Žebrácká operaTěžko hodnotit zfilmovanou divadelní hru bez možnosti porovnání jak s jevištním provedením, tak s její původní předlohou. Po druhém shlédnutí už ovšem můžu proti sobě postavit klady a zápory, které vyplavou na povrch nepříjemně rychle a odhalí nám smutnou, jednoznačnou pravdu.

Při projekci na fakultě, jsem se náramně bavil a divil se, jak je možné, že taková taškařice není více reprízována a známá v povědomí běžné veřejnosti. Film vyniká jiskřivými dialogy, jindy zase zdánlivě zbytečně dlouhými a složitými monology (které ale po rozklíčování trefně popisují všední pravdu). Opakování již vyřčeného textu jinými osobami nebo v nových situacích je zajímavým a zábavným oživením ke konci poměrně složité hry. Jedná se nejen o geniální “recyklaci” dobrých a dobře napsaných myšlenek, ale i o jejich rozvedení a pochopení širšího významu autorových narážek.

Havlův text dotahuje hvězdné obsazení v čele Josefem Abrhámem a Libuší Šafránkovou. Pro mně osobně se ovšem „zabijáckým“ párem stal pan Peachum, nejen pro bezvadné ztvárnění Mariánem Labudou, a jeho ženy v podání Niny Divíškové.

Někomu by se mohlo zdát, že první odstavec bulvárně nekoresponduje s předešlou ódou. Pozorný čtenář si ovšem uvědomí, že chválím pouze předlohu a herce. Režisérské zpracování je vskutku rozporuplné. Menzel nejde vyloženě proti Havlovi, přizpůsobuje se a dotváří absurdní humor. Bohužel ne, zvlášť ke konci, dostatečně. Z povedené divadelní hry se tak stává “zmrazená hra”, kdy koukáme na herce, kteří mluví a mluví... Chybí zde jak divadelní fluidum, tak filmové “featury”.

Závěr je však mnohokrát převrácen a bezvadně vypointován. Po závěrečných titulcích jsem měl pocit, jako když doběhnu mentální maraton - udýchaný a plný mentálních endorfinů. Uvědomil jsem si, jak byl Havel geniální, když nezachytil problémy tehdejší doby, ale jejich podstatu: lidi a slovo jako modelínu. Právě proto mě tato satira oslovila, popis socialistických nedokonalostí by mě nechal chladným. Nekonečná nadčasovost tohoto díla, jeho smysl v kontrastu se současným nepochopením až odmítáním jen zvyšuje jeho hodnotu a můj pesimizmus.

2

Při vzpomínce na bezbřehé vychvalování vánoční pohádky Ta j e m s t v í s t a r é ba m b i t k y značnou částí obyvatelstva ČR, jež ji pasovalo právě na “geniální p o l i t i c k o u s a t i r u ” , mů j pesimizmus přerostl v zoufalství.

Komedie/Drama, 1991; Režie: Jiří Menzel