Roč. 9, 2003, č. 2 ISSN: 1211-8818

Zprávy - Psychologický ústav AV ČR

Veronika Bala�tíková Marek Blatný

Determinanty výběru strategií zvládání

Roč. 9, 2003, č. 2 ISSN: 1211-8818

AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY PSYCHOLOGICKÝ ÚSTAV VEVEŘÍ 97, 602 00 BRNO tel.: 532290283 e-mail: veronika@psu.cas.cz

Zprávy

Determinanty výběru strategií zvládání

Veronika Bala�tíková Marek Blatný

1

V současné psychologii je coping nejčastěji chápán jako specifické vyjádření obecných sklonů

k určitému typu chování a pro�ívání, které se aktualizuje v situacích, které nesou vysoké

nároky na adaptaci (Blatný, Osecká, 1998). Coping lze definovat jako behaviorální kontrolu

nad prostředím během různých situací, které předchází nebo odstraňuje nepříjemné

podmínky (Corsini, 1984). V�dy jde o subjektivní zále�itost vnitřního světa ka�dého

jednotlivého člověka. Definovat obtí�nost situace vzhledem k nějakému standardu lze jen

velmi tě�ko. Pro ka�dého člověka mají různé situace různý stupeň obtí�nosti, co jeden

zvládne bez obtí�í, pro druhého mů�e být téměř nepřekonatelný problém. Úlohu zde sehrává

genetický faktor (jde o citlivost, vzru�ivost, o dynamickou stránku osobnosti), dále věk,

pohlaví, prodělané choroby, aktuální zdravotní stav, výchova, vzdělání, prostředí, ve kterém

se člověk vyvíjel, získával a učil se své způsoby jednání a chování. V případě copingu v

podstatě jde o úsilí člověka kontrolovat, zmírnit nebo se naučit přivyknout si na ohro�ení

které vede ke stresu (Feldman, 1996).

Přesto�e se vět�ina �kol shodne na vý�e zmíněných obecných definicích copingu,

pojetí zvládání zátě�e se v průběhu 20. století měnilo. Vznikly postupně tří generace �kol,

které i v současnosti reprezentují tři obecné teoretické přístupy ke copingu. První vznikla na

počátku 20. století a je spojena s psychoanalýzou a s důrazem na osobnostní dispozice jako

hlavním prediktorem chování. Druhá v období 60. - 80. let a je spojována s prací R.

Lazaruse; tento přístup oproti předchozímu zdůrazňoval důle�itost copingového chování a

jeho kognitivních a situačních determinant. Poslední se objevila v 90. letech a je

charakteristická důrazem na znovuobnovený zájem o vztah mezi osobností a copingem, resp.

osobností a situačně � kognitivními charakteristikami situace.

Ka�dá ze tří �kol se tedy zaměřila na určitý soubor proměnných, předpokládaných

determinant copingového chování. V rámci psychodynamického přístupu ke copingu bylo

zvládání zátě�e v podstatě ztoto�něno s ego-obrannými mechanismy, které byly současně

pojímány jako jeden z definujících znaků osobnosti. Tato �kola chápe coping jako nevědomý

obranný mechanismus, který je vyvolán vnitřními sexuálními a agresivními konflikty (Freud,

1937), tedy slou�í k vyrovnávání se s negativními emocemi. Později bylo uznáno i mo�né

působení vněj�ích hrozeb.

Transakční model vznikl v 60. letech a rozvinul se v dal�ích dvou desetiletích. Tento

nový směr oproti předchozímu zdůrazňoval důle�itost copingového chování a jeho

kognitivních a situačních determinant.

Coping byl pojímán jako transakční proces mezi osobností a okolím, přičem�

zdůrazňoval právě procesy, na úkor osobnostních rysů. Tento přístup zdůrazňuje důle�itost

2

copingového chování a jeho kognitivních a situačních determinant; role osobnosti je téměř

potlačena.

Transakční model postuluje existenci dvou �irokých typů copingu, a to na emoce

zaměřené strategie, co� jsou strategie redukující emocionální distres, a na problém zaměřené

strategie, které jsou zaměřené na jednání se stresorem samotným1. Lazarus, Folkmannová a

jejich spolupracovníci (Folkmann, Lazarus, Dunkel-Scheter, De Longis, 1986) předpokládali

determinující vliv situačně kognitivních faktorů na chování v zátě�i. Charakter copingu (buď

na emoce nebo na problém zaměřený) je dán situací samotnou tak, jak ji člověk vnímá �

appraisal (zhodnocení) (Frydenberg, 1999). Rozeznávají dva druhy: primární zhodnocení je

kognitivní proces, během kterého člověk hodnotí, co je v sázce v nastalé stresové situaci;

sekundární zhodnocení nastane, kdy� člověk hodnotí, jaké má k dispozici vlastní copingové

zdroje a volby. Pokud je situace ohodnocena jako změnitelná, ovlivnitelná, tedy přístupná ke

změně, uplatňují se na problém zaměřené strategie, pokud je ohodnocena jako

nezměnitelná, neovlivnitelná, pak se uplatňují strategie zaměřené na emoce.

V současnosti dominuje teorii copingu přístup interakční, který stejnou měrou přikládá

důle�itost jak faktorům situačním, tak faktorům osobnostním (Kenrick a Funder, 1988; Terry,

1994; Holahan, Moos, 1987). Kenrick a Funder (1988) objevili, �e mezi osobnostními rysy a

specifickým chováním je korelace 0,30 - 0,40, co� v podstatě znamená, �e vyrovnávání se

s určitou situací je výsledkem nejen situace, ale i osobnostních rysů. Situační faktory

nevysvětlují v�echny druhy strategií zvládání

Tato �renesance� role osobnosti ve zvládání zátě�e (Suls, David, Harvey, 1996) byla

způsobena několika okolnostmi. Ji� od 60. let, tedy v období rozvoje transakčního

paradigmatu, byly studovány dílčí osobnostní rysy ovlivňující zvládání zátě�e: sense of

coherence, hardiness, chování typu A. V osmdesátých letech pak byly vytvořeny �iroce

pojaté metody na měření osobnosti, předev�ím dotazníky vycházející z pětifaktorového

modelu osobnosti (NEO-FFI a dal�í varianty). Výzkum osobnosti s pomocí těchto měřících

nástrojů vedl ke zji�tění, �e takto pojaté osobnostní charakteristiky vysvětlují přibli�ně stejné

procento rozptylu chování v zátě�i jako proměnné situační. V současnosti jsou tedy

studovány obě třídy proměnných, jejich vzájemné ovlivňování a spolupůsobení na chování

v zátě�i.

1 Lazarusův stresový a copingový model definuje coping jako � neustále se měnící kognitivní, behaviorální, (a emoční) úsilí

zvládnout jednotlivé vněj�í a/nebo vnitřní po�adavky, které jsou vnímány (appraised) jako přesahující nebo překračující

mo�nosti a prostředky člověka� (Snyder, Dinoff, 1999)

3

V na�em výzkumu faktorů determinujících chování v situaci zátě�e jsme se zaměřili na

situační proměnné a proměnné osobnosti. Dosavadní výzkumy, které se těmito faktory

zabývali, jsme se rozhodli doplnit studií, v ní� by byl sledován co nej�ir�í rozsah proměnných.

Pokud jde o situační proměnné, vedle mo�nosti změnit situaci, kterou v na�em

výzkumu v návaznosti na předchozí studie reprezentují charakteristiky �ovlivnitelnost� a

�ře�itelnost� situace, zařadili hodnocení situace jako zaviněné vs. nezaviněné: domníváme se,

�e zaujatost situací a konkrétní chování je značně ovlivněno tím, zda se člověk vnímá jako

zodpovědný, či alespoň příčinný prvek vzniklé situace.

Pokud jde o osobnostní proměnné, v dosavadním výzkumu copingu byla osobnost

konceptualizována buď jako systém ego-obranných mechanismů, nebo jako soubor stálých

osobnostních charakteristik (rysů). Stranou zůstávala kognitivní stránka osobnosti,

reprezentovaná zejména rozličnými slo�kami a aspekty sebepojetí (Jackson, Bosma, 1990).

Vedle osobnostních rysů, reprezentovaných dimenzemi pětifaktorového modelu osobnosti,

jsme se zaměřili i na proměnné sebepojetí.

Vhodným teoretickým rámcem pro výzkum role sebepojetí ve zvládání zátě�e je

sociálně-kognitivní přístup k osobnosti, který zvládání výzev z prostředí chápe jako jeden ze

zdrojů utváření sebepojetí a současně pova�uje takto vytvořené slo�ky sebe-systému za bázi

pro volbu a provádění copingového chování. Podle ji� provedených studií existuje řada

recipročních souvislostí mezi zvládáním zátě�e a proměnnými sebepojetí, jako je

sebehodnocení nebo vědomí vlastní účinnosti. Dá se předpokládat, �e vnímání vlastního

potenciálu sehrává důle�itou roli ve volbě a realizaci copingových strategií. Z dosavadních

výzkumných zji�tění například vyplývá, �e vysoké sebehodnocení mů�e být zásadní

proměnnou v procesu zvládání stresu nebo �e schopnost zvládat zátě� ovlivňuje způsob,

jakým lidé vnímají sami sebe (pro přehled např. Jackson, Bosma, 1990).

Z proměnných sebepojetí bylo ve vztahu ke zvládání zátě�e studováno předev�ím vědomí

vlastní účinnosti (self-efficacy) (Jackson, Bosma, 1990) a sebehodnocení (Epstein, 1992).

V na�em výzkumu jsme tyto aspekty sebepojetí roz�ířili o jasnost sebepojetí (Campbell a

kol., 1990, 1996). Jasnost sebepojetí vyjadřuje míru, do jaké jsou obsahy sebepojetí jasně a

přesvědčivě definovány, jak jsou vnitřně konzistentní a časově stabilní (Campbell a kol.,

1996, Blatný, 1999). Jasnost sebepojetí je spojena s dobrým sebepoznáním a ve svém

důsledku vede k vět�í sebejistotě a celkově kladnému emočnímu postoji k sobě.

4

METODA

Soubor

Výzkumný soubor tvořili studenti čtyř- a víceletých gymnázií z krajského města (N = 145,

z toho 67 chlapců a 78 dívek, průměrný věk 18 let v rozsahu od 16 do 20 let, modus 18 let �

61% souboru), kteří se výzkumu zúčastnili dobrovolně. Respondenti byli po�ádáni, aby na

sedmibodové �kále zhodnotili, do jaké míry popisovanou situaci zátě�e (viz Metody � Coping)

vnímali jako skutečně záva�nou (1 � záva�ná po 7 � nezáva�ná). K dal�ímu zpracování jsme

pou�ili jen ty dotazníky, kde respondenti uvedli, �e danou situaci pova�ovali za záva�nou

nebo alespoň neutrální (body 1 � 5 na sedmibodové �kále). Tento redukovaný soubor tvoří

celkem 102 respondentů, z toho je 44 mu�ů a 58 �en.

Metody

Coping - CSI

Chování v zátě�ové situaci jsme zji�ťovali pomocí výzkumné verze Tobinova Inventáře

strategií zvládání (Coping Strategy Inventory - CSI; Tobin, Holroyd a Reynolds, 1984, Tobin,

Holroyd, Reynolds a Wigal, 1989, pro mo�nost replikace studie je český překlad dotazníku

k dispozici u autorů). Dotazník je koncipován hierarchicky, s faktory příklonu a odklonu

(engagement a disengagement) na nejvy��í terciální úrovni. Na sekundární úrovni se tyto

faktory dělí na čtyři v�dy podle orientace na problém a na emoce. Na primární úrovni je

sledováno osm faktorů (viz. tabulka A).

Tabulka A. třídění copingových strategií dle Tobina, Halroyda a Reynoldse (1984)

Ře�ení problému Zaměřené

na problém Kognitivní restrukturace

Vyjádření emocí

Příklonové

strategie Zaměřené

na emoce Sociální podpora

Vyhýbání se problému Zaměřené

na problém Fantazijní únik

Sebeobviňování

Odklonové

strategie Zaměřené

na emoce Sociální izolace

5

Respondent je po�ádán, aby si vybavil stresující událost a svůj postup v situaci

zhodnotil pomocí inventáře. Ka�dá ze strategií je zji�ťována devíti polo�kami, s nimi�

respondent vyjadřuje míru souhlasu na pětibodových �kálách od 1 do 5, minimální hodnota

je 9, maximální 45.

CSI umo�ňuje různá zadání instrukce pro vybavení stresující události: v na�em

případě jsme respondenty po�ádali, aby si vybavili stresující událost, která je potkala

v posledních dvou měsících. Výhodou tohoto krat�ího časového intervalu je to, �e vybavení

situace méně podléhá paměťovým sklonům a nepřesnostem a přesněji reflektuje chování

během stresující události, zatímco del�í interval mezi měřením a stresující událostí způsobí,

�e jsou výpovědi ovlivněny paměťovými sklony a neadekvátnostmi a tím pádem reflektují

dispozice. Nevýhodou krat�ího časového horizontu je zase men�í pravděpodobnost, �e se

v daném časovém úseku vyskytne událost skutečně stresující, a respondenty jsou

popisovány v podstatě bě�né situace.

Situační proměnné

Počáteční zhodnocení situace (appraisal) jako přístupné resp. nepřístupné ke změně jsme

zji�ťovali pomocí bipolárních sedmibodových �kál, na nich� měli respondenti vyznačit, do jaké

míry vnímali situaci jako ře�itelnou (vers. neře�itelnou), ovlivnitelnou (vers. neovlivnitelnou)

a zaviněnou sebou (vers. nezaviněnou sebou).

Nezabývali jsme se analýzou situací samotných, ale jen tím, zda je hodnotí jako

záva�né, ře�itelné, ovlivnitelné; hlavním kritériem hodnocení je vý�e zmiňovaná subjektivní

záva�nost (resp. nezáva�nost) situace.

Osobnost

Pro zji�ťování osobnostních charakteristik jsme pou�ili metodu NEO � pětifaktorový

osobnostní inventář (NEO Five-factor Inventory) autorů P. T. Costy a R. R. McCraee,

přelo�en a upraven na na�i populaci M. Hřebíčkovou a T. Urbánkem (2001). Inventář vyhází

z teorie Big Five, tedy z faktorové analýzy lexika, pou�ívaného k popisu osobnosti (Svoboda,

1999). Je to vícerozměrný dotazník. Inventář obsahuje 60 výpovědí, kterými respondenti

popisují sami sebe. Odpovědi označují na �kále čísel od 0 do 4, kde:

0 = výpověď mě vůbec nevystihuje

1 = výpověď mě spí�e nevystihuje

2 = výpověď je neutrální

3 = výpověď mě spí�e vystihuje

6

4 = výpověď mě úplně vystihuje.

Tento inventář postihuje faktory exraverze, neuroticismu, otevřenost vůči zku�enosti,

přívětivost a svědomitost.

Sebepojetí

Proměnné sebepojetí � sebehodnocení, vědomí vlastní účinnosti a jasnost sebepojetí � jsme

zji�ťovali pomocí sebeposuzovacích �kál. K zji�ťování úrovně sebehodnocení (self-esteem)

jsme pou�ili Rosenbergovu �kálu sebehodnocení (Rosenberg, 1965), která měří celkovou

úroveň globálního vztahu k sobě. Původně byla vyvinuta pro adolescenty, ale pou�ívá se u

�ir�í populace (Svoboda, 1999). Je jednodimenzionální, má deset polo�ek. Míru souhlasu

s jednotlivými polo�kami vyjadřovali respondenti na čtyřbodové �kále od 1 po 4. �kály jsou

skórovány tak, �e vysoké skóre znamená také vysokou úroveň sledované charakteristiky.

Pro měření jasnosti sebepojetí jsme pou�ili výzkumnou verzi �kály Campbellové (Self-

concept clarity scale, Campbell a kol., 1996). Jasností sebepojetí je my�lena míra, do jaké

jsou obsahy sebepojetí jasně a přesvědčivě definovány, jak jsou vnitřně konzistentní a

časově stabilní (Campbell a kol., 1996, Blatný, 1999). Jasnost sebepojetí je spojena s dobrým

sebepoznáním a ve svém důsledku vede k vět�í sebejistot a celkově kladnému emočnímu

postoji k sobě. Metoda má 12 polo�ek, míru souhlasu s jednotlivými polo�kami vyjadřovali

respondenti na pětibodové �kále od 1 do 5, přičem� 1 znamená naprostý nesouhlas a 5 úplný

souhlas s polo�kou. Jedním z indikátorů jasnosti sebepojetí je extremita odpovědí na

sebeposuzovacích �kálách, extraverti při výpovědi o sobě mají tendenci pou�ívat více krajních

hodnot ne� introverti (Osecká, Blatný,1992, Blatný, 1999).

Pro zji�ťování úrovně vědomí vlastní účinnosti jsme pou�ili �kálu Křivohlavého,

Schwartzera a Jerusalema (1993); zále�í na tom, jak respondent doká�e vyhodnotit svoji

minulou zku�enost a zda na základě toho získá pocit, �e má dostatek dovedností, které mů�e

uplatnit při jeho ře�ení (Macek, 1999). Metoda má 10 polo�ek, míru souhlasu s jednotlivými

polo�kami vyjadřovali respondenti na čtyřbodové �kále od 1 do 4, přičem� 1 znamená

naprostý nesouhlas a 4 úplný souhlas s polo�kou.

Metody analýzy dat

Výpočty jsme provedli pro ka�dou třídu proměnných zvlá�ť. Jsme si vědomi, �e pro

zhodnocení vlivu jednotlivých tříd proměnných na výběr strategie zvládání je nutné zařadit

v�echny předpokládané prediktory do jednoho matematicko-statistického modelu, takovou

7

analýzu nám neumo�nil malý počet osob v souboru. Domníváme se v�ak, �e porovnání počtu

a velikostí nalezených statistických vztahů (F-test, korelační koeficient) u jednotlivých skupin

proměnných umo�ní alespoň jednoduché posouzení vlivu sledovaných proměnných.

Souvislosti mezi osobnostními rysy, proměnnými sebepojetí a strategiemi zvládání

jsme sledovali pomocí korelační analýzy. Pro posti�ení vztahů mezi zhodnocením situace a

chováním v zátě�ové situaci jsme pou�ili jednorozměrnou analýzu rozptylu s faktory

ře�itelnosti, ovlivnitelnosti a zaviněnosti situace (ře�itelná, ovlivnitelná, nezaviněná - neutrální

� neře�itelná, neovlivnitelná, zaviněná) a se strategiemi zvládání jako závislou proměnnou.

Tento způsob analýzy jsme zvolili proto, �e míru u�ití strategií zvládání jsme zji�ťovali na

�kálách unipolárních, zatímco posouzení situace jako ře�itelné vers. neře�itelné a ovlivnitelné

vers. neovlivnitelné na �kálách bipolárních. Navíc jsme v předchozím výzkumu (Blatný,

Kohoutek, Janu�ová, 2002) potvrdili, �e mezi typem situace a pou�itím strategií zvládání

existují nelineární vztahy. Výpočty byly provedeny pomocí souboru statistických programů

SPSSPC.

VÝSLEDKY

Nejprve jsme se zaměřili na to, zda situace byly skutečně zátě�ové, tedy zda je respondenti

pova�ovali za záva�né. Provedli jsme deskriptivní analýzu souboru z hlediska �záva�nosti �

nezáva�nosti� jako nezávislé proměnné.

Tabulka 1. Deskriptivní analýza pro proměnnou �záva�ná � nezáva�ná� situace � počty

osob ve skupinách (N), procentuální zastoupení osob ve skupinách (%) a

kumulativní procenta (kumul. %)

Situace N % kumul. %

záva�ná 1 28 19,7 19,7

2 29 20,4 40,1

3 22 15,5 55,6

4 23 16,2 71,8

5 15 10,6 82,4

6 11 7,7 90,1

nezáva�ná 7 14 9,9 100,0

Z tabulky č.1 je zřejmé, �e 40,1% situací bylo hodnoceno jako záva�né (hodnoty 1 a

2 na sedmibodové �kále od 1 do 7), 31,7% situací označili za spí�e a průměrně záva�né

(hodnoty 3 a 4) a 28,2% jako situace spí�e nezáva�né a nezáva�né (hodnoty 5, 6 a 7). Na

8

základě analýzy jsme vyřadili ty respondenty, kteří uvedli situace spí�e a zcela nezáva�né a

sledovali jsme pouze ty, kteří popsanou situaci hodnotili minimálně jako průměrně záva�nou

(71,8% respondentů). Tento redukovaný soubor tvoří celkem 102 respondentů, z toho je 44

mu�ů a 58 �en.

Vztah mezi volbou copingové strategie a situačně kognitivními charakteristikami

Ovlivňuje vnímání situace z hlediska ře�itelnosti (resp. neře�itelnosti), ovlivnitelnosti (resp.

neovlivnitelnosti) a zaviněnosti (resp. nezaviněnosti) volbu copingové strategie?

Na základě posouzení situace v dimenzi �ře�itelnost � neře�itelnost� jsme sledovali

volbu strategií zvládání. Výsledky analýzy nejlépe ilustruje tabulka č.2.

Z tabulky č.2 je zřejmé, �e existuje statisticky významný vztah mezi dimenzí

�ře�itelnost � neře�itelnost� a volbou strategie �sociální izolace�; v případě, �e respondenti

vnímali situaci jako neutrální a neře�itelnou volili častěji tuto strategii, ne� v situacích

ře�itelných: rozdíl v úrovni pou�ití sociální izolace v ře�itelné a neutrální situaci je statisticky

průkazný.

9

Tabulka 2. Deskriptivní statistiky pro jednotlivé copingovné strategie v závislosti na

proměnné �ře�itelnost � neře�itelnost� situace: počty osob ve skupinách (N),

průměr a standardní odchylka pro jednotlivé �kály, hodnota F-testu (F) a

statistická průkaznost (sig.)

N průměr st. odchylka F sig.

ře�ení ře�itelná 31 23,3871 8,6436 0,213 0,809

problému neutrální 46 24,6087 6,7675

neře�itelná 18 24,1111 9,9403

celkem 95 24,1158 7,9958

kognitivní ře�itelná 32 27,2188 7,1153 0,006 0,994

restrukturalizace neutrální 48 27,2500 6,5314

neře�itelná 19 27,0526 6,0413

celkem 99 27,2020 6,5714

vyjadřování ře�itelná 31 25,0968 9,8162 0,299 0,742

emocí neutrální 48 25,3750 8,3910

neře�itelná 19 27,0000 8,6346

celkem 98 25,6020 8,8455

sociální ře�itelná 31 27,4839 9,0733 0,139 0,87

podpora neutrální 48 27,9167 9,5535

neře�itelná 17 29,0000 10,4702

celkem 96 27,9688 9,4807

vyhýbání se ře�itelná 31 20,6452 6,4164 0,816 0,445

problému neutrální 49 21,9184 6,5633

neře�itelná 19 22,9474 5,7781

celkem 99 21,7172 6,3648

fantazijní ře�itelná 32 28,5313 6,7105 0,843 0,434

únik neutrální 47 29,4043 6,0887

neře�itelná 19 30,8947 6,0175

celkem 98 29,4082 6,2752

sebeobviňování ře�itelná 30 18,8000 9,4007 1,775 0,175

neutrální 48 22,5833 8,9320

neře�itelná 17 19,4706 9,7732

celkem 95 20,8316 9,3076

sociální ře�itelná 32 17,3750 5,2039 4,752 0,011*

izolace neutrální 49 21,2857 6,1169

neře�itelná 19 20,9474 5,8450

celkem 100 19,9700 6,0041 * výsledek na 5% hladině významnosti

10

Dále jsme sledovali volbu copingové strategie na základě posouzení situace v dimenzi

�zaviněnost � nezaviněnost�. Výsledky této analýzy popisuje tabulka č.3.

Z tabulky č.3 je zřejmé, �e dimenze zaviněnost � nezaviněnost ovlivňuje pou�ití

strategie �ře�ení problémů� a �sebeobviňování�. Strategii ře�ení problémů volili častěji, pokud

situaci vnímali jako zaviněnou, nejméně pak pokud ji vnímali jako nezaviněnou, rozdíl

v úrovni pou�ití ře�ení problému v zaviněné a nezaviněné situaci je statisticky průkazný.

Strategii sebeobviňování pou�ívali nejméně v situacích nezaviněných, častěji

v situacích zaviněných a neutrálních, rozdíl v úrovni sebeobviňování v zaviněné a nezaviněné

situaci je statisticky průkazný.

11

Tabulka 3. Deskriptivní statistiky pro jednotlivé copingové strategie v závislosti na

proměnné �zaviněnost � nezaviněnost� situace: počty osob ve skupinách (N),

průměr a standardní odchylka pro jednotlivé �kály, hodnota F-testu (F),

statistická průkaznost (sig.)

N průměr st. odchylka F sig.

ře�ení zaviněná 20 28,2500 7,0103 7,428 0,001**

problému neutrální 29 25,9310 6,6490

nezaviněná 46 21,1739 8,1685

celkem 95 24,1158 7,9958

kognitivní zaviněná 22 28,8182 6,6091 0,975 0,381

restrukturalizace neutrální 30 27,2000 6,6093

nezaviněná 47 26,4468 6,5336

celkem 99 27,2020 6,5714

vyjadřování zaviněná 23 27,9565 9,2318 1,312 0,274

emocí neutrální 28 23,9643 9,1347

nezaviněná 47 25,4255 8,4152

celkem 98 25,6020 8,8455

sociální zaviněná 22 29,3636 9,6636 0,646 0,526

podpora neutrální 29 28,6897 8,4520

nezaviněná 45 26,8222 10,0686

celkem 96 27,9688 9,4807

vyhýbání se zaviněná 23 23,2174 6,9541 0,974 0,381

problému neutrální 29 21,7586 7,0491

nezaviněná 47 20,9574 5,5871

celkem 99 21,7172 6,3648

fantazijní zaviněná 22 30,1818 4,8760 1,375 0,258

únik neutrální 30 27,8333 7,1104

nezaviněná 46 30,0652 6,2304

celkem 98 29,4082 6,2752

sebeobviňování zaviněná 21 29,2381 9,5389 31,125 0,000**

neutrální 29 23,8276 7,0664

nezaviněná 45 14,9778 6,1032

celkem 95 20,8316 9,3076

sociální zaviněná 23 21,3478 6,1983 1,645 0,198

izolace neutrální 30 20,6667 5,4160

nezaviněná 47 18,8511 6,1784

celkem 100 19,9700 6,1784 * výsledky na 5% hladině významnosti

** výsledky na 1% hladině významnosti

12

Nakonec jsme sledovali volbu copingové strategie na základě posouzení situace

v dimenzi �ovlivnitelnost � neovlivnitelnost�. Výsledky popisuje tabulka č. 4.

Tabulka 4. Deskriptivní statistiky copingových strategií v závislosti na proměnné

�ovlivnitelnost � neovlivnitelnost� situace: počty osob ve skupinách, průměr,

standardní odchylka pro jednotlivé �kály, výsledky F-testu, statistická

průkaznost (sig.)

N Průměr st. odchylka F sig.

ře�ení ovlivnitelný 28 25,2857 8,6017 1,933 0,151 problému neutrální 37 25,1351 6,8198 neovlivnitelný 30 21,7667 8,5002 celkem 95 24,1158 7,9958 kognitivní ovlivnitelný 30 29,8667 5,9927 4,135 0,019* restrukturalizace neutrální 38 25,4474 6,9737 neovlivnitelný 31 26,7742 5,9313 celkem 99 27,2020 6,5714 vyjadřování ovlivnitelný 29 27,7931 9,6488 3,476 0,035* emocí neutrální 38 22,7368 7,5362 neovlivnitelný 31 27,0645 8,8767 celkem 98 25,6020 8,8455 sociální ovlivnitelný 29 29,8966 9,4994 2,326 0,103 podpora neutrální 36 25,3333 9,1057 neovlivnitelný 31 29,2258 9,4928 celkem 96 27,9688 9,4807 vyhýbání se ovlivnitelný 29 20,0345 6,3442 1,509 0,226 problému neutrální 39 22,1795 6,4313 neovlivnitelný 31 22,7097 6,1924 celkem 99 21,7172 6,3648 fantazijní ovlivnitelný 29 29,1379 6,1396 3,180 0,046* únik neutrální 39 27,8974 6,0035 neovlivnitelný 30 31,6333 6,3108 celkem 98 29,4082 6,2752 sebeobviňování ovlivnitelný 27 20,8148 9,8568 3,017 0,054* neutrální 39 23,1795 9,0492 neovlivnitelný 29 17,6897 8,4604 celkem 95 20,8316 9,3076 sociální ovlivnitelný 30 18,4000 5,9050 1,818 0,168 izolace neutrální 39 20,1282 4,8676 neovlivnitelný 31 21,2903 7,1377 Celkem 100 19,9700 6,0041

* výsledky na 5% hladině významnosti

13

Z tabulky č. 4 vyplývá, �e dimenze ovlivnitelnost � neovlivnitelnost má vliv na výběr

strategie �kognitivní restrukturace�, �vyjadřování emocí�, �fantazijní únik� a

�sebeobviňování�.

Pokud situaci vnímali jako ovlivnitelnou volili strategii kognitivní restrukturace častěji

ne� kdy� ji vnímali jako neutrální, rozdíl v úrovni pou�ití strategie kognitivní restrukturace

v situacích ovlivnitelných a neutrálních je statisticky průkazný.

Strategii vyjadřování emocí volili nejčastěji, pokud situaci vnímali jako ovlivnitelnou,

nejméně často v neutrální situaci, rozdíl mezi ovlivnitelnou a neovlivnitelnou není nijak

významný, rozdíl v úrovni vyjádření emocí v ovlivnitelné a neutrální situaci byl statisticky

průkazný.

Dal�í strategií pou�ívanou při posuzování situace z hlediska její ovlivnitelnosti je

�fantazijní únik�, nejvíce je pou�ívána v neovlivnitelné situaci, nejméně v neutrální, rozdíl

v úrovni pou�ití strategie fantazijní úniku v situacích neovlivnitelných a neutrálních je

statisticky průkazný.

Existuje také vztah mezi touto dimenzí a strategií �sebeobviňování�, je v�ak pod

hranicí statistické průkaznosti. Nejméně ji volili v neovlivnitelné situaci, nejvíce v neutrální

situaci, rozdíl v míře sebeobviňování v situacích neutrálních a neovlivnitelných se dá

pova�ovat za statisticky průkazný, i kdy� je na samé hranici této průkaznosti.

Posuzování situace z hlediska těchto tří faktorů (ře�itelnosti, ovlivnitelnosti a

zaviněnosti) je jistě přínosné pro predikci jednotlivých strategií zvládání, ře�itelnost je nejvíc

spojena se strategií sociální izolace, zaviněnost se strategií ře�ení problémů

sebeobviňováním, ovlivnitelnost má vliv na pou�ití nejvíce strategií, je spojena se

strategiemi sebeobviňování, vyjadřování emocí, fantazijní únik a kognitivní restrukturace.

14

Vztah mezi volbou copingové strategie a osobnostními charakteristikami

Které osobnostní charakteristiky (podle teorie Big Five) ovlivňují výběr copingové strategie?

Vztahy mezi osobnostními rysy a strategiemi zvládání jsme zkoumali pomocí korelační

analýzy. Výsledky jsou popsány v tabulce č. 5.

Tabulka 5. Výsledky korelační analýzy mezi osobnostními faktory a strategiemi zvládání

ŘP KR VE SP VP FU SO SI

Neuroticismus -0,125 -0,097 0,081 -0,035 -0,073 0,137 -0,023 0,096

Extraverze 0,086 0,308* 0,220* 0,407* 0,019 0,066 -0,01 -0,212*

Otevřenost 0,120 0,130 -0,084 0,065 -0,02 -0,021 0,034 0,067

Přívětivost 0,034 0,274* -0,061 0,232* -0,156 -0,013 -0,016 -0,143

Svědomitost 0,023 0,108 0,047 0,122 -0,032 -0,131 -0,2 -0,214*

* výsledek na 5% hladině významnosti

Popis tabulky 5: ŘP-strategie ře�ení problému, KR-kognitivní restrukturace, VE-vyjadřování emocí, SP-vyhledávání sociální

podpory, VP-vyhýbání se problému, FU-fantazijní únik, SO-sebeobviňování, SI-sociální izolace

Z uvedených výsledků v tabulce č. 5 vyplývá, �e jsme nenalezli �ádný statisticky

průkazný vztah mezi neuroticismem a výběrem copingové strategie. Vzhledem k výsledkům

předchozích výzkumů v této oblasti jsme předpokládali opak, tak�e toto zji�tění bylo

víceméně překvapivé. Naopak jsme zjistili, �e faktor extraverze významně ovlivňuje výběr

hned několika strategií, a to kognitivní restrukturace, vyjadřování emocí, vyhledávání sociální

podpory; negativně pak se strategií sociální izolace. Faktor přívětivosti významně ovlivňuje

výběr strategií kognitivní restrukturace a vyhledávání sociální podpory. Faktor svědomitosti

významně ovlivňuje výběr strategie sociální izolace.

15

Vztah mezi volbou copingové strategie a charakteristikami sebepojetí

Jak vnímání sebe sama ovlivňuje výběr copingové strategie? Vztahy mezi slo�kami sebepojetí

(vědomí vlastní účinnosti, jasnost sebepojetí a sebehodnocení) a strategiemi zvládání jsme

zkoumali pomocí korelační analýzy. Výsledky popisuje tabulka č. 6.

Tabulka 6. Výsledky korelační analýzy mezi slo�kami sebepojetí a strategiemi zvládání

vědomí vlastní účinnosti

jasnost sebepojetí

sebe-hodnocení

ře�ení problému 0,062 -0,024 0,053

kognitivní restrukturace 0,064 -0,044 0,086

vyjadřování emocí -0,016 - 0,206* 0,046

sociální podpora -0,048 0,020 0,122

vyhýbání se problému 0,201* -0,020 0,013

fantazijní únik -0,087 -0,245* -0,260*

Sebeobviňování -0,062 -0,255* -0,127

sociální izolace -0,049 -0,304* -0,146 * výsledek na 5% hladině významnosti

Sebehodnocení je spojeno pouze s únikem do fantazie, a to záporně, vědomí vlastní

účinnosti souvisí také jen s jednou ze strategií zvládání - s vyhýbáním se problému. Největ�í

počet souvislostí se strategiemi zvládání má jasnost sebepojetí, která je spojena - v�dy

negativně - s vyjadřováním emocí, fantazijním únikem, sebeobviňováním a sociální izolací.

16

DISKUSE

V na�em výzkumu jsme se zaměřili na otázku, do jaké míry ovlivňují situačně kognitivní

charakteristiky situace (tzv. appraisal), osobnostní charakteristiky (dle modelu Big Five) a

proměnné sebepojetí chování v zátě�ové situaci a zda jednotlivé faktory osobnosti, resp.

aspekty sebepojetí a hodnocení situace z různých pohledů, mají specifické souvislosti s

konkrétními strategiemi zvládání.

Hodnocení situace ze tří hledisek, tedy ře�itelnosti, ovlivnitelnosti a zaviněnosti, je

přínosné pro predikci jednotlivých strategií zvládání; pokud posuzovali situaci z hlediska

ře�itelnosti, významně pou�ívali strategii sociální izolace, pokud pova�ovali situaci za

neře�itelnou. Jeliko� se v na�em výzkumu jedná o velmi specifickou skupinu z hlediska věku,

lze se domnívat, �e adolescenti poznávají mo�nosti svého působení na okolní prostor, stále

prověřují a roz�iřují repertoár dovedností, a ka�dý neúspěch pro ně znamená ohro�ení

dosa�ené úrovně svých sociálních kompetencí a dovedností. Při posuzování situace

z hlediska zaviněnosti, významně pou�ívali strategii ře�ení problémů a sebeobviňování, pokud

pova�ovali situaci za zaviněnou. V případě, �e byla situace vnímána jako nezaviněná,

respondenti ji neře�ili. Tento postoj k problémům, které nejsou posuzovány jako zaviněné,

lze posuzovat jako projev jisté nevyzrálosti, která je charakteristická pro věk respondentů. To

stejné platí i při u�ívání, resp. neu�ívání strategie sebeobviňování: pokud se domnívali, �e

situace nastala bez toho, �e by se na jejím vzniku jakýmkoliv podíleli, neměli potřebu se ze

tuto situaci vinit ani za ni přebírat zodpovědnost. Při posuzování situace z hlediska

ovlivnitelnosti nejvíce pou�ívali strategii kognitivní restrukturace a vyjadřování emocí, pokud

situaci pova�ovali za ovlivnitelnou a fantazijní únik, pokud ji pova�ovali za neovlivnitelnou.

V podstatě lze konstatovat, �e v situacích přístupných změně jsou pou�ívány na

problém orientované strategie, v nepřístupných změně strategie orientované na emoce.

Některé vztahy ale nejsou takto jednoznačné.

Při posuzování vlivu jednotlivých osobnostních faktorů na chování v zátě�ové situaci,

měla nejvýrazněj�í vztah k volbě určitých strategií pro zvládnutí zátě�ové situace exraverze �

ovlivňuje výběr hned několika strategií, a to kognitivní restrukturace, vyjadřování emocí,

vyhledávání sociální podpory; negativně pak se strategií sociální izolace. Vzhledem

k charakteristikám extraverze lze říci, �e volba těchto strategií není překvapivá, osoby vysoce

skórující v tomto faktoru mají tendenci vyhledávat jiné lidi, jsou charakterizováni jako

společen�tí, hovorní, mají rádi druhé lidi, jsou rádi součástí skupin a různých společenských

shromá�dění, nemají problém vyjadřovat emoce, mají rádi vzru�ení, jsou veselí, sna�í se

nacházet nová ře�ení problému, jsou energičtí a aktivní a nemají potřebu se izolovat od okolí.

17

Faktory přívětivosti a svědomitosti mají také výrazněj�í vztah k volbě určitých strategií pro

zvládnutí zátě�ové situace - přívětivosti významně ovlivňuje výběr strategií kognitivní

restrukturace a vyhledávání sociální podpory; s přihlédnutím k jednotlivým facetám tohoto

faktoru, který charakterizuje interpersonální chování, není překvapivé, �e respondenti vysoce

skórující ve faktoru přívětivost vyhledávají sociální podporu, nejvýrazněj�í charakteristikou

osob dosahujících vysokého skóru na této �kále je altruismus, mají pochopení a porozumění

pro druhé, projevují jim přízeň, jsou ochotni pomáhat a jsou přesvědčeni, �e ostatní zase

budou pomáhat jim, mají sklon důvěřovat druhým lidem a dávají přednost spolupráci. Faktor

svědomitosti významně ovlivňuje nepou�ívání strategie sociální izolace. Osoby vysoce

skórující na této �kále mají vysokou potřebu kontroly podnětů, sebekontroly, která se

vztahuje k procesu plánování, organizování a realizace úkolů, proto lze říci, �e tyto osoby se

nevyhýbají druhým lidem při ře�ení problému, jsou velmi disciplinovaní a spolehliví a pro tyto

charakteristiky jsou sociálně oceňovaní a to jim nezavdává příčinu se stranit druhých a jejich

podpory.

Podle na�ich výsledků sebehodnocení a vědomí vlastní účinnosti nemají výrazněj�í

vztah k volbě určitých strategií pro zvládnutí zátě�ové situace - jsou spojeny v�dy jen s

jednou ze strategií zvládání. Nízké sebehodnocení vede k úniku do fantazie, co� odpovídá

např. zji�tění Epsteina (1992), podle něho� lidé s negativním sebehodnocením vykazují

nízkou míru konstruktivních ře�ení zátě�ových situací. Vědomí vlastní účinnosti souvisí

poněkud paradoxně se strategií vyhýbání se problému. Nalezený vztah mů�e být vysvětlen

na základě toho, �e výzkum byl proveden u souboru adolescentů, u nich� vyhýbání se

problému mů�e být pova�ováno za sociálně �ádoucí způsob přístupu k problému a vývojově

specifické vyjádření vlastní kompetence a autonomie.

18

LITERATURA

Blatný, M. (1999): Jasnost sebepojetí jako mediátor vztahu mezi temperamentovými

vlastnostmi osobnosti a sebehodnocením a �ivotní spokojeností. Zprávy � Psychologický

ústav Brno, roč.5, č.4.

Blatný, M., Kohoutek, T., Janu�ová, P. (2002): Situačně kognitivní a osobnostní determinanty

chování v zátě�ové situaci. Československá psychologie, 46, 2002, 97-108.

Blatný, M., Osecká, L. (1998): Zdroje sebehodnocení a �ivotní spokojenosti: osobnost a

strategie zvládání. Československá psychologie, 42, č.5, 350-394.

Campbell, J.D. (1990): Self-Esteem and Clarity of Self-Concept. Journal of Personality and

Social Psychology, 59, 538-549.

Corsini, R. J. (1984): Encyclopedia of psychology. John Wiley and Sons, Inc.

Epstein, S. (1992): Coping ability, negative Self-Evaluation, and Overgeneralization:

Experiment and Theory. Journal of Personality and Social Psychology, 62, 5, 826-836.

Feldman, R. S. (1996): Understanding psychology. McGraw � Hill comp.

Folkman, S., Lazarus, R. I., Dunkel-Scheter, C., De Longis, A. (1986): Dynamics of a

stressfull encounter: Cognitive appraisal, coping and encounter outcomes. Journal of

Personality and Social Psychology, 50, 992-1003.

Freud, A. (1937): The ego and the mechanism of defense. London: Hogart.

Frydenberg, E. (1999): Understanding coping: towards a comprehensive theoretical

framevork. In Frydeberg E. (Ed.): Learning to Cope. Oxford University Press, str. 9-32.

Holahan, Ch. J., Moos, R.H. (1987): Personal and Contextual Determinants of Coping

Strategies. Journal of Personality and Social Psychology, 52, 5, 946-955.

Hřebíčková, M., Urbánek, T. (2001): NEO pětifaktorový osobnostní inventář (podle NEO Five-

factor Inventory P.T. Costy a R.R. McCraee). Praha: Testcentrum.

Jackson, S., Bosma, H. (1990): Coping and self-concept: retrospect and prospect. In

Jackson, S., Bosma, H. (eds.) (1990): Coping and Self-Concept in Adolescence. Berlin,

Heidelberg: Springer Verlag.

Jackson, S., Bosma, H. (1990): Coping and Self in Adolescence. In Jackson, S., Bosma, H.

(eds.) (1990): Coping and Self-Concept in Adolescence. Berlin, Heidelberg: Springer

Verlag.

Kenrick, D., Funder, D. C. (1988): Profiting from controversy: Lessons from the person-

situation debate. American Psychologist, 43, 23-34.

Křivohlavý J., Schwarzer R., Jerusalem M. (1993):

http://www.yorku.ca/faculty/academic/schwarze/czec.htm (2002, 24.4.)

19

Macek, P. (1999): Adolescence. Praha: Portál.

Snyder, C. R., Dinoff, B. L. (1999): Coping � Where Have You Been? In Snyder C. R. (Ed.):

Coping � The Psychology of what Works. NY Oxford University Press, str. 3-19.

Suls, J., David, J.P., Harvey, J.H. (1996): Personality and Coping: Three Generations of

Research. Journal of Personality, 64:4, 711-735.

Svoboda, M. (1999): Psychologická diagnostika dospělých. Praha: Portál.

Tobin, D.L., Holroyd, K.A., Reynolds, R.V.C. (1984): Users Manual for the Coping Strategie

Inventory. Department of Psychology, Ohio University.

Terry, D.J. (1994): Determinants of Coping: The Role of Stable and Situational Factors.

Journal of Personality and Social Psychology, 66:5, 895-910.

Vaillant, G. E. (1994): Ego mechanism of defense and personality psychopatology. Journal of

Abnormal Psychology, 103, 44-50.

20

Determinanty výběru strategií zvládání SOUHRN V na�í práci jsme se zabývali třemi skupinami proměnných, a to vnímanými charakteristikami situace (appraisal), dispozicemi chování ve smyslu rysů osobnosti a proměnnými sebepojetí chování v zátě�ové situaci, a to z hlediska sebehodnocení, vědomí vlastní účinnosti a jasnosti sebepojetí, jako�to determinantami výběru strategií zvládání zátě�ových situací. Chování v zátě�ové situaci jsme zji�ťovali pomocí výzkumné verze Tobinova Inventáře strategií zvládání (Coping Strategy Inventory - CSI; Tobin, Holroyd a Reynolds, 1984, Tobin, Holroyd, Reynolds a Wigal, 1989, pro mo�nost replikace studie je český překlad dotazníku k dispozici u autorů). Pro zji�ťování osobnostních charakteristik jsme pou�ili metodu NEO � pětifaktorový osobnostní inventář (NEO Five-factor Inventory) autorů P. T. Costy a R. R. McCraee, přelo�en a upraven na na�i populaci T. Urbánkem a M. Hřebíčkovou (2001). Sebepojetí jsme zji�ťovali pomocí sebeposuzovacích �kál: �kála vědomí vlastní účinnosti (Křivohlavý J., Schwarzer R., Jerusalem M., 1993), �kála jasnosti sebepojetí (Self-concept clarity Scale, Campbell a kol., 1996) a Rosenbergova �kála sebehodnocení (Rosenberg, 1965). Z vnímaných charakteristik situace ovlivňuje chování v zátě�ové situaci nejvíce ovlivnitelnost, je spojena se strategiemi kognitivní restrukturace, vyjadřování emocí, fantazijní únik a sociální izolace. Z rysů osobnosti dle modelu Big Five ovlivňuje chování v zátě�ové situaci nejvíce rys extraverze, je spojena se strategiemi kognitivní restrukturace, vyjadřování emocí, vyhledávání sociální podpory a sociální izolace. Z charakteristik sebepojetí ovlivňuje chování v zátě�ové situaci nejvíce self-concept clarity: je spojena s vyjadřováním emocí, fantazijním únikem, sebeobviňováním a sociální izolací. Klíčová slova: coping, osobnost, hodnocení, sebepojetí Determinants of coping strategies selection SUMMARY The study tested three groups of factors of coping � appraisal of situation (changeable/unchangeable, soluable/unsoluable, caused by me/uncaused by me and significant/insignificant), personality (Big Five model) (NEO Five-factor Inventory, Hrebickova, Urbanek, 2001) and self-concept factors: self-concept clarity (measured by Self-concept clarity Scale, Campbell a kol., 1996), self efficacy (Self-efficacy scale, Křivohlavý J., Schwarzer R., Jerusalem M., 1993) and Self-esteem (Self-esteem Scale, Rosenberg, 1965). Behavior in load, stressful situations was measured by CSI � Coping Strategy Inventory, (Tobin, D.L., Holroyd, K.A., Reynolds, R.V.C., 1984). We found that the most influencing factor of appraisal of situation was factor changeable/unchangeable, it is related to coping strategies expressing emotions, social support, cognitive restructuring and wishful thinking; the most influencing factor of personality was extraversion: expressing emotions, social support, cognitive restructuring and social withdrawal and of self-concept it is self-concept clarity, it is related to coping strategies expressing emotions, social withdrawal, wishful thinking and self-criticism. Key words: coping, personality, appraisal, self-concept