VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

Cestovní ruch

Historie a národopis Malé Hané

bakalářská práce

Autor: Radka Petříčková

Vedoucí práce: Ing. Radovan Zejda

Jihlava 2013

Copyright © 2013 Radka Petříčková

List zadání

PETŘÍČKOVÁ, Radka: Historie a národopis Malé Hané. Bakalářská práce. Vysoká

škola polytechnická v Jihlavě. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce

Ing. Radovan Zejda.

Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2013. 57 s.

Anotace

Cílem této bakalářské práce je seznámit se s poněkud zapomenutým regionem Malá

Haná a vytvořit poznávací zájezd, který by do regionu přilákal nové návštěvníky.

Teoretická část představuje region, popisuje obce, historické, církevní a technické

památky, přírodní zajímavosti a folklor regionu Malá Haná. V praktické části jsou tyto

informace využity k tvorbě třídenního poznávacího zájezdu za nejzajímavějšími místy

a za poznáním místního folkloru.

Klíčová slova: Malá Haná, národopis, historie, památky, folklor, zájezd

Annotation

The goal of this thesis is to familiarize the reader with a somewhat forgotten region of

Mala Hana and create a guided tour that would attract new tourists to the region. The

theoretical section introduces the region, describes the villages and its historical,

religious and technical landmarks, as well as the natural wonders and culture of Mala

Hana. In the practical section, the information is applied by creating a three-day guided

tour focused on the most interesting places and learning about the local culture. Key words: Mala Hana, etnography, history, landmarks, culture, guided tour

Poděkování

Ráda bych touto cestou poděkovala panu Ing. Radovanu Zejdovi za cenné rady,

připomínky a ochotu, při vedení mé práce. Děkuji také své rodině za podporu a pomoc

při studiu.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně.

Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská

práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících

s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ “).

Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce

nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ .

Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ ,

zejména § 60 (školní dílo).

Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské

práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej,

zapůjčení apod.).

Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu

využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený

příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do

jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím

licence.

V Jihlavě dne

......................................................

Podpis

Obsah

Úvod ................................................................................................................................ 10

1. Charakteristika regionu Malá Haná ............................................................................ 11

1.1.Obce .......................................................................................................................... 13

1.1.1. Biskupice ...................................................................................................... 13

1.1.2. Borotín .......................................................................................................... 14

1.1.3. Cetkovice ...................................................................................................... 14

1.1.4. Horní Štěpánov ............................................................................................. 15

1.1.5. Chornice ....................................................................................................... 15

1.1.6. Jaroměřice u Jevíčka ..................................................................................... 15

1.1.7. Jevíčko .......................................................................................................... 16

1.1.8. Knínice u Boskovic ...................................................................................... 17

1.1.9. Konice ........................................................................................................... 18

1.1.10. Kořenec ......................................................................................................... 18

1.1.11. Světlá ............................................................................................................ 18

1.1.12. Šebetov ......................................................................................................... 19

1.1.13. Šubířov, Chobyně ......................................................................................... 19

1.1.14. Uhřice ........................................................................................................... 20

1.1.15. Úsobrno ........................................................................................................ 20

1.1.16. Vanovice, Drválovice ................................................................................... 21

1.1.17. Velké Opatovice ........................................................................................... 21

1.2.Památky a zajímavosti .............................................................................................. 23

1.2.1. Arboretum Borotín ....................................................................................... 23

1.2.2. Zámecká zahrada Borotín ............................................................................. 24

1.2.3. Zámek Borotín .............................................................................................. 24

1.2.4. Kalvárie Jaroměřice ...................................................................................... 24

1.2.5. Kostel povýšení svatého kříže Jaroměřice ................................................... 26

1.2.6. Kostel všech svatých Jaroměřice .................................................................. 27

1.2.7. Zámek Jaroměřice ........................................................................................ 28

1.2.8. Městské hradby a věž Jevíčko ...................................................................... 29

1.2.9. Městský okruh Jevíčko ................................................................................. 30

1.2.10. Kostel Nanebevzetí Panny Marie Jevíčko .................................................... 30

1.2.11. Synagoga a židovská čtvrť Jevíčko .............................................................. 30

1.2.12. Zámek Jevíčko .............................................................................................. 31

1.2.13. Kostel Narození Panny Marie Konice .......................................................... 32

1.2.14. Zámek Konice .............................................................................................. 32

1.2.15. Větrný mlýn Kořenec ................................................................................... 34

1.2.16. Muzeum lidových tradic Kořenec ................................................................ 34

1.2.17. Přírodní rezervace Durana ............................................................................ 35

1.2.18. Sklárny Úsobrno ........................................................................................... 36

1.2.19. Kostel sv. Jiří Velké Opatovice .................................................................... 37

1.2.20. Moravské kartografické centrum Velké Opatovice ...................................... 37

1.2.21. Zámecký park Velké Opatovice ................................................................... 38

1.2.22. Zámek Velké Opatovice ............................................................................... 39

1.2.23. Exteritoriální dálnice Vídeň – Vratislav ....................................................... 39

1.3.Lidová tvořivost ........................................................................................................ 41

1.3.1. Kroj ............................................................................................................... 41

1.3.2. Hudba a tanec ............................................................................................... 42

1.3.3. Lidové zvyky a tradice ................................................................................. 43

1.3.4. Lidová architektura ....................................................................................... 44

2. Poznávací zájezd „Putování po národopisu a historii Malé Hané“ .......................... 45

2.1.Charakteristika zájezdu ............................................................................................. 45

2.2.Ubytování a stravování ............................................................................................. 46

2.3.Doprava ..................................................................................................................... 46

2.4.Program zájezdu ....................................................................................................... 47

2.5.Harmonogram zájezdu .............................................................................................. 48

2.6.Kalkulace zájezdu ..................................................................................................... 49

2.6.1. Nepřímé náklady .......................................................................................... 49

2.6.2. Přímé náklady ............................................................................................... 51

2.6.3. Cena zájezdu ................................................................................................. 51

3. Závěr ......................................................................................................................... 52

4. Seznam použité literatury ......................................................................................... 53

5. Seznam obrázků ........................................................................................................ 56

6. Seznam příloh ........................................................................................................... 56

Přílohy ............................................................................................................................. 57

10

Úvod Téma mé bakalářské práce „Putování po národopisu a historii Malé Hané“ jsem si

vybrala proto, že se sama zajímám o historii a folklór Brněnska, místa mého bydliště.

V mládí jsem byla členkou folklórního souboru Rozmarýnek, aktivně se účastnila

Petropavlovských krojovaných slavností a nyní se každoročně účastním krojovaných

babských hodů. Historie, folklor a tradice jsou pro mne témata velice blízká a tak jsem

se rozhodla poznat novou, ne příliš známou oblast Malé Hané a naučit se něco nového

z jiného regionu. Zároveň bych chtěla tuto oblast zviditelnit, protože má zajímavou

historii, krásná místa a bohatý folklór. Protože jsem nenašla žádný poznávací zájezd,

který by obsáhl celou oblast, může má práce inspirovat některou z cestovních kanceláří.

V teoretické části charakterizuji region, obce, zajímavé historické, církevní, technické

a architektonické památky, přírodní zajímavosti a folklor zastoupený místními kroji,

tancem, hudbou, lidovými zvyky a tradicemi. Etnografický region Malá Haná je

opravdu nevelká oblast na rozhraní Horácka a Hané, ale i přes to má své

charakteristické prvky. Na první pohled zaujme především různorodou krajinou, na

malém kousku zde nalezneme nížiny, kopce, úrodná pole i husté lesy.

V praktické části jsem využila získaných informací a vytvořila třídenní poznávací

zájezd s polopenzí, za památkami a přírodními zajímavostmi tohoto regionu. Vytvořila

jsem také nabídkový leták, který by mohl podpořit prodej tohoto zájezdu.

11

1. Charakteristika regionu Malá Haná

Malá Haná je nevelký, ale svérázný etnografický region ležící v severní části

Boskovické brázdy, na severozápadě Moravy, na rozhraní okresů Svitavy, Blansko

a Prostějov. Největším městem a zároveň kulturním centrem této oblasti je město

Jevíčko. Názvem připomíná větší a známější oblast Hané, ale kulturně je jednou

z podoblastí Horácka (Moravského Horácka) a zároveň je i přechodnou oblastí směrem

k Hané. Název Malá Haná je odvozen pro podobnost úrodné mírně zvlněné krajiny

a typ pěstovaných plodin. Úrodná půda v této oblasti se využívá především k pěstování

obilnin, cukrové řepy a ovoce, zároveň je bohatá na nerostné suroviny zvláště jakostní

ohnivzdorné materiály. V oblasti se v 18. a 19. století těžily žáruvzdorné jílovce, tuha a mladé

druhohorní uhlí z období křídy. Těžbu prováděli s různým úspěchem průmyslníci, šlechta a na

své půdě i sedláci. Zdejší krajina byla osídlena již v mladší době kamenné, což dokazují

nálezy dlátek, sekyrek a kladiv z opracovaných kamenů. Nalezeny byly také kostěné

a bronzové předměty a to na místech Velkých Opatovic a Vanovic, ale i jinde. Při

stavbě železnice z Konic do Velkých Opatovic bylo nalezeno pohanské pohřebiště.

Později zde začala vznikat středověká města, např. Jevíčko patřilo po určitou dobu mezi

města královská, s právem chránit své měšťany a jejich majetek hradbami.

Zatím nejstarší písemný záznam o Malé Hané byl nalezen v kronice vesnice Světlá

z roku 1877, kde její autor, popisující šebetovské panství uvádí: „Nachází se v rovném

a úrodném položení, takže tato krajina pro svou úrodnosť a rovnou polohu malou hanou

nazývána jest.“ [Válka, 2009]

V 19. století se do odborné literatury, kartografických pomůcek a obecného povědomí

dostává zeměpisné jméno Malá Haná. Patrně poprvé je region Malé Hané vyznačen na

mapě Země Moravské s pohraničními částmi Slezska, Čech, Rakous a Uher. Tato mapa

z roku 1881 je uložena v Kartografickém centru města Velké Opatovice.

[Šembera, 1881]

Malá Haná měla a má také velký význam komunikační. Již ve středověku zde vedly

významné obchodní stezky. Postupem času se přidala železnice a ve 40. letech

20. století začala i stavba exteritoriální dálnice Vídeň – Vratistav známá také jako

Hitlerova dálnice či zkratkou A88. Na Malé Hané se nachází nejen mnoho historických,

církevních a technických památek, ale také několik cenných přírodních lokalit.

12

V neposlední řadě musím zmínit také folklor Malé Hané a její lidovou architekturu,

kroje, hudbu, tanec a tradice tohoto regionu, který má některé společné znaky

sousedských oblastí, mísí se zde vliv Horácka a Hané.

Obdobně, přirozenou cestou jako národopisné oblasti se po roce 1989 utvořila volná

sdružení obcí, označovaná jako mikroregiony, které vyrostly na základě společných

přírodních, hospodářských a kulturních vazeb kolem historických sídel městského

charakteru, vznikl také mikroregion Malá Haná. [Válka, 2009]

Jedná se však pouze o část etnografické oblasti Malá Haná.

Mikroregion Malá Haná je tvořen šestnácti obcemi a osadami. Do mikroregionu patří

obce Borotín, Cetkovice, Malá Roudka, Světlá, Šebetov, Uhřice, Úsobrno, Vanovice,

město Velké Opatovice, dále přidružené osady Skočova Lhota, Drválovice, Bezděčí,

Brťov, Korbelova Lhota, Svárov a Velká Roudka. Takto se představuje mikroregion

Malá Haná a zve k návštěvě: Mikroregion Malá Haná se rozkládá v nejsevernějším

výběžku Jihomoravského kraje v severním cípu sníženiny zvané Boskovická brázda. Na

malém území leží vedle sebe drsné prostředí Drahanské vrchoviny, teplé a úrodné údolí

Boskovické brázdy a znovu kopce, lesnaté výběžky Podorlické pahorkatiny. Lesy jsou

oázou klidu, zvoucí k procházce nebo projížďce na koni či na kole. Kraj voní jablky,

švestkami. Nechte se pozvat typickým malohanáckým nářečím k ochutnání zdejší

proslulé ovocné pálenky: "Borotínská pálenice leží bokem zámečko, vaří se tam

slivovica v šamotovým hrnečko." [1]

Obrázek č. 1 Malá Haná [1]

13

1.1. Obce

1.1.1. Biskupice

Obec Biskupice leží 3,5 km severně od Jevíčka, na úpatí západních výběžků Drahanské

vrchoviny. Kdy byla obec založena, není známo, ale z názvu vyplývá, že zakladatelem

byl některý olomoucký biskup. [Popelka, 2007]

První listinné zprávy o Biskupicích pocházejí z roku 1262, kdy Olomoucký biskup

Bruno daroval obec k užitku olomoucké kapitule. O století později, roku 1361, koupil

Biskupice markrabě Jan, bratr krále Karla IV. Krajina východně od Biskupic se mu

zdála natolik výhodná, že zde nechal vybudovat pevný hrad Plankenberk. [2]

K historickým památkám Biskupic patří zřícenina hradu Plankenberk a zámek. Ten

vznikl přestavbou tvrze v letech 1712–1713, tehdejší majitel Zikmund Leopold Sak

z Bohuňovic zde nechal upravit okolí jako francouzskou zahradu. Posledními majiteli

byli Thurn-Taxisové, jimž byl zámek roku 1945 vyvlastněn. Později byl poškozen

stavebními úpravami na byty a sloužil i jako ubytovna. Z církevních památek je zde

kostel sv. Petra a Pavla, socha sv. Floriána, socha sv. Jana Nepomuckého a panský

hřbitůvek.

Obrázek č. 2 Biskupice [2]

14

1.1.2. Borotín

Obec Borotín leží v okrese Blansko, na východním úpatí lesnatých výběžků Podorlické

pahorkatiny, spadajících do úrodné nížiny Boskovické brázdy a oblasti Malá Haná.

Obec s 420 obyvateli leží na západním okraji Malé Hané, 15km severně od Boskovic.

Psaná historie obce začíná roku 1365, kdy byla v majetku místních vladyků.

V 16. století byla obnovena původní tvrz, na které sídlil Alexandr Feldendorfer.

V letech 1719-1784 vlastnili Borotín baroni z Freyenfelsu. Václav z Freyenfelsu, světící

biskup olomoucký, dal v roce 1753 vybudovat ve vsi pozdně barokní zámek s kaplí.

[Mackerle, 1946]

Církevními památkami jsou kostel Povýšení sv. Kříže a socha sv. Jana Nepomuckého,

stojící u vchodu do zámeckého parku, který je stejně jako zámek opuštěn a uzavřen.

V roce 1975 zde bylo založeno arboretum o rozloze 4,5ha, kde byla vysázena

vzorkovnice rostlin. V dnešní době zde můžeme najít ukázky rodinných zahrádek,

bonsaje, různé zajímavé dřeviny, rozsáhlé alpinum, bylinkovou expozici, japonskou,

čínskou a další zahraniční zahrady.

1.1.3. Cetkovice

Cetkovice jsou stará zemědělská osada, rozložená ve východní části Malé Hané

v nadmořské výšce 395 metrů. Půvabná krajina je na západě vroubena malebnými kopci

a kopečky Českomoravské vysočiny, na jihovýchodě smaragdovými lesy Drahanské

vrchoviny. První písemná zmínka o Cetkovicích je z roku 1160, kdy bylo 8 popluží

darováno klášteru hradišťskému. První historicky známou šlechtickou rodinou žijící na

přelomu 14. a 15. století v Cetkovicích byla rytířská rodina Pukliců. Od roku 1960 jsou

Cetkovice součástí okresu Blansko. [Mackerle, 1946]

Mezi zajímavé stavby patří farní kostel sv. Filipa a Jakuba z roku 1699 a budova fary

z roku 1762 připomínající zámeček. Zajímavostí jsou také kříže, v obci a okolí je jich

celkem 11. V obci se stále udržují staré tradice jako masopustní průvod, slavnost

Božího těla, pálení čarodějnic a obecní zabijačkové hody.

15

1.1.4. Horní Štěpánov

Obec Horní Štěpánov má dlouhou a pozoruhodnou historii. Z různých dřívějších

dokladů vyplývá, že byla založena již na počátku 13. století při kolonizaci rozsáhlých

lesů patřících významnému klášteru Hradisko u Olomouce. Své jméno dostala obec

zřejmě po patronovi kláštera sv. Štěpánovi, přídomek Horní pro odlišení od již

existujícího kláštera sv. Štěpánova blízko Olomouce. Původní Horní Štěpánov,

založený na dost těžko přístupném území brzy zcela zanikl. Již v roce 1340 byl dán

pustý Štěpánov Fabianovi z Opatovic k novému osazení. Ale ani tento pokus se nezdařil

a znovu pustý Horní Štěpánov čekal na své další obnovení. [3]

V obci se nachází farní kostel svatého Vavřince s dochovaným středověkým jádrem.

Neví se jistě, kdy byl postaven, ale křestní a snubní matriky z roku 1661 dokazují, že se

zde v tomto roce sloužily mše. Až v roce 1798 byl původní prkenný strop nahrazen

cihlovou klenbou. V tomto kostele se doposud zachoval původní zvon zvaný umíráček

z roku 1863. Obyvatelé této obce stále udržují tradice jako Masopust, Svatovavřineckou

pouť a Kácení máje.

1.1.5. Chornice

Chornice leží v Pardubickém kraji mezi řekou Třebůvkou a Boskovicemi. Obec vznikla

ve 13. století, první písemná zmínka pochází z roku 1258. Okolní oblast však byla

osídlena mnohem dříve. Nejprve byly v majetku pánů z Lipé. [Mackerle, 1946]

Jedinou památkou v obci je dvoulodní gotický kostel sv. Vavřince. Dříve zde stávala i

gotická kaple zasvěcená sv. Benediktovi, ale ta se v roce 1820 zřítila.

1.1.6. Jaroměřice u Jevíčka

Jaroměřice u Jevíčka leží na středním toku říčky Úsobrnky v severní části Boskovické

brázdy. Jaroměřice leží na samé hranici Pardubického kraje s kraji Jihomoravským

a Olomouckým. Počátky Jaroměřic u Jevíčka spadají do druhé poloviny jedenáctého

století, ovšem území obce bylo osídleno již mnohem dříve, v době předhistorické, jak

dokládají některé archeologické nálezy. Územím vedla významná obchodní stezka

z Moravy do Čech. Po obnově moravského biskupství v roce 1096 byla tehdejší

16

skromná osada výrazněji kolonizována a přiřčena pražskému biskupovi Jaromírovi a po

něm také pojmenována. Historie Jaroměřic je velmi bohatá, zvláště v období panování

Blízkých z Kašířova koncem šestnáctého století a pak za pánů Šubířů z Chobyně,

z nichž vysoký zemský činitel František Michal nechal vybudovat na blízkém kopci

barokní poutní komplex zvaný Kalvárie, který je věrnou kopií Božího hrobu

v Jeruzalémě. Dalšími významnými památkami jsou renesanční zámek z roku 1592

vybudovaný na místě původní tvrze a kostel Všech svatých na návsi, jehož počátky

sahají do období vzniku obce. Mimořádnou hodnotu má rovněž zajímavě řešená barokní

Křížová cesta vedoucí od kostela Všech svatých na Kalvárii. [4]

V dnešní době jsou Jaroměřice moderní obcí, která využívá financování z programu

obnovy venkova, aktivně se účastní soutěže Vesnice roku, úspěšně rekonstruuje

památky a snaží se o celkový rozvoj obce.

1.1.7. Jevíčko

Město Jevíčko leží v severní části kraje Malá Haná a stalo se přirozeným centrem této

oblasti. Jevíčko patří k nejstarším městům na Moravě. Bylo založeno v první polovině

13. století na důležité obchodní stezce vedoucí z Olomouce do Prahy v souvislosti

s kolonizací tohoto území. Nejstarší zmínka o zeměpanském městě Jevíčku je uvedena

v listině českého krále Václava I. z roku 1249. Listinou z roku 1258 povýšil Přemysl

Otakar II. Jevíčko na město královské s právem magdeburským a právem mílovým.

Jevíčko si práva královského města podrželo do roku 1499, poté se v jeho držení

vystřídalo několik šlechtických rodů. Z doby založení města se zachoval středověký

půdorys města ve tvaru okrouhlice s téměř čtvercovým náměstím o rozloze 14 850 m2

obklopeným pravidelnou sítí ulic. Středověká zástavba byla obehnána hradbami cca

1000 m dlouhými se čtyřmi branami orientovanými podle světových stran. Opevnění

města bylo v místě západní brány posíleno hradební věží, zdaleka viditelnou

dominantou města. Původně gotická věž byla na konci 16. století zvýšena na

současných 50 m a nároží věže byly vyzdobeny renesančním rýsováním.

K nejvýznamnějším památkám dále patří barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie

přestavěný v barokním slohu v letech 1762 až 1766 a s ním sousedící bývalý

augustiniánský klášter založený pravděpodobně již v roce 1370 moravským

markrabětem Janem. Při výčtu významných dominant nesmíme dále opomenout budovu

17

zámečku, který byl jako renesanční tvrz postaven v letech 1559 až 1569 Prokopem

Podstatským z Prusínovic a jeho synem Jetřichem. Zachovaný středověký půdorys

města a přítomnost řady stavebních a sochařských památek vedla k tomu, že s účinností

od 1. 11. 1990 bylo městské centrum vyhlášeno za městskou památkovou zónu. [5]

Obrázek č. 3 Jevíčko [5]

1.1.8. Knínice u Boskovic

Městys Knínice u Boskovic se nachází 5 km severně od Boskovic. Spadá pod okres

Blansko, kraj Jihomoravský. První písemné zmínky pocházejí z počátku 13. století, kdy

markrabě Břetislav daroval dvůr a trhovou ves Knínice s okolními vesnicemi klášteru

Hradisku u Olomouce, jemuž tento majetek skutečně roku 1250 potvrdil Václav I. Již

v roce 1279 byly Knínice městečkem. Jeho význam se odrazil i na zřízení proboštství,

k němuž došlo již ve 13. století. Knínický kostel zbudovaný na místě staroslovanského

hradiště, byl po celý středověk jediným farním kostelem na celém panství hradišťských

premonstrátů. V roce 1284 získaly Knínice i právo opevnění. V rukou církve zůstaly až

do konce 18. století, poté náležely k šebetovskému panství hrabat Strachwitzů.

[Mackerle, 1946]

Nejvýznamnější knínickou památkou je Farní kostel sv. Marka s farou, kaple z roku

1695, dřevěná zvonice z roku 1892.

18

1.1.9. Konice

Konice leží v severním cípu Drahanské vrchoviny na dvou protilehlých svazích údolí

říčky Jesenky. První písemná zpráva o Konici se váže k datu 1. září 1200. Tehdy tu,

pravděpodobně na místě dnešního zámku, stála tvrz, mající za úkol chránit obchodní

cesty vedoucí přes Moravu do Čech. Když pak bylo založeno městečko, stala se tvrz

sídlem majitelů panství. Koncem 13. stol. patřilo Konicko Adamovi z Choliny, který je

získal přípisem Václava II. výměnou za Zábřežsko. Dalšími majiteli panství byli pánové

z Helfštejna, pánové z Cimburku a Tovačova a na 220 let se zde poté usadil rod pánů ze

Švábenic (1434 - 1655). Z tohoto období pochází i nejstarší známá pečeť použitá na

listině z roku 1446. Dodnes jsou zachovány erby rytířů ze Švábenic a pět kamenných

náhrobků jejich rodu. Významná změna nastala roku 1699, kdy panství koupil klášter

Hradisko u Olomouce. Když byl za Josefa II. v roce 1784 klášter Hradisko zrušen,

přešel majetek řádu do Náboženského fondu a byl spravován státem. Statut města

získala Konice v roce 1970. [6]

Ve městě se nachází barokní zámek, kostel Narození Panny Marie, kostel sv. Jana

Křtitele, socha sv. Jana Nepomuckého a dvě sochy sv. Floriána.

1.1.10. Kořenec

O vzniku Kořence není znám žádný záznam. Někteří historikové jej vřazují do konce

12. století, ale nejpravděpodobněji vzniká v letech 1242 až 1250. Charakteristickou

vlastností obce Kořenec je udržování folklórních obyčejů, krojů a nářečí. Nositelem

těchto tradic je místní folklórní soubor Kořeňák. [7]

Nejzajímavější stavbou obce je větrný mlýn z roku 1866, který je v soukromém

vlastnictví. Nachází se zde také muzeum lidových tradic, ve stálé expozici je zde

zachycen život a práce našich předků.

1.1.11. Světlá

Světlá je malá zemědělská obec, rozkládající se ve východní části nížinné oblasti Malé

Hané v přibližné nadmořské výšce 437 m. Geologicky leží katastr obce v příkopové

sníženině Boskovická brázda a na východě je lemován zvedajícími se kopci Drahanské

19

vrchoviny. Dle archeologických nálezů lze soudit, že nejstarší obyvatelstvo sídlilo na

katastru obce již v předhistorickém období. Roku 1078 bylo území kolem Světlé

darováno olomouckým knížetem Otou Sličným klášteru Hradisko u Olomouce, s nímž

jsou dějiny obce velmi úzce spjaty. Samotná obec Světlá byla založena pravděpodobně

roku 1250 hradišťským opatem Robertem. Pozdější písemná zmínka o obci je z roku

1321 v souvislosti s pronájmem majetku rytířů z Ptení a také roku 1499 v listě krále

Vladislava II., kde král zastavil opravu nad probožstvím knínickým (t.j. městečko

Knínice, Svitávka a vsi Cetkovice, Šebetov, Uhřice, Světlá, Kořenec, Úsobrno

a Okrouhlá) Ladislavovi z Boskovic. [8]

V obci stojí malá kaplička zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie z roku 1872. Nedaleko

obce stával unikátní celodřevěný mlýn holandského typu z konce 19. století, který ale

v roce 1936 vyhořel.

1.1.12. Šebetov

Šebetov byl založen na sklonku 11. století. Nejstarší historická zpráva o obci je z roku

1201. K Šebetovu patří též část zvaná Zábraní a osada Kapouňata. V obci vás na první

pohled zaujmou dvě věžičky. Ty patří průčelí šebetovského zámku. Zámek představuje

monumentální, v jádru renesanční stavbu z 2. poloviny 16. století. Náves tvoří dvě řady

selských usedlostí těsně vedle sebe postavených. Uprostřed návsi se nachází sousoší

Jana Nepomuckého. Jde o velmi kvalitní práci z roku 1724. Před zámkem je socha P.

Marie s křížem. Historickou stavbu z roku 1842 představuje kaple sv. Anny na návrší

nad obcí. [9]

1.1.13. Šubířov, Chobyně

Obec Šubířov se nachází v okrese Prostějov. První písemná zmínka o obci pochází

z roku 1710, kdy majitel panství Jaroměřice u Jevíčka, svobodný pán František Michal

Augustin Šubíř z Chobyně, uzavřel smlouvu s opatem premonstrátského kláštera

Hradisko u Olomouce. Předmětem této smlouvy byly dodávky dřeva pro hutě na

zpracování železné rudy stojící u nedaleké obce Dzbel a patřící klášteru. Pan Šubíř

proto začal kácet v hornaté, lesy zarostlé části svého panství a na vzniklé pasece založil

novou ves, která později dostala jeho jméno. Prvními osadníky byli nejchudší obyvatelé

20

Jaroměřic, kteří zároveň získali práci při kácení a svážení dřeva. O něco později vznikla

i menší osada Chobyně, která je nyní součástí Šubířova. [Pinkava, 1971]

Kostel zasvěcený Panně Marii Bolestné z roku 1741 je jedinou památkou v obci.

Barokní plastiky v něm řezal P. Beda Scholz, který zde působil jako kněz. Byl

vybudován nákladem Šubířů z Chobyně, kteří patřili i mezi mecenáše poutního kostela

a kalvárie v Jaroměřicích u Jevíčka. Těsně před druhou světovou válkou byla obec

4. listopadu 1938 přiřazena do sudetského záboru v jižním okolí Moravské Třebové.

1.1.14. Uhřice

Uhřice patří k nejstarším obcím Malé Hané. Leží při okresní silnici vedoucí z Jevíčka

do Boskovic. Uhřice náležely k panství šebetovskému a byly majetkem kláštera

Hradiště u Olomouce. Vznikly po válečných taženích Břetislavových za zajatých Uhrů.

První zpráva o Uhřicích je z roku 1078. [10]

Za zmínku zde stojí občanská záložna z roku 1866, kaplička a památník padlých z obou

světových válek.

1.1.15. Úsobrno

Úsobrno leží v údolí severozápadní části Drahanské vrchoviny, mezi kopci Durana,

Lavičná, Sykorka a Vrchora. První písemná listina připomínají obec je z roku 1078,

vydaná olomouckým knížetem Otou I. Obec ležela na důležité obchodní cestě

tzv. stezka polská, z Olomouce do Litomyšle. Koncem 17. století zde byla objevena

železná ruda a v roce 1727 zbudovány železárny, které ale byly ještě v témže století

uzavřeny. Na jejich místě byla roku 1829 postavena skelná huť, sklárny v obci fungují

do dnes. [Pinkava, 1973]

V obci se nachází kostel sv. Cyrila a Metoděje z roku 1951 a muzeum. Zajímavostí je

také přírodní rezervace Durana.

21

1.1.16. Vanovice, Drválovice

Vanovice leží 7 km severně od Boskovic na východním svahu, který zde přechází do

úrodné Malé Hané. Jméno je patrně odvozeno od jména nějakého církevního hodnostáře

nebo knížete, kterému se dostala do majetku. Dominantou obce je evangelický chrám z

r. 1844 s farou, na návsi je malý filiální katolický kostel sv. Václava. Drválovice leží

poněkud západněji na silnici k Letovicím. Malá osada si stále zachovává vzhled a

uspořádání z doby před mnoha lety. Malé návsi kraluje bílá obecní zvonice, postavená

roku 1750, která sloužila k vyhlašování požárů a dalších nebezpečí. Okolo ní jsou

seskupeny usedlosti. [11]

Obrázek č. 4 Vanovice [11]

1.1.17. Velké Opatovice

Město Velké Opatovice se nachází ve střední části Malé Hané. První písemné zmínky se

datují z roku 1308, kdy byla na nedalekém hradě Cimburku (dnes zřícenina) uzavřena

kupní smlouva na Opatovice, které se původně skládaly ze samostatných částí – Horní

a Dolní. Tyto se vyvíjely až do 19. století. Od roku 1888 dostaly Opatovice přídomek

Velké. Statut města byl Velkým Opatovicím udělen 15. října 1969. [Zlámal, 1969]

22

Ve městě se nachází mnoho památek a zajímavých míst. Barokní zámek z roku 1757,

zámecký park o rozloze 6 hektarů se sochou Bedřicha Smetany od akademického

sochaře K. Otáhala, kostel sv. Jiří z roku 1791, Opatovské hradisko, reliéf Petra Bezruče

a Josefa Bohuslava Foerstera a Moravské kartografické centrum.

23

1.2. Památky a zajímavosti

1.2.1. Arboretum Borotín

Borotínské arboretum se začalo budovat počátkem osmdesátých let. Na místě po

přestárlém znárodněném sadu vzniká postupně matečnice rostlin v parkové úpravě.

Zahradníci JZD zde vybudovali a vysázeli vzorkovnici rostlin, ukázky zahrad, alpina

s jezírky, pavilon se střešní zahradou, japonskou, čínskou zahradu apod. To vše sloužilo

jako názorná ukázka okrasného materiálu a různých způsobů výsadby. Arboretum se

stalo známým a hojně navštěvovaným areálem. Snad to bylo příčinou, že se o ně hned

po revoluci začali zajímat dědicové pozemku. Tato restituce byla velmi nešťastná, nový

majitel situaci nezvládl a arboretum opustil. To zůstalo delší dobu bez ošetření a velice

utrpělo. Bylo téměř zničeno. Dnes jsou k vidění ukázky rodinných zahrádek, bonsaje,

různé zajímavé dřeviny, rozsáhlé alpinum, bylinková expozice, japonská, čínská

i ostatní zahraniční zahrady aj. [12]

Tab. č. 1: Otevírací doba a ceník vstupného, Arboretum Borotín

O0d 21.3.-1.11. Úterý - neděle 9:00 – 17:00

Osoba 30 Kč

Obrázek č. 5 Arboretum Borotín [12]

24

1.2.2. Zámecká zahrada Borotín

Zahrada vznikla u barokního zámku z roku 1753 podle návrhu brněnského architekta

Františka Antonína Grimma. Zahrada byla rozložena kolem zámku na dnešní malé

ploše a měla symetrický parter. Význam zahrady je důležitý až ve 20. století kdy byla

přetvořena, byl vysazen výrazný soubor exotických dřevin a založena dvě velká alpina.

Dnes můžeme v zahradě vidět novou stromovou výsadbu navazující na okolní les,

bonsaje, různé zajímavé dřeviny, rozsáhlé alpinum, bylinkovou expozici, japonskou,

čínskou a další zahraniční zahrady. [Pacáková-Hošťálková, 1999]

1.2.3. Zámek Borotín

První zmínka o vsi Borotín je z roku 1365, je možné že už v této době zde stála tvrz.

Poprvé se písemně její existence uvádí v roce 1398. V průběhu husitských válek je

majetkem Jana Hlaváče z Mitrova. Tvrz zpustla pravděpodobně v 15. století v průběhu

česko-uherských válek. Počátkem 16. století je uváděna jako pustá, v průběhu 16. století

byla obnovena. V roce 1566 je uváděna jako obydlená a sídlí zde Alexandr

Feldendorfer, který se psal z Borotína. V 17. století patří Borotín k Letovicím, a to bylo

pravděpodobně důvodem zániku tvrze nejpozději za třicetileté války. Roku 1719

získávají Borotín Freienfelsové a roku 1774 Václav z Freienfelsu, světící biskup

olomoucký, tu nechává postavit pozdně barokní zámek. Borotín je pravděpodobně spjat

s putováním rakouského básníka a dramatika Franze Grillparzera, neboť se objevuje

v jeho romantické truchlohře Pramáti. Do roku 1945 se majitelé často střídali, od roku

1945 vlastní zámek stát. Během let 1963 až 2000 v něm sídlil ústav sociální péče. Nyní

je ve vlastnictví restituentů po posledním majiteli a bohužel je prázdný. [Musil,1987]

1.2.4. Kalvárie Jaroměřice

Zakladatelem dnešní "Hory Kalvarie" byl František Michal August Šubíř z Chobyně

(1680-1738). Na poděkování za záchranu života při porodu své mladé ženy Johanky, se

rozhodl vybudovat v blízkosti městečka poutní místo. Postupně vznikal pozoruhodný

komplex staveb, na jejichž projektování měl zásadní podíl Santini, jenž stavebníkovy

záměry přeformoval svou nezávislou koncepcí. Provádějícím stavitelem byl František

Benedikt Klíčník. Nejprve byl vystavěn kostel Povýšení Svatého Kříže, postupně byly

25

vybudovány další sakrální objekty s mnoha biblickými upomínkami na Kristovu

mučednickou smrt. Do poutního areálu obehnaného vysokou zdí se vchází branou,

umístěnou mezi dvěma věžemi, nad ní je výjev, kterým Pilát ukazuje lidu ztýraného

Krista - Ejhle člověk (Ecce Homo). V duchu barokní pobožnosti byly pro Kalvárii

získány ostatky sv. Feliciana (1735) mučedníka z doby prvních křesťanů z katakomb

a založeno Arcibratrstvo Nejsvětějšího Vykupitele. Hned po dokončení hlavního

chrámu pokračovala stavba dalších objektů, především výstavba další chrámové

prostory, při-stavěné k zadní straně hlavního chrámu. Tato prostora se nazývá

"Getsemanská zahrada" nebo také "Křestní kaple", kde je provedena zvláštní omítka na

způsob jeskynních tvarů. Stejně jako k původní Kalvárii Jeruzalémské, tak i ke Kalvárii

Jaroměřické patří křížová cesta. Tato pozoruhodná cesta barokního provedení začíná

v obci u kostela Všech svatých samostatné kapli, umístěné mimo kostel v západním

rohu ohrazení, nazývané "Pilátův dům". Trasa pokračuje po svahu kalvárského kopce

zastavení 2 - 8 kamenné pískovcové sloupy pyramidálního tvaru, ke kostelu Povýšení

Svatého Kříže na Kalvárii. Na nádvoří kostela je zastavení 9 ve formě obrazu, poslední

dvě zastavení jsou také ve formě obrazů, umístěných v chrámu po obou stranách

hlavního oltáře. Zvláštností proti běžné křížové cestě je to, že jaroměřická křížová cesta

má pouze 11 zastavení a pro tuto křížovou cestu musela být tedy patřičně upravena

pobožnost. Také vnější zpodobnění není u všech zastavení stejné - z počátku kaple, pak

pískovcové sloupy, nakonec obrazy. Mimo ohrazený poutní areál vybudoval zakladatel

v blízkosti druhou stavbu v půdorysném tvaru ondřejovského kříže: dvě ramena

(k Jaroměricím) tvoří farní budovu, ve třetím křídle je Loretánská kaple. Hned od

počátku chodil k chrámu na kopci neobyčejně vysoký počet poutníků, když první

procesí přišlo již v den vysvěcení chrámu. Od doby, kdy zde byl vybudován velký

barokní komplex sakrálních objektů, stalo se toto posvátné místo doslova magnetem pro

velké množství poutníků. Největší počet poutníků přicházel koncem 19. století, kdy

ročně přicházelo kolem padesáti procesí.[Šindar, 2007]

Tab. č. 2: Otevírací doba a ceník vstupného, Kalvárie Jaroměřice

Celoročně Na objednávku

Vstupné Dobrovolné

26

Obrázek č. 6 Kalvárie Jaroměřice [4]

1.2.5. Kostel povýšení svatého kříže Jaroměřice

Když v roce 1708 získal Jaroměřice František Michal August Šubíř z Chobyně, rozhodl

se vybudovat v blízkosti městečka poutní místo (jako poděkování za záchranu života

své mladé ženy při porodu). Na doporučení františkánského poutníka ze Svaté země

P. Jeronýma Veitha z Moravské Třebové, který na jaroměřickém kopci shledával

určitou podobu s jerusalémskou Golgotou, byl vybudován na místě původního, krásný

barokní kostel titulu Povýšení Svatého Kříže a v den svátku 14. září 1713 vysvěcen.

Ústředním bodem chrámu je hlavní oltář s milostným obrazem svatého Spasitele

(Salvátora, domněle pravá podoba Ježíše Krista), posvěcený v Římě v kostele

"ad Sancta Sanctorum" (Svatyně svatých), kde visí originál a tímto originálem také

dotýkaný. Vpravo od hlavního oltáře (na jeho epištolní straně) je boční oltář, na němž

ve skleněné rakvi jsou znázorněny nástroje Kristova umučení a plátno, do něhož byl

mrtvý Ježíš zabalen. Vlevo od hlavního oltáře (na jeho evangelijní straně) je boční oltář

sv. Feliciána s jeho ostatky, obsahující zasklenou rakev světce oblečeného do

soudobého oděvu. Převezení ostatků bylo koncem září 1735. Podoba chrámu je

výsledkem adice rozmanitých prostorových částí. Jádro tvoří dva příčně spojité trojlisté

útvary, k nimž na východě přisedá těleso na půdoryse konvexního čtverce a na severu

27

čtvercová sakristie s oratoří v patře. Jistý exotismus ve skladbě svatyně vzešel asi ze

záměru stavebníka napodobit proslulou stavbu z církevní historie ve vzdálené zemi.

Fasády jsou tvořeny plynule probíhajícím konvexně konkávním pláštěm zdiva, jehož

dynamiku podtrhuje plasticky vyložená korunní římsa. [Šindar, 2007]

1.2.6. Kostel všech svatých Jaroměřice

Takzvaný Dolní kostel zasvěcený Všem svatým byl postaven už ve 12. století jako

gotická jednolodní stavba s věží a je nestarší stavební památkou v obci.

K nejhodnotnějšímu a nejstaršímu vnitřnímu vybavení patří náhrobní kámen

s vyobrazením rytíře Jana z Linhartic z roku 1562, který sídlil na jaroměřické tvrzi.

Nachází se po pravé straně ve zdi kněžiště a je opatřen reliéfem postavy rytíře s erbem

a nápisem: „Léta Páně 1562 v pátek před svatým Pavlem na víru obrácení v hodinu 9 na

noc umřel jest urozený pán Jan rytíř z Linhartic a na Jaromierzicich a tuto pochován

jest. Jan Milici byl mistr na hrob.“ Kolem nohy rytíře se vine had, a je tedy domněnka,

že byl uštknut hadem nebo otráven. Za Jana Bartodějského z Bartoděj, který vlastnil

jaroměřické panství v letech 1609-1611, byl kostel s největší pravděpodobností

přestavěn v barokním slohu. Svědčí o tom např. zvon z roku 1611 „pro slávu a ke cti

Všem svatým“ i zvon s nápisem „O rex gloriae veni cum pace“ (Ó přijď králi slávy

s pokojem). Před kostelem se nachází socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1882, socha

sv. Floriána a kříž z roku 1819. Kromě toho tu od 18. století v malé kapli - tzv. Pilátově

domě začíná křížová cesta na Kalvarské poutní místo. Na jaře 1942 musely být na

základě všobecného nařízení odebrány na válečné účely tři kostelní zvony s nápisy

„Svatý Cyrile a Metoději, orodujte za nás“, „Svatá Panno Marie, oroduj za nás“

a „Svatý Václave, nedej zahynouti nám i budoucím“. [Šindar, 2007]

28

Obrázek č. 7 Kostel všech svatých Jaroměřice [4]

1.2.7. Zámek Jaroměřice

Na místě dnešního zámku stála původně malá tvrz, kterou vystavěl na počátku

16. století tehdejší majitel Jaroměřic Petr Šebík z Kunčiny. Za Jana Blahoslava Bílského

z Kaříšova byla pak roku 1592 tvrz přestavěna na renesanční zámek. Z této doby také

pochází vstupní portál a velmi hodnotná sgrafitová výzdoba. Přes celé průčelí jsou nad

okny přízemí kruhové obrazy s portréty v tomto pořadí zleva doprava: Jan Blahoslav

Bílský z Kaříšova, Janova manželka Kateřina Lichnovská z Voštic, znak rodu Bílských

z Kaříšova s písmeny IBBK - Jan Blahoslav Bílský z Kaříšova, znak rodu

Lichnovských z Voštic s písmeny KLZW - Kateřina Lichnovská z Voštic, dále

pravděpodobně Petr Bílský z Kaříšova a jedna ze dvou manželek Petra Bílského

z Kaříšova. V prvním patře vedla kolem budovy dřevěná pavlač, na níž se vystupovalo

dveřmi nad hlavním vchodem. Na straně k vesnici byla zaskleněná veranda pro pěkný

pohled do kraje. Zámek sloužil jako panská rezidence (Bílští z Kaříšova, Zástřizlové,

Šubířové z Chobyně) až do roku 1735, kdy si noví majitelé zvolili za centrum panství

Velké Opatovice a tamní zámek. [Plaček, 2001]

29

Poté sloužila budova k hospodářským účelům, a také byl pronajímán do soukromého

vlastnictví. Po roce 1945 připadl obci a slouží jako sídlo obecního úřadu a mateřské

školy.

Obrázek č. 8 : Zámek Jaroměřice [4]

1.2.8. Městské hradby a věž Jevíčko

Městské hradby, zbytky gotického opevnění středověkého města, uzavíraly oválně

v délce 1 km vnitřní město. Byly zbudovány ve 14. století na místě starých palisád.

Naposled byly opraveny v 16. století za starostování Beneše Moltoše a Jana Čecha,

jejich součástí byly čtyři brány, orientované podle světových stran. Ještě roku 1768 byly

otevírány po rozednění a zavírány hodinu po západu slunce. Městská věž, původně

gotická, doplňovala obranný systém města. Byla postavena současně s hradbami,

z hradební zdi se do ní také vcházelo. Roku 1593 byla zvýšena na 50 m, opatřena

cibulovitou bání, hodinami a vzácným cymbálem zvonaře Jana Beneše z Moravské

Třebové. Zvony z blízké zvonice sem byly zavěšeny roku 1709. Dochoval se největší

z roku 1509 o váze 1 680 kg (z ostatních byla během obou světových válek ulita děla).

30

Původní zvonice byla roku 1711 zasažena bleskem a shořela. Od roku 1715 stojí na

jejím místě socha Mikuláše Tolentinského. [Popelka, 2007]

Tab. č. 3: Městská věž Jevíčko

Celoročně Po domluvě

Osoba 20Kč

1.2.9. Městský okruh Jevíčko

U příležitosti oslav 750 let od povýšení Jevíčka na město královské byl zprovozněn

městský okruh Jevíčko. Okruh si klade za cíl seznámit občany a návštěvníky alespoň

s některými úseky bohaté historie města, představit památky a vzpomenout na některé

významné osobnosti spjaté s Jevíčkem. Tvoří jej 7 stanovišť s informačními tabulemi

popisujícími pamětihodnosti v konkrétní lokalitě. Okruh uzavírá informační tabule

s mapou regionu na budově Městského úřadu v Jevíčku na Palackého náměstí. [5]

1.2.10. Kostel Nanebevzetí Panny Marie Jevíčko

Kostel byl postaven v letech 1762 - 1766 podle plánů Pavla Merty z Boskovic na místě

strženého kostela, ve kterém byly hrobky několika šlechtických rodin a řeholníků.

K severní části nynějšího kostela byla přistavěna Karlem Vincencem z Neuburku roku

1778 kaple s hrobkou, svému účelu sloužila ještě roku 1867. V roce 1869 byl kostel

poškozen požárem. Zajímavý je barokní interiér. Za pozornost stojí socha Panny Marie

na hlavním oltáři, přenesená do Jevíčka roku 1617 a původně umístěná v kapli nad

hrobkou pánů Žalkovských ze Žalkovic, dále obraz svaté rodiny, pocházející z kaple sv.

Trojice, zrušené roku 1784 a obraz Horské kázání od slavného rakouského malíře,

rodáka křenovského, E. Kasparidese, křtitelnice a dřevěná gotická madona, nejstarší

památka z farního kostela, zrušeného téhož roku. Do roku 1784 byl kostel klášterním,

od roku 1785 je kostelem farním. [Popelka, 2007]

1.2.11. Synagoga a židovská čtvrť Jevíčko

Počátky židovského osídlení v Jevíčku spadají do 15. století. Židovská čtvrť se

nacházela nyní v ulici Soudní a Růžové v severní části městského jádra, kde se

31

zachovala polovina z původně 46 domů včetně školy s lázní. Synagoga stojící v Soudní

ulici byla postavena na místě starší vyhořelé svatyně mezi lety 1792-1794 v klasicistním

slohu, roku 1907 upravena secesně a v roce 1953 adaptována na modlitebnu husitské

církve. V roce 2000 byla na průčelí odhalena pamětní deska obětem holokaustu.

[Klenovský, 2001]

1.2.12. Zámek Jevíčko

Prokop Podstatský z Prusinovic nechal v polovině 16. století postavit přízemní

renesanční zámek s věží. V první polovině 18. století ho Marie Františka z Lichtenštejna

nechává přestavět na jednoposchoďový barokní zámeček a kolem je zřízen francouzský

park. Později byl zámek prodán městu a to zde zřídilo nejprve pivovar a později

využívalo zámeckou budovu pro administrativní a školské potřeby. Zámek je volně

stojící jednopatrová budova obdélníkového půdorysu s valbovou mansardovou střechou.

K východnímu průčelí přiléhá třípatrová hranolová věž. Barokní vstup mimo osu

průčelí je zakončen segmentovou římsou. Původní renesanční charakter zámku

prozrazují valbově klenuté místnosti v přízemí s lunetami, zatímco přízemní síň věže

má hvězdicovitou hřebínkovou klenbu. Nad ní v prvním patře věže je barokní kaple

z 18. století. Od roku 1961 zde byla umístěna základní devítiletá škola.[Musil, 1987]

Obrázek č. 9 Zámek Jevíčko [5]

32

1.2.13. Kostel Narození Panny Marie Konice

V Konici nepochybně existoval již raně středověký kostel; první nepřímá zmínka o něm

pochází z r. 1371, nedovedeme jej však bezpečně lokalizovat. Pro nynější chrám jsou

k dispozici útržkovité písemné zprávy, které jen částečně korespondují s některými

pamětními deskami uvnitř chrámu. Současnou podobu získala stavba v letech 1699 -

1709, kdy konické panství bylo majetkem řádu hradiských premonstrátů z Olomouce.

Stavební práce probíhaly za dohledu opata Norberta Želeckého z Počenic. Ze starší

doby zůstaly pravděpodobně zachovány obvodové zdi lodi, k níž v letech 1688 a 1690

přibyly boční kaple a roku 1691 byla přistavěna nebo zvýšena věž. Za přestavby byla

v letech 1702 - 1704 podstatně zvýšena a zaklenuta loď, znovu zvýšena věž,

vybudováno nové kněžiště se sakristií. V 19. století byla sakristie přeměněna na oratoř

panských úředníků a patrně tehdy také došlo k propojení kostela se sousedním zámkem

spojovací chodbou na nosných obloucích. Chrám je jednolodní stavba s odsazeným,

trojboce uzavřeným kněžištěm. Loď obdélníkového půdorysu má po obou stranách

v úrovni vítězného oblouku čtyřboké kaple. Na severozápadní straně kapli sv. Trojice,

zaklenutou kopulí, jíž pokrývá barokní malba neznámého autora znázorňující oslavu sv.

Trojice uprostřed s P. Marií. Naproti je kaple Bolestné P. Marie, jejíž klášterní klenbu

vyzdobil štukovými reliéfy Baldassare Fontana. Stavba byla benedikována v roce 1704,

vysvěcena až r. 1752. Nejcennějším zařízením kostela je dřevěná přízemní kazatelna

s vyřezávanými sochami apoštolů, vrcholící postavou Krista Dobrého pastýře. U paty

nosných sloupců stojí alegorická socha Moudrosti. Jde o monumentální, vysoce

ceněnou řezbářskou práci, kterou v letech 1675 - 76 vytvořil Michael Zürn ml. původně

pro konventní kostel premonstrátů na Hradisku u Olomouce. Konický kostel zdobí od

roku 1721. V kapli Bolestné P. Marie jsou uloženy náhrobky rodu Švábenických

a štuková tumba Jana Jiřího Hoffmanna. [Popelka, 2007]

1.2.14. Zámek Konice

Zámek byl postaven v letech 1703 - 1705 olomouckým stavitelem Lukášem Glöckelem

na objednávku opata premonstrátského řádu Norberta Želeckého z Počenic. Jedná se o

volně stojící jednopatrovou budovu, jež uzavírá přibližně čtvercový dvůr s otevřenými

patrovými arkádami. Vnější fasádu obíhá kordonová římsa oddělující přízemek od

patra, členěného zdvojenými pilastry. V ose vstupního průčelí je edikulový portál, nad

33

ním zdvojené okno s rovnou nadokenní římsou. Na římse uprostřed busta sv. Norberta,

patrona řádu premonstrátů. Do patra se vstupuje reprezentačním zalamovaným

schodištěm s kamennou balustrádou. V západním křídle budovy se nachází nejvzácnější

interiér zámku, někdejší jídelna řádových bratří. Její rovný strop na vysokých fabionech

zdobí vzácná freska "Stolování sv. Rodiny", kterou v letech 1725-33 vytvořil Jan Jiří

Etgens. Freska byla restaurována v 80. letech 20. stol. a zároveň byl interiér upraven na

obřadní síň. Stropní výzdoba dalšího sálu v 1. poschodí pochází z 2. pol. 19. století a je

renesancí řecké a římské antiky, tzv. pompejánské. Zámek byl chodbou v 1. poschodí

spojen s kostelem, chodba vedla do oratoře a odtud schodištěm do sakristie. Dnes je

průchod zazděn. K zámku přiléhá bývalá Horní zahrada (dnes park) s barokní kašnou

zdobenou sousoším dvou chlapců. Před zámkem byla Dolní zahrada, kde se pěstovalo

ovoce a zelenina. Naproti vchodu do zámku stojí socha sv. Floriana z roku 1740 od

sochaře Ondřeje Zahnera. [Plaček, 2011]

Tab. č. 4: Otevírací doba a ceník vstupného, Zámek Konice

Celoročně Ve všední dny 9:00 – 12:00, 13:00 -16:00

Dospělý 40Kč

Děti 20Kč

Obrázek č. 10 Zámek Konice [6]

34

1.2.15. Větrný mlýn Kořenec

Bývalý větrný mlýn se nachází jižně od obce Kořenec v nadmořské výšce 620 m. Byl

postaven v roce 1866 starostou obce Jakubem Veselým. Mlýn byl v provozu až do roku

1944, kdy byl poškozen vichřicí, pouze protektorátní úřady mletí v roce 1941 zakázaly.

Po válce byl opraven, poslední obilí se zde šrotovalo v letech 1948-1949. Mlýn je

v původním, naprosto neporušeném stavu, chybí mu pouze větrné kolo. Zděná,

neomítnutá trojpodlažní stavba z lomeného kamene vykazuje v plném rozsahu válcový

tvar. Průměr půdorysu je 9 m, celková výška 10,2 m včetně šindelové střechy.

V interiéru se nachází zachovalé mlecí zařízení, poháněné dvoustupňovým náhonem

zdola. Raritou bylo v minulosti větrné kolo, které se skládalo ze šesti křídel. Mlýn je

užíván jako soukromý rekreační objekt a jeho vnitřek není přístupný veřejnosti.

[Janoška, 2003]

Obrázek č. 11 Větrný mlýn Kořenec [7]

1.2.16. Muzeum lidových tradic Kořenec

V tomto malém regionálním muzeu je uchováno zařízení světnice s černou kuchyní, ve

dvoře pak stojí mlátičky, fukary, koňské saně nebo zemědělské povozy. Návštěvník se

zde seznámí s kroji a zapomenutými řemesly a jejich postupy. Vše je doplněno mnoha

fotografiemi. Ve stálé expozici je zde zachycen život a práce našich předků.

35

Tab. č.5: Otevírací doba a ceník vstupného, Muzeum Kořenec

Duben - listopad Pondělí - neděle 9:00 – 17:00

Základní vstupné 30Kč

Snížené vstupné 20Kč

Obrázek č. 12 Muzeum lidových tradic Kořenec [7]

1.2.17. Přírodní rezervace Durana

Přírodní rezervace Durana o rozloze 46,83 ha se nachází východně od obce Úsobrno,

jinak též mezi městy Jevíčko a Konice, území leží v okrese Blansko. Předmět ochrany:

Jedinečný komplex bukových porostů s ojedinělými exempláři mohutných jedlí.

Udávaná nadmořská výška je od 450 do 620 m n. m. K prvnímu vyhlášení došlo 2. 4.

1997. Z dalších úředních údajů stojí za zmínku např. kategorie podle IUCN: řízená

rezervace, bioregion: Drahanský, fytogeografické členění: Drahanská vrchovina,

geomorfologická jednotka: Hornosvratecká vrchovina. Jedná se o zalesněný kopec,

dobře přístupný po turistických trasách. Je sem nádherná procházka, ale také je třeba

počítat s jistým převýšením. Dole najdeme především porosty smrkové, výše pak

porosty bukové. [13]

36

1.2.18. Sklárny Úsobrno

Historie skláren se datuje k roku 1827, kdy ji založil majitel šebetovského panství Karel

Maria hrabě Strachwitz. Jméno dostala po svém zakladateli – Karlshütte (Karlova huť).

Stavba byla tehdy dřevěná a sklářská výroba v ní začala v roce 1828. Výrobní program

byl zaměřen na výrobu okenních tabulek a některé druhy užitkového skla pro domácí

trh. V roce 1849 přejímá do pronájmu sklárnu od hraběcí rodiny Strachwizů sklářský

továrník Samuel Reich. V tomto období se sklárny dostávají do uskupení skláren, které

jsou ve vlastnictví nebo v pronájmu sklářského továrníka Samuela Reicha. V roce 1898

přechází sklárny do vlastnických rukou firmy Reich. V průběhu těchto let se sklárny

staly významným zaměstnavatelem v okolí, s počtem přes 200 zaměstnanců. Základní

výrobní program byl hlavně zaměřen na výrobu kosmetických lahviček se

zabroušenými zátkami, lékovky, reagenční láhve na kyseliny, prachovnice, které se

vyvážely do mnoha zemí. V období hospodářské krize v 30 letech 20. století stály

sklárny na pokraji likvidace. Vyhasnutí pecí a úplné uzavření bylo odvráceno v roce

1935, když byla založena akciová společnost Československé sklárny. V těchto letech

již výroba probíhala na prvním poloautomatickém stroji a bylo zde zaměstnáno

235 dělníků. V krušných letech 1945 a 46, kdy se znovu jednalo o holou existenci

skláren, došlo k znárodnění a začlenění do Krásenských skláren, n.p. V následujících

letech probíhá rozsáhlá přestavba čímž sklárny dosáhly vysokých evropských

standardů. Hlavní výrobní program byl i nadále orientován na výrobu prachovnic,

reagenčních lahví se zabroušenou zátkou a kosmetické flakóny a to v bílé a hnědé

barvě. Současně se volné kapacity začaly využívat pro výrobu lahví na likéry a víno. Již

v těchto letech významná část sortimentu směřovala na evropské trhy, ale i do

některých zemí ostatních kontinentů. Posledním významným mezníkem je rok 1996,

kdy se sklárny po úspěšné privatizaci stávají samostatným podnikem a vzniká tímto

rokem akciová společnost SKLÁRNY MORAVIA se silným ekonomickým zázemím.

V současné době je sklárna zaměřena na výrobu tvarového obalového skla pro likéry

a víno, kosmetických flakónů, potravinářského skla v barvách skloviny čirá, hnědá,

černá, zelená a i nadále je věrna svým kořenům a to výrobě prachovnic a reagenčních

lahví se zabroušenou zátkou. [Vašek, 1997]

37

1.2.19. Kostel sv. Jiří Velké Opatovice

První písemná zmínka o kostele na tomto místě pochází z roku 1392. Byl postaven

v gotickém slohu, klenba byla patrně pouze v presbytáři. Zvonice stála pravděpodobně

u kostela, do ní byl v roce 1497 zavěšen zvon sv. Víta. V poslední čtvrtině 17. století

byl kostel barokně přestavěn, nynější podobu získal v letech 1790–1791 - v roce 1790

byl kostel zbořen a začala výstavba kostela nového, po roce práce byl nový svatostánek

hotov a byl zasvěcen stejně jako předchozí kostel Svatému Jiří. Oltář pochází rovněž

z roku 1791. Svatostánek, konzoly i zdivo oltáře zhotovil z umělého mramoru brněnský

mistr František Kösler. V kostele je umístěna oltářní reliéfní plastika o rozměrech

4×4 svatého Jiří bojujícího s drakem, kterou vytvořil akademický sochař Karel Otáhal

v roce 1951. V době vánočních svátků bývá v kostele instalován vyřezávaný betlém,

jehož nejstarší část pochází z roku 1908. [Zlámal, 1969]

1.2.20. Moravské kartografické centrum Velké Opatovice

Největší expozice map a zeměměřictví u nás je instalována ve Velkých Opatovicích.

Moravské kartografické centrum bylo otevřeno roku 2007 ve spolupráci města Velké

Opatovice a Národního zemědělského muzea v Praze, za podpory Moravského

zemského archivu v Brně a Národního technického muzea v Praze. Expozice se zabývá

vývojem kartografického zobrazení Čech, Moravy a Slezska od nejstarších dob do

současnosti. V reprodukcích jsou představena zásadní díla naší kartografické historie,

např. prehistorická Pavlovská mapa (na mamutím klu), Klaudyánova mapa Čech

(1518), Fabriciova mapa Moravy (1569) a rukopisné mapy. Expozice je zakončena

aktuálními mapami a modely krajiny. Ústředním exponátem kartografického centra je

obří reliéfní (plastická) mapa historických zemí Moravy a Slezska na ploše 100 m²

z přelomu 19. a 20. století. Stálá expozice je zaměřena nejen na kartografii, ale i na

geodézii, fotogrammetrii a kartografickou polygrafii a zahrnuje tak celé spektrum

zeměměřických oborů. Představuje přístroje, které používají geodeti v terénu (teodolity,

tachymetry, dálkoměry, nivelační stroje) a kancelářskou techniku ke kreslení map

a plánů. V expozici jsou představeny také ukázky fotografických kamer a překreslovačů

leteckých snímků, které zapůjčilo Národní technické muzeum. [14]

38

Tab. č. 6: Moravské kartografické centrum

Duben - květen Víkendy a svátky 10:00 – 16:00

Červen – 15.září Denně mimo pondělí 10:00 – 17:00

15.září - říjen Víkendy a svátky 10:00 – 16:00

Dospělí 60Kč

Děti, studenti, důchodci 30Kč

Rodinné vstupné (2 dospělí + 2 děti) 150Kč

Fotografování 30Kč

Kamera 100Kč

Obrázek č. 13 Moravské kartografické centrum Velké Opatovice [14]

1.2.21. Zámecký park Velké Opatovice

Park obklopuje barokní zámek na okraji města, který dal vybudovat hrabě Karel Otto

Salm, před rokem 1757. Barokní zahrada byla v sousedství zámku s dlouhou příjezdní

alejí. Tato přední zahrada byla rozšířena koncem 18. Století o zadní rozlehlou

krajinářskou část podél potoka s rybníkem a posléze upravena v obdobném stylu

i zahrada starší. Tento park s prostornými průhledy přes palouky k zámku, si zachoval

velmi staré, krásné a velké stromové exempláře, nejstarší živou lípu na Moravě

39

o obvodu u země 1130 cm, obrovské duby, bílé topoly, ale i velkou borovici rakouskou

o sedmi kmenech a výšce více jak 30 m nebo mohutné vejmutovky. V parku nalezneme

i sochu B. Smetany v nadživotní velikosti od ak. soch. K. Otáhala. Park byl

v 2. Polovině 20. století hrubě narušen zrušením rybníku, zaklenutím potoka a svatbou

kina a hřišť. Park má rozlohu 13,4 ha. [Pacáková – Hošťálková, 1999]

1.2.22. Zámek Velké Opatovice

Původní tvrz ze 14. století, nechal rod Věžníků počátkem 18. století přebudovat na

nevelký barokní zámek. Na místech vodních příkopů zřídili zámecký park. Roku 1757

nechal Karel Otto hrabě Salm-Neuburg na místě původního zámku postavit novou

pozdně barokní přízemní stavbu. V polovině 19. století a v letech 1908-1911 a 1914-

1917 prošel zámek stavebními úpravami, při kterých byly nahrazeny původní střechy

novými mansardovými s podkrovními místnostmi. Za první světové války byl v zámku

umístěn lazaret. Od roku 1934 zámek vlastní obec, která do něj nastěhovala obecní úřad

a obecní školu. Roku 1973 vyhořela jižní část zámku. [Musil, 1987]

Dostavba pod názvem Fosili podle návrhu Ing. Zdeňka Fránka byla zahájena v roce

1990. V roce 2008 byla rekonstrukce této části zámku dokončena a je v ní umístěno

Moravské kartografické centrum.

1.2.23. Exteritoriální dálnice Vídeň – Vratislav

Při cestách po Moravě, obzvláště pak na území Malé Hané, můžeme narazit na dálniční

těleso zarostlé vegetací, mosty, které převádějí místní komunikace nad jakoby vyschlým

korytem řek a na různá torza mostů, stojících zdánlivě nesmyslně uprostřed polí. Jsou to

pozůstatky velkolepé stavby z období okupace naší republiky nacistickým Německem.

Historie této dálnice se začíná psát v nejtemnějším období naší minulosti. Tato dálnice

se zrodila jako součást potupných smluv z Mnichova a Vídně na podzim roku 1938.

Měla ve směru sever-jih protnout celé území našeho, tehdy ještě samostatného státu.

Dálnice A88 vstupovala na naše území (v dnešních hranicích) poblíž Králík a opouštěla

jej nedaleko Mikulova. V protektorátních hranicích našeho tehdy ,,okleštěného“ státu to

potom bylo na severu u Jevíčka a na jihu nedaleko Rajhradu toto území opouštěla.

Přípravné práce začínají ještě před koncem roku 1938. Postup přípravy stavby této

40

dálnice je z dnešního hlediska ohromující. Za tři měsíce jsou připraveny plány na

výstavbu i pozemky, které jsou potřebné na výstavbu. Ty jsou předány naší vládou

Německu. Vlastní výstavba dálnice začíná 11. dubna 1939. Dle plánů má být dálnice,

dlouhá 320 km (protektorátem má procházet v délce 65km) a zprovozněna má být na

konci roku 1940. Po zahájení prací v dubnu 1939 je postup prací na naše tehdejší

poměry nevídaný. Pracuje se ve dvou směnách po 10-ti hodinách. Stavební práce na

dálnici jsou zadány jak německým tak i českým firmám. V okolí Jevíčka pracují

německé firmy Hermann & Mieleg a dále Deutsch & Kleckner. Počátkem roku 1940

tempo prací zvolňuje a 30. dubna 1942 je vlastní stavba dálnice A88 zastavena.

Nedokončená dálnice chátrá hlavně z důvodu, že se s její výstavbou již nepočítá. Dílčí

úseky exteritoriální dálnice A88 jsou využity i dnes. V budoucnu by měla být v trase

exteritoriální dálnice vybudována téměř celá komunikace R43, vytvářející kapacitní

spojení z Brna na sever. Pokud se tak skutečně stane, bude po osmdesáti letech naplněn

plán, který s těmito dálnicemi počítal již v roce 1941. [Janda, 2008]

41

1.3. Lidová tvořivost

1.3.1. Kroj

Kroj lze charakterizovat jako lidový oděv typický pro určitou národopisnou oblast.

Kroje dělíme na ženské, mužské a dětské, dále pak kroje dělíme podle rodinného stavu.

Podle funkce se dělí na kroj pracovní a všední, sváteční a obřadní. Také sociální

postavení v obci mělo vliv na podobu kroje. Kroj byl vždy výrazným prvkem lidové

kultury. Oblast Malé Hané není po národopisné stránce příliš výrazná, zároveň je

přechodnou oblastí mezi Horáckem a Hanou, je tedy přirozené, že kroje mají společné

znaky sousedních oblastí.

Široký krejzl malohanáckého kroje a částečně i vázání šátku podobá se hanáckému, ale

materiál je mnohem skromnější. Místo bohatých krajek je užito výšivky na plátně.

Kordula nese znaky obou. Je hluboce vykrojena jako východočeská a horácká, ale zatím

co žena z Horácka a východních Čech dbá úzkostlivě, aby nevykukoval ani kousek

rukávců mezi kordulkou a sukní, jde naše kordulka o 1 až 2 cm nad pas. Tento úzký bílý

proužek mezi sukní a kordulkou byl typickou nutností, ač nikdy nedosahoval oné šíře,

jako je tomu u krojů na Hané, zejména na Prostějovsku. [Vacová, 1970]

Rozdíly mezi kroji v této oblasti nejsou velké, nejvíce se kroje liší v použitých

materiálech. Lidé z bohatší nížiny používali na výrobu krojů dražší materiály než lidé

z malých vesniček v horách.

Dětský kroj se dost podobal šatům dospělých, většinou se totiž přešíval z obnošených

starých krojů. Oblečení se pak dále dědilo až do úplného roztrhání, z toho důvodu se

téměř žádné dětské kroje nezachovaly. Mužský kroj se skládal z bílé košile se

zavazováním vzadu, s širokými rukávy. Kalhoty byly žluté, ušité z kozí kůže. Koženky

sahaly pod kolena, kde se zavazovaly koženými řemínky. Na košili se nosila vesta

z kvalitní modré, černé nebo červené látky, se zapínáním na knoflíky. Na hlavě se v létě

nosily širáky v zimě kožešinové čepice. Ke kroji patřil i černý kožený pás. Ženský kroj

se skládal z bílých vyšívaných rukávců, nabíraných vysoko nad lokty. Přes ně se

oblékala brokátová kordulka s hlubokým, kulatým výstřihem se zapínáním na knoflíky.

Sukně byly dlouhé z kanafasu, pod nimi se nosilo několik spodnic. Přes sukně se

oblékaly zástěry v dolní části ozdobené krajkou. Ke kroji patřila i půlka, což byl bohatě

42

zdobený trojúhelník z plátna, který se vázal křížem přes kordulku. Dívky chodily

prostovlasé, ženy nosily čepce. [Vacová, 1970]

Obrázek č. 14 a 15 Kroje Malé Hané [11]

1.3.2. Hudba a tanec

Dlouhou dobu byly písně na Malé Hané téměř neznámé. Jedním z prvních sběratelů byl

František Sušil, který pár písní zapsal i do svého díla Moravské národní písně. Roku

1906 zapsala necelou stovku písní paní Františka Kyselková. Roku 1951 provedla

brněnská pobočka Státního ústavu pro lidovou píseň rozsáhlý písňový průzkum. Tento

průzkum provedli sběratelé Ing. Alois Piňos, dr. Bohdan Indra, Antonín Janák, Věra

Rakušanová, Ladislav Bezděk, Jaroslav Dusík, Olga Kadlčíková a Libuše

Melichárková. [Sirovátka, 1953]

V lidových písních Malé Hané se nejčastěji zpívá o lásce, práci a přírodě. V minulosti si

lidé zpívali mnohem častěji než dnes, zpěv jim pomáhal při těžké práci na poli nebo jen

tak pro zábavu. Mnoho písní z Malé Hané natolik zlidovělo, že se zpívají a ne jenom

zde dodnes, např. „Čí só hode?“, „Hóřela lípa hóřela“, „Klobóček“, „Čtyři koně ve

dvoře“.

43

Na Malé Hané se hudební a taneční tradice udržely nejdéle především v obcích Velké

Opatovice, Horní Štěpánov a Kořenec. Jen v těchto třech obcích bylo zapsáno 65 tanců.

Území Mala Hané tvoří více tanečních okrsků, které se od sebe liší tanečním stylem,

dynamikou nebo provedením. Tance můžeme rozdělit na základní (obecné), které se

buď tančili stejně (šlapák, švicák) nebo tance různých tvarů, forem a variací, které měly

své místní varianty (hulán, špacírka). Kromě toho zde byly i osobité tance jako

malohanácký štéc, ocóraná, šátečková atd. [Jelínková, 2001]

Písničky a tance z Malé Hané nesou stopy toho, že byly vytvořeny v kraji, který na

jedné straně souvisí s krajem hanáckým a na druhé straně s krajem horáckým.

Charakteristické rysy obou těchto krajů se v písních a tanci prolínají, [15] tak jako

v celém folklóru.

1.3.3. Lidové zvyky a tradice

Zvyky a tradice byly odedávna oblíbeným zpestřením jednotvárného a těžkého života

lidí na vesnicích. Lidové zvyky nejsou většinou založeny na křesťanské tradici, ale na

tradici pohanské. Většina zvyků a tradic je také spojena s přírodou a ročním obdobím.

Obzvláště v menších obcích na Malé Hané dodnes můžeme vidět tradice jako Masopust

(Ostatky), Filipo-jakubská noc (pálení čarodějnic), pouť, kácení máje, svatba, ale také

různé zábavy a hry, při kterých se bavili mladší i starší jako dračky, přístky nebo

pletačky (pletení výrobků ze slámy). V dnešní době se již zvyky nedodržují v takovém

rozsahu jako dříve, nebo jsou mírně pozměněny či upraveny. V neposlední řadě je

potřeba také zmínit folklorní soubory Kořeňák z Kořence a Velen z Boskovic, které se

snaží udržet folklorní obyčeje, kroje a nářečí Malé Hané, aby zůstalo zachováno i pro

další generace. Svá vystoupení předvádí v ucelených folklórních pásmech, které jsou

sestavené z dochovaných zvyků, původních tanců a písní. Příkladem je například kácení

máje, masopustní zvyky, přástky a dožínky s mlácením obilí cepy. Tyto vystoupení

zaujmou hlavně důrazem na čistotu zdejšího nářečí, které je prezentováno v úvodních

slovech před každým vystoupením či konkrétní ukázkou zvyku nebo obyčeje v průběhu

vystoupení.

Malá ukázka, folklorního souboru Kořeňák, z úvodního slova před mlácením obilí cepy

v rámci vystoupení „Dožínky“ chce předvést, jak osobité je toto nářečí, přestože jsme si

44

vědomi, že bez patřičného vysvětlení jednotlivých výrazů bude patrně pro někoho, kdo

nezná zdejší kraj, značně nesrozumitelné: "Vite, spiš se nemlátilo hneť vo žnich jak teď,

ale vobili belo složeny ve stodolách na patře, a nebo v přistodulko, jak ho sedláku, tak

domkařu - teda troškařu. Nebele mlátičke, a tak se mlátilo rocema - cepama. Troškaři,

ti si pomáhale jeden drohymo. Sedláce, ti si sjednávale mlatce – ti si je mohle zaplatit.

No ale s cepama se to muselo homět. Pře každym hodereni vo zem se cep v roce mosel

votočet – to habe se hóvitek nepřekrótil. Snope se rozprostřele ve stodole na mlatě -

kláskama dovnitř - řétama ven. Ale na kláske se gór moc hoderet nesmělo - to habe se

zrnko moc nerozstřiklo. Selka navařela hrnec króp s hrachem a zalila smetanó, to habe

mlatce měle selo a dlóho vedržele. Pravda, bele potom nafókli, a tak vodfokovale

horem, he spodem. A tak se mlátilo ho velkéch sedláku he troškařu - po celé

dědině.Veselé klapot belo slešet vod božiho rána haž do samé tme, z každé drohé

stodole. Ale protože to jož dneská nikdo nehomi a hani tomo nevěři - náš sóbor Vám to

přepomene“ [16]

1.3.4. Lidová architektura

Nejužívanějším způsobem stavění sídel byl typ návesní s širokou návsí, sledující tok

vody, která se využívala jak k zásobování vodou, tak i k odvádění odpadních vod.

Domy se stavěli dokola kolem návsi. Původně se na stavbu používalo dřevo, jako

nejlevnější stavební materiál. Obydlí se skládalo z jizby (seknice), což byla prostorná

místnost, hladce omítnutá a vylíčená vápnem. Strop byl tmavý s černými trámy

a záklopem. V rohu stávala velká chlebová pec, na které spávali děti, nad ní viselo bidlo

na sušení šatstva. Místnost byla vybavena malovanou truhlou, ve které se skladovaly

šaty, prádlo a cenné věci, stolem s lavicemi a stolicemi, který stával v rohu proti peci,

malovaným lůžkem a koutní harmárkou. Ke světnici přiléhala černá kuchyně, kde se

vařilo na otevřeném ohni a patrová komora. K domu patřily chlévy, stáj a stodola, která

stála na konci zahrady. [Mackerle, 1946]

45

2. Poznávací zájezd „Putování po národopisu a historii Malé Hané“

2.1. Charakteristika zájezdu

Tento poznávací zájezd je určen všem, kteří se zajímají o historii, folklór, historické,

církevní, technické památky a přírodní zajímavosti oblasti Malá Haná. Zájezd není

fyzicky náročný a lze ho tedy doporučit všem věkovým kategoriím.

Třídenní poznávací zájezd s ubytováním ve 3 hvězdičkovém hotelu s polopenzí,

dopravou, vstupy a službami průvodce je pro 30 osob. Menší počet účastníků jsem

zvolila z důvodu, že do regionu se zatím žádné poznávací vícedenní zájezdy

neorganizovaly a tedy nelze odvodit, jak velký bude zájem o tuto lokalitu. V případě

zvýšeného zájmu je možné zájezd upravit pro větší počet účastníků. Zájezd je možné

uspořádat od jara do podzimu s přihlédnutím na otevírací dobu památek. Místo odjezdu

jsem zvolila Brno, bylo by možné zvolit i jiné místo, ale v tom případě bych volila

jiného dopravce. Změna nástupního místa a dopravce by měla vliv na cenu dopravy.

V ceně zájezdu je:

• doprava klimatizovaným autobusem po celou dobu pobytu

• ubytování ve 3 hvězdičkovém hotelu

• polopenze (snídaně a večeře)

• vstupy

• služby průvodce

46

2.2. Ubytování a stravování

Ubytování a stravování je zajištěno ve tříhvězdičkovém hotelu Alster, Pivovarská 107,

569 43 Jevíčko. Rodinný hotel nabízí svým hostům kromě ubytování, také posezení

v příjemné hotelové restauraci s terasou. Hosté zde jistě ocení dobrou kuchyni

a přívětivý personál. V hotelu jsou k dispozici dvoulůžkové pokoje s vlastním sociálním

zařízením (WC, umyvadlo, sprchový kout), TV a WIFI.

Cena za 1 os./noc ve dvoulůžkovém pokoji: 400,-Kč včetně ubytovacího poplatku

Stravování bude probíhat v hotelové restauraci. Snídaně formou bufetu, večeře se bude

podávat formou jednotného tříchodového menu (polévka, hlavní chod, dezert).

Snídaně: 70,-Kč

Večeře: 180,-Kč

2.3. Doprava

Přeprava po celou dobu zájezdu je zajištěna autobusem typu Mercedes Beulas Gianino

pro 30 osob + průvodce a řidič. Vozidlo je vybaveno GPS navigací, klimatizací, TV,

DVD, mikrofonem, lednicí, minibar, kávovarem, polohovacími a posuvnými sedačkami

a pásy na všech sedadlech. Po celou dobu zájezdu bude autobus řídit pouze jeden řidič,

druhý řidič nebude potřeba. Stravné pro řidiče si dopravce již započívá do sazby na

1 km.

Dopravu zajišťuje firma Vento line s. r. o., Olomoucká 164, 627 00 Brno.

Sazba: 35,-Kč /km

Čekání: 200,-Kč/hod.

47

2.4. Program zájezdu

1.den

09:00 odjezd autobusu z Brna

10:00 prohlídka muzea a větrného mlýna v Kořenci

12:00 prohlídka arboreta v Borotíně

14:00 návštěva kartografického centra a zámecké zahrady ve Velkých Opatovicích

17:10 ubytování v hotelu v Jevíčku

18:00 večeře

2.den

08:00 snídaně

09:00 prohlídka zámku a Kalvárie v Jaroměřicích

13:00 prohlídka zámku a obce Konice

16:30 prohlídka muzea v Jevíčku

18:00 večeře

3. den

08:00 snídaně

9:00 prohlídka Jevíčka

14:00 odjezd z Jevíčka

15:00 příjezd do Brna

48

2.5. Harmonogram zájezdu

1.den Vzdálenost (km) Doba trváni(hh:mm) Čas (hh:mm) Brno-Kořenec 56km 1:00h 9:00-10:00 Prohlídka muzea a mlýna 1:30h 10:00-11:30 Kořenec-Borotín 12km 0:20h 11:30-11:50 Prohlídka arboreta 1:30h 12:00-13:30 Borotín-Velké Opatovice 5km 0:10h 13:30-13:40 Prohlídka MKC a zahrady 3:00h 14:00-17:00 Velké Opatovice-Jevíčko 4km 0:10h 17:00-17:10 Ubytování 0:50h 17:10-18:00 Večeře 2:00h 18:00-20:00 2.den Snídaně 0:50h 8:00-8:50 Jevíčko-Jaroměřice 4km 0:10h 8:50-9:00 Prohlídka zámku a kalvárie 3:00h 9:00-12:00 Jaroměřice-Konice 13km 0:20h 12:00-12:20 Volno 0:50h 12:20-13:00 Prohlídka zámku a obce 3:00h 13:00-16:00 Konice-Jevíčko 16km 0:25h 16:00-16:25 Prohlídka muzea 1:45h 16:30-17:45 Večeře 2:00h 18:00-20:00 3.den Snídaně 1:00h 8:00-9:00 Prohlídka města 4:00h 9:00-13:00 Volno 1:00h 13:00-14:00 Jevíčko-Brno 60km 1:00h 14:00-15:00 celkem 170km

49

2.6. Kalkulace zájezdu

2.6.1. Nepřímé náklady

A. Kalkulace cen dopravy

1. náhrada za ujeté kilometry - 6.667,50 Kč

celkové kilometry - 170 km

objížďky 5% - 8,5km

přístavné 12km

celkem 190,5 km

Sazba na km: 35 Kč/km

35 * 190,5km = 6.667,50 Kč

2. náhrada za čekání - 5.600 Kč

doba čekání 28 hodin

cena za čekání 150 Kč (1 hodina)

celkem 28* 200 = 5.600 Kč

3. náklady na druhého řidiče - 0 Kč

4. stravné a ubytování řidiče - 800 Kč

stravné: 0Kč (V tuzemsku jsou diety řidiče započítány do sazby za 1 ujetý kilometr)

ubytování: 2 noci, sazba 400 Kč

celkem 400* 2 = 800 Kč

5. ostatní náklady - 0 Kč

6. silniční poplatky - 0 Kč

8. parkovné - 0 Kč

NÁKLADY NA DOPRAVU CELKEM 13.068 Kč

50

B. Kalkulace nákladů na průvodce

1. odměna - 2.400Kč

denní paušál 800 Kč/den 3*800 = 2400 Kč

2. ubytování s polopenzí – 1.300 Kč

400 Kč/noc 2*400 = 800 Kč

70 Kč/snídaně 2*70=140,-

180 Kč/večeře 2*180=360,-

3. vstupné do objektů - 235 Kč

4. stravné – 209Kč

1. den……na pracovní cestě 15 hodin, večeře zajištěna

35% ze 100Kč = 35 Kč 100-35=65 Kč

2. den…... na pracovní cestě 24 hodin, snídaně a večeře zajištěna

2*25%=50% ze 157Kč =78,50Kč

3. den……na pracovní cestě 15 hodin, snídaně zajištěna

35% ze 100Kč = 35 Kč 100-35=65 Kč

NÁKLADY NA PRŮVODCE CELKEM 4.144Kč

Nepřímé náklady celkem 17.212 Kč

C. Riziko neobsazenosti zájezdu

Nepřímé náklady/24 (80% ze 30 lidí)

17.212 / 24 = 717 Kč

RIZIKO NEOBSAZENOSTI CELKEM 717Kč

51

2.6.2. Přímé náklady

A. Ubytování a stravování

Ubytování 30 klientů*2 noci*400=24.000Kč

Polopenze 30 klientů*500=15.000Kč

UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ CELKEM 39.000Kč

B. Vstupy do objektů

VSTUPY CELKEM 7.050Kč

2.6.3. Cena zájezdu

Nepřímé náklady na 1 účastníka 717Kč

Přímé náklady na 1 účastníka 1.535Kč

Celkem náklady na 1 účastníka 2.252Kč

Marže CK

Marže CK činí 30% z 2.252Kč =676Kč

MARŽE CELKEM 20.280Kč

Hrubá cena na 1 účastníka

PM+NN+ marže=2.928K

Prodejní cena poznávacího zájezdu „Putování po historii a národopisu Malé

Hané“ činí 2.990,-Kč

52

3. Závěr Cílem mé práce bylo podrobně představit čtenářům poněkud zapomenutý region Malé

Hané a vytvořit poznávací zájezd do této lokality.

V teoretické části jsem charakterizovala region jako celek, dále jsem pak popsala

vybraných 17 měst a obcí, jejich historii, současnost a jejich zajímavá místa, ty jsem

poté podrobně popsala v další části. V neposlední řadě jsem představila místní folklor,

lidové zvyky, tradice a lidovou architekturu.

V praktické části jsem vytvořila poznávací zájezd s názvem „Putování po historii a

národopisu Malé Hané“. Zjistila jsem, že momentálně žádná cestovní kancelář nenabízí

vícedenní poznávací zájezd do této oblasti. Zvolila jsem pouze třídenní poznávací

zájezd, z toho důvodu, že mnoho památek je uzavřeno, nebo jsou v soukromém

vlastnictví a jsou tedy veřejnosti nepřístupné. Také jsem chtěla, aby byl zájezd cenově

dostupný všem zájemcům. Třídenní zájezd se dá také dobře realizovat, nejlépe pátek –

neděle. Podle mne by byl zájezd vhodný zejména pro seniory, není fyzicky ani časově

náročný a přesto ukáže většinu památek a zajímavostí Malé Hané. Současně jsem chtěla

účastníkům dopřát pohodlné ubytování v pěkném hotelu a dobrou bohatou stravu ve

formě polopenze, celý den je pak možné věnovat návštěvám památek a zajímavých

míst.

Díky mnoha církevním památkám a potnímu místu, má tato oblast i velký potenciál pro

tzv. církevní turistiku, po menších úpravách by se zájezd dal upravit pro tuto rozvíjející

se oblast cestovního ruchu.

Malá Haná je velice malebný region s příjemnou a klidnou atmosférou. Na svou

návštěvu zde nečekají žádné honosné a okázalé stavby, ale i tak je zde k vidění mnoho

zajímavých historických, církevních, technických památek a přírodních lokalit. Věřím,

že žádný návštěvník tohoto regionu nebude zklamán a každý se bude rád vracet.

53

4. Seznam použité literatury

Tištěné zdroje

Folklor České republiky: Folklore of the Czech Republic = Folclóre de la República

Checa. 1. vyd. Praha: Kartografie Praha, 2010, 1 mapa. ISBN 978-80-7393-097-4.

JANDA, Tomáš a Václav LÍDL. Německá průchozí dálnice. Praha: Ředitelství silnic a

dálnic ČR, c2008, 52 s.

JANOŠKA, Martin. Větrné mlýny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha:

Libri, 2003, 179 s., [16] s. barev. obr. příl. ISBN 80-7277-153-1.

JELÍNKOVÁ, Zdena. Lidový tanec na Drahanské vrchovině a Malé Hané: Kořenec,

Benešov, Protivanov. Kořenec: Obecní úřad, 2001, 199 s.

KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Moravy a Slezska. 1. vyd. Šlapanice: ERA,

2001, 218 s., 2 mapy. ISBN 80-86517-08-x.

MACKERLE, Jaroslav, František TOVÁREK a Pavla VACOVÁ. Moravskotřebovský

okres: vlastivěda Jevíčska, Svitavska a Moravskotřebovska. Jevíčko: F. Kučera, 1946,

186+[6] s.

MUSIL, František. Hrady a zámky na Moravě. 1. vyd. Praha: Olympia, 1987, 239 s.

PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve

Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1999, 521 s., [32] s. barev. příloh. ISBN 80-85983-55-9

PINKAVA, Jaroslav. Kronika Šubířova a Chobyně. Šubířov, 1971, 83 s., obr. příl.

front.

PINKAVA, Jaroslav. Úsobrno v minulosti a současnosti 1073-1973: [jubilejní

pubikace]. Úsobrno: Městský národní výbor, 1973, 160 s., [20] s. obr. příl.

PLAČEK, Miroslav. Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. 1.

vyd. Praha: Libri, 2001, 768 s. ISBN 80-7277-046-2.

POPELKA, Benjamin. Jevický okres. 1. vyd. Brno: Garn, 2007, 226 s., [1] složená

mapová příl. ISBN 978-80-86347-68-4.

54

SIROVÁTKA, Oldřich. Boskovický zpěvníček. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství

krásné literatury, 1953, 68 s.

ŠEMBERA, Alois Vojtěch. Mapa země Moravské: s částmi pohraničnými Slezska,

Čech, Rakous i Uher. Ve Vídni: A.V. Šembera, 1881, 1 list.

ŠINDAR, Jiří. Putování po poutních místech Čech, Moravy a Slezska. Kostelní Vydří:

Karmelitánské nakladatelství, 2007, 207 s. ISBN 978-80-7195-102-5.

VACOVÁ, Pavla. Lidový kroj Malé Hané s přilehlými horami: Boskovicko - Jevíčsko -

Moravskotřebovsko. Blansko: Okresní vlastivědné muzeum, 1970, 39 s.

VÁLKA, Miroslav. Malá Haná. Poznámky k vývoji a formování regionu. In:

Vlastivědné listy Boskovicka. Číslo 4, prosinec 2009, ročník 17, str. 4.

VAŠEK, Leoš. Sklárny Moravia Úsobrno: 1827-1997 : 170 let : [historie, současnost,

perspektivy]. Úsobrno: Sklárny Moravia, 1997, 29 s.

ZLÁMAL, Bohumil a František KOUŘIL. Dějiny Velkých Opatovic. Velké Opatovice:

Historicko-vlastivědný kroužek při ZV ROH MŠLZ, 1969, 29, 126 s., mp.

Internetové zdroje

[1] Mikroregion Malá Haná. [online]. [cit. 2013-02-15]. Dostupné z:

http://www.regionboskovicko.cz/cs/mala-hana.html

[2] Biskupice. [online]. [cit. 2013-02-15]. Dostupné z: http://www.biskupice-u-

jevicka.cz/historie-biskupice.html

[3] Horní Štěpánov. BARTOŠEK, Alois. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z:

http://hornistepanov.cz/index.php?id=3

[4] Jaroměřice. [online]. [cit. 2013-02-17]. Dostupné z:

http://www.jaromerice.cz/obec/zakladni-informace/

[5] Jevíčko. [online]. [cit. 2013-02-27]. Dostupné z:

http://www.jevicko.cz/index.php?id=10061&lang=cze

[6] Konice. [online]. [cit. 2013-02-27]. Dostupné z:

http://www.konice.cz/showdoc.do?docid=44

55

[7] Kořenec. [online]. [cit. 2013-02-30]. Dostupné z: http://www.korenec.cz/informace-

o-obci/

[8] Světlá. [online]. [cit. 2013-02-30]. Dostupné z: http://www.obecsvetla.cz/?pg=1000

[9] Šebetov. [online]. [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://www.sebetov.cz/

[10] Uhřice. [online]. [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://www.uhrice.eu/historie-obce

[11] Vanovice. [online]. [cit. 2013-03-15]. Dostupné z:

http://www.okolomalehane.cz/index.php?mid=61

[12] Arboretum Borotín. [online]. [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://www.zahrada-

borotin.cz/

[13] Durana. [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://chranene-

uzemi.sije.cz/durana/

[14] Moravské kartografické centrum. [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z:

http://www.ntm.cz/expozice/dalsiexpozice/moravske_kartograficke_centrum_velke_op

atovice

[15] Horácko: Podhorácko. PLOCEK, Jiří. [online]. [cit. 2013-04-05]. Dostupné z:

http://www.folklorweb.cz/regiony/horacko_podhor.php

[16] FS Kořeňák. [online]. [cit. 2013-04-05]. Dostupné z:

http://www.korenec.cz/soubor-korenak/

56

5. Seznam obrázků

Obrázek č. 1 Malá Haná

Obrázek č. 2 Biskupice

Obrázek č. 3 Jevíčko

Obrázek č. 4 Vanovice

Obrázek č. 5 Arboretum Borotín

Obrázek č. 6 Kalvárie Jaroměřice

Obrázek č. 7 Kostel všech svatých Jaroměřice

Obrázek č. 8 Zámek Jaroměřice

Obrázek č. 9 Zámek Jevíčko

Obrázek č. 10 Zámek Konice

Obrázek č. 11 Větrný mlýn Kořenec

Obrázek č. 12 Muzeum lidových tradic Kořenec

Obrázek č. 13 Moravské kartografické centrum Velké Opatovice

Obrázek č. 14 a 15 : Kroje Malé Hané

6. Seznam příloh

Příloha č. 1 : Leták „Putování po historii a národopisu Malé Hané“

57

Přílohy Příloha č. 1 : Leták

Poznávací 3-denní zájezd

„Putování po historii a národopisu Malé Hané“

Cena: 2.990Kč

Cena zahrnuje: dopravu klimatizovaným

autobusem, ubytování ve 3* hotelu, polopenze,

vstupy a služby průvodce