urbanismus iv – navrhování jan jehlík [email protected]
DESCRIPTION
Urbanismus IV – Navrhování Jan Jehlík [email protected]. A . Geometrie Struktura – Vzorec - Rozhraní B. Stavba Organizace – Členění - Skladba C. Vybavenost Prostory – Objekty - Sítě D. procesy Urbanismus – Prostředí - Sídlo. - PowerPoint PPT PresentationTRANSCRIPT
A. GEOMETRIE
Struktura – Vzorec - Rozhraní
B. STAVBA
Organizace – Členění - Skladba
C. VYBAVENOST
Prostory – Objekty - Sítě
D. PROCESY
Urbanismus – Prostředí - Sídlo
Když se řekne architekt, vidí se dům
Když se řekne urbanista, vidí se město
Principiálně ale jde o VZTAH, interakci mezi domem a městem, ne o samotný dům či město.
Ale dům je i ne-dům a město je i ne-město (to, co je kolem, to „v čem“ je dům a město)
Dům a město nejsou de facto tím OBJEKTEM
Tím je to, co je vymezuje a formuje.
Dům je ve městě, ale i město je v domě - odráží se v sobě navzájem, vztahují se k sobě
V důsledku nežijeme v entitách, ale v PROSTŘEDÍ tvořeným kromě jiného i těmito entitami.
Co je společné? – PROSTOR
Ve fyzické rovině člověk zažívá prostor pouze prostřednictvím omezení hmotou
V psychické rovině člověk zažívá prostor pouze prostřednictvím omezení ději
/pouze v duchovní rovině je člověk schopen zažít prostor neomezený/
Architektura je hledání míry „plna“ a míry „prázdna“, respektive „míst plna“ a „míst prázdna“
Jen na pozadí PRÁZDNA poznávám míru plna
(chraňme prázdné prostory, ne estetizovanou řídkost)
Architektura a urbanismus jsou naukami o omezení prostoru
Architekt navrhuje = rozhoduje o vztazíchstěna / ne-stěna, dům / ne-dům, město / ne-město
O jejich pozici a míře, tedy o VÝZNAMU
Kde začíná a kde končí stěna, dům a město
Kde je UVNITŘ a kde je VNĚ – zlom, hranice
Kde je DOVNITŘ a kde je VEN – brána, prostup
Ve své podstatě se jedná jen o práci s PERIFERIÍ, s její lokalizací, tvarem a hustotou .
Periferie (hranice) je vždy vztažena k CENTRU
Gravitace souvisí s psychikou jedince i společenství (od já / ne-já k my / ne-my)
PRO – STŘED - Í
Prostor je KONTINUUM, je pojímán v mezích a v ucelených jednotkách (kvantech).
Tyto jednotky („prostory“) se tak stávají objekty („hmotou“), jsou dále rozvíjeny, řazeny a množeny.
Nejde o systém, ale o schopnost vnímat kontinuum a stavbu tohoto kontinua v měřítcích, časech a stavech
Vzniká STAVBA, kde stavebními prvky jsou objekty dané jen volbou měřítka, respektive mírou abstrakce
(stěny / domy / města).
Vzniká SKLADBA, kde skladebnými prvky jsou prvky dané volbou motivu a smyslu, respektive poznáním toho, „proč to
vlastně dělám“
Díky vztahům mezi objekty jsme schopni pojímat MĚŘÍTKO, „objekty“ malé a „objekty“ velké.
Mírou je vždy člověk, on je pozorovatelem, on určuje a rozhoduje
(např.: co je hmota a co není, proto tedy i kde jsou hranice)
Není „dům“ a „město“, jen obraz a sdělení.
Jde o to, co sděluji a proč to sděluji.
K tomu potřebuji znát a ovládat nástroj, vehikl → řemeslo
a umět vyjádřit sebepřesahující obsah, smysl → umění
motivobjektivně plánovat a organizovat obecné
nebo subjektivně „projektovat stav“?
. majetek (společnost) - VEŘEJNÉ / NEVEŘEJNÉ (dodržování pravidel)
. důvěra (individualita) – ZASTAVĚNÉ / NEZASTAVĚNÉ (tolerance k osobnímu projevu)
. dohoda (společenství) – ZPEVNĚNÉ / NEZPEVNĚNÉ (veřejný prostor jako objekt)
Funkční stratifikace je vždy následným čtením, popisem. Funkce jsou jedním z pomocných atributů.
Stavebními kameny jsouHMOTA, PROSTOR A DĚJE
Urbanismus přestává být architekturou v okamžiku, kdy přestává stavět věčné a začíná organizovat dočasné
STRUKTURA VZOREC ROZHRANÍ
„Základním rysem kvantové propojenosti je to, že ve všem je přítomen celý vesmír a že v každé věci se zračí celek“ (David Bohm)
struktura
vzorec
rozhraní
