pot&lesk - květen 2011

POT LESK&K l i c p e r o v a d i v a d l a

5 / 2011

premiéra 7. května 2011, více na straně 6

Mrzák Inishmaanský

premiéra 7. května 2011


2.

POT LESK&

POT&LESK Klicperova divadla - 5 / 2011 3.www.klicperovodivadlo.cz

Obsah26/ Divadlo evrop-

ských regionů 2011: Festivalové pecky den po dni!

42/ Dubnové školní exkurzce. 6/ Irsko asi nebude tak

špatná zem, když o něm hrajem v Klicperáku…

10/Herci Vás zvou na Mrzáka Inishmaanského!

Premiéra měsíce: Mrzák Inishmaanský.

12/ David Drábek: Ano, jsem čokoholik!

16/Rozhovor s drama-turgyní Markétou Bidlasovou.

18/Rozhovor s Isabelou Smečkovou Bencovou

Premiéra měsíce: Jedlíci čokolády.

4.

POT LESK&


ÚVOD

Rozmilí čtenáři POT&LESKu!

Tak už tu máme pozdní večer, první máj – šeříky to rozbalují doplna a na Petříně se zase budou stát fronty. Doufáme, že své drahé polovičky přivedete brzy i do příšeří sálu Klicperova divadla, neboť i v našem červeném plyši se dá ručkou zašmátrat po vedlejším kolínku či vmísit do závěrečného potlesku nějaký ten polibek. Romantickou komedii o lásce Jedlíci čokolády právě zkouší David Drábek a na její premiéru se můžete těšit 21. května. O lásce vlastně pojednává i Mrzák Inishmaanský, i když tam milostní hrdinové vypadají poněkud podivně… Těmito dvěma premiérami každopádně završíme letošní divadelní sezonu a nestačíme se divit, jak rychle a zběsile utekla... Už v příštím čísle POT&LESKu vás ale dostatečně navnadíme na plánovanou sezonu příští, prozradíme vám podrobnosti o chystaných titulech a představíme jejich režiséry. Prozatím se ale věnujme rozkvetlému květnovému číslu – na následujících stránkách se dozvíte něco o Jedlících čokolády, přečtete si rozhovory s Davidem Drábkem, hostující dramaturgyní Markétou Bidlasovou a herečkou Isabelou Smečkovou, těsně před premiérou vám ještě přidáme nejnovější drby ze zkoušení Mrzáka a z cílové rovinky předáme také osobní pozvánky herců. A chybět nebudou ani první festivalové tipy…

Teď se ale ještě mějte májově, a tedy co nejvíc láskyplně!Vaše redakce

hlavní partnerKlicperova divada

hlavní partnerKlicperova divada

Partneři Klicperova divadla:

Klicperovo divadlo podporují:

festival Divadlo evropských regionů se blíží!

6.

POT LESK&


IRSKO ASI NEBUDE TAK ŠPATNÁ ZEM, KDYŽ O NĚM HRAJEM V KLICPERÁKU…Sluší Filipu Richtermocovi zrzavá paruka? Umí Lubor Novotný mluvit jako Marge Simpsonová? Kolik diváků trefí Marta Zaoralová syrovým vajíčkem? Jakou vadu řeči pro vás trénuje Vojta Dvořák? Proč mluví Martina Eliášová s kamenem? Je Lence Loubalové v teplákovce vedro? Co všechno dovede Tomáš Lněnička s ocelovou trubkou? Co ví Jan Bílek o céři Jimma Finnegana? A jakou rychlostí se po ostrově šourá Honza Sklenář? To vše a ještě více se dozvíte v Mrzáku Inishmaanském! Premiéra se blíží napro-sto neodvratným tempem a na náladě v teamu je už to pomalu znát. Herci se plouží chodbami Klicperova divadla, drmolíc si svůj text, rozčesávají si přitom své nové zrzavé vlasy a porovnávají si své „exkluzivní“ modely, poplatné největ-šímu zapadákovu irského zapadákova, ve kterém se náš příběh odehrává.

Jan Mrzák Sklenář Inishmaanský

A právě vy, čtenáři našeho POT&LESKu, máte nyní jedinečnou možnost nahléd-nout do zákulisního ruchu. Jak to tedy s našimi herci zatím vypadá a co nám tají? Honza Sklenář se nám celý zkroutil, protože hrát Billyho Clavena, toho Mrzáka Inishmaanského, to není žádný med. Na nohy jsme Honzovi nechali vyrobit speciální postroj, a tak nám Billy chodí a rachtá, a vypadá docela zuboženě, jak si to tak klestí cestou mezi kameny a zelenou travičkou, která pokrývá jeviště. Jeviště… to budete teprve koukat, zasmál by se teď potutelně scénograf Nikola Tempír, který připravil scénu vpravdě irskou a v zapadá-kova zapadající… Je to vnitřek koloniálu, ale tento koloniál se i se všemi svými prohnilými prkny zvolna sesouvá do moře. A z moře na vás možná kromě loďky vybafne i nějaké pěkné zvířátko… Všudypřítomné aranské kameny a zmiňo-vaná tráva samozřejmě nechybí, stejně jako zrezlé plechovky hrášku, plnící regály obchodu. Obchod je královstvím tetiček Kate (Martina Eliášová) a Eileen (Lenka Loubalová). Obě dámy se nám proměnily k nepoznání. Mají fešná zrzavá mikádka s laškovnou vlnkou nad čelem a k velké radosti a poba-vení obou představitelek jsou oděny do stejných modrých teplákových bund a vlněných sukní fortelných jako jsou ženy na Aranech. Nezávislý pozorovatel by navíc mohl nabýt dojmu, že obě dámy pokračují v hraní i dávno po zkoušce, po divadle a jeho okolí se totiž skoro stále pohybují spolu a jejich synchronicita dosáhla již takového stupně, že máme podezření, že jsou to siamská dvojčata.

Tetičky Kate (Martina Eliášová) a Eileen (Lenka Loubalová)

8.

POT LESK&


I Vojta Dvořák se nám se svou postavou zžil dokonale. Své velké kostěné brýle (připomínající hrdiny Inženýrské odysey), které ho jako Bartley McCormicka zdobí, se snaží nosit i ve svém volném čase a jeho oblíbená herecká škatulka „blbec“ zde dosahuje nečekaných nuancí a barvokreseb. Vojta se navíc v době mezi výstupy a při čekání na režijní připomínky snaží urážet a provokovat Martu Zaoralovou. Odůvodňuje to tím, že na jevišti mu to „ségra“ Helena McCormicková vždycky hrozně nandá, a proto tento způsob považuje za kompenzaci i motivaci. Marta se nám před nedávnem zranila při venčení svého psa Antara, za což jsme ji ovšem vzápětí pochválili, neboť sádra padne na ruku humpolácké Heleny jako vyšitá.

Lubor Novotný si pro změnu celé zkoušení užívá v sedě. Jako devadesátiletá věčně opilá paní O´Dougalová, zasloužilá matka Filipa Richtermoce, je totiž upoután na invalidní vozík. Lubor si sice občas stěžuje, že mu už pod všemi těmi peřinami, do kterých je zabalen, rostou žampiony, ale s rozkoší si svou skřehotavou stařenku užívá. Filip Richtermoc jako Johny Pateena Mika nám zatím herecky nabízí jeden nápad za druhým a na jeviště umí vtrhnout jako pravý vichr z hor. Také nám na zkoušku přinesl dva kameny, které jsme poté angažovali do naší inscenace. Mimo těchto kamenů nás Johny Pateena Mika zásobuje také pravými novinkami z Hořic a okolí.

Nejen na Filipově kostýmu se vyřádila naše výtvarnice Iva Němcová, která svým oblíbeným stylem sekáčové lady střiženým estetikou nechutnosti padesá-tých let umí zamířit ze senior bazaru až na přehlídkové molo. Jenda Bílek jako Doktor McSharry září spokojeností, je rád, že coby cizinec z města nemusí mít zrzavé vlasy a užívá si etudu se svým lékařským kladívkem. Titul nejsvě-domitějšího herce si ovšem zaslouží Tomáš Lněnička, tedy Bobík Bobby. Tomáš si svou postavu „tvrďáka s měkkým srdcem“ rychle přijal za svou a jediné, co hrozilo ztrátou jejího uchopení, mělo být narození Tomášovy dcerky, která měla přijít na svět v den naší generálky. Kolega Lněnička ale nechtěl demora-lizovat mužstvo a tak přesvědčil svou ženu Zdeňku, ať s tím něco udělá… Malá Julinka Lněničková přišla skutečně na svět už 24. dubna a premiéra tedy nebude v alkoholickém ohrožení celého týmu!

Režisér Jan Frič Tomášovi poblahopřál a poděkoval. Kromě toho už při-vykl vstávání na devátou hodinu, což považoval za jedinou slabinu zkoušení v Klicperově divadle, a v cílové rovince je zatím plný sil. Dramaturgyně Jana Slouková si na zkoušky odskakuje ze zubařského křesla, kde tráví poslední dobou svůj volný čas. Na zkouškách se přesto směje. A autor hudby David Smečka ze sebe chrlí další a další tracky irsko-punkového hollywoodského nátěru. Zkrátka přátelé – máte se na co těšit!

Coming soon… In your theatre!Napsala Jana Slouková

Škádlení sourozenců McCormickových

Matička a synáček v nefalšovaném irském rauši

10.

POT LESK&


HERCI VÁS ZVOU NA MRZÁKA INISHMAANSKÉHO„Skládání hudby do Mrzáka – to bylo nahrnout tam hodinu a půl muziky a mnohokrát ji předělávat, aby se to lidem líbilo. Diváci by na naše představení měli přijít, protože je to výborná kompilace humoru a tragédie, a taky protože si myslím, že je herce dobře slyšet…“

David Smečka

„Na mojí postavě se mi líbí, že není velká rozsahem, takže nepřekážím těm druhým (smích). A moje oblíbená replika? „Jednou ti tu hlavu otevřu, Pateena Johny, a vevnitř nebude vůbec nic…“. A proč bych čtenáře pozval? Je to ohromně vtipný, i když tenhle výraz zní lacině, ale opravdu je v té hře skvě-lej humor, zároveň je to velice lidský, a text mě mnohokrát dojal, že jsem i na zkouškách měl mokrý oči…“

Jan Bílek

„Postava Heleny se mi moc líbí, protože si na nic nehraje, co má na srdci, má i na jazyku, neřeší, co z ní vypadne, věci si moc nebere a tak je docela obrněná pro život. Inscenace bude skvělá – o tom žádná! Je to skvěle napsaná hra. A nejradši mám ty repliky o tom, „že Irsko asi není tak špatná zem…“, což už teď používám i o Hradci a vůbec o všem…“

Marta Zaoralová

„Na mojí postavě se mi nejvíc líbí to Irsko. Ne, počkej, to kecám. Jsem holt Bartley, no. Tak znova. Bartley mě baví. Baví mě, jakej je. Moje nejoblíbenější replika je „Možná, že měl dalekohled!“ Diváci ať určitě přijdou, protože to bude krásný! Byla to hrozně hezká práce, tak doufám, že to na ní bude vidět. Myslím, že to je taková hra, která tady dlouho na repertoáru nebyla. Takže přijďte. Budou se tam dít věci…“

Vojta Dvořák

„Paní O´Dougalová mě moc baví, protože už jsem dlouho nehrál ženu. Je to taky jediná postava, která se může trochu karikovat, což je vlastně můj alibis-mus. Baví mě, že si může dovolit cokoliv, protože je stará, trochu dementní a

pořád opilá. Nemá hranice. Moje oblíbená replika je „mamrde“. Rozhodně to bude velmi dobrý představení, už na prvních čtených zkouškách jsme se tři dny pořád smáli tak, že to ani ve svým divadelním životě nepamatuju…“

Lubor Novotný

„Líbí se nám na tom, že můžeme hrát spolu, protože jsem kamarádky. Což je hrozně příjemný. Jsme takový lidovější svérázný figury, což máme rády. Milujeme repliky „Ježiš Johny, ty tvý zprávy nebyly zas tak velký, čoveče!“ a „Moč pro mě znamenáte.“ Že to bude dobrý, tomu věříme téměř od začátku. Je to krásnej příběh, humornej i dojemnej, člověk se zasměje a aj popláče. A taky jak to hezky dělá pan režisér Frič – že to je taky hodně herecký divadlo, po všech těch úletech a dramatizacích si může dát divák zase pro změnu normální hru a herecký výkony.“

Lenka Loubalová a Martina Eliášová

„Na postavě mě prostě baví, že to je drsňák s měkkým srdcem. Největší tvrďák, který nakonec všechny rozbrečí. To je krása. Lidi by měli přijít, protože je to super napsaná hra, je tam výborná muzika a jsou tam skvělí herci!“

Tomáš Lněnička

Připravila Jana Slouková

premiéra 7. května 2011


Jedlíci čokolády

DavidDrábek

S Davidem Drábkem o jeho nově chystané premiéře Jedlíků čokolády

„Ano, jsem čokoholik…“V sobotu 21. května dostanete v Klicperově divadle chuť na čoko-ládu. Nenechte si ujít novou inscenaci Davida Drábka o jedlících čokolády, lásce a zakletých princeznách.

Po zběsilé Noci oživlých mrtvol a mysteriózně deduk-tivním Sherlocku Holmesovi přicházíš opět s překvapi-vým žánrem, jehož středobodem je tentokrát láska. Co tě vedlo k napsání romantické komedie? Žena ve mně – té je odjakživa velký díl. Jen jsem to díky své mas-kulinní dobyvačnosti vždy úspěšně zakrýval. A taky si musím dát pauzu od všech těch zombíků, vousatých jeptišek a namakaných koulařek vonících pitralonem. Jedlíci čokolády jsou ženský pro-tipól mužských „Akvabel“. V květnu vyjde souborná kniha mých her z posledních let. Ne bez důvodu ji otevírají Akvabely a uzaví-rají Jedlíci. Romantická komedie je žánrem filmovým, na divadle se s ním nesetkáváme moc často. Můžeš prozradit své inspirační zdroje? To musíme opravdu zamířit do bijáku. „Lásku nebeskou“ jistě znáte. Dále třeba „Hanu a její sestry“ Woodyho Allena, od Almodóvara „Vše o mé matce“ nebo „Mluv s ní“... Nu a pak jsou tu mé dvě srdcovky: „Zimní host“ Alana Rickmana a „Tajnosti a lži“ Mikea Leigha. Pokud to neznáte, uchystejte si srdcemakavý večer doma u videa. Nemalým inspiračním zdrojem jsou samo-zřejmě i Čechovovy „Tři sestry“. Když jsme v Moskvě s Pavlínou Štorkovou navštívili tamní nejmagičtější místo – Čechovův hrob, něco jsme si tam bez velkých slov předsevzali.

12.

POT LESK&


p r e m i é r a21května

Jsi založením romantik? Ano. Jakých nejokázalejších romantických gest ses během svého života dopustil? Několikrát jsem se kvůli dámám svého srdce rozkrájel až na docela prťavoučké nudličky... Kdo jsou to vlastně „jedlíci čokolády“? Lidé toužící po něze a lásce v podchlazeném kosmu. Mlsní hle-dající lidé. A pro mě jsou to teď spiklenci z inscenačního týmu. Isabela s Pavlou a Pavlínou se mi staly skutečně blízkými, nosíme si navzájem hudbu, filmy, básně a sladkosti a je to celé až k zalknutí radostné. A k tomu další – hned 3 Markéty a Eva, Simona, 2 Henriety, Mirka... Připadám si v té záplavě skvělých ženských jako Willy Wonka uprostřed říše divoženek oděných do závojů z aztécké čokolády. A k tomu ještě výborní herci – Dušan, Jirka a Míra a další. A Chocholoušek a ten nemožný Darek. Společenstvo miňonky. Jakým sladkostem holduješ? Jsi opravdový, nefalšovaný jedlík čokolády? Jsem čokoholik, ano. Ne nadarmo mi někteří říkají Pan Kofila. Čokoláda je můj elixír. Tak dobře. Musím se zeptat. Co je podle tebe láska?

Boží požehnání. A taky usínat s mojí ženou a dcerou večer v posteli a dávat si při tom rafinované hádanky, zpívat, svítit baterkou pod peřinou a spřádat plány na druhý den…

Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová

Jedlíci čokolády

DavidDrábek

14.

POT LESK&


S dramaturgyní Markétou Bidlasovou o Jedlících čokolády

Mohla bys našim čtenářům a divákům prozradit, na jaký žánr se v případě Jedlíků čokolády mohou těšit?

Na komedii. O vztazích, o lásce, o naději. Takže na chvílemi romantickou, chvílemi praštěnou a bizarní, chvílemi křehkou a něžnou komedii.

Jaké inspirační zdroje v této nejnovější hře Davida Drábka ty sama spat-řuješ a objevuješ?

Pohádky. Všechny ty o zakletých princeznách. Trošku Čechova, obzvlášť Tři sestry. Trošku Woodyho Allena. A vlastně vůbec je tu mnoho inspirace filmové, filmy a vášeň pro ně hrají totiž v Jedlících čokolády velkou roli. Ale jinak myslím, že má toho David ve svém tavicím tyglíku ještě mnohem mnohem víc. Občas vykoukne Terezka z Lisieux, občas Jak utopit doktora Mráčka a čeho se ještě nadějeme, bůh suď.

Je tento žánr v kontextu dnešního českého divadla nějak výjimečný?

To tedy je. Komedie, která má hloubku a je v ní světlo, je podle mě vzácnost.

Co upoutalo na hře tebe osobně?

Že má terapeutický rozměr. Že je o uzdravování. O čem vlastně jsou Jedlíci čokolády?

No tak… Žily byly v jednom zámku na předměstí tři zakleté princezny. Nejmladší Valerie nechtěla vyjít z domu, nejstarší Róza nemohla vyjít z domu a prostřední Helena musela pořád chodit do práce. Žili byli tři mládenci. No, mládenci, spíš muži to byli. Jeden měl dceru a devět psů, druhý trpělivosti na rozdávání a třetí život tak nějak

navíc. A co myslíte, děti, potkali se? Rozlomili mládenci pouta zakletí? A co na to tatí-nek král a maminka královna? A co na to Buddha, surikaty a Pan Majer? Proč by diváci měli přijít na Jedlíky čokolády?

Aby se zasmáli a slzu uronili. A měli si pak o čem povídat a vůbec měli pěkný večer. Jsi jedlíkem čokolády? Jaká je tvoje oblíbená čokoláda?

Jsou dny, kdy to bez čokolády nejde, takže jsem. V dětství jsem měla hrozně ráda Kočičí jazýčky. (Bylo jich v té krabičce ale strašně málo!) No a dnes, když moje děti dostanou občas sklenici Nutely, tak jim na ni chodím. Zarovnávám… Znáte to?


Jako pohádka o zakletých princeznách…

16.

POT LESK&


18.

POT LESK&


Rozhovor s Isabelou Smečkovou Bencovou

„Žiju teď hlavně čokoládou!“Isabela působí v Hradci Králové už šestým rokem. Zahrála zde řadu rolí, vdala se, porodila syna. V současné době ji můžete vidět například v Goldflamově Dámské šatně, Drábkově Noci oživlých mrtvol nebo jako Helenu Vondráčkovou v Morávkových Světácích. Isabela má právě necelé tři týdny před premiérou Jedlíků čokolády, kde jí David Drábek napsal jednu z hlavních rolí „přímo na tělo“.

V Klicperově divadle působíš od roku 2005. Jaká byla tvoje cesta do hradeckého divadla? Jednalo se o tvé první profesionální angažmá?

Cesta do Hradce vedla celou republikou. Právě proto, že to nebylo první angažmá. Narodila jsem se a žila v Karlových Varech. Bylo mi osmnáct, když mě nevzali na DAMU ani na JAMU a já tak strašně chtěla dělat divadlo. Měla jsem týden před maturitou, ke který mě vlastně ani nepustili, protože jsem za sebou neměla plavecký kurz (já studovala pajdák, takže tělocvik byl maturitní předmět) – no zkrátka a dobře mi zavolali z divadla z Chebu, že hledají Alenku do říše za zrcadlem, ať přijedu, a já tam jela a oni mi rovnou nabídli angažmá. Bomba, takže jsem tam rok hrála. Nádherný. Všichni tam říkali, že stojíme na prknech, která znamenají okres Cheb anebo „je mi chebno“. Prostě Sudety. Já strašně svobodná, bez školy jsem mohla hrát divadlo. Vzpomínek mraky… Třeba pes, kterýho jsem našla na ulici, požár chebského divadla, a pak se mě na policii ptali, jestli jsem to tam nezapálila já?? Pak mě vyhodili, že talent mi nějak mizí či co. A na školu mě zase nevzali. To jsem byla už zoufalá a pak zase štěstí obrovský – konkurz v budějovickém loutkovém divadle a zas mne vzali. No třeba jsem tam hrála Marii v Betlému a moje marioneta se vznášela pár centimetrů nad zemí, protože jsem s tou loutkou neuměla vůbec zacházet. No a po roce v Budějovicích už mě na tu JAMU konečně vzali. Po škole jsem byla tři roky v brněnské Polárce – to byla velká láska. No a potom už Klicperovo divadlo.

Jak vůbec vzpomínáš na roky strávené studiem herectví?

Nejkrásnější léta mýho života – Brno, který k srdci přirostlo tak strašně moc. Vždyť to pro mne bylo velkoměsto! Prostě taková jedna velká naděje, že po

20.

POT LESK&


tom, co jsem si vyzkoušela to herectví v praxi a často se třeba trápila, jak mi to nejde, tak se to tam naučím, naučím, prostě vystuduju na tu dobrou herečku. No a roky utíkaly a mně začalo docházet, že se to prostě naučit nelze, že se dozvím hodně věcí, něco si vyzkouším, ale že to spíš vždycky bude o hledání a že určitá nejistota k hraní prostě patří. Takže ze vzpomínek převažuje náš pan profesor Karlík, který byl strašně přísný, a tak nějak to celý vyznívalo, že jako herečka musím být tak trochu ztracenou existencí, loserem. Říkal nám, že herec nemůže být jogín, což bych třeba dneska docela ráda zkombinovala (herectví a vyrovnanost). Ale tenkrát jsem se tím docela řídila. No a moje milovaný spolužačky… hodně jsme pařily, moc nespaly, o všem diskutovaly a často se trápily, jestli jsme dost hubený, dobrý, krásný. Dnes na to fakt vzpomínám s láskou, bylo to prostě živé. A co samotné začátky ve „velkém divadle“? Myslíš, že tě škola dostatečně připravila a vybavila?

To právě myslím, že úplně ne. Chybí mi technika, já popravdě vlastně ani tak docela nevím, co všechno má taková herecká technika obsahovat, ale chtěla bych to umět! Třeba blankvers teď v Marné lásky snaze… to jsem na škole nepochopila, pak zapomněla a doteď těch několik vět asi říkám blbě. Ale jak už jsem říkala, ty nejkrásnější léta bych nevyměnila za nic. Pravda je, že jsme byli připravováni na to, že herectví je o hledání… Být připravena hledat a nacházet... Ale neztrácet

sílu, někdy nemít pocit – tak to už tady bylo, kde mám v sobě nacházet všechny ty „nové“ lidi… Prostě vyhoření takový, na to tě stejně nikdo nepřipraví. Jaké konkrétní role ti prozatím nejvíc utkvěly v paměti?

Já si je pamatuju všechny! Blanche v Tramvaji do stanice touha. To bylo nejvíc. V Olomouci divadlo Tramtárie. Tady v Hradci Silnice.

A co tě nejvíc baví v současné době? Je něco, čím teď doslova „žiješ“?

Baví mě Světáci, i když mám vždycky hroznou trému (ale to mívám vlastně před každým představením, kde mám větší roli). Zatím bylo vždycky vyprodáno, což je skvělý. Hlavně druhou půlku mám ráda. Pořád na jevišti a kolem nakumulováno nepojmenovatelné… A Dámskou šatnu ráda hraju a Mrtvoly. A čím teď žiju? Jedlíky čokolády, čokoládou, pořád žeru čokoládu, protože tím tak žiju... Kajetánkovi jsem dnes snědla kindervajíčko, tajně, a Davkovi oříškovou čokoládu. Není divu. V Jedlících čokolády máš roli, kterou ti umělecký šéf a autor napsal přímo na tělo…

Strašně si toho vážím, že pro mne Helenu napsal. Opravdu moc, no co jinýho říct, než že děkuju, děkuju Davide. Helena se mi strašně líbí a už bych ji nevyměnila za nic. Když jsem hru poprvé četla, přišlo mi, že je to z těch tří rolí sester ta nejtěžší, protože je nejobyčejnější. A teď po měsíci zkoušení, kdy jí postupně objevuju, si to už nemyslím. A zkoušení začíná být krásně bolavé. Něco se tam zas nepojmenovatelného vkrádá, doufám. Děkuju Rozo a Val. Jaká je vlastně postava Heleny? Jaká je? Na to ještě raději nebudu odpovídat. Právě proto, že ji hledám. Hledat chci. O čem vlastně jsou Jedlíci čokolády? Co na hře ty osobně nejvíc oceňuješ? Markéta dramaturgyně říkala na první čtený krásnou věc a já to tak taky cítím, že jsou o zakletým domě, zakletejch princeznách v dospělých tělech… Dětské duše dospívají, odpouštějí svým rodičům a vysvobozuje je láska, aby mohly žít ten úplně nejobyčejnější život… A to je pořád lepší, než aby zůstaly zakleté.

22.

POT LESK&


Je tohle zkoušení pro tebe v nějakém ohledu novou zkušeností?

Díky Bohu, jo.

Máš oblíbenou scénu? Můžeš prozradit, jaká to je? Je jich víc, zatím nevím. Po dnešní zkoušce si myslím, že by to třeba mohla být ta poslední… Nebo když přijdou Jan s Ludvíkem poprvé na večeři… Kdy se jako herečka cítíš na jevišti opravdu dobře?

No při děkovačce! Nejlépe když jsou standing ovace… Kdybych to věděla, jak to udělat, abych se cítila opravdu dobře, tak to dělám pořád! Prostě to někdy přijde, nějaké souznění, a je to krása tam být – být na jevišti. A pak to několikrát nepřijde, někdy mně i hlavou běhá, že jsem špatná a trapná. Třeba teď poslední Mrtvoly… Mám úvodní monolog a většinou se lidé směji a teď nic. Jen na mě hleděli a já hleděla na ně. Takže fakt ta děkovačka, ta to jistí.

Jaké role tě nejvíc baví a uspokojují? Velké!!! Ale ne… je to vždycky o tom, jací se sejdou lidé, ale záleží především na režisérovi. Když je to zajímavý projekt, je fakt úplně jedno, jak velkou roli tam mám, podstatný je věřit, věřit, že to má smysl. A moci právě objevovat něco nového v sobě. To mě baví, i když se jdu dívat na kolegy, když můžu vidět někoho ze svých kamarádů na jevišti nějak jinak. Vzpomínáš na nějaké mimořádné divadelní setkání? Třeba takové, které tě ovlivnilo nebo možná i změnilo? Bylo nějaké takové zlomové?

Těch bylo taky strašně moc a nerada bych na někoho zapomněla, ale nemůžu jmenovat přece všechny, tolik úžasných a zajímavých lidí jsem potkala. Z režisérů Honza Mikulášek, Jakub Maceček, zlatý Arnošt Goldflam. Vladimír Morávek. David Drábek. Hodně vzpomínám na pana profesora Karlíka, některé jeho rady až dnes dovedu ocenit. Roman Groszmann, režisér Tramvaje, tak citlivě s námi pracoval, bylo to tak nenásilné, žádný křik a ponižování, a přitom jsme udělali vynikající představení. A jestli jsem na něco pyšná, tak na to, jak jsem hrála Blanche. Roman je zároveň i herec, takže věděl svoje… Někdy je to s režiséry těžký – postavíš se před něj a on ti řekne, jak to stojíš, jak to vypadáš, prostě tě celého rozloží, jak je tohle špatně a tamto taky… Jasně, jsi nástroj v jeho rukách, ale někdy to není lehký. A i když třeba nakonec vznikne krásný špíl, tak

vím moc dobře, že to jde i bez toho ponížení. Divadlo Polárka… Je možné jet na zájezd v půl třetí ráno a mít přitom dobrou náladu? A my jsme ji tenkrát měli. Petra Hřebíčková, Sylva Vespalcová… Ale největší ze všech setkání, a to bylo v divadle Polárka, bylo samozřejmě setkání s Davidem Smečkou, protože to totálně ovlivnilo a změnilo můj život a taky už jsme dnes tři. Děkuju Davko.

Čemu se věnuješ ve volném čase? Co ráda děláš nebo podnikáš se svou rodinou, když máte zrovna volné odpoledne?

Než se narodil Kajetán, bylo to vždycky jenom divadlo, a až na mateřské jsem se začala rozhlížet okolo – co že jsou to ty koníčky? A začala jsem chodit na afro tance a pak na břišní a zkusila jsem jógu a je toho tolik, co bych chtěla dělat, ale když jsem teď zpátky v divadle, tak zvládám jednou týdně břišní tance. Jinak čtu detektivky, v televizi sleduju taky detektivky a thrillery – to vždycky můj táta říká, proč nekoukáš na čété dvojku, ale já prostě radši koukám třeba na superstar. S Kajetánem jezdíme hradeckým turistickým vláčkem, plaveme, zkoušíme kino, cukrárny a naštěstí stejně jako já zbožňuje pizzu, tak to si užíváme. Občas nás náš David vyveze někam do kopců, a já se pak zas víc těším do městských kaváren, taky nakupujeme, že jo. Prostě objevujeme Hradec Králové – město pro život.


Na kafi s Lenkoubolí, to bolí, a jak já našetřím na ta stará kolena? Au, co mě to bolí, co mě to právě teď bolí? Jo, už vím, stará kolena...

Složenky jsou růžové, to máme asi místo růžových brýlí, a protože se bojíme dluhů a vězení, tak platíme a pla-tíme, čas nás drtí jako padací most a než našetříme na ta stará kolena, už je vlastníme, už o nich, sakra, víme. A konta vytunelovaná. To je ten čas, který spravedlivě vybírá na všechny výdobytky, kterých si dopřáváme.

Ale na závěr bych ráda popsala velkou radost, která mě potkala. Doprovázela jsem „mladé“ domů a vnučka Ronja vydala se náhle do světa. Doběhla jsem ji rych-lostí, kterou mi má stará kolena dovolila, no a pak již ona sama určovala směr svým zalepeným ukazováčkem. Den před tím ji totiž kousl králík! A vedla mne a vedla, po silnici, pak do dvora k sousedům, tam už se smáli, vítali nás, dostal nás na starost vnouček Jířa a jeho ses-třička Markétka, ti nás vedli rovnou mezi krávy a telata, vepře a selata, také králíčky nám vytáhli z kotců, Ronja byla nadšená a já taky! Vždyť ona pro mne zařídila tu radost, vidět mláďata o Velikonocích, potěšit se s nimi i se sousedy, uvidět zase jaro a zapomenout na složenky. A dověděla jsem se, že Ronja tam někoho za ruku dovleče každý den. Co tedy dodat? Čas nás drtí strašně, ale pak někdy je člověk dojat a za některé chvíle vděčně podě-kuje. Krásné jaro všem a do divadla choďte taky!!! Tam se čas na chvíli zastaví…

Lenka

Čas jde po mně tvrdě...

Minule jsem proklela stáří a dr. Rajko Dolečka. Dnes se nebudu zabývat takovými prkotinami, jako jsou vrásky, choroby a šedivý vlas. Dnes se budu rozčilovat nad ČASEM jako takovým. Prý je spravedlivý, no budiž, utíká nám asi opravdu stejně. Ale nezdá se vám, milí čte-náři, že to je pravda jen částečná? Když jsem byla malá a těšila se na něco, čas se vlekl tak nekonečně, že jsem se nudou a nedočkavostí téměř roztékala po židli, a zdálo se mi, že se nemohu dočkat té kýžené chvíle. Naopak veškeré zkoušky znalostní se vždy přibližovaly kosmic-kou rychlostí.

Dnes jsem samozřejmě jinde a dělám mnohem „důle-žitější“ věci, než tehdy. Všimla jsem si, že my, dospělí, vůbec svoje počínání přeceňujeme, protože jinak bychom si nejspíš připadali vedle svých kreativních a hyperaktiv-ních potomků zcela nemožní. Takže dnes tedy dělám ty „důležité“ věci, to znamená, že vydělávám, dělám umění a platím složenky. A s hrůzou sleduju, že čas, ten spra-vedlivý tyran, piluje mě a mučí stejně jako kdysi.

Vždycky, když se dějí například Vánoce, ráda je chystám, ráda je prožiju, ale pak si oddechnu, že nyní nastane čas, kdy nebudu muset utrácet, kdy něco ušetřím na „stará kolena“, kdy prostě nebudu chodit po obchodech, kde mi za strašné peníze prodají kdejaký šunt. Věřím, že nastává období klidu, téměř půstu, no a já konečně zbo-hatnu. (A třeba i zhubnu!?!) Ach, jaký omyl!

Nejsou jenom obchody na tomto světě. Náhle se ozve radnice. Dobrá, dobrá, zaplatím za popelnice, a pak už budu... na ta stará kolena... ajajaj... Velikonoce, no dobrá, obarvím pár vajec, zaplatím benzín, užiju si to a pak pěkně utáhnu šrouby a na stará kolena našetřím majlant! Ach Bože můj, březen, je třeba spočítat daně, sociální, zdravotní, lidi, všimli jste si, kolik je v naší vlasti baráků, které od vás stále chtějí nějaké peníze?? Garančka u auta, přezout gumy, zaplatit pojistku, to

24.

POT LESK&


V pondělí 2. května v 9.00 hodin zahájen předprodej vstupenek!

26.

POT LESK&


XVII. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL

DIVADLO EVROPSKÝCH REGIONŮ

HRADEC KRÁLOVÉ

21. – 30. června 2011

Předprodej vstupenek Klicperova divadla ve Švehlově ulici má otevírací dobu: pondělí - pátek 9.00 až 12.00 a 13.00 až 18.00 hodin v sobotu máme otevřeno od 9.00 do 12.00 hodin.

A jaké jsou letošní festivalové pecky? Co si rozhodně nesmíte nechat ujít? Čtěte dále!

21. 6. 2011 v 19.00 hodin na Hlavní scéněČINOHERNÍ KLUB PRAHAMiroslav Krleža: LÉDA (Manželskonemanželská povídka)

Režie: Ladislav Smoček. Hrají: Petr Nárožný (Nominace na Cenu Thálie za mužský herecký výkon 2010), Ondřej Vetchý, Dana Černá, Mojmír Maděrič a Nela Boudová.

„Nic, k čemu může dojít mezi mužem a ženou, není tak důležité, aby bylo nutno si kvůli tomu rvát vlasy.“

Trpká komedie o touze, která nás bolestně a komplikovaně po celý život neo-pouští. Pronikavá psychologická studie scén z manželského i nemanželského života, přesahující až do grotesky. Hra o vzájemném puzení i nepřekonatelném odporu mezi pohlavími, o nevěře, citové exaltaci i nevraživé vyprahlosti, faleš-ných sebepředstavách a ambicích, uražené ješitnosti; hra o touze, jež přestává být touhou, stane-li se šedou skutečností.

22. 6. 2011 v 17.00 hodin ve Studiu BesedaMESTSKÉ DIVADLO ŽILINADavid Mamet: SEXUÁLNÍ PERVERZITA V CHICAGU

Režie: Ján Štrbák. Hrají: Iveta Pagáčová, Kristína Sihelská, Ján Dobrík, Boris Zachar.

Kontroverzní, provokativní a štiplavě-vtipná černá komedie a (ne)hledání lásky, mezilidských vztazích a prázdnotě, která je v nás a kolem nás. Sériový svůdce Bernie a jeho nesmělý kamarád Danny si nenechají ujít jedinou příleži-tost, aby mohli sbalit nějakou holku. Bary, knihovny, pláže – nevynechají žádné místo, kde se hustě vyskytují šikovné samičky, mezi které patří také Deborah a její spolubydlící Joan. Postupně se staneme svědky začátku, průběhu a konce jednoho vztahu – vztahu Dannyho a Deborah. Vztahu, který by měl šanci na přežití, kdyby ho jejich dva důvěrníci neustále nesabotovali.

foto Braňo Konečný

28.

POT LESK&


foto Viktor Kronbauer

22. 6. 2011 v 19.00 hodin na Hlavní scéněMOSKEVSKÉ DIVADLO NA TAGANCEBertolt Brecht: DOBRÝ ČLOVĚK ZE SEČUANU

Režie: Jurij Ljubimov. Hrají: Alexej Grabbe, Anatolij Vasiljev, Nikita Lučichin, Ljubov Seljutina, Ivan Ryžikov, Larisa Maslova, Vladislav Malenko a další.

Legendární Ljubimovova inscenace Brechtovy hry je na repertoáru již 47 let a její originální divadelnost a myšlenkovou naléhavost prověřuje již několikátá generace Ljubimovových odchovanců. Je vzácnou příležitostí setkat se s divadelní legendou v její živé podobě. Hra je podobenstvím o tom, jak bohové, kteří se snesli na zem, marně hledají alespoň jediného dobrého člověka. Konečně najdou Šen Te, prostitutku ze Sečuanu. Čím více dobra Šen Te s pomocí bohů lidem prokazuje, tím hůře se jí vede... 23. dubna 1964 zahájilo touto inscenací svoji působnost nové moskevské divadlo – Divadlo na Tagance. Od této chvíle se divadlo stalo „ostrůvkem svobody v nesvobodné zemi“.Tímto okamžikem se také datuje strmý a strhující vzestup režiséra Jurije Ljubimova.

Představení bude simultánně překládáno do češtiny.

23. 6. 2011 v 19.00 hodin na Hlavní scéněDIVADLO REDUTA, NÁRODNÍ DIVADLO BRNODora Viceníková: KORESPONDENCE V+W

Režie: Jan Mikulášek. Hrají: Václav Vašák, Jiří Vyorálek a Gabriela Mikulková.

Korespondence Voskovce a Wericha je silnou výpovědí o životě dvou mimořád-ných lidí v nelehké době. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozešly, jsou strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhalují i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek. Tyto dopisy, které například u J. Voskovce představují vrchol jeho pová-lečné literární tvorby, jsou neocenitelným dokladem duchovního světa V+W. „Forma zkratky, krátká spojení, divadelní narážky, privátní kódy, k tomu bri-lantní stylizace a neuvěřitelná oslovení i podpisy“ – tak velice výstižně charak-terizuje tuto korespondenci kritika.

foto Jurij Rost

30.

POT LESK&


24. 6. 2011 v 19.00 hodin na Hlavní scéněDEJVICKÉ DIVADLO PRAHAPatrick Marber: DEALER‘S CHOICE

Režie: Jiří Pokorný. Hrají: David Novotný, Václav Neužil, Hynek Čermák, Martin Myšička, Jaroslav Plesl a Ivan Trojan.

„Kdo rozdává, rozhodne.“

Zaměstnanci jedné londýnské restaurace se každou neděli setkávají v sute-rénu podniku k partičce pokeru. Jednoho dne se objeví záhadný muž, jak se záhy ukáže, profesionální hráč. Majitel restaurace jej pozve k hra-címu stolu. Rozehrává se napínavá partie, v níž zdaleka nejde jen o karty. Jiří Pokorný: „Je to naprosto jedinečný autor. Netroufám si říct, že je nejlepší, ale rozhodně je geniální. Tam jsou věci, které třeba mě osobně tíží v mém životě. Sociální frustrace, to znamená neschopnost se poprat se státem o nespravedl-nost, která v něm panuje.“

25. 6. 2011 v 19.00 hodin na Hlavní scéněDIVADLO HUSA NA PROVÁZKU BRNOM. Bulgakov, J. Kovalčuk, V. Morávek: MAESTRO A MARKÉTKA

Režie: Vladimír Morávek. Hrají: Jan Kolařík, Milan Holenda, Jiří Kniha, Gabriela Štefanová, Michal Dalecký, Martina Krátká nebo Andrea Buršová, Robert Milouš, Ondřej Jiráček, Ivana Hloužková a další.

Fantaskní a magická inscenace o ďáblově návštěvě Moskvy, Pilátově soudu nad Ježíšem a neobyčejné lásce Mistra a Markétky.

Debut hodný Dostojevského anebo možná jenom Sen. Jeden z nejdelších snů, jakého jest bytost lidská Schopna - Tohle bude ještě Šílenější než vykládal Ivan... O čem že to je? Či vlastně o kom? Kolik trapných příhod! Kolik smutku i zoufalství! Ale zároveň - kolik radosti! A právě v téhle době? No to snad ne!

foto Hynek Glos

foto Viktor Kronbauer

32.

POT LESK&


26. 6. 2011 ve 20.00 hodin na Hlavní scéněRADOŠINSKÉ NAIVNÉ DIVADLOStanislav Štepka: NIEKTO TO RÁD SLOVENSKÉ

Režie: Juraj Nvota. Hrají: Stanislav Štepka, Maruška Nedomová, Nela Pocisková alebo Michaela Szöcsová alebo Andrea Martvoňová, Dominika Kleisová, Marcela Vilhanová, Mojmír Caban a další.

Hra o krásných a smělých amerických, ale také slovenských snech.

Radošinské naivné divadlo představilo u příležitosti 45. výročí svého vzniku jubilejní padesátou inscenaci – tentokrát muzikálovou – Niekto to rád sloven-ské. Hra o Slovácích, ale také Italech v Americe v první třetině dvacátého století, ve které zazní více než šestnáct dobových skladeb, nabízí překvapivý pohled na dramatický osud slovenského vynálezce Jozefa Murgaša, který stál u realizace prvního rádiového vysílání na světě. Příběh o mnohých známých osobnostech, italských mafiánech, krásných dívkách, kmotrech a o jedné větě, která vstoupila do dějin: „Slyší mě někdo?“

27. 6. 2011 v 19.00 hodin na Hlavní scéněCOMPAGNIE IRINA BROOK MAISON DE LA CULTURE Z FRANCIEPodle Cervantese Irina Brook a Marie- Paul Ramo: SOMEWHERE... LA MANCHA

Režie: Irina Brook.

Každý z nás mívá často pocit, že bojuje s větrnými mlýny. V Cervantesově metaforickém textu narazíte na překvapivě moderní téma a vitální filoso-fii. Šestice herců z různých zemí, tanečnice flamenca, harmonikář i akro-bat, improvizují na téma slavných dobrodružství Dona Quijota a Sancho Panzy v režii proslulé režisérky Iriny Brook, která byla v roce 2002 francouzským ministrem kultury jmenována Rytířem umění a literatury.

Představení bude simultánně překládáno do češtiny.

34.

POT LESK&


28. 6. 2011 v 19.00 hodin na Hlavní scéněKLICPEROVO DIVADLO HRADEC KRÁLOVÉZdeněk Podskalský a Vratislav Blažek: SVĚTÁCI (MALOVANÉ DĚTI)

Režie: Vladimír Morávek. Hrají: Jiří Zapletal, Ondřej Malý, Filip Richtermoc, Kristýna Kociánová, Kamila Sedlárová, Martina Nováková, Isabela Smečková Bencová, David Smečka, Marta Zaoralová a další.

Divadelní adaptace jedné z nejslavnějších českých filmových komedií. Tonda Skopec, Gusta Prouza a Honza Petrtýl si plní svůj světácký sen. Boženka, Marcela a Zuzana zjišťují, že nejsou diplomati jako diplomatové, paní Trčková tuší svou velkou příležitost a mistr tance a společenské výchovy vzpomíná na staré časy, kdy si lidé ještě vykali a neříkali soudruhu. Teď ale šedesátá léta vládnou Prahou plnou neonů a zlatá kůzlata Golden Kids mají vykročeno dobýt hudební Evropu... Příběh z doby, kdy noční velkoměsto ještě svůdně přijímalo své návštěvníky a Vašek měl v hlase smích, Helena slunce a Marta slzy…

Vladimír Morávek: „Celý název inscenace zní Světáci – malované děti a je to o naivitě, pýše a dobré a špatné povaze, o touze po triumfu, bídě a velkém odpuštění.“

29. 6. 2011 v 19.00 hodin na Hlavní scéněSLOVENSKÉ KOMORNÉ DIVADLO MARTINJean B. Molière: MISANTROP

Režie: Roman Polák. Hrají: Marek Geišberg, Dano Heriban, Tomáš Vravník, Lucia Jašková, Nadežda Jelušová, Jana Oľhová, Tomáš Tomkuljak / Michal Jánoš, Dominik Zaprihač, Viliam Hriadel.

Molièrova hra o pokrytectví ve společnosti je aktuální v každé době. Inscenace Misantrop Slovenského komorného divadla se však přece jen pustila do aktu-alizace, a to ve smyslu hledání odpovědi na otázku, kdo je ve skutečnosti Misantrop dneška, respektive kdo by jím v dnešní době mohl být. Tvůrci insce-nace si kladou otázku, zda dnes můžeme pokládat odmítavý postoj ke společ-nosti za skutečně autentický a uvěřitelný, anebo jde jen o další z mnohých póz, které kolem sebe tak často vidíme?

Inscenace získala tři divadelní ceny DOSKY 2010 – za režii, scénografii a kostýmy.

foto Viktor Kronbauerfoto Braňo Konečný

36.

POT LESK&


30. 6. 2011 v 19.00 hodin na Hlavní scéněDIVADLO ARÉNA BRATISLAVAViliam Klimáček: KOMUNIZMUS

Režie: Martin Čičvák. Hrají: Vilma Cibulková, Juraj Kukura, Martin Horňák, Ľubomír Bukový / Juraj Loj, Milan Antol.

Pozdně-normalizační tragédie.

Jako každý rok oslavuje Aleny svoje narozeniny se svými nejbližšími – s Michalem a synem, a to i přesto, že únor je v Petrželce nejhnusnější měsíc a základem socialistického státu je – socialistická rodina. Takže jednohubky s česnekovou pomazánkou a Limbašský silván… Jenže ve čtvrtek 9. února 1984 zemřel generální tajemník – soudruh Jurij Vladimirovič Andropov a dnes ho v televizi celý den pohřbívají. Pro milióny lidí, kteří poslušně budují světlý zítřek, to představuje jen krátké pozastavení, ale Aleně se právě dnes má zhroutit celý svět…

Soňa Kuželová: „Dramaturgia Divadla Aréna už niekoľko rokov robí to, čo by malo byť nápl-ňou Národného divadla – kladie zásadné otázky o našej minulosti. Jej zanovitosť je sym-patická a odvážna... Komunizmus stráca vonkajšiu podobu a zasahuje krvný obeh hrdinov. Vrástol do mäsa a nedá sa rozoznať, kde sa končí a kde sa začínajú hranice slobodnej vôle. Jednotlivé dejstvá sa prudko odlišujú, ako keby sme boli vždy v inej hre, a podobná nejed-notnosť chrakterizuje aj herectvo.“

foto Oleg Vojtíšek

38.

POT LESK&


40.

POT LESK&


NEVÁHEJTE A REZERVUJTE SI VSTUPENKY PRÁVĚ TEĎ!Poslední večerní představení

HADRIÁNA Z ŘÍMSŮ

v letošní sezóně

26. května od 19.00 hodin na Hlavní scéně

Václav Kliment Klicpera: Hadrián z ŘímsůRežie: Vladimír Morávek.

Hrají: Pavla Tomicová, Jan Sklenář, Kristýna Kociánová, Ondřej Malý, Lenka Loubalová, David Smečka a další.

Obnovená premiéra

KRÁL JE PANNA

nově v komorním prostoru Studia Beseda

26. května od 19.00 hodin ve Studiu Beseda

Moira Buffini: Král je pannaRežie: Lída Engelová.

Hrají: Kamila Sedlárová, Pavlína Štorková, Dušan Hřebíček (Nominace na cenu Thálie 2010), Jakub Tvrdík a další.

42.

POT LESK&


DUBNOVÉ ŠKOLNÍ EXKURZEŠkolní televize v Klicperově divadle

Na odpolední představení Hadriána z Římsů dorazil štáb Školní televize ZŠ Borohrádek. Žáci z Borohrádku jezdí do našeho divadla na odpolední předplatné už desátým rokem. Proto na poslední letošní představení přijeli zaznamenat a zprostředkovat i ostatním spolu-žákům, jak si jako věrní diváci užívají pravidelné návštěvy Klicperova divadla. Po diváckých zážitcích z velkolepého Hadriána následovala řada dalších. Na rozhovor s redaktorkami i ostatními dětmi si vyhradila čas Pavla Tomicová, která jim s energií a bezprostředností sobě vlastní vyprávěla o svých hereckých začátcích, divadelních rolích, ale i o tom, jak dopadla (na zem) její Cena Alfréda Radoka. Při následné exkurzi do divadelního zákulisí si žáci z borohrádecké školy prohlédli vlásenkárnu, oblékárnu, herecké šatny a prošli se po jevišti, na kterém – až přijedou zase na podzim – uvidí opět své oblíbené herce.

Exkurze nejmladších dětí ze ZŠ Úprkova Hned po Velikonocích byl pro nás připraven speciální úkol. Ráno na nás čekala prohlídka diva-dla se zatím nejmladšími dětmi ze ZŠ Úprkova. Proto jsme se rozhodly, že jim ukážeme všechna zvířátka, co v divadle „chováme“. Z garderobiérny jsme jim tedy přinesly masky z Náměstí Bratří Mašínů. Největší úspěch rozhodně sklidil zajíček a pejsek, slon byl dětem trochu velký, některé šikovné děti znaly i kapustňáka a holčičky chtěly zkoušet hlavně kopretinu. Velké nad-šení způsobila i přehlídka paruk na jevišti, kde už stála scéna k inscenaci Mrzák Inishmaanský. Dětem se prohlídka líbila a věříme, že se k nám do divadla brzy podívají. Už teď se totiž mohou těšit na představení Bylo nás pět, které v příštím roce uvedeme.

Hezký květen našim divákům a čtenářům přejí „holky z předprodeje“

POT&LESK Klicperova divadlaelektronický měsíčníkčíslo 5 / 2011

Další číslo vyjde v červnu na webových stránkách Klicperova divadla. Chcete si přečíst některé starší číslo POT&LESKu? Není nic snazšího! Navštivte nás na webových stránkách: www.klicperovodivadlo.cz

Za redakci POT&LESKu: Magdalena Frydrych Gregorová, Jana Slouková, Jan Gregor.

5 / 2011č.

pot&lesk - květen 2011

Documents