičkového chovu v oboře Termanec. Holá mufl oní zvěř byla postupně v oboře odlovena a zůstali pouze berani různého stáří, kteří jsou určeni výhradně k lovu. Hlavní zvěří je v této oboře ovšem zvěř daňčí, která dosahuje špičkové kvality trofejí. V roce 2007 zde byl uloven daněk s bodovou hodnotou 211 CIC.

V oboře jsou nejčastěji loveni mufl oni s trofejemi mezi 220 až 240 body CIC a především se jedná o zahraniční lovce, kteří upřednostňují velkou trofejovou hodnotu před atraktivností lovu ve velkých oborách, ať už se tak děje z časového hlediska či fyzické zdatnosti lovce. Nejsilnější trofej mufl ona uloveného ve zdejší oboře má hodnotu 240,95 bodů CIC a byla ulovena v roce 2007.


Graf č. 5

Obora Termanec

Jedná se o oboru s chovem špičkové mufl oní zvěře nejen v národním, ale i světovém měřítku. Obora o výměře 102 ha leží v rovinatém terénu lužního lesa v aluviální nivě řeky Svratky, poblíž obce Vranovice. Byla založena v druhé polovině 80. let tehdejším vedoucím polesí Židlochovice panem Ivanem Višňákem, kterému se podařilo optimálně skloubit genofond dovezené živé mufl oní zvěře z volných honiteb Zaječin, Jihlavska a z obory Klentnice. Tímto vzájemným nakřížením trofejově kvalitní mufl oní populace spolu s důsledným průběrným odlovem, který byl a je doposud prováděn téměř výhradně odchytem, byl položen základ mimořádnému chovu židlochovického mufl ona.

Přísná selekce prováděná odchytem má hned několik nesporných výhod:- celoroční klid bez stresů spojených s odstřelem- každoroční a důsledná selekce místní populace- možnost získání kvalitního genetického materiálu pro zazvěření v ostatních oborách- aplikace antiparazitálního léčiva všem odchyceným kusům


Za dobu své pětadvacetileté dosavadní existence obora vyprodukovala 16 mufl oních trofejí s bodovou hodnotou přesahující magickou hranici 240 bodů CIC, z toho dvě trofeje přesáhly hodnotu 250 bodů CIC. Jednou z nich byla i trofej mufl ona s 252,45 body CIC, uloveného v roce 1992, jež byla platným světovým rekordem až do roku 2006, kdy byla překonána jinou mufl oní trofejí z ČR o pouhých 5 setin bodu. Jak je patrno z grafu č. 5, v posledních 10 letech dochází jednoznačně po menším výpadku v produkci kapitálních trofejí mezi roky 2001 až 2004 k výraznému zlepšení trofejové kvality místní mufl oní populace. V současné době sev oboře nachází další nadějní berani, kteří mají předpoklad za 3-4 roky znovu atakovat hranici 250 bodů CIC. Jedná se o 3 berany s bodovou hodnotou nad 240 CIC a 4 mladé berany okolo 230 bodů CIC, z toho jsou dva pouze tříletí!! V grafu č. 6 je uveden přehled průměrných bodových hodnot ulovených mufl onů a přehled medailových trofejí za roky 2000 až 2011.

Je třeba zdůraznit, že tyto trofeje nejsou výsledkem žádných nelegálních krmivářských pokusů s hormonálními či steroidními přísadami, které jsou zřejmě aplikovány v některých směsích např. u našich rakouských kolegů v malých hektarových farmách či obůrkách. Následně se tyto vyprodukované monstrózní trofeje stávají součástí čilého obchodu pro tzv. zazvěření dokonce i chovů ve volných honitbách, tak jako jsme to mohli zaznamenat v nedávné minulosti při podvodu se světovou jelení trofejí v Bulharsku či abnormální srnčí trofejí v Srbsku. Zvěř je v oboře Termanec přikrmována sice celoročně ad libitum, ale běžnými jadrnými krmivy, jako jsou oves, ječmen, kukuřice, hrách. V měsících březen až říjen se v malém množství předkládá granulovaný bílkovinný koncentrát pro mufl ony. Dále se používá z dužnatých krmiv krmná řepa a jako objemové krmivo kvalitní vojtěškové seno. V oboře je rovněž zvěři k dispozici dostatek nezbytných pastevních ploch s kvalitní jetelotravní směsí a vojtěškou.

Graf č. 6


Poptávka po lovu silných mufl oních trofejí nad 240 bodů CIC v oboře Termanec daleko převyšuje naši každoroční nabídku (1-2 ks). Především se jedná o zahraniční poplatkové klienty, kteří v tomto případě upřednostní kvalitu našich beranů a rádi si i několik let počkají na možnost ulovení kapitálního židlochovického mufl ona. V této oboře není kladen takový důraz na fi nanční rentabilitu jejího provozu, k tomu slouží jiné honitby LZ, ale především jde o velmi vysokou marketingovou hodnotu špičkového mufl oního chovu, který přitahuje pozornost lovců z celého světa. Mnohokrát se lov mufl onů stává součástí pobytu lovecké skupiny při dvou či třídenních honech na bažanty, které svým objemem získaných fi nančních prostředků daleko převyšují lovy mufl onů u LZ.

Diváky

Mufl oní zvěř ve volnosti se vyskytuje a je normována (40 ks) v jediné volné honitbě na území LZ Židlochovice s názvem Diváky (1 005 ha), která se rozkládá v kopcovitém terénu teplomilných habrových doubrav na Divácku.

Zdejší populace mufl oní zvěře vznikla prokřížením zvěře dovezené v roce 1982 z obory Klentnice a volných honiteb z okolí Jihlavy. V současné době reprezentuje svými trofejemi jednu z nejsilnějších volně žijících populací mufl oní zvěř na světě. Potvrzuje to i bodová hodnota trofeje mufl ona 246,20 CIC, uloveného v roce 1996, která byla až do roku 2009 světovým rekordem z volnosti. V roce 2004 byl jako sanitární odlov uloven poraněný čtyřletý mufl on s bodovou hodnotou 235,30 CIC. Největším negativem chovu mufl oní zvěře v této nádherné honitbě je její malá výměra. Mufl oní zvěř velmi často přechází do sousedních honiteb, kde však bez dodržení námi stanovených pravidel bývají pravidelně uloveni kapitální mufl oni (víme z doslechu), kteří se následně bohužel již neobjeví na žádné chovatelské přehlídce. Proto chybí z této honitby četnější a výraznější prezentace špičkových mufl oních trofejí.

Vlastní selekce se v posledních sedmi letech u samčí i samičí zvěře provádí téměř výhradně odchytem. Zvěř prochází přísnou selekcí, to znamená, že pouze nejkvalitnější jedinci trofejové i holé zvěře jsou ponechány nadále v místním chovu, ostatní jsou určeni k prodeji či zazvěření a osvěžení krve našich obor. Odstřel holé či mladé samčí zvěře se prakticky neprovádí. Našim cílem je, aby zvěř nebyla rušena a zdržovala se během celého roku v centru honitby, kde je umístěno i velké odchytové zařízení (10 ha).

Graf č. 7

Samotný lov muflonů v této volné honitbě je velmi obtížný a mnohdy končí bez loveckého úspěchu. Nejvhodnější dobou lovu je období říje od poloviny října do konce listopadu. V honitbě je ovšem i reálná možnost ulovení kapitálního berana s bodovou hodnotou přesahující 230 bodů CIC. Na celém světě existuje jen velmi málo volných honiteb s vlastním chovem muflona, které jsou schopny dlouhodobě produkovat takto silné trofeje, nebereme-li v úvahu podvodys farmovou zvěří vypuštěnou do lesa těsně před příjezdem loveckého hosta do honitby.

Dle mého názoru, na základě přímého pozorování muflonů v honitbě a nekompromisně prováděné selekci výhradně odchytem, má zdejší honitba obrovský potenciál v produkci špičkových mufloních trofejí s bodovou hodnotou přesahující 230 bodů CIC. Na pořízených amatérských videonahrávkách z roku 2009 byl v jarních měsících pozorován osmiletý kapitální beran, který byl odchycen v roce 2005, a následně mu byla aplikována ušní značka pro další snadnější identifikaci jeho pohybu v honitbě. Tento muflon byl jako čtyřletý ohodnocen na 233,2 bodu CIC a při jeho parametrech trofeje (97,9cm délka toulců, 26,15cm první obvody, 56,7cm rozloha) s naprosto ideální konfigurací toulců s hlubokým vinutím by se stal s 90% pravděpodobností při věku 8 a více let nositelem nového světového rekordu z volnosti. Bohužel se ho nepodařilo v roce 2009 ulovit a naposledy byl krátce spatřen v naší honitbě na jaře roku 2010. Jak již bylo uvedeno výše, pravděpodobně skončil, jako již spousta předchozích kapitálních trofejí z této honitby, neznámo kde. A poněvadž se jedná o volnou honitbu, tak musíme opravdu jen doufat a věřit, že některý z budoucích mufloních šampionů bude mít více štěstí, dožije se alespoň 7-8 let věku života a bude oficiálně uloven v naší nádherné volné honitbě Diváky.

Závěr

Dle mých dlouholetých zkušeností nabytých praktickým výkonem práva myslivosti z pozice referenta myslivosti od roku 1990 v honitbách LZ a na základě více jak desetileté aplikace různých druhů krmiv v chovech mufloní zvěře jsem přesvědčen, že produkce špičkových trofejí je ovlivněna v následném procentickém vyjádření těmito hlavními faktory:60% genetický potenciál spojený s přísnou selekcí, nejlépe odchytem živé zvěře20% klid v honitbě během celého roku20% krmivo

Vím, že spousta odborníků, především specialistů na vytváření nejvhodnějších receptur různých minerálně vitaminózních směsí či bílkovinných doplňků pro jednotlivé druhy zvěře, se mnou nebudou souhlasit, ale jsou to mé názory, které jsem si ověřil v praxi. Podporou mých myšlenek by mohl být chov muflonů na Divácku, který má špičkovou kvalitu trofejí určenou v daném poměru výše uvedenými faktory, neboť krmivo je předkládáno výhradně v době nouze a jedná se pouze o ječmen, kukuřici a vojtěškové seno. V honitbě nejsou předkládány žádné speciální granulované minerálně vitaminózní směsi či doplňky. Zvěř se zde živí prakticky výhradně přirozeným způsobem okusem pařezových výmladků, pupenů a spásáním běžných polních kultur jako jsou kukuřice, pšenice, ječmen či nepříliš kvalitního travního porostu.



Na základě dosažených výsledků v chovu mufloní zvěře na Lesním závodě Židlochovice lze jednoznačně prohlásit, že chov a produkce kapitálních mufloních trofejí má z historického pohledu na čem stavět. Z grafu č. 7 je vidět, že z celkového počtu 434 ulovených muflonů ve věku 4 a více let bylo 51% zlatých, 29% stříbrných, 14% bronzových a pouze 6% trofejí skončilo bez medaile. Jsem optimista a současné výsledky v chovu mufloní zvěře, i přes v dnešní době velmi rozšířený nešvar v podobě pytláctví prakticky ve všech honitbách LZ, mě utvrzují v tom, že LZ Židlochovice nastoupil správnou cestu a neustále jde tou pravou cestou k dosažení zdravé, vyrovnané a z chovatelského hlediska jedinečné populace mufloní zvěře. Věřím, že nejpozději do 5 let se bude moci Lesní závod Židlochovice pochlubit kapitálními mufloními trofejemi, které budou znovu atakovat hranici 250 bodů CIC v oborách a 245 bodů CIC ve volných honitbách.


Přílohy


Obora Černý kopec Nýznerov Obora Černý kopec leží v Rychlebských horách poblíž obce Skorošice. Jejím držitelem i uživatelem je pan Karel Zatloukal. Obora má výměru 30 ha ve složení 15 ha smíšeného lesa, 9 ha zemědělské půdy a 6 ha ostatní plochy. Státní správou myslivosti byla uznána v r. 2002.

Na území dnešní obory stála v 80. letech minulého století přibližně sedmihektarová aklimatizační obůrka pro muflony, která dala základ Černému kopci. Terén v oboře je svažitý, nadmořská výška se pohybuje od 450 do 590 m. Černý kopec je myslivecké veřejnosti znám díky nejsilnější mufloní trofeji světa – 252,50 b. CIC. Desetiletý beran byl v oboře uloven v r. 2006. Jeho toulce předstihly o 0,05 bodu trofej z obory Termanec z r. 1992. Není tedy třeba zdůrazňovat, že hlavní zvěří na Černém kopci je muflon. Původní zvěř pochází ze Zaječin a Humpolce, v několika uplynulých letech došlo k osvěžení krve muflony z obor Podčejk a Chlumek.


Vladimír Solodujev – fotograf přírody

Narozen: 1972 v Jeseníku, okr. Jeseník

Bydliště: Skorošice

Vzdělání: Střední lesnická škola v Hranicích, ukončena maturitou v r. 1991

Povolání: odborný lesní hospodář obecních a soukromých lesů

web: www.vlasol.cz


Tabulka nejsilnějších světových mufloní trofejí – Ing. Milan Novotný, LZ Židlochovice

Pořadí

1.2.3.4.5.6.7.8.9.10.11.12.13.14.15.16.17.18.19.20.

21. - 22.21. - 22.

23.24. - 25.24. - 25.

26.27.28.29.30.31.32.

Body CIC

252,50252,45251,35251,25250,65249,45249,15248,60247,45247,15246,30246,20246,10245,55245,50245,40245,20244,85244,80244,25244,20244,20244,10244,00244,00243,95243,55243,45243,40243,35242,35242,15

Slovensko

20061992200820062000200720092009200920091994199620072005199619862007199220071987201020072010199820081990201120062003200719931979

Jméno lovce

Z.HarsanyiB.JandaS.Becík

G.VečeřaH.Hünemeyer

J.Schwarzenberg

Zatloukal K.A.MenhartŽoček P.V.SchmidJ.GoldenP.Forejtek

J.VáněJ.Gíbl

Helbich L.J.Boček

F.KrenkelOsius H.B.Plný

F.BezegaM.LajosF.Řípa

J.EberhardtH.Hünemeyer

P.HarmerJankovský

RandaI.Tiriac

K.Spieth H.HirschA.MarchiJ.B.Tito

Honitba

Obora Černý kopec

Obora Termanec

Obora Žleby

Obora Chlumek

Obora Termanec

Obora Janovice

obora Podčejk

obora Dobrá Niva SK

MS Machov - volná honitba

Obora Termanec

Obora Termanec

Diváky - volná honitba


Ilava SK

Obora Termanec

Obora Termanec

Obora Žleby

Plauen


Radonín

Obora Černý kopec

Obora Karsit Obora

Termanec

Obora Termanec

Obora Termanec

Obora Studánka

Obora Termanec

Obora Termanec


Obora Žleby

Obora Termanec

Karadordevo YU

Hodnoceno

Levice 2008 Budapest 1992Levice 2009Levice 2008Levice 2003

Janovice 2007Brno 2010

Levice 2010Brno 2010Brno 2010Nitra 1995Brno 1997

Lysá n.L.2009Levice 2006

Lysá n.L.2000Budapest 1987Levice 2009

?Lysá n.L.2009

Brno 1998Jeseník 2010

Lysá n.L.2009Hranice na Mor. 2011

Lysá n.L.2000

LZ Židloch. 2008

Lysá n.L.1996

LZ Židloch.2011

LZ Židloch.2006

LZ Židloch. 2003

Levice 2009

Lysá n.L.1996

Zagreb 1981

Poznámka

světový rekord - obora

svět. rekord - volné honitby


Pořadí

33.34.35.36.37.

38.-39.38.-39.

40.41.42.43.44.45.

Body CIC

241,75241,60241,20241,05240,95240,75240,75240,65240,60240,50240,45240,15240,05

Slovensko

1988198919882007200720042010197420072000200020101988

Jméno lovce

J.BlaťákF.Horňáček

HelbichS.ZietekI.Tiriac

?Lavizzari C.

F.ŠrámekJ.Leroux

H.HünemeyerH.Hünemeyer

Úhyn-JochB.Janda

Honitba

Jihlava - volná honitba

Velká nad Veličkou - vol. hon.

Obora Termanec

Obora Janovice

Císařská Obora

Bajna, HU


Zaječiny - volná hon.

Obora Klentnice

Obora Termanec

Obora Termanec

Obora Termanec

Obora Termanec

Hodnoceno

Nitra 1990

Nitra 1990

Praha1989

Janovice 2007

LZ Židloch. 2007

?

LZ Židloch. 2010

České Budějovice 1976

LZ Židloch. 2007

LZ Židloch. 2000

LZ Židloch. 2000

LZ Židloch.2010

Praha 1989

Poznámka

Trofeje přebodovány národní nebo mezinárodní hodnitelskou komisí CIC


Medailové trofeje muflonů z obor okresu Jeseník

Zpracoval Ing. Martin Řeha – Odbor životního prostředí MěÚ Jeseník

252,50 CIC - světový rekord

Lovec: Harsanyi Z.Rok ulovení: 2006

Místo lovu: obora Černý kopecVěk: 10


233,60 CIC - význačná trofej


Lovec: Harsanyi Z Rok ulovení: 2006


Lovec: Karger J.Rok ulovení: 2003

Místo lovu: obora Starý NýznerovVěk: 10



Lovec: Zatloukal K.Rok ulovení: 2003


Lovec: Šmerda MRok ulovení: 2006




215,30 CIC

Lovec: úhyn Rok ulovení: 2010

Místo lovu: obora Rokliny Věk: 6

Lovec: Pospíšil J.Rok ulovení: 2008

Místo lovu: obora Jesenická Věk: 11

224,65 CIC

214,60 CIC

Lovec: Polcer R.Rok ulovení: 2004


Lovec: Petříč L.Rok ulovení: 2002

Místo lovu: obora Bílá VodaVěk: 7


214,45 CIC

208,60 CIC

Lovec: Žáček K. Rok ulovení: 2007


Lovec: Pandadis D.Rok ulovení: 2010

Místo lovu: obora Jesenická Věk: 8

214,35 CIC

206,85 CIC

Lovec: Kocourek K.Rok ulovení: 2004

Místo lovu: obora Bílá VodaVěk: 7

Lovec: Štika Z.Rok ulovení: 2008

Místo lovu: obora JesenickáVěk: 5


204,40 CIC

203,15 CIC

Lovec: Reinold M.Rok ulovení: 2009


Lovec: Reinold M.Rok ulovení: 2007


204,10 CIC

196,70 CIC

Lovec: Solodujev V.Rok ulovení: 2007


Lovec: Fetinger JRok ulovení: 2008

Místo lovu: obora RoklinyVěk: 4


Medailové trofeje muflonů z volnosti okresu Jeseník

Zpracoval Ing. Martin Řeha – Odbor životního prostředí MěÚ Jeseník


Lovec: Stichlberger N.Rok ulovení: 2007

Místo lovu: Horní HošticeVěk: 8

214,95 CIC

Lovec: Ketner V. Rok ulovení: 1982

Místo lovu: Javorník Věk: 8

214,30 CIC

Lovec: Šiller V.Rok ulovení: 1991

Místo lovu: JavorníkVěk: 6


211,25 CIC

210,75 CIC

Lovec: Žilka J. Rok ulovení: 1986

Místo lovu: Javorník Věk: 6



211,15 CIC

208,65 CIC

Lovec: Zatloukal K.Rok ulovení: 1999

Místo lovu: NýznerovVěk: 8

Lovec: Haška J.Rok ulovení: 2002

Místo lovu: JavorníkVěk: 5


207,30 CIC

204,35 CIC

Lovec: Schiling F. Rok ulovení: 2006

Místo lovu: Petrovice Věk: 6

Lovec: Vítek J.Rok ulovení: 2007Místo lovu: Žulová

Věk: 4

205,25 CIC

203,50 CIC

Lovec: Schiling F.Rok ulovení: 2005

Místo lovu: PetroviceVěk: 5

Lovec: Vítek J.Rok ulovení: 2008Místo lovu: Žulová

Věk: 6


203,10 CIC

202,40 CIC

Lovec: Banko MRok ulovení: 1971

Místo lovu: SkorošiceVěk: 7



202,55 CIC

202,30 CIC

Lovec: Hecsko P.Rok ulovení: 2007

Místo lovu: PetroviceVěk: 5

Lovec: Stichlberger K.Rok ulovení: 2007



202,10 CIC

201,50 CIC

Lovec: Tar T.Rok ulovení: 1968

Místo lovu: Lipová LázněVěk: 7

Lovec: Pandadis D.Rok ulovení: 2007

Místo lovu: Bílá Voda - lesVěk: 5

202,00 CIC

201,45 CIC

Lovec: Plíšek B.Rok ulovení: 2004

Místo lovu: Sokolí VrchVěk: 4

Lovec: Žák M.Rok ulovení: 2008

Místo lovu: Bílá Voda - lesVěk: 5


Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v.v.i.(VÚVeL, www.vri.cz)

VÚVL byl založen již v roce 1955, přičemž v roce 2007 se stal veřejnou výzkumnou institucí zřízenou Českou republikou (zřizovatelem je Ministerstvo zemědělství). Jeho výzkum je zaměřen v oblasti veterinární medicíny jak na preklinické obory, tak na ekologii a další obory zemědělských a biomedicínských věd včetně humánní medicíny. Hlavními oblastmi je studium infekčních i neinfekčních chorob, hygieny a bezpečnosti potravin a ekotoxikologie. Získané poznatky jsou využívány při zkvalitňování systémů prevence a profylaxe chorob hospodářských, v různých typech chovů zájmových a divokých zvířat. Získané poznatky jsou šířeny publikačně i formou diagnostických, terapeutických nebo preventivních biopreparátů.

Foto 1a,b. Výzkum je realizován ve třech pavilonech.

Z hlediska veřejného zdraví je významný výzkum zabývající se chorobami zvířat, které jsou přenosné na člověka. Jedná se zejména o salmonelové a mykobakteriální infekce včetně paratuberkulózy. Tradiční výzkumnou oblastí je však i studium etiologie, patogeneze, diagnostiky a epizootologie infekčních chorob, které vyvolávají významné ekonomické ztráty nejen v chovech skotu a prasat, ale i ryb. Jsou to především virové a bakteriální infekce střevního a respiračního traktu. Významnou součástí tohoto výzkumu je i studium imunologických aspektů infekčních chorob, a to jak účasti imunitního systému v patogenezi chorob, tak i možnosti specifické imunoprofylaxe a vývoje nových vakcín včetně nových nosičů a imunostimulačních látek.

Výzkumná pracoviště jsou rozdělena do šesti oddělení (Virologie a diagnostika, Bakteriologie, Imunologie, Bezpečnost potravin a krmiv, Genetika a reprodukce, Toxikologie, farmakologie a imunoterapie) a centra národních referenčních laboratoří.


Prof. MVDr. Ivo Pavlík CSc., výkonný ředitel projektu - Centrum pro aplikovanou mikrobiologii a imunologii ve veterinární medicíně AdmireVet . Od 1.12.2009 je řešen Projekt Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI) „Centrum pro aplikovanou mikrobiologii a imunologii ve veterinární medicíně (AdmireVet; http://www.vri.cz/cz/admirevet), jehož cílem je zkvalitnit výzkumnou infrastrukturu a získat nové poznatky a vyvinout diagnostické nebo preventivní biopreparáty v oblasti infekčních chorob zvířat a bezpečnosti potravin.

Foto 2a,b. K výzkumné činnosti jsou využívány různé metody včetně elektronové mikroskopie a klasických bakteriologických metod.

VÚVeL nabízí služby

Ve VÚVeL je akreditováno 29 diagnostických metod, jejichž využívání umožňuje realizaci ozdravovacích a preventivních programů proti různým infekčním chorobám jak se zoonotickým potenciálem, tak s významnými ekonomickými dopady pro chovatele.

Seznam akreditovaných laboratoří:

Laboratoř Tuberkulóza, paratuberkulóza a mykobakteriózy(Prof. MVDr. Ivo Pavlík, CSc., tel: 533 331 601, [email protected])

Laboratoř Koliinfekce (MUDr. Pavel Alexa, CSc., tel: 533 331 215, [email protected])

Laboratoř Elektronová mikroskopie (MVDr. Pavel Kulich, tel: 533 332 112, [email protected])

Laboratoř Virové choroby ryb (Ing. Tomáš Veselý, CSc., tel: 533 331 112, [email protected])

Laboratoř Virové choroby skotu (MVDr. Kamil Kovařčík, Ph.D., tel: 533 331 119, [email protected])

Opavská lesní a. s.

Uživatel honiteb: Bažantnice Albertovec Obora Jelenice Bažantnice Albertovec Rozloha 809 ha, členitý terén Roční odlov 20 000 ks bažantů Precizně organizovaný lov s důrazem na myslivecké tradice

Obora Jelenice Rozloha 276 ha, členitý terén v údolí řeky Moravice Hlavní druhy chované zvěře: Mufl on Daněk skvrnitý Jelen sika Dybowského Černá zvěř Další možnost lovu v našich, převážně lesních honitbách na ploše 3 000 ha

Kontakt: Opavská lesní a.s. Masarykova 28, 746 01 Opava Tel.: 553 75 95 95 Web.: www.opavskalesni.cz


Každý měsíc do přírody s námi ...

www.myslivost.cz

Předplatné o 25 Kč na výtisk levnější než ve volném prodeji!Předplatné o 25 Kč na výtisk levnější než ve volném prodeji!Předplatné o 25 Kč na výtisk levnější než ve volném prodeji!Předplatné o 25 Kč na výtisk levnější než ve volném prodeji!Předplatné o 25 Kč na výtisk levnější než ve volném prodeji!Předplatné o 25 Kč na výtisk levnější než ve volném prodeji!Předplatné o 25 Kč na výtisk levnější než ve volném prodeji!Předplatné o 25 Kč na výtisk levnější než ve volném prodeji!Předplatné o 25 Kč na výtisk levnější než ve volném prodeji!Předplatné o 25 Kč na výtisk levnější než ve volném prodeji!Redakce časopisu Myslivost, Seifertova 81 130 00 Praha 3

Předplatné o 25 Kč na výtisk levnější než ve volném prodeji!Předplatné o 25 Kč na výtisk levnější než ve volném prodeji!


Kolektiv autorů

Mufloní zvěř 2011 – sborník přednášek

Vedoucí projektu Ing. Ondřej FaltusJazyková úprava Mgr. Lenka Fleischmannová

Grafická úprava MediaBros s.r.o.Sazba MediaBros s.r.o.Tisk OPTYS, spol s r.o.

Počet výtisků 200

Vydalo VVS Verměřovice s.r.o., Verměřovice 225, 561 52

Verměřovice 20111. vydání

mufloní zvěř

Documents