LogopedieOkruhy ke státní závěrečné zkoušce

2011/2012

Okruhyč.1 Logopedie – vymezení předmětu, úkolů. Významu vědního oboru, vztah logopedie k jiným vědním

oborům………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… 4.

č. 2 Historický vývoj péče o jedince s poruchami komunikačních schopností. Osobnosti logopedie.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….………………. 5.

č. 3 Logoped, kvalifikační i osobnostní předpoklady. Logopedický asistent……………………………………………………….……… 12.

č. 4 Komunikace, komunikační schopnosti, komunikační proces. Význam komunikace v životě člověka. Etapy

komunikačního procesu…………………………………………………………………………….…………………………….………………………… 14.

č. 5 Narušená komunikační schopnost – definice, různá dělení a klasifikace………….………………………………..……………….. 17.

č. 6 Systém péče o jedince s narušenou komunikační schopností u nás i v zahraničí. Platná legislativa v poskytování

logopedické intervence…………………………………………………………………………………………………….…………………………….…. 19.

č. 7 Logopedická prevence – primární, sekundární, terciální. Obsah logopedické prevence v MŠ a na 1. stupni

ZŠ………………………………………………………………………………………………………….…………………………………………………….…….. 22.

č. 8 Ontogeneze řeči, stadia vývoje dětské řeči – předřečové období a vlastní vývoj řeči. Psychomotorický vývoj dítěte

a jeho vývoj řeči………………………………………………………………………………………………………………..……………………………….. 24.

č. 9 Jazykové roviny v ontogenezi řeči…………………………………………………………………………..………………………………………….. 30.

č. 10 Fonetika, předmět výzkumu fonetiky, základní prvky mluvené řeči. Systém českých hlásek, tvoření jednotlivých

hlásek…………………………………………………………………………………………………………………………………..……………………………. 33.

č. 11 Anatomie a fyziologie mluvních orgánů – ústrojí respirační, fonační, artikulační……………………………………………….. 37.

č. 12 Speciálně pedagogická diagnostika logopedická – cíl, metody, zásady diagnostiky. Model logopedického

vyšetření…………………………………………………………………………………………………..……………………………………………………….. 51.

.č. 13 Pomůcky a přístroje užívané v logopedické diagnostice a terapii………..……………………………………………………………… 53.

č. 14 Narušený vývoj řeči, kvalifikace. Možnosti ovlivňování vývoje řeči…………………………………………………………………….. 55.

č. 15 Opožděný vývoj řeči – příčiny ve vývoji řeči, metodika logopedické intervence u dětí s opožděným vývojem

řeči……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….…… 56.

2

č. 16 Průpravná cvičení užívaná při ovlivňování vývoje dětské řeči – rozvoj zrakového a sluchového vnímání, rozvoj

fonematického sluchu, rozvoj hrubé a jemné motoriky, motoriky mluvních orgánů, grafomotoriky, dechová a

fonační cvičení, přípravná artikulační civčení………………………………………………………………………………………………….….. 58.

č. 17 Dyslalie – etiologie, klasifikace, diagnostika, zásady logopedické terapie. Metodika navození hlásek……………….. 61.

č. 18 Vývojová dysfázie – etiologie, symptomatologie, logopedická intervence u dysfagických dětí. Možnosti zařazení

dětí s vývojovou dysfázií do logopedické intervence………………………………………………………………………………………….. 66.

č. 19. Mutismus – etiologie, komplexní péče o jedince postižené psychotickými poruchami řeči………………………………. 69.

č. 20 Tumultus sermonis – etiologie, symptomatologie, logopedická intervence………………………………………………………. 72.

č. 21 Balbuties – etiologie, symptomatologie, komplexní péče o balbutiky. Diferenciální diagnostika balbuties a tumultus

sermonis……………………………………………………………………………………………………………………………………………… 75.

č. 22 Rhinolalia – etiologie, klasifikace, symptomatologie, logopedická intervence. Adenoidní vegetace……………………. 79.

č. 23 Palatolalie – etiologie, klasifikace rozštěpů, charakteristické rysy palatolalie, komplexní péče o palatolaliky…….. 81.

č. 24. Afazie – etiologie, klasifikace, komplexní péče o afatiky…………………………………………………………………………….………. 85.

č. 25 Dysartrie – vývojová, získaná. Etiologie, klasifikace, symptomatologie, zásady logopedické intervence…………….. 87.

č. 26 Poruchy hlasu – etiologie, symptomy, hlasová hygiena v dětství i u dospělých………………………….………………………. 90.

č. 27 Specifické poruchy učení a specifické poruchy řeči, etiologie. Logopedická intervence………………………………………. 95.

č. 28 Symptomatické poruchy řeči, etiologie, rozvoj komunikačních schopností u jedinců se symptomatickými

poruchami řeči……………………………………………………………………..……………………………………………………………………………. 99.

č. 29 Symptomatické poruchy řeči u osob s mentálním postižením. Logopedická intervence u mentálně postižených

dětí…………………………………………………………………………………….…………………………………………………………………………….. 101.

č. 30 Symptomatické poruchy řeči u tělesně postižených dětí………………………………………………………………………………….. 103.

č. 31 Specifika logopedické intervence u dětí těžce zrakově postižených a nevidomých…………………………………………... 104.

č. 32 Alternativní a augmentativní komunikace – různé komunikační systémy………………………………………….……………… 107.

č. 33 Poradenský systém ve školství, SPC pro děti/žáky s vadami řeči, úkoly a činnost SPC………………………………………. 112.

3

č.1 Logopedie – vymezení předmětu, úkolů. Významu vědního oboru, vztah logopedie k jiným

vědním oborům

- logopedie – z řeckých slov - logos = slovo, paidea = výchova

- termíny v zahraniční literatuře – Speech Therapy, Speech Correction, Sprachheilpädagogik,

Logopädie, Sprachbehindertenpädagogik

- obor speciální pedagogiky

Definice

„Logopedii definujeme jako vědní obor interdisciplinárního charakteru, jehož předmětem jsou

zákonitosti vzniku, eliminování a prevence narušené komunikační schopnosti. Logopedie

v moderním chápání je vědou, zkoumající narušenou komunikační schopnost z hlediska příčin,

projevů, následků, možností diagnostiky, terapie i prevence.“ (Lechta, 2002)

- disciplína, která se zabývá výchovou, vzděláváním a komplexní péčí o osoby s narušenou

komunikační schopností a na prevenci jejího vzniku

- zabývá se patologicko stránkou komunikačního procesu → vztah k medicíně

- spolupracuje s:

- medicínou (foniatrie, neurochirurgie, ORL, pediatrie, neurologie, interna,

stomatologie, plastická chirurgie (rozštěpy rtu, patra), ortodoncie, psychiatrie, plastická

chirurgie, geriatrie, psychiatrie)

- pedagogickými – obecná pedagogika, speciální pedagogika

- psychologickými – vývojová psychologie, patopsychologie, psychologie

- ligvistickými – fonetika, fonologie

- jazykovědnými obory (fonetika, fonologie, lingvistika)

- speciální pedagogikou (surdo - z logopedie se vyčlenila r. 1993, soma)

Roste význam neurolingvistiky, genetiky, informatiky, právních věd

4

č. 2 Historický vývoj péče o jedince s poruchami komunikačních schopností. Osobnosti logopedie.

PROČ SE HISTORIÍ ZABÝVAT?

- stupeň rozvoje nejrůznějších vědních oborů (včetně spec. ped.) odráží i stupeň rozvoje společnosti;

pomáhá odhalit chyby našich předchůdců a poučit se z nich; odhaluje, ze kterých vědeckých disciplín

logopedie vznikla, s kterými úzce souvisí a proč; ukazuje, které obory logopedie ovlivnila a nadále

může ovlivňovat; z historie vyplývá, proč se dnes logopedie považuje za interdisciplinární obor

VÝZKUM HISTORIE

- historie logopedie jako vědní disciplíny; historie logopedie jako studijního oboru; historie logopedie

jako vývoj vzdělávání logopedů; historie logopedie jako profese či povolání; historie logopedie

zkoumaná globálně; historie logopedie zkoumaná partikulárně; historie logopedie zkoumaná

regionálně; historie logopedie jako rozvoj péče o osoby s NKS (nejčastější pohled)

STUDIUM LOGOPEDIE

Probíhalo vždy ve dvou proudech:

filosofický proud (vzešly z něho obory jako např.: rétorika, jazykověda, pedagogika); zabýval se vztahem NKS jako společenského jevu a NKS jako individuálního rysu

biologický proud (vzešly z něho obory jako např.: medicína, psychiatrie, ORL, foniatrie, plastická chirurgie…); zabýval se vztahem orgánů a jejich funkcí

HISTORIE LOGOPEDIE V 7 ETAPÁCH (Lechta, 1990)

zbožné uctívání komunikační schopnosti (zaklínadla, obřadní formule) významné osobnosti popsané v prvních záznamech (tušíme, že trpěli NKS) počátky systematické kultivace komunikační schopnosti (1. myslitelé) první vědecká pojednání počátky organizované péče položení vědeckých základů logopedie konstituování logopedie jako samostatného vědního oboru ve 20. letech 20.stol.

STAROVĚK VE SVĚTĚ

- komunikační schopnost předmětem uctívání; řeč a slovo se pojilo s kulturou a uměním; známá jsou

zaklínadla a magické formule, jimž se přikládala kouzelná moc; vznikaly náboženské texty, mýty a

magické obřadní formule; zjednodušeně tedy lze říci, že výklad řeči měl v této době nábožensko-

mytologický charakter

5

NEJSTARŠÍ TEXTY

- snaha slova pro jejich moc zachytit a uchovat; první záznamy jsou až z doby 3000 let př.n.l.;

v Egyptské mytologii se objevuje bůh písma, magie a učenosti Tort; v Indii vznikají kolem roku 1200

př.n.l. védy se známou posvátnou slabikou „óm“ ; v Bibli ve Starém Zákoně se můžeme dočíst, že Bůh

světlo „nazval“ dnem a tmu nocí; ze starořeckých bájí je známý Prometheus, o němž se říká, že učil

lidi číst a psát; taktéž se ve starořeckých bájích mluví o nymfě Echo, která byla za svou prostořekost

potrestána ztrátou hlasu a poté směla jen opakovat poslední slovo z toho, co kdo řekl

PROMINENTNÍ OSOBNOSTI

- od 14. stol. př. n. l. písemné záznamy o existenci osob s narušenou komunikační schopností;

většinou vůdcové, králové nebo členové jejich rodin; můžeme např. tušit, že Chetitský král Muršiliš,

trpěl pravděpodobně dysartrií; v evangeliu svatého Marka v Novém Zákoně se také můžete dočíst o

člověku, který neslyšel a nemluvil

ŘECKO, ŘÍM-FILOSOFOVÉ, ŘEČNÍCI

- význam veřejné řeči v tomto období (Antika) začíná značně vzrůstat, a to i díky rozvoji písma,

zákonodárství, politiky, práva a řečnictví obecně; vzniká nutnost zpřesňovat pojmy a komunikaci

celkově; dochází k prvním systematizacím v jazycích a kultivaci řečnictví; na počátečním přelomu stál

např. známý filosof Sokrates, protože to byl zřejmě poslední nepíšící myslitel a my jeho názory známe

pouze díky zápisům jeho žáků; řečník Démosthenes - trpěl slabým hlasem (fonastenie), rotacismem

a koktavostí (proslavilaho vůle a píle, kdy se cíleným cvičením snažil tyto vady překonávat);

Hippokrates - hledal vztah mezi narušenou komunikační schopností a nemocemi mozku; Quintilianus

- římský řečník, který se stal ředitelem rétorské školy a prvním státem placeným „učitelem

výřečnosti“ (napsal didaktické dílo O výchově řečníka); první teorii slyšení vytvořil Platón; Cicero - spis

De Oratore (O řečníkovi) se zabývá výchovou řečníka, hlasovou hygienou, fyziologií řeči a vadami řeči;

Lucretius - v díle O podstatě věcí vyjadřuje myšlenku, že řeč se vyvinula ze zvířecích zvuků; Oreibasios

zkoumal fyziologii hlasu a řeči a zdůrazňoval význam psychologie při odstraňování koktavosti;

Avicena se taktéž zaobíral koktavostí a dokonce tvořil dechová cvičení pro osoby s narušenou

komunikační schopností; Aurelianus - mluvil o možnostech terapie koktavosti; Galenos - fyziologie

hlasu a sluchu. Do dějin logopedie z tohoto období nejvíce vstoupil Isokrates. Řeč chápal jako základ

sociálního života a mezi řečí a myšlením viděl úplnou souhru. Domníval se, že projevem správného

myšlení je správná řeč. I proto žádal, aby byla do škol zavedena tzv. „logón pajdejá“, tedy výchova ke

správné řeči, a tím jako první užil pojmu „logopedie“.6

DALŠÍ VÝVOJ

- v období od 1. do 15. století již lze najít první zmínky o osobách s narušenou komunikační

schopností v pracích významných myslitelů; do vývoje oboru logopedie velmi zasahovali učitelé

neslyšících a hluchoněmých; docházelo tak k masovému šíření víry, myšlení a vzdělání - důkazem

toho je i vznik nových institucí = univerzit; 8. století - britský biskup; John z Beverly – projevil snahu

naučit mluvit neslyšícího; Tomáš Akvinský - zabýval se obsahovou stránkou řeči a způsoby jak ji

rozvíjet

16. STOLETÍ

- první vlaštovky vědeckých pojednání o osobách s narušenou komunikační schopností; tyto snahy

vzešly většinou od osvícených osob, které měly humánní pohnutky; profesor Lékařské fakulty

v Padově Mercurialis napsal roku 1583 spis o narušené komunikační schopnosti u dětí (dnes je toto

dílo považováno za první vědecké pojednání o narušené komunikační schopnosti); skupiny pro žáky

s vadnou výslovností pořádal Pavel Halvepapius

UČITELÉ NESLYŠÍCÍCH

- neslyšícími a jejich výukou se v této době zabývali: Pedro de Ponce; Ramirez de Carrion; Juan Pablo

Bonet …

17.STOLETÍ

Francis Bacon - píše o problematice koktavosti, vadách sluchu a řeči; v Informatoriu školy mateřské

od Jana Ámose Komenského se můžeme dozvědět o doporučeních jak nacvičovat výslovnost hlásek

s dětmi: nejprve ve slabikách, potom v jednoduchých slovech a teprve později ve slovech složitých

Komenský považoval řeč za specificky lidský projev, jímž se člověk odlišuje od zvířat, a proto kladl

důraz na obsahovou stránku řeči; Komenský se stavěl proti šišlání matek a chův na nemluvňata

(tvrdil, že dítě si osvojí takovou řeč a výslovnost, jakou odmala slyší)

OTEC LOGOPEDIE

- za „otce logopedie“ je považován J. C. Amman, který již v roce 1692 popsal jak naučit neslyšícího

mluvit pomocí zraku a hmatu; vysvětlil principy tvoření řeči; utvořil také druhy (strukturu)

narušených komunikačních schopností; začal využívat logopedické zrcadlo; položil vědecké základy

pro nauku o řeči a sluchu 7

OBJEVY NA POLI MEDICÍNY

J. E. Purkyně - kladl důraz na mateřskou řeč a nesouhlasil s předčasným dvojjazyčným vzděláváním;

zabýval se správnou artikulací, přízvukem, správnou řečovou výchovou a léčbou řečových vad; otec a

syn Daxovy - r. 1836 prováděli výzkum patologií řeči a centrálních poruch řeči, zjistili, že ztráta řeči

nastává po poranění mozkové kůry v levé hemisféře; tuto domněnku klinicky potvrdil fyziolog a

patolog Paul Broca, který se pak v roce 1861 stal objevitelem motorického centra řeči; pak už

v celkem rychlém sledu došlo k objevení akustického centra řeči Wernickem a Kussmalem a

optického centra řeči De Jerinnem

POČÁTKY ORGANIZOVANÉ PÉČE

- přelom 18. a 19. století (doba osvícenství a průmyslové revoluce); roku 1778 se S. Heinicke

významně zasadil o vznik Institutu pro němé a jinými vadami řeči postižené osoby v Lipsku; první

přímo logopedický ústav byl založen v Dánsku; rok 1825 přinesl New Yorku první ústav pro koktavé;

v roce 1860 založil Gall Ústav pro hluchoněmé v Praze (zabýval se i prací s lidmi trpícími vadami řeči);

v Uhrách byl založen první logopedický ústav; J. Robozem v Aradu až v roce 1891

VĚDECKÉ ZÁKLADY LOGOPEDIE

- vědecký základ logopedie jako vlastního oboru byl položen až v 19. a 20.století; vznikalo mnoho

vědeckých pojednání o vadách řeči (převážně monografie, ale objevují se i učebnice a časopisy) ;

ponejvíce se tak dělo v německy mluvících zemích a jejich velkých městech jako byl Berlín nebo

Vídeň; roku 1791 diferencoval W. Kempele typy vadné výslovnosti; v Lipsku vydal A. Kussmal v roce

1877 monografii Poruchy řeči ; A. Gutzmann - r.1879 mu vyšla monografie o koktavosti - roku 1892

mu vyšla studie s názvem Hygiena řeči a škola, která se zabývala poruchami řeči a hlavně otevřenou

huhňavostí (k otevřené huhňavosti se podle něho váže i celková motorická neobratnost, díky níž děti

později chodí a zůstávají dlouho neobratné); r.1913 Gutzmann zjistil, že dochází k zesílení základních

tónů samohlásek a sestavil pro to tzv. „a-i zkoušku“

20. LÉTA 20. STOLETÍ

- období, kdy prošla logopedie obrovským rozkvětem a velkými zlomy; logopedie se stává

samostatným oborem a je aplikována do zdravotnictví a školství; 1926 vzniklo vysokoškolské studium

logopedie v Hamburku; roku 1927 byla založena řečová klinika na Univerzitě v Iowě; dnes je

logopedie konstituována jako vědní obor na obou stranách Atlantiku

8

KONGRESY, SJEZDY A ORGANIZECE

- v letech 1918 – 1938 se řada pedagogů zabývala dvojjazyčností, která byla považována za příčinu

snížených vyjadřovacích schopností; roku 1928 se k tomuto tématu konal v Lucemburku Mezinárodní

sjezd o raném bilingvismu, kde bylo upozorněno na zvýšené nebezpečí koktavosti při bilingvismu od

útlého věku; důležitým se stal i kongres roku 1924, což byl Zakládající kongres světové asociace

logopedů a foniatrů( tato organizace dnes užívá zkratku IALP); od roku 1947 začíná v Basileji vycházet

časopis mezinárodní asociace logopedů a foniatrů s názvem Folia Phoniatrica.

ČECHY

- počátky ve speciálně pedagogické péči o sluchově postižené a o nemluvící; Gall – ředitel pražského

ústavu pro hluchoněmé; organizoval kurzy pro školní mládež s vadami řeči; od roku 1860 prováděl

logopedickou péči; Karel Malý na Galla navazoval - 1896 vydal dílo Děti hluchoněmé, nedoslýchavé,

jakož i poruchami řeči postižené ve škole obecné a v zápětí dílo Návod k nápravě porušené mluvy

mládeže ; Karel Malý organizoval kurzy pro mládež při ústavu pro hluchoněmé a věnoval se od roku

1869 péči o nevýřečné a koktající děti z běžných škol, orientoval se na vedoucí úlohu pedagoga, který

užívá nápravně pedagogických metod při odstraňování vad řeči; Otokar Chlup - položil u nás

teoretické základy oboru logopedie, řeč považoval za prostředek morálního vývoje jedince a napsal

k tomu v roce 1922 pojednání Rukověti přirozené mravouky ve škole ; podle Chlupa se řeč může

vyvinout opožděně, neúplně nebo se nemusí objevit vůbec a v průběhu života může být narušena

neurotickými činiteli či úrazy mozku; r. 1925 pak ještě publikoval dílo Výzkum duševních projevů u

dětí méně schopných ; první učebnici logopedie vydal R. Kratochvíl pod názvem Vady řeči v roce

1924; fonetik Janota – založil logopedickou audiologii a vypracoval vyšetřovací a reedukační metody;

Antonín Haveroch - významný průkopník logopedie u nás - zajímal se o obtížné a spletité poruchy

řeči, zejména pak o afázii, pochází od něho pojem „amerisie“ což je označení pro zvláštní formu

afázie, kdy dojde k neschopnosti správně článkovat slova; Zikmund Janke - v roce 1900 vytvořil spis O

vzniku koktavosti a Čítanku pro koktavé a o dva roky později dílo Vady řeči a jak se jich chránit;

Miloslav Seeman - v r. 1923 založil Foniatrické oddělení při ušní a krční klinice v Praze (v Brně bylo

foniatrické oddělení založeno při ušní klinice v roce 1926), považován za zakladatele foniatrie u nás,

zavedl preventivní péči o poruchy řeči a výslovnosti v mateřských školách (v Praze se tato činnost

rozjela roku 1929); roku 1950 Seeman prohlásil foniatrii za ryze klinickou oblast, kdyžto logopedii a

surdopedii za samostatné pedagogické obory, čímž vyjasnil organizaci péče o osoby s narušenou

komunikační schopností (ale samozřejmě i nadále počítal s úzkou spoluprácí všech tří oborů) ; Miloš

Sovák - lékař, speciální pedagog a logoped, považován za zakladatele naší speciální pedagogiky a

9

logopedie, zasloužil se o rozvoj terénní péče pro postižené osoby v oblasti školství, zdravotnictví a

sociální péče, zajistil celostátní péči o osoby s vadami sluchu, s kolektivem svých kolegů publikoval

roku 1965 učebnici Logopedie a roku 1978 knihu Úvod do logopedie (dohromady publikoval více než

240 prací, které znají odborníci po celém světě)

Logopedický ústav hlavního města Prahy

- založen v roce 1946 - zasloužil se o to Miloš Sovák (tento ústav skončil svou činnost v roce 1960,

ústav spadal pod resort zdravotnictví jeho činnost, ale spíše spadala do resortu školství , působili zde

např.: Kábele, Burian, Hála, Janota, Sováková …; hlavní činnosti ústavu: vyhledávání, léčebná a

pedagogická péče, výzkum (hlasu, sluchu, řeči), vzdělávání odborníků …; působil zde tzv. Pražský

logopedický sbor – 40 učitelů, kteří prováděli logopedické kurzy;v roce 1970 vznikla Česká

logopedická společnost ; zájmová organizace, zakladatelem a prvním předsedou se stal Miloš Sovák ,

tato společnost dnes nese v názvu jeho jméno - Logopedická společnost Miloše Sováka ;

zakladatelem české fonetiky je Chlumský; na praktickou stránku fonetiky a na vzdělávání logopedů

v této oblasti se zaměřil jeho nástupce František Hála; Hála společně se Sovákem napsali r. 1962 spis

Hlas – řeč – sluch, kde rozebrali fyziologickou a zvukovou stránku řeči a nápravné metody u vad řeči ;

Karel Ohnesorg – Hálův žák, fonetik – prováděl výzkumy rozvoje řeči u svých vlastních dětí a výsledky

své práce pak uveřejnil ve spisu Fonetická studie o dětské řeči, kterou později obohatil o Druhou

fonetickou studii o dětské řeči, pro rodiče ještě vydal dílko Vaše dítě se učí mluvit, pro logopedy vydal

spis Fonetika pro logopedy; od 60. let se u nás školili logopedičtí asistenti z řad učitelů MŠ, ZŠ i ZvŠ v

nejrůznějších kurzech; logopedie se stala vysokoškolským studijním oborem; u nás lze tuto disciplínu

studovat na vysoké škole od roku 1967 jako samostatný obor na 5 let; v 90. letech začala vznikat nová

poradenská zařízení, tzv. SPC; přelom 20. a 21. stol. přinesl rozdělení pedagogické a klinické

logopedie

MORAVA

- k zakladatelům a aktivním organizátorům logopedické péče na Moravě patřil Hubert Synek; učitel

hluchoněmých v ústavech ve Valašském Meziříčí a v Ivančicích; zajímal se i o slyšící děti s vadami řeči;

začal organizovat teoretické i praktické kurzy pro odstraňování vad řeči - nejprve je pořádal pro děti

s vadami řeči a později tvořil kurzy i pro učitele; vydal např. spisy Náprava vadné výslovnosti sykavek

nebo Náprava vadné výslovnosti R, Ř a L ; 1920 – Brno - zřízena třída pro sluchově postižené (jakožto

pobočka ivančického ústavu) a Hubert Synek se v ní stal ředitelem; po druhé světové válce se v Brně

objevuje třída pro vadně mluvící děti při dívčí škole v Jakubské ulici; učila v ní logopedická pracovnice

10

Zdeňka Závišková, která při této třídě dokonce otevřela poradnu pro nápravu vad řeči (později Brno

opustila a působila v Olomouci a v Hradci Králové); 1. 9. 1949 zřídil Spolek pro péči o vadné v Brně

Domov pro mládež s vadami řeči na budově Hlinky 122; zasloužili se o to Dr. Ladislav Štejgerle (který

se stal jeho ředitelem) a foniatr prof. MUDr. František Brohm ; domov měl kapacitu 35 lůžek a byla

v něm prováděna náprav řeči dětí z celé Moravy; později ústav přejmenován na Ústav pro nápravu

vad dětské řeči v Brně a byla při něm zřízena třída s kapacitou 15 dětí pro žáky 1. až 5. ročníku a v níž

vyučoval Antonín Rádek (Byly tu děti dyslalické, s palatolálií, koktavé i nemluvící); škola se nakonec

přestěhovala na Veslařskou ulici, kde sídlí dodnes; později dokonce vznikla samostatná mateřská

škola pro brněnské děti a ředitelkou se v ní stala Marie Ochrymčuková; MŠ sídlila až do 90. let

v Žabovřeskách; koncem 80. let se vytvořila samostatná MŠ a ZŠ pro žáky s vadami řeči z Brna a sídlila

na Lesné; v září 1998 se sloučila se školou na Veslařské ulici - byla tak vytvořena Mateřská a základní

škola pro žáky s vadami řeči pro děti Brněnské i pro děti z celé jižní Moravy; 1. 3. 1950 se podařilo

zřídit logopedickou poradnu v Brně, která sídlila na dnešní Masarykové ulici a plnila funkci krajského

zařízení; péči v ní zahájili Hubert Synek a Antonín Rádek; v roce 1966 přijímá krajskou logopedickou

poradnu foniatrické oddělení fakultní nemocnice, jako ambulanci pro nápravu vad řeči ; od 60. let do

80. let se pořádaly kurzy, kde byli školeni logopedičtí asistenti; zásluhu na organizaci těchto kurzů

měla ; PhDr. Jaroslava Vališová, která spolupracovala s mnohými lékaři, foniatry a učiteli; dnes lze

logopedii studovat na katedře speciální pedagogiky v Brně a pracovat poté v resortu školství,

zdravotnictví nebo sociální péče; v Brně vzniklo též SPC při MŠ a ZŠ pro žáky s vadami řeči na

Veslařské ulici a plní důležitou funkci v komplexní péči o jednice s narušenou komunikační schopností

SLOVENSKO

Viliam Gaňo - vytvořil učebnici Defektní děti, která se věnuje i logopedické problematice; Viktor

Lechta – dříve vedoucí katedry logopedie v Bratislavě - napsal mnoho odborných článků a monografií

z nichž čerpá většina dnešních studentů logopedie; Mikulajová – vývojová dysfázie

ZÁVĚR

- logopedie je mladý obor, který se formoval až ve 20. letech 20. století a neustále se vyvíjí; současná

logopedie se orientuje na všechny jazykové roviny a využívá poznatků z jiných oborů a spolupracuje s

nimi (interdisciplinární obor)

11

č. 3 Logoped, kvalifikační i osobnostní předpoklady. Logopedický asistent.

LOGOPED:

- absolvent magisterského studia speciální pedagogiky na PdF se státní závěrečnou zkouškou

z logopedie a surdopedie

- může působit v resortu školství, zdravotnictví, práce a sociálních věcí nebo jako zaměstnanec

soukromé logopedické poradny (učí v MŠ logopedické, pracuje v PPS..)

- odborné znalosti a schopnosti, výborná úroveň komunikační kompetence, dobrá fonematická

diferenciace, zájem o další vzdělávání

- základní úkoly logopeda:

- prevence a osvětová činnost

- diagnostika

- reedukace

- poradenská činnost

- posudková činnost

- výzkumná činnost

- další vzdělávání

KLINICKÝ LOGOPED:

- absolvent magisterského studia na PdF se státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie a 1

atestací v oboru klinické logopedie

- musí mít ukončeno magisterské studium a praxi ve zdravotnickém zařízení alespoň 6 měsíců (pod

vedením školitele – zkušení KL s aspoň pětiletou praxí, který má atestaci)

- působí v rámci ministerstva zdravotnictví

- může si založit vlastní soukromou poradnu

- specializační příprava trvá nejméně 2 roky – povinné stáže v délce 3 měsíců na akreditovaném

pracovišti KL + absolvování povinných kurzů na vlastní náklady – značně drahé

- závěrečné zkouška ze specializační přípravy (tzv. atestace) zahrnuje: písemní test, písemnou práci,

praktickou a ústní zkoušku

- poté je logoped zařazen do oboru KL – zařazení provádí MZ ČR

- po splnění atestace – klinický logoped, odbornost 903, specializovaná způsobilost k výkonu

zdravotnického povolání (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních č. 96/2004 Sb.)

- KL s min. 5-letou praxí při plném pracovním úvazku + získání specializace v oboru KL odbornost 903

– licence k provozování soukromé praxe

12

LOGOPEDICKÝ ASISTENT:

- absolvent bakalářského studia speciální pedagogiky na PdF se státní závěrečnou zkouškou

z logopedie a surdopedie, do r. 1993 absolventi logo. kurzů

- nemůže pracovat samostatně, vždy jen pod vedením logopeda

- prevence poruch vývoje řeči u dětí, realizace dechových, fonačních, přípravných artikulačních

cvičení, korekce nesprávné artikulace, maximalizace logopedické péče u dětí s NKS, realizace

terapeutického programu u dospělých osob s NKS

- základní úkoly log. asistenta:

- prevence poruch vývoje řeči u dětí s využitím metodik jazykové výchovy

- korekce odchylek artikulace dle diagnostiky a doporučení logopeda

- podíl na max. log. intervenci u dětí se závažnými poruchami řeči pod vedením log.

13

č. 4 Komunikace, komunikační schopnosti, komunikační proces. Význam komunikace v životě

člověka. Etapy komunikačního procesu.

KOMUNIKACE:

- (= communicatio = spojování, sdělování, dorozumívání)

- interindividuální styk

- výměna informací, sdělování, dorozumívání

- schopnost vědomě používat jazyk jako složitý komunikační systém znaků, symbolů ve všech jeho

formách

- schopnost řečové komunikace – schopnost vědomě užívat jazyk jako složitý komunikační systém

znaků a symbolů ve všech formách

- komunikace verbální – prostřednictvím mluvené nebo psané formy řeči

- komunikace neverbální – pohled, mimika, gotika, optika, kinetika, postupka, proxemika, úprava

zevnějšku, prostředek vzájemného pochopení a porozumění

1. Verbální komunikace:

- všechny komunikační procesy, které se vykonávají za pomoci hlasité nebo psané řeči

2. Nonverbální (= neverbální) komunikace:

- nezastupitelný doprovodný prostředek verbální komunikace

- prostředek vzájemného pochopení a porozumění

Prostředky nonverbální komunikace:

pohled (řeč očí)

mimika (výraz obličeje)

gestika (gesta)

haptika (doteky)

kinezika (pohyby těla)

proxemika (přiblížení či oddálení)

fyzické postoje (konfigurace všech částí těla)

úprava zevnějšku a životního prostředí

VÝZNAM KOMUNIKACE

pro rozvoj vnitřní řeči a myšlení

pro rozvoj sociálních vztahů

pro získávání a předávání informací

význam pro vzdělávání14

pro rozvoj člověka jako společenské bytosti

PODMÍNKY SPRÁVNÉHO VÝVOJE ŘEČI

vnitřní

vrozené předpoklady - řečově motorické zóny v mozku

zdravý sluch a zrak, neporušené mluvní orgány

fyzický, duševní a intelektový vývoj

vnější

prostředí a výchova

množství a přiměřenost podnětů

správný řečový vzor

Komunikační kompetence – soubor jazykových znalostí a dovedností umožňující mluvčímu realizovat

různé komunikační potřeby a to přiměřeně k situaci, charakteristikách posluchačů aj. Zahrnuje též

uplatňování sociokulturních pravidel komunikace (tzv. řečová etika).

ETAPY KOMUNIKACE

= Reflexní okruh komunikace (dorozumívání)

- Podněty – prostředí stimuluje k řeči (správný řeč. vzor)

- Receptory – dálkové analyzátory (oko a ucho) přijímají podněty z okolí

- Dostředivé dráhy v mozku – vedou podněty do mozkové kůry, podněty prochází staršími

podkorovými útvary, kde získávají citové zabarvení

- Centrální část – do určité míry zachytí a zpracuje informace (dle intelektu)

- Pyramidová centra (motorická korová) – koordinují výkon řeči

- Extrapyramidová centra (mimokorová) – přesnost a pohybová vyrovnanost řeči

- Efektory – výkonné orgány (respirační, fonační, artikulační) umožní řečový projev

- Společenské prostředí přijímá řečový projev – pozitivně nebo negativně

- Adekvátní reakce na řeč – má komunikační význam

Řečové podněty:

- nedostatek zpomaluje vývoj řeči

- přebytek neurotizuje

- optimálně stimulovaných citový vývoj má vliv na rozvoj řeči

- intelekt – ovlivňuje správné tvoření a užívání řeči, kvalitu obsahu i výrazu

15

- motorika – ovlivňuje jemné mechanismy řeči

Správný řečový vzor – odpovídá zvukovým, artikulačním a gramatickým normám jazyka

Komunikací se zabývá mnoho vědních oborů – medicína, psychologie, pedagogika, logopedie,

lingvistika, psycholingvistika

Komunikační proces

Tvoří jej 4 prvky, které se vzájemně ovlivňují:

komunikátor – osoba sdělující informaci

komunikační kanál – komunikační kód musí být pro úspěšnou komunikaci stejný

komuniké – obsah sdělení

komunikant – příjemce informace

16

č. 5 Narušená komunikační schopnost – definice, různá dělení a klasifikace

narušená komunikační schopnost = NKS

- stav, kdy některá rovina, nebo i několik rovin, komunikačního procesu působí interferenčně (rušivě)

vzhledem ke komunikačnímu záměru jednotlivce

NKS se týká:

- verbální stránky jazyka i neverbální stránky jazyka

- grafické stránky jazyka i mluvené stránky jazyka

- receptivní složky jazyka i expresivní složky jazyka

KLASIFIKACE NKS PODLE SYMPTOMŮ

1) Nemluvnost

A) vývojová (patří sem porucha: vývojová dysfázie)

B) získaná: orgánová (afázie)

nebo neurotická

(mutismus, elektivní mutismus, surdomutismus)

2) Poruchy zvuku řeči A) Palatolálie

B) Rhinolálie (huhňavost)

3) Poruchy fluence (plynulosti) řeči A) Balbuties (koktavost)

B) Tumultus sermonis

4) Poruchy artikulace A) Dyslálie

B) Dysartrie

5) Poruchy hlasu

6) Symptomatické poruchy řeči

7) Poruchy grafické podoby řeči (SPU)

8) Kombinované poruchy

Etiologie

z časového hlediska – pre, peri, post

z lokalizačního hlediska – genová mutace, aberace (odchylka) chromozómů, vývojové

odchylky, orgánová poškození receptorů (poruchy rozumění řeči), poškození centrální

části (poruchy nejvyšších řečových fcí), působení nevhodného, nepodnětného,

nestimulujícího prostředí (např. opoždění ve vývoji řeči), narušení soc. interakce (může

docházet k poruchám psychotické povahy)

podle stupně – úplná (totální), částečná (parciální)17

- jedinec si může narušení uvědomovat, ale také nemusí

NKS se může projevovat z hlediska – časového (trvalá x přechodná), příčiny (orgánová x funkční)

18

č. 6 Systém péče o jedince s narušenou komunikační schopností u nás i v zahraničí. Platná

legislativa v poskytování logopedické intervence.

Ve třech typech zařízení:

1. státních (nemocnice, kliniky, lázně)

2. nestátních (charitativní, církevní, městské, okresní zařízení)

3. soukromých (soukromá praxe klinických logopedů)

Ve třech resortech:

MŠMT MZ MPSV

logopedická intervence je poskytována všem věkovým kategoriím

(od raného věku až po osoby ve stáří)

MŠMT

logopedické třídy při běžných MŠ, ZŠ (skupinová integrace)

MŠ, ZŠ logopedické (každodenní intenzivní logopedická intervence)

MŠ, ZŠ pro sluchově postižené (individuální logopedická péče)

speciální třídy při ZŠ pro žáky se specifickými poruchami učení (SPU)

MŠ speciální (těžká či kombinovaná postižení)

ZŠ praktické, ZŠ speciální (log. intervence poskytována v rámci předmětu řečová výchova)

MŠ a ZŠ pro tělesně postižené (předmět dorozumívací dovednosti - dechová, fonační,

artikulační cvičení a odstranění zábran z mluveného projevu)

PPP = pedagogicko psychologická poradna

školské poradenské zařízení

SPC = speciálně pedagogické centrum

(vyhláška 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a

dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných)

MZ a MPSV

MZ

log. ambulance (při poliklinikách, zdravotnických zařízeních)

log. pracoviště při lůžkových odděleních

privátní log. ambulance

dětské denní rehabilitační stacionáře

LDN19

lázeňská zařízení

- logop. ambul. jsou většinou nestátní zařízení při zdravotnických zařízení, při městských poliklinikách

se smluvním vztahem ke zdravotním pojišťovnám; předpokladem zařízení soukromé logopedické

praxe v rezortu zdravotnictví je úspěšné složení atestační zkoušky, kterou skládají odborníci po

splnění podmínek předatestační přípravy – tak se stane klinickým logopedem; kliničtí logopedi

poskytují poradenskou činnost jak dětem s NKS, tak jejich rodičům apod., ale i dospělým ve stáří

MPSV

ÚSP = Ústav sociální péče

(logopedická intervence v rámci komplexní péče o jedince)

- logoped v rámci komplexní péče provádějí logo diagnostiku i následnou terapii a snaží se rozvázat

komunikační schopnost těžce postižených dětí a mladistvých podle jejich možností a schopností

Střediska rané péče

- zákon č. 108/2006 sb. O sociálních službách, které spadají pod MPSV

- soustava služeb a programů poskytovaných ohroženým dětem, dětem postiženým a jejich rodinám;

cílem je předcházet postižení, eliminovat nebo zmírnit jeho důsledky a poskytnout rodině, dítěti i

společnosti předpoklady sociální integrace; služby poskytovány od diagnostikování postižení až do

nastoupení dítěte do vzdělávací instituce, a to tak, aby se zvyšovala vývojová úroveň dítěte

v oblastech, které jsou postižením ohroženy; programy rané péče jsou určeny pro trvale zdravotně

postižené děti, vývojově opožděné děti a pro děti ohrožené možností výskytu zdravotních postižení

nebo vývojové poruchy v pozdějším období

Raná péče by měla být poskytována na základě těchto principů

- návaznost na lékařskou, léčebnou péči, respektovat individualitu dítěte a kulturní, sociální,

výchovné zvláštnosti rodiny, komplexní přístup, orientace na rodinu, zajištění služeb v přirozeném

prostředí dítěte, hlavně v jeho rodině, podporovat sociální integraci dětí s postižením a jejich rodin,

právo rodiny službu si vybrat nebo odmítnout

- logopedickou intervenci zajišťují logopedi, kteří musí být absolventy magisterského studia na

katedře sped. ped. ped. fak., kde složili státní závěrečnou zkoušku z logopedie a surdopedie;

v zahraničí, např. ve Francii se logopedie studuje na lékařské fakultě, ve Švýcarsku se řadí

k psychologii a lingvistice a v Polsku je studována v rámci aplikované fonetiky

PPP- pedagogicko psychologické poradny20

- zajišťují psychologické a speciálně pedagogické služby v daném regionu pro děti, mládež, rodiče a

pedagogické pracovníky všech typů škol a školských zařízení

- PPP jsou samostatná poradenská zařízení, která pomáhají řešit výukové a výchovné problémy dětí

- hlavní náplní je diagnostika, dále intervence, reedukační péče, terapie a prevence

- pro děti předškolního věku, základní i střední školy (3-18,19 let)

- péči zajišťuje spec.pedagog, psycholog, soc. pracovnice

SPC – speciálně pedagogická centra

- poradenská zařízení, která většinou vzniká při ZŠ logopedických. Centra se zaměřují na poradenskou

činnost pro děti a mládež s určitým typem postižení. Personální obsazení tvoří psycholog, speciální

pedagog a sociální pracovnice. SPC úzce spolupracují se školami, kde jsou integrováni žáci se

zdravotním postižením.

21

č. 7 Logopedická prevence – primární, sekundární, terciální. Obsah logopedické prevence v MŠ a

na 1. stupni ZŠ

Logopedická prevence

1) primární

- předcházení ohrožujícím situacím v celé sledované populaci

a) nespecifická - všeobecně podporuje žádoucí formy chování (např. propagování správné péče o řeč

dítěte všeobecně)

- správná péče o řeč všeobecně

b) specifická - zaměřena proti konkrétnímu riziku, ohrožení určité NKS (např. předcházení koktavosti-

nestrašit děti školou,….)

2) sekundární

- orientuje se úzce na rizikovou skupinu zvláště ohroženou negativním jevem (např. předcházení

poruch hlasu u hlas. profesionálů, retardace řečového vývoje u dětí v kojeneckých ústavech)

3) terciální

- zaměřena na osoby, u kterých se již NKS projevila (aby nedošlo k prohloubení postižení a dalších

neg. důsledků např. v oblasti sociální)

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ ŘEČI:

1. Vnitřní:

- vrozené předpoklady

- správný vývoj analyzátorů (zrak, sluch)

- správný vývoj řečově-motorických zón v mozku

- správný vývoj řečového orgánu

- fyzický a duševní vývoj

2. Vnější:

- prostředí

- výchova

- množství a přiměřenost řečových podnětů (ani příliš malý ani příliš velký)

- řečový vzor

Diagnostika – orientační vyšetření22

Anamnéza – osobní – průběh těhotenství, porodu, prodělané nemoci a úrazy, operace, vztahy dítěte

k sourozencům. Rodinná – NKS nebo porucha sluchu v rodině, nemoci, soc. prostředí

Orientační vyšetření sluchu – hledá se přítomnost sluchové poruchy – vliv na vnímání, porozumění,

řečovou produkci

U poruch sluchu

- pozoruje ústa mluvícího, otáčí se k mluvícímu zdravým uchem, více se ptá na pokyny, vyšetření by mělo proběhnout v tiché místnosti, dítě stojí bokem k mluvícímu, zakryté oko na straně, kde je mluvící, má zahlušen zvukovod na opačné straně, člověk by měl slyšet šeptanou řeč na 6 metrů, hlasitou na 8-10 metrů, vyšetření zjišťuje, zda dítě slyší lépe slova s hlubokými či vysokými hláskami, hluboké: mouka, budou, káva, máma, vysoké: čaj, nos, cvičí, tisíc, šest; problémy s hlubokými tón – převodní porucha – slyší i šepot

Vyšetření fonematické diferenciace – vyšetření fonematického sluchu – schopnost diferencovat nejmenší fční jednotky jazyk tzv. fonémy, který rozlišují význam slov, základní předpoklad správného řečového vývoje a správné výslovnosti, nutné ho ovlivňovat u opožděného vývoje řeči, specifických poruch

Orientační vyšetření zraku – sleduje se stupeň odezírání, artikulace, gestikulace, mimiky, zrak – kontroluje výkon mluvidel vlastních i mluvidel druhých, krátkozraké dítě dává hlavu blízko ke knize, chybuje v opisování z tabule

Vyšetření motoriky – rozvoj řeči začíná s rozvojem pohybu – 1 rok, neobratnost může vést k poruchám komunikace, test Hereckého – test na motoriku – sleduje hrubou a jemnou motoriku, rychlost kreslení, zaměřuje se na:

- hrubou motoriku – celé tělo; jemnou motoriku – ruka, prsty; koordinaci pohybů, jejich přesnost a rychlost; mimiku a motoriku artikulačního svalstva

Vyšetření laterality – tvarová lateralita – rozdíly ve tvaru, velikosti, objemu párových orgánů, fční lateralita – rozdílná výkonnost párových orgánů, sleduje se koordinace ruka a oka, test Matějčka a Žlaba, Sovákovy testy

Vyšetření výslovnosti – didaktická příručka: Šimonovy pracovní listy, využívá rozhovor, obrázky, pohádky, nenutit dítě do mluvního projevu, vyšetřuje hlásky na začátku, uprostřed i na konci slov – kde to dítě umí vyslovovat, potupujeme od hlásek artikulačně jednodušších ke složitějším, sledujeme stupeň chápání významu slov a vět, orientační – pro potřebu pedagoga

23

č. 8 Ontogeneze řeči, stadia vývoje dětské řeči – předřečové období a vlastní vývoj řeči.

Psychomotorický vývoj dítěte a jeho vývoj řeči

I. Prenatální období

II. Předřečové stádium = přípravné = preverbální

III. Vlastní vývoj řeči (fáze a stádia)

fáze pragmatizace - do 1 roku / st. emocionálně volní - do 1,5 roku

fáze sémantizace - 1. až 2. rok / st. egocentrické - do 2 let

fáze lexemizace - 2. až 3. rok / st. rozvoje komunik. řeči - do 3 let

fáze gramatizace - 3. až 4. rok / st. logických pojmů - 3. rok

fáze intelektualizace po 4. roce života / st. intelektualizace - po 4. roce

I. PRENATÁLNÍ OBDOBÍ

olizování pupeční šňůry

nitroděložní kvílení = vagitus uterinus (5.měsíc)

škytání, křik (6. měsíc)

dumlání palce (7.měsíc), hltací pohyby

II. PREVERBÁLNÍ STÁDIUM

předřečové stádium = přípravné = preverbální

sání

žvýkání

polykání

hlasový reflex (křik novorozence) - reflexní odpověď na zvuky

III. VLASTNÍ VÝVOJ ŘEČI

pragmatizace

sémantizace

lexemizace

gramatizace

intelektualizace

PRAGMATIZACE

období do 1 roku

24

3. týden: reakce sacími pohyby na hlas matky - zdroj zvuku a potravy totožné

6. týden: křik má citové zabarvení nespokojenosti

tvrdý hlasový začátek

dozrávání nervových drah, zapojení retikulárních formací

2. až 3. měsíc: křik vyjadřuje i spokojenost (nasycení)

měkký hlasový začátek

3. až 4. měsíc: odpověď broukáním na zvuky

hledá očima zdroj zvuku

5. měsíc: pudové žvatlání = BABBLING

hra s mluvidly

reakce na zvukové zabarvení hlasu

5. až 6. měsíc: začíná vnímat pohyby úst

6. až 8. měsíc: napodobující žvatlání = LALLING

diagnostický moment

17. až 26. týden / 6. až 9. měsíc

(když nepřichází napodobivé žvatlání, může být přítomná porucha sluchu)

zachycuje melodii , rytmus, pohyby mluvidel

10. měsíc: vědomá zraková a sluchová kontrola

Rozumění řeči - ne v pravém smyslu - dítě reaguje na globální obraz toho, co slyší v asociaci se situací

a s kontextem (na úrovni 1. signální soustavy)

intuitivní vžití se do situace za účasti faktorů:

instinktivní pochopení mimiky, muzických elementů řeči, instinktivní pochopení gest, instinktivní

pochopení jazyka jako sytému znaků

motorická reakce na řeč

stádium emocionálně volní - do 1,5 roku

prvotní verbální projev

jednoslovné věty

přání, city, touhy - jen konkrétní

SÉMANTIZACE

1. až 2. rok

gesta: „Ukaž jak vysoko vyrosteš?“

vyjadřuje žádosti, přání a city - emocionálně volní stránka

1.rok: jednoslovné věty – první slova 25

1,5 roku: prozodické faktory výrazné (určitým hláskám dává komunikativní funkci)

1,5 až 2 roky: mluvení jako činnost - funkce řeči je hra: opakování slov

dvouslovné věty - telegrafický styl

první věk otázek (Kdo je to? Co je to?)

2. rok: 50% řečové produkce jsou podstatná jména

stádium egocentrické - do 2 let

mluvení je činnost, hra

napodobuje dospělé

opakuje slova

LEXEMIZACE

2. až 3. rok života

2 až 2,5 roku

začíná ohýbat slova a upřednostňuje verbální projev před neverbálním

cílem: usměrnit dospělé, komunikovat

učí se diskriminovat distinktivní znaky (fonémy)

víceslovné věty

2,5 až 3. rok

zná své jméno, příjmení, chápe „já“

měla by být znalost 2/3 hlásek - 1000 slov

chápe roli komunikačního partnera

rozvoje komunikační řeči - do 3 let

pomocí řeči dosahuje cílů

chápe souvislosti

GRAMATIZACE

3. až 4. rok

kvalitativní pokroky - chápání významu slov , věty a souvětí

druhý věk otázek (Proč? Kde? Kdy?)

problémy se složitými hláskami

3,5 až 4 roky:

ovládá 80% samostatných konsonant , umí básničku

zmírnění dysgramatismů

do 4 let fyziologický dysgramatismus normální

naváže a udrží konverzaci 26

stádium logických pojmů - 3. rok

rozvoj abstrakce - označení začínající být všeobecná

INTELEKTUALIZACE

po 4. roce života

správná gramatika , užívá všechny slovní druhy, umí barvy

1500 až 2000 slov

5 let: správná výslovnost, souvislé vyprávění, 3000 slov, řeč se vyrovná dospělým

6 let: zvuková i obsahová norma projevu, zdokonalení stylistiky, pragmatické roviny, řeč má regulační

funkci, osvojení grafické podoby řeči

stádium intelektualizace - po 4.roce

vyjádří myšlenky

kvantitativní rozvoj slovní zásoby

zpřesňování významu slov a gramatiky

PSYCHOMOTORICKÝ VÝVOJ

Prenatální období

- plod je schopen nejjednodušších forem učení a reaguje na taktilně-kinestické a sluchové podněty –

dítě kope, komunikační kanál mezi matkou a dítětem tvoří placenta, komunikace matka-dítě může

být fyziologická, smyslová nebo emocionální, olizování pupeční šňůry, nitroděložní kvílení – vagitus

uterinus – 5 měsíc, škytání, křik – 6 měsíc, dumlání palce – 7 měsíc, hltací pohyby, slyší a zná matčin

hlas, 3. týden – oplození a uhnízdění blastocysty, 4 – 12 týden – embryonální období, tvoří se základy

orgánů, 40. týden – narození, dokončení vývoje orgánových systémů

První měsíc života – novorozenecké období.

- adaptace na prostření, leží na zádech, v poloze na bříšku zvedne na moment hlavu, krátké bdění

spojené s uspokojením biologických potřeb, vrozené reflexy – na základě doteků a změn poloh,

rozpozná zrakem předměty, které má v zorném poli do vzdálenosti 25 dm a otáčí se za světlem,

většinu dne prospí, umí otáčet hlavičku na obě strany, reaguje mrknutím nebo záškubem těla na

akustické podněty, palec většinou sevřen v pěstičce, první křik, 3. týden – reakce sacími pohyby na

hlas matky, zdroj zvuku a potravy totožné

Novorozenec

- pro přiměřený rozvoj novorozence je třeba, aby jej matka nebo jiný člen rodiny specifickým

způsobem stimulovala. Taktilní kontakt, kožní kontakt, empatie, vlídný hlas27

Kojenec

- první rok života – kojenecké období. Individuální rozdíly ve vývojovém trendu, získávání základní

důvěry ke světu kolem,

2. měsíc – snížení svalového tonu, symetrizuje držení těla, krátce zvedne končetiny nad podložku,

otevřené dlaně, palec v abdukci, pokud se nad něj nakloní matka, naváže krátký zrakový kontakt a

úsměv, fixuje a sleduje předmět otáčením hlavy, zpozorní na hlas. podnět.

6. týden – křik má citové zabarvení nespokojenosti, tvrdý hlasový začátek, začínají se objevovat zvuky.

3 měsíc – sleduje okolí, reaguje na něj pláčem nebo pohybem, stabilita v poloze na zádech, dlaně

otevřené, hra s rukama – dává si je do středu zorného pole, objevuje se první náznak koordinace oko-

ruka-ústa, na bříšku pase koníčky, postupný útlum novorozeneckých reflexů, náznaky akomodace –

oči se schází, křik vyjadřuje i spokojenost – nasycení, měkký hlasový začátek, objevuje se broukání –

prefonémy – předhláska, na silné zvuky reaguje pohybem těla.

4 měsíc – vkládá ruce do úst, uchopí hračku oběma rukama, zvedá nohy vysoko nad podložku, sleduje

pohyby v místnosti, začíná se přetáčet na boky, přidržuje si láhev, cíleně se otočí za zvukem a

vyhledává ho i očima, hlasitě se směje, moduluje hlas – mění melodie, výšky tónů, vyhledává kontakt

s okolím, odpověď broukáním na zvuky.

5 měsíc – vyžaduje pozornost, rozeznává blízké osoby , hračky dává do úst, předává si hračky z ruky

do ruky, uchopí nabízení předmět, převaluje se na břicho, na břiše si hraje s hračkami, rozpozná

laskavý nebo přísný tón řeči matky, pudové žvatlání – BABBLING – hra s mluvidly – není kontrolován

sluchem, reakce na zvukové zabarvení hlasu, začíná vnímat pohyby úst.

6 měsíc - hraje si s nohama, třese chrastítkem, vše kouše, převaluje se, krátce se udrží v sedu, ale sám

se neposadí, palcový úchop, tluče hračkou o podložku

10 – 11 měsíc – začíná chodit kolem nábytku s držením za obě ruce, první nejisté krůčky, s pomocí

pije z hrnku, mírně spolupracuje při oblékání, vyleze na nízký schod, shazuje věci a hračky, ukáže

několik málo známých předmětů, uchopí i drobný předmět, zkouší pinzetový úchop mezi palcem a

špičkou ukazováku, výrazná intonace, první samostatné slabiky, které mají specifický význam, první

aktivní slůvko, rozumí jednoduchým ponyům – dej – podá, ale nepustí, dětské hříčky – paci, paci,

hledá aktivitu, která y vedla k dosažení cíle

12 měsíc – leze po schodech, sed s vyrovnanou páteří, první samostatné kroky, krok kratší než

chodidlo, časté pády, zvládá dřep, učí se jíst lžičkou, 2 a více slov, první verbální projev, jednoslovné

věty. První slova – neohebná, nečasují se, neskloňují se, mají fci vět, vznikají opakováním slabik –

mama, papa, baba, nezbytným rozvojem řeči je sluchové vnímání.

Batole28

- osamostatňování se, rozvoj lokomoce, získávání informací, rozvoj slovní zásoby

13 – 15 měsíc – samo stojí, rozvoj chůze, postaví na sebe 2 kostky, samo pije, rozumí zákazu

„nesmíš“, 5 slov užívá, napodobuje zvířata

16 – 18 měsíc – ohne se, vyleze na nízkou židli, utíká, intonuje, mluvení jako činnost, funkce řeči je

hra – opakování slov

19 - 21 měsíc – chodí po schodech s přidržením, začíná běhat, zkouší si navléknout botu, po 1.5 roce

první věk otázek – Co je to?, vyslovuje jednoduché věty, dvouslovné věty, spojuje slova, učí se

citoslovce

22 – 24 měsíc – bez držení jde po schodech, chůze po špičkách, rozepíná a zapíná knoflíky, pojmenuje

věci na obrázku, učí se říkanky, zná své jméno a příjmení

31 – 36 měsíc – stojí na jedné noze, zavazuje boty, učí se barvy, chápe „já“, 1000 slov, chápe roli

komunikačního partnera, přídavná jména, zájmena, skloňování, opakuje povídku, písničky

4. rok

- předškolní věk 3 – 6 let, egocentrismu, žalují, skáče s rozběhem, udělá kotrmelec, nakreslí kruh,

hlavonožec, hodně se ptá, povídky, pohádky, s dopomocí se oblékne i svlékne, chce být chváleno,

samo se umyje, druhý věk otázek – 3. 5 roku „Proč? Kdy?“ – rozvoj aktivní slovní zásoby, jednotné a

množné číslo, všechny slovní druhy, přenos transferem – do 4 let je to přirozený jev, tzv. fyziologický

dysgramatismus

5. rok

- samo se umyje, učeše, pomáhá v domácnosti, kreslí reálnou postavu, podřídí se pravidlům her,

rozezná vpravo, vlevo, komunikace adekvátní situace, řeč získá regulační fci, správní gramatika, umí

barvy, všechny druhy užívá, správní výslovnost, 3000 slov, řeč se vyrovná dospělým, vyjádří myšlenku

6. rok

- zaváže si tkaničku, navlékne korálky, dokončí úkol, rozvoj vytrvalosti

Předškolní období – dítě se učí vzorcům prosociálního chování, navazuje vztahy s vrstevníky, pocit

úspěchu, soupeřivost, názorné a egocentrické myšlení, fantazie, maluje to, co cítí

29

č. 9 Jazykové roviny v ontogenezi řeči.

Čtyři jazykové roviny:

foneticko - fonologická rovina (zvuková)

lexikálně - sémantická rovina (slovní zásoba)

morfologicko - syntaktická rovina (gramatická)

pragmatická rovina (rovina sociální aplikace)

FONETICKO-FONOLOGICKÁ ROVINA

zabývá se zvukovou stránkou řeči

důležitým diagnostickým momentem je

období 6. - 9. měsíce

přechod z pudového žvatlání (bez sluchové kontroly) na napodobivé (se sluchovou kontrolou)

u osob s poruchami sluchu napodobivé žvatlání nepřichází (zvukové projevy mizí)

fonetická stránka se řídí pravidlem nejmenší fyziologické námahy (nejprve hlásky tvořené malou

námahou, potom ty fyziologicky náročnější)

nejpozději se fixují hlásky charakteristické pro mateřský jazyk

zvuková stránka by měla být vyvinuta kolem 5. roku života, nejpozději před nástupem do základní

školy

LEXIKÁLNĚ-SÉMANTICKÁ ROVINA

zabývá se hlavně rozvojem slovní zásoby

10. měsíc - počátky pasivní slovní zásoby (dítě rozumí v kontextu situace)

1 rok - první slova - ale hlavní komunikace pohledem, mimikou, pláčem, pohybem

první slova chápe dítě všeobecně = tzv. hypergeneralizace („haf haf“ = vše, co má 4 nohy)

když zná už více slov, přichází opačná tendence = tzv. hyperdiferenciace (názvy striktně konkrétní)

první věk otázek - 1,5 roku

„Co je to? Kdo je to?“

druhý věk otázek - 3,5 roku

Proč? Kdy?“ (rozvoj aktivní i pasivní slovní zásoby)

3. až 4. rok - zná své jméno a příjmení, chápe rozdíly, první básničky

konec předškolního období - dítě by mělo umět samostatně vyprávět své zážitky (spontánně,

ve správné časové posloupnosti)

30

MORFOLOGICKO-SYNTAKTICKÁ ROVINA

gramatická stránka řeči

odráží úroveň mentálního vývoje (Lechta)

lze ji zkoumat až kolem 1 roku života - období 1. slov

první slova - neohebná, nečasují se, neskloňují se

mají funkci vět (tzv. jednoslovné věty)

vznikají opakovaním slabik (mama, papa, baba)

často podstatná jména v 1. Pádě

(infinitiv, 3.osoba, rozkazovací způsob)

později - spojení dvou jednoslovných vět

vznikají tzv. dvouslovné věty

(„táta pápá“ = táta odchází do práce)

slovní druhy:

nejdříve podstatná jména, onomatopoa (zvukomalebná citoslovce)

slovesa

2,5 až 3 roky - přídavná jména, osobní zájmena, skloňování

nejpozději: číslovky, předložky a spojky

po 3. roce - jednotné a množné číslo

po 4. roce - všechny slovní druhy

slovosled:

nejprve klade na počátek věty slovo s emocionálním významem

3. až 4. rok - začíná tvořit souvětí

učení transferem:

transferem (přenosem) se dítě učí správné tvary v gramatice

transfer nebere v úvahu gramatické výjimky

(transferem se dítě naučí „zelený - zelenější“ a přenese to na „dobrý - dobřejší“)

do 4 let je to přirozený jev

tzv. fyziologický dysgramatismus

PRAGMATICKÁ ROVINA

sociální aplikace komunikace

uplatnění komunikace v sociální interakci

sociální a psychologické aspekty komunikace

dávno předtím než dítě chápe obsahy slov a mluví, chápe intuitivně obsah situace

od 2. - 3. roku dítě chápe roli komunikačního partnera (reaguje podle komunikační situace)31

Komunikační vzorce - dítě se učí komunikační vzorce, které potom různě aplikuje v situacích (i

mimoslovní a výrazová komunikace)

po 3. roce - snaha komunikovat, navazovat rozhovory s okolím

4 roky - komunikace adekvátní situaci

řeč získá regulační funkci (řečí lze regulovat chování dítěte a zároveň dítě může řečí měnit

dění kolem sebe)

32

č. 10 Fonetika, předmět výzkumu fonetiky, základní prvky mluvené řeči. Systém českých hlásek,

tvoření jednotlivých hlásek.

z řec. foné = zvuk

zabývá se rozborem zvukových prvků řeči ve všech jejích realizacích a funkcích

obor zabývající se fyzikální charakteristikou řečových zvuků

popisuje zvuky řeči ze tří hledisek

jak se zvuk tvoří (hláskosloví)

jaká je akustická podstata zvuku

jak je zvuk vnímán při komunikaci i jak se ve zvuku projevuje psychika mluvčího

SOUVISEJÍCÍ VĚDY

Fonologie - disciplína čistě lingvistická, studuje jen ty prvky řeči, které mají rozlišovací funkci

Ortoepie - z řec. orthos = rovný, správný + epos = slovo, nauka o správné výslovnosti výrazů

spisovného jazyka, stanoví normu pro zvukovou realizaci slov domácích i přejatých s přihlédnutím

k variantám oblastním i variantám stylistickým

Ortofonie - zabývá se správným tvořením hlásek v konkrétním jazyce

ZÁKLADNÍ POJMY

segment - minimální zvukový prvek

hláska - elementární zvukový segment vymezený artikulačně i akusticky

slabika - spojení hlásek

fonetické slovo - rytmický celek s jediným přízvukovým vrcholem

TYPY HLÁSEK

grafém - hláska napsaná

artikulém - hláska vyslovená

kiném - hláska vytvořená bez hlasu, pouze mluvidly (pohyb mluvidel)

foném - hláska mající distinktivní funkci

rozlišuje význam slova

DĚLENÍ HLÁSEK

samohlásky = vokály

souhlásky = konsonanty

33

dvojhlásky = diftongy

kodifikovaná norma hlásky

každý jazykový systém si stanoví svůj kodifikovaný fonetický inventář hlásek

různé jazykové systémy mají často mnoho stejných hlásek, některé hlásky však mohou být

specifické pro určitý jazyk (např. české Ř)

SLABIKA

stavební jednotka souvislé řeči

v češtině jde o jednotku výhradně zvukovou

tvořena řetězem segmentů uspořádaných dle zvukových principů

každá slabika obsahuje vokál, diftongy nebo slabikotvorný konsonant (r, l)

velice důležitá jednotka pro logopedii - hlavně počet slabik ve slově

dítě kolem 4,5 roku dovede slabikovat slova mateřského jazyka bez potíží

ROZDÍLY MEZI VOKÁLY A KONSONANTY

a) artikulační rozdíl

vokály - při realizaci výdechový proud prochází volně rezonančními dutinami - ústa jsou více

otevřena

konsonanty - výdechový proud musí překonat určitou překážku - ústa jsou zavřena, přivřena

b) akustický rozdíl

vokály - zní jako tóny, typická tónovost

konsonanty - dochází zde k šumům, typická šumivost

u některých hlásek nazalita = nosovost

- při artikulaci je zapojena rezonance dutiny nosní (M, N, Ň)

VOKÁLY

systém českých samohlásek je tvořen pěti vokály, z nichž I/Y má dva grafémy

výdechový proud prochází dutinou ústní volně, nenaráží na překážku

klasifikace vokálů

podle toho, jaké je postavení jazyka při realizaci

tzv. Vokalický trojúhelník = Helwegův trojúhelník

podle délky trvání - krátké a dlouhé

34

VOKALICKÝ TROJÚHELNÍK

VOKÁLY

A - nízká , střední - poloha neutrální, základní

jazyk je nejníže při spodině dutiny ústní, dutina ústní je volná

ústa jsou otevřená více než při realizaci ostatních samohlásek

E - středová přední - jazyk se posunuje kupředu a zdvihá se k patru

dutina ústní se zmenší, zvětší se dutina hrdelní,

rty se roztahují do stran - zaostřují se

I - vysoká přední

dalším zmenšování dutiny ústní, kdy se jazyk posune nahoru a vpřed

O - středová zadní - stažením jazyka vzad a vzhůru

zvětšením dutiny ústní vpředu a zaokrouhlením rtů

U - vysoká zadní - jazyk je nejvíce vzadu a zdvižen

rty vyšpuleny dopředu

KLASIFIKACE KONSONANT

Konsonanty - při jejich tvoření se nastavuje výdechovému proudu nějaká překážka, kterou musí

výdechový proud překonat

klasifikace konsonant podle znělosti

neznělé (nehlasové) P, F, T, Ť, S, Š, K, CH

znělé (hlasové) B, V, D, Ď, Z, Ž, G, H

klasifikace konsonant podle způsobu artikulace

závěrové = okluzívy

dle sluchového dojmu je nazýváme výbuchové = explozívy

na určitý okamžik dochází k úplnému závěru = okluzi, po něm následuje exploze

P, B, M, T, D, N, Ť, Ď, Ň, K, G 35

úžinové = konstriktivy

dle sluchového dojmu je nazýváme třené = frikativy

překážka pro výdechový proud není úplná

vzniká úžina, štěrbina, kterou se tře výdechový proud

F, V, J, H, CH, S, Z, Š, Ž, L, R, Ř

polozávěrové = semiokluzívy,

dle sluchového dojmu polotřené = afrikáty

v první artikulační fázi obsahují prvek závěrový, potom nastupuje úžinová fáze

C, Č

klasifikace konsonant podle místa artikulace

Bilabiální = obouretné - tvořeny oběma rty - P, B, M

Labiodentální = retozubné - překážku tvoří spodní ret a horní řezáky - F, V

Alveolární = dásňové - hrot jazyka je na horní dásni

prealveolární = předodásňové

C, S, Z (ostré sykavky) T, D, N, L, R, Ř

postalveolární = zadodásňové - Č, Š, Ž (tupé sykavky)

Palatální = tvrdopatrové = předopatrové = měkké (z hlediska zvukového dojmu) - přiblížení hřbetu

jazyka k tvrdému patru - Ť, Ď, Ň, J

Velární = měkkopatrové = zadopatrové

tvořené na měkkém patře - K, G, CH

Laryngální = hrtanové - tvořená přímo v hrtanu - H

MODULAČNÍ FAKTORY ŘEČI

přízvuk - obvykle na první slabiku nebo jednoslabičnou předložku před podstatným jménem

dodává důraz, zvýrazňuje

melodie - rozlišuje konec věty klesnutím hlasu, odlišuje různé druhy vět

může dávat najevo citové rozpoložení mluvčího

tempo - určuje závažnost řeči

při rychlém tempu klesá srozumitelnost

pauzy - člení souvislý projev na menší jednotky

vhodně zvolené pauzy povzbuzují zájem posluchačů

rytmus - dává řeči jednotnost, srozumitelnost

36

Respirační ústrojí – nádech / výdech

č. 11 Anatomie a fyziologie mluvních orgánů – ústrojí respirační, fonační, artikulační.

Anatomie - Zkoumá organismy z hlediska jejich tvaru, velikosti, vývoje, stavby a uložení orgánů

Fyziologie - Zkoumá

výkony a funkce

jednotlivých orgánů

i organismů jako

celku a řízení jejich

činnosti

Respirace = dýchání; Respirační

ústrojí

Fonace = tvorba hlasu; Fonační

ústrojí

Artikulace = tvoření hlásek pomocí

mluvidel; Artikulační ústrojí

Respirační ústrojí - Dýchání

- umožní výměnu plynů mezi

organismem a vnějším prostředím; „První předpoklad řeči“; správný nádech - nosem, bez zvedání

ramen, do břicha; správný výdech - ústy, břicho se vklene, delší

Dýchání

Jde o 3 na sebe navazujících děje - Zevní dýchání (ventilace) - dochází k výměně plynů mezi

atmosférou a krví; výměna v plicích, přesněji v plicních sklípcích (alveolách); je umožněno dýchacími

pohyby hrudníku: Nasátí vzduchu = nadechnutí (inspiraci); Vypuzení vzduchu = vydechnutí

(exspiraci)

Dýchací soustava

Dýchací trubice - Převádějí vzduch z dutiny nosní a ústní do plic

37

Dýchací cesty - horní a dolní

ČástiNosní dutina NosohltanHltan a HrtanPrůduškyPlíce

Vstup do hrtanu (zánět).

Dutina nosní (cavum nasi)

Dýchací odstavce plic - Výměna plynů přes stěnu sklípku mezi vnitřním prostorem plicních sklípků a

krví; Ventilace je zabezpečena činností dýchacích svalů, pružností hrudníku a plic; Řízení a kontrolu

dýchacích pohybů zajišťuje specializovaná část CNS (dýchací centrum) společně s některými míšními a

hlavovými nervy

Rozvod dýchacích plynů- Rozvod (transport) dýchacích plynů (kyslík, oxid uhličitý, dusík) mezi

povrchem plic a buňkami tkání obstarává krev (krevní barvivo hemoglobin); Transport plynů je

oboustranný - do tkání je přiváděn především kyslík a z tkání je odváděn oxid uhličitý a voda

Vnitřní dýchání (tkáňové dýchání)- Zajišťuje výměnu plynů mezi krví a tkáňovými buňkami; Zahrnuje i

okysličovací pochody probíhající

uvnitř těchto

buněk

Trubicovitý charakter - Stěna ze sliznice,

podslizničního vaziva a z chrupavčitého skeletu,

vaziva a hladké svaloviny - Trubice jakými jsou hrtan,

průdušnice a průdušky, vykonávají při dýchání drobné peristaltické

pohyby vyvolané smrštěním svaloviny stěny dýchací trubice

Chrupavka tvoří křídla, hřbet a přední část nosní přepážky ; Kostěný

skelet u kořene nosu, tvoří nosní kůstky; Dvojí typ sliznice (funkce: čich,

ohřátí vzduchu, imunita, čištění a zvlhčení hlenem) - Čichová - je mezi

38

Zbytnělá nosní mandle

horní a střední nosní skořepou je bledší, tenká obsahuje čichové buňky; Dýchací - je z řasinkového

epitelu

Vedlejší dutiny nosní

Párové dutiny v kostech; Čelistní (sinus maxillaris ); Čelní (sinus frontalis); V kosti klínové (sinus

sphenoidalis); V kosti čichové (sinus ethmoidalis anterior a posteriori); Vystlány tenkou sliznicí;

Definitivní velikosti dosahují v dospělosti; U novorozenců jsou pouze naznačeny; Vývody ústí do

dutiny nosní; Lze vyšetřit pomocí RTG

Nosohltan (nasopharynx)

Horní část hltanu - má válcovitý tvar; Z každé strany ústí 1 Eustachova trubice ; Spojuje nosohltan a

středoušní dutiny, slouží k vyrovnání tlaku vzduchu, nebezpečí infekci; Mezi ústími Eustachovy

trubice je nosohltanová mandle

(tonsila pharyngea);

Nakupená

lymfatická tkáň,

představuje beriéru

při infekcích; Při

zvětšování dojde

ke snížení

průchodnosti

vzduchu nosem -

ADENOIDNÍ

VEGETACE

Hltan (pharynx) a hrtan

(larynx)

39

Příklopka hrtanová (epiglotis)

Endoskopický pohled na zdravý vstup do hrtanu. 1 . Epiglotis (= hrtanová příklopka)2. Pravý a levý výběžek chrupavek 3 . Vstup do hrtanu

- V hltanu se rozdělují cesty polykací a dýchací; Vzduch vdechnutý ústy je do hrtanu přiváděn bez

úpravy v nosní dutině a v nosohltanu; Hranicí mezi nosohltanem a ústní částí hltanu je měkké patro a

čípek; Při polykání se zvedá svalovina měkkého patra a odděluje ústní dutinu od nosní dutiny

Hltan (pharynx) a hrtan (larynx)

Hrtan = soubor vzájemně pohyblivě spojených chrupavek; Největší chrupavkou je chrupavka štítná

(nápadná vyvýšenina na přední ploše krku); Pod ní je hmatná chrupavka prstenčitá, na jejíž zadní

stranu nasedají dvě trojboké chrupavky hlasivkové; Od chrupavky štítné k předním hrotům

hlasivkových chrupavek jsou napjaty dva páry hlasových vazů

tvořících hlasovou štěrbinu; Nad chrupav. hlasivkovými je šikmo

skloněná chrupavčitá příklopka

hrtanová (epiglotis); Při polykání

se příklopka sklání nad vchodem

do hrtanu;Křížení cest polykacích a

dýchacích

40

Průdušky (bronchus)

Průdušnice (trachea) se dělí na dvě hlavní průdušky a postupně se člení dále do tzv. bronchiálního stromu, který se dělí na síť menších průdušek a menších průdušinek (bronchioly)Stěna průdušky obsahuje sliznici a hladkou svalovinu, obsahuje také žlázy tvořící hlen

Plíce (lat. pulmo) (řec. pneumo)

Párový orgánUmožňuje výměnu plynů mezi krví a vzduchemZ miliónů tenkostěnných váčků, plicních sklípků, alveol, které jsou opředeny krevními kapiláramiDo alveol se dostává vzduch, kyslík difunduje do krve v kapilárách, naopak oxid uhličitý se dostává do alveol a při výdechu odchází z těla ven

Dechový objem = asi 0,5 litru vzduchu (v klidu); Inspirační rezervní objem -

množství vzduchu, které maximálně nadechneme po normálním vdechu

(inidividuální - kolem 2 litrů vzduchu); Expirační rezervní objem - množství

vzduchu, které maximálně vydechneme ještě po normálním výdechu

(individuální – kolem 1, 5 litru); Reziduální objem – vzduch zůstávající

v plicích i po usilovném výdechu (více než 1 litr); Vitální kapacita plic= Co

největší množství vydechnutého vzduchu po maximálním nádechu - Závislá na fyzické

zdatnosti člověka, Měří se pomocí spirometru, do kterého vydechneme po maximálním

41

nádechu; Dechový objem + inspirační rezervní objem + expirační rezervní objem; Celková kapacita

plic (okolo 6 litrů) zahrnuje k tomu ještě reziduální objem

Mechanismus dýchání

Hnací silou tlak- Při vdechu (inspirace) musí být

tlak v alveolách nižší než tlak vzduchu

prostředí; Při výdechu (expirace) musí být

tlakový rozdíl opačný; Objem plic se při vdechu

musí zvětšit a při výdechu zmenšit zajišťují

přímo pohyby bránice a nepřímo pohyby

hrudníku za pomoci příslušných dýchacích

svalů; Vdech - napětí (oploštěním) bránice +

zvednutí hrudníku kontrakcí svalů

Výdech - svaly přední stěny břišní vytlačují

bránici nahoru + zmenší se objem hrudníku a

plic, a to díky hmotnosti a elasticitě pasivně

Fonační ústrojí

Fonace = tvorba hlasu; Hlas = zvuk, který

vznikne průchodem hrtanového tónu vzniklého na hlasivkách rezonančními dutinami nad hrtanem

Na fonaci se podílí zejména - Hrtan (larynx) patří do ústrojí respiračního i fonačního a Hlasivky (plicae

vocales) - http://www.youtube.com/watch?v=ajbcJiYhFKY; Hlasivky jsou napojeny na dvojici

chrupavek hlasivkových; Hlasové vazy tvoří tzv. hlasovou štěrbinu; Vazy napjaty od chrupavky štítné

až k předním štítům hlasivkových chrupavek

42

Rezonanční prostory

- Všechny dutiny, které jsou částečně pod a hlavně nad úrovní hlasivek, a přímo souvisejí s vibračním aparátem hrtanu; Rezonanční prostory nad hlasovou štěrbinou nazýváme násadní trubice; Prostor hrtanu, hltan, dutina ústní, nosohltan a dutina nosní; Dávají primárnímu zvuku hlasu, který vzniká kmitáním hlasivek, barvu lidského hlasu a jejich tvar a objem podmiňují charakteristické individuální rozdíly v hlase

Vznik hlasu

1.Proud vzduchu vychází z plic průdušnicí a dosáhne úrovně hrtanu a hlasivek

2. Hlasivky z široce otevřeného ventilačního postavení přecházejí do postavení sevřeného fonačního - vzájemně se dotýkají volnými slizničními okraji

3. Lem sliznice je uvolněný a umožňuje kmitavé pohyby

4. Proud vzduchu z plic zvyšuje tlak vzduchu pod rovinou hlasivek až do úrovně, kdy je tento tlak vyšší než elastické sevření hlasivek

5. Část vzduchu projde hlasivkovou štěrbinou za současného rozvlnění slizničního lemu

6. Tlak vzduchu pod hlasivkami ihned klesá

7. Aby proces pokračoval, musí se opět výdechový tlak vzduchu pod rovinou hlasivek zvýšit

8. Vlnění a kmitání sliznice hlasivky + přerušovaný a vibrující sloupec vzduchu nad úrovní roviny hlasivek = „základní hrtanový hlas“ - surový, nelidský

9. Kultivace hlasu v rezonančních dutinách

- dochází k přibližování a oddalování hlasivkových řas, což umožňuje měnit výšku zvuku, který vzniká, když vydechovaný vzduch rozechvívá okraje řas. Pokud člověk promluví, vzduch narazí na hlasivky, které se musí tlakem na okamžik oddálit, aby malé množství vzduchu mohlo uniknout vzhůru. Hlasivky se však svou pružností ihned vracejí na původní místo a situace se opakuje - tím se opakovaně zřeďuje a zhušťuje vzduchový sloupec nad hlasivkami a vzniká základ hlasu

Základní tón

43

- Má podobné vlastnosti jako jiné tóny; Jeho výšku určuje počet kmitů za sekundu; Síla je závislá na rychlosti vzdušného proudu

Počet kmitů hlasivek za sekundu odpovídá výšce tvořeného základního tónu - Muži : asi 100 za sekundu; Ženy: kolem 200 za sekundu

Vlastnosti hlasu

Základní

Výška

Síla

Barva

Rozsah

Hlasové pole

Funkční

Hlasové rejstříky

Přechodové jevy

Hlasové začátky

Fonační doba

Základní vlastnosti hlasu

Výška hlasu - Dána počtem hlasivkových kmitů za sekundu a délkou a anatomickou stavbou hlasivek; Mužské hlasivky mají v průměru 23 mm, ženské 18 mm a tím jsou schopny kmitat až dvojnásobně více

Síla (intenzita) hlasu - Závisí na síle výdechového proudu vzduchu; Rozeznáváme sílu hlasu - Fyziologickou (souvisí s tělesnou konstitucí, s uvolněností rezonančních dutin); Fonetickou (vyjadřující postoj mluvčího, přízvučnost a nepřízvučnost slabik, případě důraz na řečené); Expresivní (uvádí se méně často a znamená citové zabarvení projevu)

Barva hlasu - Závislá na harmonických formantech rezonančních dutin (hrtanové, hltanové, nosohltanové, nosní a ústní); Velmi individuální, má silný psychologický účinek

Rozsah hlasu a hlasové pole- Rozmezí - od nejnižšího tónu k nejvyššímu (frekvenční rozsah); od nejslabšího k nejsilnějšímu (intenzitní rozsah)(vždy se jedná o individuální schopnost jedince)

Funkční vlastnosti hlasu

Hlasové rejstříky a přechodové jevy (registrální přechody) - Po sobě následující tóny, které jsou tvořeny stejnou technikou, a proto mají i podobnou barvu; Rozlišujeme hrudní, hlavový a smíšený rejstřík

Hlasové začátky - Okamžik, kdy se vazy hlasové na počátku fonace poprvé přiloží k sobě, kdy začíná první uzávěr hlasivkové štěrbiny a začínají kmitat; Rozlišujeme tyto hlasové začátky: tvrdý, měkký, dyšný

44

Artikulační ústrojí

Artikulace ( „článkování“ )Vytváření hlásek mluvidly

Artikulační ústrojíHorní a dolní čelistJazyk, rty, tváře Zuby a dásněMěkké a tvrdé patroHrtan(Nos)

Horní a dolní čelist

Fonační doba- V sekundách vyjádřený čas, během kterého dokáže vyšetřovaná osoba po jednom nadechnutí udržet nepřetržitě fonovaný tón

HLASOVÁ HYGIENA

Soubor zásad jimiž se řídíme při péči o hlas - Vychází z anatomie a fyziologie hlasového ústrojí a z praktických zkušeností; Vhodné začít již v dětském věku; Hygiena hlasu se odvíjí od celkové hygieny – otužování, správná životospráva, spánek, správně rozvržený režim dne, aktivní odpočinek, strava, pitný režim …duševní hygiena (předchází neurózám)

Hlavní zásady hlasové hygieny

Mluvit ve vyvětrané místnosti

Nepřepínat hlas, nepřekřikovat se, šetřit hlasivky (zejména při nachlazení, při chrapotu, v období mutace)

Neodkašlávat naprázdno

Nezdržovat se v zakouřeném a prašném prostředí

Nepřetěžovat dětský hlas na hodinách zpěvu

Horní a dolní čelist

45

Jazyk (lingua)Nejpohyblivější svalnatý orgán v těleObrací a posouvá potravu Účastní se tvorby řeči Při tvoření hlásek se odděleně uplatňujeHrot jazykaHřbet a jazykaKořen jazyka

Jazyk (lingua)

Zkrácená podjazyková uzdička omezuje pohyby jazyka - dá se upravit jednoduchým operativním zákrokem

Horní čelist (maxilla) - Uložena pod očnicí bočně od dutiny nosní; Tvoří ji především tělo a výběžky ; Uvnitř obsahuje vedlejší nosní dutiny

Dolní čelist (mandibula) - Je jedinou pohyblivou kostí lebky; Se zbytkem lebky je spojena pomocí kloubů, jejichž hlavice jsou součástí dolní čelisti, zatímco jejich jamky jsou útvary spánkové kosti

46

Zuby (dentes)Korunka je ta část zubu, která vyčnívá ze zubního lůžka a je pokrytá sklovinou, nejtvrdší látkou v těle Sklovina je tvořená mineralizovanými hranoly, je velmi odolná a při poškození nemá schopnost regeneraceVrstva skloviny je silná jeden až tři milimetryNa povrchu zubovina, uvnitř zubní dřeň

Části: kořen - krček - korunka

Lidský zub - stolička

A - korunkaB - kořen1.- zubní sklovina2.- zubovina3.- zubní dřeň4.- dáseň5.- zubní cement6.- čelistní kost7.- céva8.- nerv

Rty (labia)

- Podkladem je kruhový sval ústní; Zevní plocha rtů je opatřena kůží, vnitřní plocha má charakter sliznice; Okraje rtů jsou kryty jemnou kůží bez pigmentové vrstvy, prosvítají zde cévy; Tato přechodná část je růžově červená

Rty (labia) a tváře (facies)

Při artikulaci se uplatňuje zejména: Sevření rtů; Zaokrouhlení rtů; Špulení rtů; Přiblížení rtu k zubům - Zaostření koutků; Svěšení koutků

Tváře s velmi bohatým svalstvem umožňují mimiku a jsou nositelem rozmanitých výrazů

Dásně (gingiva)

- Zdravá dáseň má pevnou strukturu a není přecitlivělá na dotek; Má obvykle barvu, která je popisovaná jak "korálově růžová„; Pevně drží zuby, které jsou důležité pro artikulaci

Zuby (dentes)

Zdravý dospělý člověk má celkem 32 zubů – Stoličky; Třenové; Špičáky; Řezáky

Při artikulaci zuby vytváří překážku

výdechovému proudu

47

Sliny (saliva)

- Neustále zvlhčují dutinu ústní; Tři páry velkých slinných žláz – Příušní; Podčelistní; Podjazykové ; Množství slin vzniká na chuťové, zrakové a čichové podněty; Hypersalivace = nadměrný slinotok ; Narušuje řečové možnosti

Patro (palatum)

Tvrdé patro (palatum durum) - vpředu Měkké patro (palatum molle) - vzadu

- Pomáhá při tvorbě zvuku; Tvrdé patro nese horní čelist; Měkké patro je tvořeno svalovinou a vazivem; Měkké patro při polykání zabraňuje tomu, aby sousta pronikala nahoru nosní dutinou, Zdvihnutím měkkého patra se oddělí zcela dutina ústní od dutiny nosní (nutné pro polykání) ; Velofaryngeální (patrohltanový) uzávěr - Uzavírá cestu vzduchu do nosu; Měkké patro končí čípkem (uvula)

Hrtan (larynx) - Společná část dýchací a trávicí soustavy; Má 3 oddíly - Nosohltan (nasopharynx); Ústní část hltanu - v níž se kříží dýchací a polykací cesty; Hrtanová část - neúplně uzavřena příklopkou hrtanovou, která se při polykání sklání a brání vniknutí polykaného sousta do hrtanu; Vznikají zde hrtanové neboli laryngální hlásky

Nos (nasus) - Při mluvené řeči se účastní artikulace i tzv. REZONANCE = nosovost v nosohltanu a nosní dutině; Rezonance závisí na činnosti VELOFARYNGEÁLNÍHO ZÁVĚRU = patrohltanového závěru; NAZALITA = rezonance dutiny ústní, Široce otevřenou dutinou ústní projde maximum výdechu, Do dutiny nosní pronikne jen velmi malá část vzduchu; ORALITA = rezonance dutiny ústní, Dutinou nosní projde maximum výdechu, Zúženou dutinou ústní unikne jen malá část výdechu; Nos je potřebný pro tvorbu tzv. nosových hlásek, u nichž je nazalita maximálně zvýšena; U „nosovek“ musí unikat při výdechu vzduch nosem

48

Svaly obličeje

TypySvaly lebeční klenbySvaly mimické (obličejové vlastní)Svaly žvýkací

Svaly obličejeTvořeny speciální vláknitou tkání, která se stahuje (kontrakce) a uvolňuje, a tak umožňuje pohyby těla a orgánůPříčně pruhované svalstvo Ovládáme vůlíHladké svalstvo Pracuje automaticky

Svaly lebeční klenby

Čelní sval - Zvedá víčka

Týlní sval - Pohyby kůže na lebce (tah dozadu)

Svaly ušního boltce- Zdvihá boltec

Svaly žvýkací

Zevní žvýkací sval

Spánkový sval - Zavírají ústa (přitahují dolní čelist k lebce)

Vnitřní křídlatý sval

Vnější křídlatý sval- Pohybují dolní čelistí

Svaly mimické

Okružní sval ústní - uzavření, sevření, našpulení

Stahovač koutku úst - stahování koutku úst dolů

Stahovač dolního rtu - tah dolního rtu dolů

Zdvihač koutku úst - vytahování koutku nahoru

Zdvihač horního rtu - tah horního rtu nahoru

Roztahovač koutků rtů - roztažení úst (tah koutku do strany), zvláště při úsměvu

Roztahovač křídel nosu - rozšíření nosních dírek zvedání horního rtu

Tvářový sval - zmenšení dutiny úst přitlačením tváří k čelistem (vyfouknutí)

49

Mozkové lalokyFrontální lalok = čelníParietální lalok = temenníOccipitální lalok = týlníTemporální lalok = spánkový

Lícní velký sval - tah koutku úst šikmo nahoru do strany

Lícní malý sval - tah koutku úst šikmo nahoru do strany

Bradový sval - pohyb kůží brady (tah vzhůru; "důlek")

Okružní sval oční - sevření víček, mrkání

Stahovač víčka- pohybuje obočím

Svaly kořene nosu - pohyby obočím, kůží čela a kořene nosu

Svaly obličeje

Umožňují vyjádřit rozmanité duševní stavy - Přísnost - štíhlý nosní sval; Zamračenost nebo bolest - svrašťovač obočí; Hořký pláč - zdvihač nosu a horního rtu; Smutek - zdvihač horního rtu; Veselost a smích - velký lícní sval; Nechuť a ironie - stahovač dolního rtu

Centrální řízení řeči

Všechny činnosti související s řečí jsou řízeny mozkem

V mozkové kůře se nachází centrum řeči a odtud vycházejí složitě koordinované instrukce (signály) do svalů, plic, hltanu, úst …

Účast mozku na řízení dorozumívání:

Centrum řečového výkonu – motorika mluvidel (Brocovo centrum v čelním laloku)

Centrum rozumění / slyšení řeči (Wernickeovo centrum ve spánkovém laloku)

Centrum optického vnímání řeči (Déjerinnovo centrum v týlním laloku)

Centrum grafického záznamu řeči (Součást motorického centra)

50

Mozek (encephalon)

V mozkové kůře se nachází

Motorické centrum řeči = Brocovo centrum

Senzorické centrum řeči = Wernickeovo centrum

Brocovo centrum

U praváků je obvykle umístěno v levém frontálním čelním laloku

Wernickeovo centrum

U praváků je obvykle umístěno v levé části mozku

Temporální (spánkové) oblasti mozku mají rozhodující význam pro funkce spojené s lidskou řečí a podílí se společně s asociačními motorickými oblastmi ve frontálních lalocích (Brocovo centrum) na porozumění řeči a psaného textu. Asociační oblasti somatické, zrakové a sluchové se stýkají v zadních partiích spánkového laloku. Jejich společná část je nazvaná podle autora: Wernickeovo centrum.

Hlavové nervy51

Mozkové či hlavové nervy, jinak též kraniální nervy jsou nervy periferní nervové soustavy. Vystupují z:

Mozkového kmene Prodloužené míchy Varolova mostu Středního mozku

U člověka existuje 12 párů hlavových nervů, které se označují římskými číslicemi od I. do XII.

52

č. 12 Speciálně pedagogická diagnostika logopedická – cíl, metody, zásady diagnostiky. Model

logopedického vyšetření.

- specifická aktivita zacílená na identifikaci příčin, druhu, vzniku průběhu, zvláštností a následků

narušené komunikační schopnosti; východiskem pro volbu metod logopedické intervence a pro

stanovení prognózy, hlavním prostředkem log. diagnostiky je souvislý řečový projev, hodnotíme

komunikace jako celek – verbální neverbální stránku, hodnotíme i tzv. koverbální chování – chování

při mluvím projevu

Cíle:

1) identifikovat - druh, příčinu, průběh, stupeň, zvláštnosti, následky

2) zjistit zda se jedná o narušení a identifikovat ho

3) zjistit etiologii

4) zjistit, zda je poškození trvalé X přechodné

5) stanovit prognózu

Metody:

1. Pozorování - zejm. formou archů určených pro pozorování a hodnotících stupnic (např.

stupně koktavosti), v přirozeném prostředí

2. Explorační metody - dotazníky, anamnestický rozhovor, řízený rozhovor

3. Studium případu – výsledky vyšetření – foniatr, ORL, neurolog, psycholog

4. Testové metody - (např. Token test, test laterality aj.)

5. Analýza výsledků činnosti – např. školní sešity – hlavně při SPU

6. Přístrojové metody – indikátory, fonografy, EEG, EMG

Další možné dělení:

1. Pozorování - zejm. formou archů určených pro pozorování a hodnotících stupnic (např.

stupně koktavosti), v přirozeném prostředí

2. Explorační metody - dotazníky, anamnestický rozhovor, řízený rozhovor

3. Diagnostické zkoušení - vyšetřování výslovnosti, vyšetřování zvuku řeči, písemné zkoušení

(kupř. při dysgrafii, dysortografii)

4. Testové metody - (např. Token test, test laterality aj.)

5. Kazuistické metody - i analýza lékařských výsledků, psychologických vyšetření apod.

6. Rozbor výsledků činnosti

53

ZÁSADY PŘI LOGOPEDICKÉ DIAGNOSTICE

Zásada komplexnosti - zaměření na všechny roviny řečového projevu, řeč, osobnost, sociální prostředí (rodiče, výchova …)

Zásada objektivnosti - posuzuje se, zda jde pouze o odchylku od normy nebo o NKS, schopnost určit stupeň narušení komunikační schopnosti, z tohoto důvodu musí mít logoped perfektní fonematický sluch, odborné vědomosti, zkušenosti

Zásada kvantifikace - moderní metody vyžadují i číselné vyjádření stupně NKS, vhodné pro vytvoření prognózy, pro průběžné sledování změny stavu klienta

Zásada týmového přístupu - spolupráce s dalšími odborníky (medicína, psychologie), log. diagnostika jako východisko pro jiné obory, vyšetření jiných oborníků jako východisko pro logopeda

Zásada průběžnosti - diagnostika není hned po prvním vyšetření kompletní, nutnost dalších průběžných vyšetření (i od dalších odborníků), průběžně se tvoří i diferenciální diagnostika

MODEL LOGOPEDICKÉHO VYŠETŘENÍ Navázání kontaktu - umění zapůsobit na jedince, získat si dítě pro spolupráci, vše vysvětlovat,

pomáhá nelékařské prostředí, vhodné vybavení – pro děti hračky Rodinná anamnéza - NKS, MR nebo SP v rodině Osobní anamnéza - průběh těhotenství, jeho rizikovost (důvod rizikovosti), průběh porodu

(císařským řezem, koncem pánevním), porodní délka a hmotnost, poporodní adaptace (spontánní dýchání, inkubátor, novorozenecká žloutenka = ikterus), psychomotorický vývoj (kdy začalo sedět, lézt, chodit, mluvit – první slova, první věty), zda dítě mluví gramaticky správně (agramatismy po 4. roce života), prodělaná onemocnění a úrazy, kdy nastoupilo dítě do MŠ, jeho adaptace na toto prostředí, na kolektiv

Vyšetření sluchu - hlavně orientační, test Škodové - fonematický sluch Vyšetření porozumění řeči - úroveň impresivní složky řeči, před dítě se umístí věci denní

potřeby a dítě má ukazovat jmenované předměty Vyšetření řečové reprodukce - artikulace (hlásek i slov), pasivní i aktivní slovní zásoba,

gramaticky správné tvary, stavba řeči, prozodické = modulační faktory řeči (tempo, rytmus, melodie, pauzy), dýchání, hlas, čtení, psaní, počítání, muzikální schopnosti

Vyšetření motoriky - hrubá i jemná, oromotorika (motorika mluvních orgánů), grafomotorika, mimika

Vyšetření laterality - dominující hemisféra, pravostranná, levostranná, zkřížená Vyšetření sociálního prostředí - nepodnětné prostředí, cizojazyčné prostředí, styl výchovy,

vztah rodičů i širšího okolí k dítěti

54

č. 13 Pomůcky a přístroje užívané v logopedické diagnostice a terapii.

Využití pomůcek

- kompenzační činitel – např. logo. sondy – „drátek“, který se vkládá do úst, aby pomohl

jazyku získat správné postavení – dnes už se příliš nevyužívá pro nepříjemné pocity, které

vyvolává

- motivační činitel – hračky, maňáskové

- urychlující prostředek – zvyšují efektivnost práce a logopedické intervence

Dělení pomůcek

1) stimulační

- stimulují k vydávání hlasu, k dechovým cvičením - různé hudební nástroje, zvukové hračky,

bublifuky, balónky, pomůcky a hračky podněcující vydávat hlas, foukat, hovořit,…

2) motivační

- pomůcky motivující dítě ke spolupráci a komunikaci (Lego, maňásci, loutky, dětský telefon)

3) didaktické

- cíleně připravené materiály k rozvoji a procvičování výslovnosti, k rozšiřování slovní zásoby,

odstraňování dyslexie, dysgrafie

4) deprivační

- používají se k odvrácení pozornosti jedince od nesprávného mluvního vzoru (např. metronom při

reedukaci breptavosti)

5) podpůrné

- soničky, špachtle, protézky, vibrátory, rota vibrátor – rozkmitá jazyk pro hlásku „r“; Lee Efect –

akustická zpětná vazba – klient mluví do mikrofonu a v nasazených sluchátcích slyší svou řeč

s několika milisekundovým zpožděním

6) názorné

- logopedické zrcadlo, počítačové programy – speach viewer, indikátory (S indikátor – sigma traper, N

indikátor, F indikátor) – rozsvítí se, když dítě správně vysloví hlásku

7) registrační55

- magnetofon, videozáznamy, registrační listy, karty, záznamy, …

8) víceúčelové

- možno využít pro více aktivit např. Orfeovo instrumentarium

9) diagnostické

- obrázkové a textové materiály, záznamové listy, testy, testové baterie, magnetofonové nahrávky

56

č. 14 Narušený vývoj řeči, kvalifikace. Možnosti ovlivňování vývoje řeči.

- zastřešující pojem pro poruchy v osvojování si nebo používání mateřského jazyka, který se projevuje

jazykovým jednáním odlišným od toho, které se očekává vzhledem k chronologickému věku dítěte

(Lechta, 1995)

Strukturní a systémové narušení jedné, více nebo všech oblastí vývoje řeči vzhledem k věku

oblasti vývoje řeči - osvojování mateřského jazyka, rozvíjení jazykových schopností (Mikulajová, 2003)

Vývoj řeči:

individuální (každé dítě jinak)

ovlivněný: senzomotorikou, motorikou, myšlením, socializací, přiměřeností podnětů …

ovlivněn faktory:

vnějšími (prostředí, výchova, podněty z okolí, komunikačními situacemi)

vnitřními (stav organismu, schopnosti, sluch, zrak, vyzrálost CNS, mluvní orgány, duševní a

intelektový vývoj…)

NVŘ PODLE PRŮBĚHU VÝVOJE ŘEČI

Opožděný vývoj řeči - stádia vývoje řeči nastupují s časovým odkladem, dítě ve třech letech nemluví

nebo mluví málo

Omezený vývoj řeči - dítě dosáhne určité hranice, stupně, stropu, a dítě se už neposune dál

v těžkých případech má nepříznivou prognózu, příčiny: MR, těžká porucha sluchu, patologické

sociální prostředí

Přerušený vývoj řeči - traumata, úrazy, duševní nemoci, psychická traumata, bezvědomí i po

přerušení může dosáhnout normy

Překotný = předčasný vývoj řeči - diskutabilní problém vymezit co je předčasné, perfekcionistická

výchova (u nezralé CNS vyvolá i neurózy)

Scestný = nesprávný = odchylný vývoj řeči - příčinou jsou hlavně rozštěpy obličeje, je potřeba zásah

plastické chirurgie, pokud nedojde k operaci, řeč se nebude rozvíjet správně, artikulační báze se

posune dozadu za rozštěp

Specificky narušený vývoj řeči = vývojová dysfázie

57

č. 15 Opožděný vývoj řeči – příčiny ve vývoji řeči, metodika logopedické intervence u dětí

s opožděným vývojem řeči.

- nástup stádií vývoje řeči s časovým odkladem, ve třech letech dítě mluví málo nebo nemluví a

komunikace neodpovídá věku, nutno hledat příčiny (odborná vyšetření: foniatr, neurolog, psycholog,

pediatr – napíše doporučení na všechna vyšetření), diferenciální diagnostika: smyslová vada, MR,

poruchy mluvních orgánů, akustická disgnozie (neschopnost pamatovat slyšené a porozumět),

autismus a autistické rysy

KLASIFIKACE OVŘ:

prostý

na základě sluchových poruch

u mentální retardace

při anomáliích mluvidel (zkrácená podjazyková uzdička, rozštěp patra…)

u poruch CNS

PŘÍČINY VZNIKU OVŘ

nepodnětné a nestimulující prostředí, prostředí nevěnující pozornost neuropsychickému

vývoji, nadužívání masmédií a PC, citová deprivace, nesoulad požadavků okolí se

schopnostmi dítěte

poruchy sluchu a zraku, genetické vlivy (pomalejší myelinizace mozkových vláken),

nevyzrálost CNS

obtíže při porodu = perinatální potíže, nedonošenost, předčasný porod

syndrom ADD (Attention-Deficit Disorder) = porucha pozornosti bez hyperaktivity

syndrom ADHD (Attention-deficit hyperactivity disorder) = porucha pozornosti

s hyperaktivitou

INTERVENCE U OVŘ

podpora rodiny, aby stimulovala řečový projev

kvalitní řečový vzor

rozvoj slovní zásoby (pasivní i aktivní) a porozumění (recepce řeči)

začínat nejjednoduššími elementy (onomatopoa, zvuky zvířat)

58

nejprve obsahová stránka řeči (chápat a komunikovat), teprve potom formální (přesná

výslovnost a artikulace)

rozvoj fonematického sluchu (měl bys rozvinout do 5 let) – nejznámější test fonematického

sluchu u nás vydala Škodová, např. obrázky – koza x kosa

rozvoj motoriky (hrubá, jemná, oromotorika, grafomotorika)

rozvoj zrakového vnímání, sluchového vnímání

nácvik pomocí stereotypů - provázet situace stejnými slovy a pohyby

rozvoj formální stránky řeči - ale až po rozvinutí: dostatečné slovní zásoby, schopnosti tvořit

gramaticky správné věty, zvládnutí časové a dějové posloupnosti (linie) při vyprávění,

dostatečné fonematické diferenciace

rozvíjet spontánní řeč

PROGNÓZA

vhodnou intervencí dítě dorovná vývoj (komunikace potom začne odpovídat věku a dítě

zahájí povinnou šk. docházku bez odkladu)

doporučí se odklad školní docházky - pokračuje se v logopedické intervenci, aby se dítě co

nejvíce přiblížilo normě

na základě problémů se projeví NKS - dyslalie

na základě dlouhodobého pozorování a komplexního diagnostického procesu je stanovena

diagnóza NKS - vývojová dysfázie

- do 1 roku - fyziologická nemluvnost

- 2 - 3 roky - dítě mluví již ve větách, pokud se vývoj opozdí → prodloužená fyziologická nemluvnost, častěji

u chlapců než u dívek

- ve 3. roku - dítě nemluví nebo mluví méně → opožděný vývoj řeči

příčiny vzniku prostého OVŘ: - nepodnětné prostředí, disproporce mezi požadavky kladenými na dítě a

jeho možnostmi, citová karence (= nedostatek citu), nedostatek mluvních podnětů (např. v kojeneckém ústavu)

jiné příčiny opožděného vývoje řeči jsou: - sluchové vady, LMD – lehká mozková dysfunkce, MR,

anomálie mluvidel, poruchy CNS, slabý typ NS nervové soustavy, nedostatky v zrakové a sluchové percepci,

nedonošenost, perinatální problémy, dědičnost (častěji u chlapců), nevhodné užívání masmédií (nadužívání)

- nutná odborná vyšetření: foniatrické, ORL (vyloučit odchylky v mluvních orgánech), psychologické (vyloučit

odchylky v MR), neurologické, oční (v obl. očních vjemů), psychiatrické

59

č. 16 Průpravná cvičení užívaná při ovlivňování vývoje dětské řeči – rozvoj zrakového a sluchového

vnímání, rozvoj fonematického sluchu, rozvoj hrubé a jemné motoriky, motoriky mluvních orgánů,

grafomotoriky, dechová a fonační cvičení, přípravná artikulační civčení.

1. Dechová a fonační cvičení – cílem dech. cvičení je prohloubení fyziologicky správného vdechu i výdechu při mluvení. Dech. cvičení provádíme formou hry a v kombinaci s cvičením fonační (hlasovým). Nesprávné dýchání se projevuje při mluvení, zpěvu, ale má vliv i na vývoj hrudního koše, na držení těla, na zásobování kyslíkem všech orgánů.

- cvičení provádíme ve vyvětrané, čisté, bezprašné místnosti

- podložka na cvičení vleže

- osvojení řečového dýchání

- správné držení těla vleže, vsedě, ve stoje

- učíme ovládat výdechový proud

- dech. cvičení provádíme v kombinaci s pohybem celého těla

Nejprve naučíme děti nadechovat. Při cvičeních se zapojením hlasu dbáme na měkký hlasový začátek, který je fyziologický. Děti vedeme k hlasové hygieně: nepřekřikovat se, šetři hlasivky, nezdržovat se v zakouřené místnosti.

př. Nádech – vdechnout nenásilně nosem bez zvedání ramen

Výdech – prodlužovat výdech. fázi, co nejpomalejší výdech

Motivace – sova kouká – húúú, vlak – šššš

2. Rozvoj motoriky. Hrubá – zdokonalování při chůzi, běhu, hrách. Př. chůze v rytmu, pochody na jedné noze, přeskaky, pohyby hlavou, házení míčem, podlézání, pohybové hry,… Jemná – roztahovat prsty, válení míčku,…

3. Grafomotorika – cviky nejprve celou paží, později prstem, nakonec na papíře.

př. čmárání jedním směrem, oběma, kroužení, oblouky, osmičky,..

4. Rozvoj fonematického sluchu – děti identifikují různé zvuky (chrastění klíčí, mačkání papírů…), děti hádají, co hraje (Orfův instrument), učitelka předkládá obr., které se liší 1 fonémem: kosa – koza.

60

5. Zrakové vnímání – učitelka předvádí pantomimicky a děti napodobují: velké pohyby trupu, končetin, hlavy, vsedě – ruku na nos, před zrcadlem – postavení mluvidel – úsměv, jazyk,…

Oromotorika – polohování a pohyblivost jazyka.

a. Jazyk – rty

houpačka – ústa široce otevřená, špička vypláznutého jazyka se ohýbá nahoru a dolů mlsná kočka – vypláznutý jazyk krouživým pohybem olizuje dolní a horní ret stěrač auta – olizujeme horní ret zprava doleva a zpět sekačka – otevřená ústa, vypláznutý jazyk se pohybuje v koutcích vpravo, vlevo mlsoun – vyplazování jazyka v rychlejším tempu lízátko – lízátko položíme vpravo, vlevo, nahoru, dolů od rtu – jazykem se dotýká malíř – vyplazený jazyk kreslí kroužek kladívko – ťukání hrotem jazyka do horního rtu

b. Jazyk – zuby

kartáček – otevřená ústa – jazyk jezdí po horních a dolních zubech koberec – ohnutí špičky jazyka na tvrdém patře kladívko – ťukání špičkou jazyka na patrovém výběžku za horními řezáky – ttt, ddd budík – ťukání špičkou jazyka na patrovém výběžku střídavě za horními a dolními zuby opička – vsunutí jazyka před dolní zuby při zavřených ústech kolotoč – kroužením jazykem před dolními a horními zuby při zavřených ústech – stimulace

závěru masáž – vsouvání jazyka mezi lehce sevřené zuby válíme váleček – zapřeme špičku jazyka za dolní řezáky – jazyk utvoří váleček při pohybu ven

z úst počtář – jazykem ťukám na jednotlivé zuby v horní a dolní čelisti z jejich vnitřní strany branka – zuby stisknout k sobě, jazyk tlačit na dolní zuby

c. Jazyk, tváře, tvrdé patro bonbóny – jazyk střídavě vytváří bouličky v pravé a levé tváři koníček – mlaskání jazykem na tvrdém patře natěrač – olizování tvrdého patra tam – zpět placička – jazyk je přisátý na tvrdé patro

d. Polohování a pohyblivost rtů rybky – špulení rtů, jejich boční vtažení – 8 hrachový lusk – přibližování a odtahování rtů se zvukovým efektem – pukání hrachového

lusku kapřík – rty tvarujeme do kroužku komínek – špulení rtů a vysouvání dopředu hry s dřívkem – držení dřívka, tužky kolmo a podélné rty

e. Polohování a pohyblivost čelisti

61

piraňa – vysouvání dolní čelisti křeček – vysouvání dolní čelisti velbloud – kroužení dolní čelisti

f. Polohování a pohyblivost měkkého patra

klokátání, pití brčkem, foukání, pískání, bublifuku, polykání, sání, pohyby celého těla, směrem k tělu – patro klesá, směrem od těla – patro se zvedá

62

č. 17 Dyslalie – etiologie, klasifikace, diagnostika, zásady logopedické terapie. Metodika navození

hlásek.

- dyslalie je porucha artikulace, kdy je narušena výslovnost jedné hlásky nebo skupiny hlásek rodného

jazyka, přičemž ostatní hlásky jsou vyslovovány správně podle příslušných jazykových norem.

- nejčastěji se vyskytující porucha komunikační schopnosti, její název použil již v roce 1830 Schulthes

a u nás v české odborné literatuře zavedl označení patlavost v roce 1900 Janke

Rozlišujeme

pravou dyslalii (NKS) (7 let – ZŠ) - narušená komunikační schopnost častěji u chlapců, u žáků

základních škol praktických, v dětském věku (ale setkáváme se s narušenou výslovností i u

dospělých osob – nejčastěji je narušena výslovnost hlásek R Ř a také sykavek)

fyziologickou dyslalii + prodloužená fyziologická dyslalie –jedná se o nesprávnou výslovnost

(fyziologický jev asi do 5 let, prodloužená do 7 let)

PROJEVY

Narušení fonetické úrovně řeči

- vynechávání hlásek (delece), zaměňování nebo nahrazování hlásek (substituce), nepřesné

vyslovování (distorze),

Narušení fonologické úrovně řeči- narušení používání elementárních mluvních zvuků spojených do

slabik, slov a vět, poruchy se projevují v plynulé řeči, kdy jsou jednotlivé hlásky ovlivňovány,

předcházejícími nebo následujícími hláskami, nebo důsledkem pauzy, přízvuku, melodie či rytmu

ETIOLOGIE DYSLALIE

Často v literatuře rozčleňována:

funkční – něco nefunguje, např. hybnost jazyka je snížená; dyslalie

organická – narušení nějakého orgánu – šikmý rozštěp rtu, gotické patro

vnitřní – celkový stav organismu, např. astmatik, epileptik

vnější - výchova, rodina

Další příčiny:

nesprávný mluvní vzor

63

nesprávné vnímání a diferenciace mluvních zvuků v důsledku nedostatečné diferenciační

schopnosti korového konce sluchového analyzátoru

důsledek celkové neobratnosti mluvidel, anatomické vady řečových orgánů

problém vykonat a napodobit artikulační pohyby jazyka a rtů

poruchy sluchových drah, poruchy sluchu

poruchy centrální nervové soustavy

psychosociální vlivy (rodina, výchova, podnětová stimulace, rozvoj, nesprávný mluvní vzor)

nedostatky či změny na mluvních orgánech- rozštěpy rtů, patra, nesprávně rostlý chrup,

postavení čelistí, vypadnutí, ztráta zubů, nepohyblivý jazyk, krátká uzdička, necitlivost dutiny

ústní,…

Klasifikace podle místa poškození

podle lokalizace konkrétní příčiny

akustickou

centrální

dentální

labiální

lingvální

nazálná

palatální

KLASIFIKACE Z VÝVOJOVÉHO HLEDISKA

výslovnost jednotlivých hlásek se u dítěte postupně zdokonaluje souběžně s dozráváním

struktur CNS

(do 6 - 7 let)

nesprávná výslovnost do 5 let přirozená

tzv. fyziologická dyslalie - nesprávná výslovnost přetrvává mezi 5. - 7. rokem tzv.

prodloužená fyziologická dyslalie

pokud se výslovnost do 7. roku neupraví - tzv. pravá (patologická) dyslalie

Klasifikace z hlediska kontextu

hlásková- mogilalie, paralalie, chybné tovření

slabiková a slovní- elize, metateze, kontaminace, anaptixe, asimilace

64

KLASIFIKACE PODLE ROZSAHU

dyslalia univerzalis (mnohočetná) - narušena výslovnost většiny hlásek, řeč zcela

nesrozumitelná

dyslalia multiplex (gravis) - postižena artikulace většího počtu hlásek, ale řeč je srozumitelná

dyslalia simplex (levis, parciální) - nesprávná výslovnost jedné nebo několika hlásek

(csz/čšž/rř)

monomorfní - nesprávně vyslovované hlásky jsou z jedné artikulační oblasti

polymorfní - nesprávně vyslovované hlásky jsou z více artikulačních oblastí

DIAGNOSTIKA DYSLALIE

Z hlediska klinického: korektnost zvuků při spontánní konverzaci, nesprávně tvořené hlásky, spád

řeči, intonace, přízvuky, skladba slabik slov, produkce jednotlivých slov, popis obrázku – slova

obsahující určenou hlásku na počátku, na konci i uprostřed slova: cíl, pec, ovce, někdy: napodobování

chybných zvuků, které dítě samo produkuje, zjistí se „síla fixace chyby“, vyšetření kontextu, a

variabilita chyb při spojování určitých seskupení hlásek dohromady, je možné provádět skóre výskytu

eliminaci, substitucí, distorzí… (lechta, V. 2003), testování diskriminace hlásek, podobná slova

rozlišovat pomocí obrázků, testování percepce, chyb u chybně vyslovených slov

ODSTRAŇOVÁNÍ DYSLALIE

individuálně podle typu dyslalie a podle možností a schopností dítěte - důležitá je nápodoba

artikulační cvičení na zlepšení funkce mluvidel a funkce mozkových oblastí

cvičení na rozvoj fonematického sluchu (sluchové vnímání, rozlišování fonémů)

reedukace se děje navozováním správné výslovnosti

HLÁSKU NIKDY NENAPRAVUJEME!

VŽDY VYTVÁŘÍME ÚPLNĚ NOVÝ ZVUK!

ZÁSADY ODSTRAŇOVÁNÍ DYSLÁLIE

zásada krátkodobého cvičení

cvičit krátce a častěji (2-3 minuty 20x denně) s intenzivním sluchovým a zrakovým vzorem, za

využití dostupných pomůcek (zrcadla, kresby, PC vzoru)

zásada využití sluchové kontroly

důraz je kladen na sluchové vnímání vytvářené hlásky

zásada používání pomocných hlásek

65

tj. hlásek, které umí správně artikulovat a jsou artikulačně podobné

zásada minimální akce

cvičit bez přehnaného úsilí, šeptem

individuální přístup

akceptujeme osobnost, anatomické, fyziologické, psychologické zvláštnosti a jeho prostředí

postup od snadnějšího ke složitějšímu

hravou formou

zásada 1 hlásky

vždy vyvozujeme jen 1 hlásku, až je běžně používána ve slovech a větách, vyvozujeme hlásku

další

zásada nové hlásky

vždy vyvozujeme novou hlásku, nový zvuk, neopravujeme hlásku vyslovovanou špatně!

zásada názornosti

při nácviku využíváme multisenzoriální přístup

posilování sebedůvěry klienta

potlačujeme komplex méněcennosti

málo pomůcek

sond, špachtlí, drátků užíváme jen v případech nutnosti

vyhýbáme se neznámým a nesnadným slovům

např. jazykolamům

spolupráce s učiteli, rodinou a lékaři

PRŮBĚH ODSTRAŇOVÁNÍ DYSLALIE

čtyři etapy

délka a průběh etap je vždy zcela individuální

přípravná cvičení

vyvození

fixace

automatizace

Příklady vyvozování hlásek – přípravné cvičení

F

přípravná cvičení zaměřená na dostatečně silný výdechový proud, foukací cvičení (dítě nesmí

nadměrně nadouvat tváře), ohmatání výdechu /vzduchu na terapeutovi, kontrola na vlastním

66

výdechu, přitlačení dolního rtu k horním řezákům, samostatná hláska + onomatopoa, slova s F na

konci: pi-f (odděleně, později spojováním, další hlásky mají vlastní způsoby vyvození

PŘÍPRAVNÁ CVIČENÍ

artikulační cvičení k rozvoji motoriky mluvních orgánů (oromotorika)

cvičení pro rozvoj sluchu a zraku

dechová a fonační cvičení

cvičení na rozvoj jemné, hrubé motoriky

grafomotorická cvičení

cvičení fonematického sluchu, zrakového a sluchového vnímání

VYVOZOVÁNÍ HLÁSKY

metody přímé a nepřímé

přímá metoda - navozujeme přímo tu hlásku, která byla špatně vyslovována (u starších dětí

či dospělých)

nepřímá metoda - napodobování zvuků (zvuky zvířat, dopravních prostředků), (u malých dětí

tak odbouráváme napětí a nechuť k práci)

Vyvozování hlásek

znát správné postavení mluvidel u každé hlásky

každá součást může pracovat zvlášť –jazyk, zuby, rty

znát místo tvoření jednotlivých

FIXACE A AUTOMATIZACE

FIXACE - nácvik spojování vyvozené hlásky s jinými hláskami v nejrůznějších spojeních, hláska ve

slabikách a slovech, hlásku využívat na začátku, uprostřed i na konci slova

AUTOMATIZACE - správná výslovnost nacvičované hlásky ve spontánní řeči

67

č. 18 Vývojová dysfázie – etiologie, symptomatologie, logopedická intervence u dysfagických dětí.

Možnosti zařazení dětí s vývojovou dysfázií do logopedické intervence.

- ztížená schopnost /neschopnost/ naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj řeči

jsou přiměřené (emocionalita, smysly, inteligence, neurologická stránka, tělesná stavba)

- značně individuální NKS – každé dítě je jiné

- častější chlapci 4:1

- negativně ovlivňuje formování osobnosti v soc. kontextu (škola, rodina, přátelé, zájmy, volný čas,

profesní zaměření – může to ovlivnit celý život)

Etiologie:

- řadí se k centrálním poruchám řeči

- často drobné difúzní poškození řečových zón časně se vyvíjejícího mozku

- zásah do vývoje řeči, do jeho úplného začátku – difúzní poškození mozku

- ložisková poškození centrálních sluchových oblastí mozku (ale ne přímo striktní vliv neurologické

poškození)

- následek poruchy centrálního zpracování řečového signálu

- difúzní postižení CNS

- postižení vývoje kognitivních funkcí vlivem poškození mozku (pre-, peri-, postnatálně)

- vliv dědičnosti

- predilekce (větší předpoklady) u chlapců

- poškození již během nitroděložního vývoje

Další projevy:

- výrazné a trvalé narušení procesu vytváření či utváření mluvené řeči

- zasahuje lingvistickou oblast (řeč), ale i nelingvistickou oblast osobnosti (kognice, paměť, percepce,

psychomotorika, chování)

- nerovnoměrný rozvoj osobnosti dítěte

68

neschopnost rozeznávat slyšené výrazy a chápat obsah slyšených slov

nedostatek řečového projevu při dobrém chápání slyšeného

Vyšetření: logoped, foniatr, psycholog, neurolog, pediatr. / = týmová spolupráce/ - řeč (receptivní a

expresivní složka), motorické fce a lateralita, prostorové orientace, zraku, sluchu; paměti,

koncentrace pozornosti; grafomotoriky, čtení, psaní, počítání;

- je třeba odlišit vývojovou dysfázii od (diferencionální diagnostika):

- opožděného v. řeči prostého

- OVŘ – nedojde k poruše v jiných oblastech než je řeč

- dyslalie – dodrží segmentární strukturu slova, věty

- vady nebo poruchy sluchu – vyšetření sluchu

- vývojové dysartrie (post. artikulace jako celku na zákl. org. post. CNS)

- syndromu Landau-Klefner (vývojová dysfázie + epilepsie) – ztráta komunikačních dovedností

na základě epileptických obtíží – neurolog provede specializované vyšetření na epilepsii

- autismus – speciální diagnostické postupy, testy na autistické spektrum poruch

Charakteristika: - specifický řečový vývoj (nejen opožděný, ale i aberantní=odchylný)

- aktivní slovní zásoba se rozvíjí pomalu, děti mívají „vlastní slovník“

- agramatická řeč, nesrozumitelná řeč

- nerovnoměrné rozložení celkových rozumových schopností

- porucha fonematického sluchu, nedokonalá diferenciace zvuků řeči

Příznaky v dalších oblastech : nerovnoměrný vývoj řeči, výrazný rozdíl mezi verbálními a

nonverbálními schopnostmi, narušení zrak, sluch. vnímání, narušení paměťových funkcí, narušení

pravolevé orientace, chybné vnímání časových vztahů, narušení motorických funkcí, nízká úroveň

kresby.

Terapie: - týmová spolupráce (log., fon., neur., ped., psych.)

- zaměření na celkovou osobnost dítěte, nezdůrazňujeme složku řeči69

- rozvíjení jednotlivých schop. a dovedností nelze cvičit izolovaně

- zaměřujeme se na zrak., sluch. vnímání, myšlení, paměťové funkce, pozornost, motoriku,

schopnost orientace, grafomotoriky řeči.

REEDUKAČNÍ ZÁSADY

zásada IMITACE NORMÁLNÍHO VÝVOJE řeči

zjistit jak je na tom dítě ve všech jazykových rovinách, ve kterém je stadii a pokračovat

stadiem následujícím, žádné nevynechat

zásada MULTISENZORIÁLNÍHO PŘÍSTUPU

zapojení všech smyslů (sluch, motorika, zrak…)

zásada PREFEROVÁNÍ OBSAHOVÉ STRÁNKY nad formální stránkou

nejprve pasivní slovní zásoba, potom aktivní

nejprve chápat a rozumět, potom artikulace

zásada NÁZORNOSTI

obrázky, hračky, zrcadla ve velkém množství mohou narušovat pozornost

zásada SOCIÁLNÍHO ASPEKTU

modelové situace

zásada PLÁNOVITOSTI

vytvořit individuální plán, vymezit další vyšetření (maximálně po půlroce)

zásada KOMENTOVÁNÍ - hlavně rodiče

metoda: SELF TALKING - dospělý komentuje všechny situace, využívá vždy stejných slov

metoda: PARALEL TALKING - dospělý komentuje aktuální činy a pocity dítěte jakoby v jeho

roli

metoda: KOREKČNÍ ZPĚTNÉ VAZBY - neupozorňujeme na chyby dítěte, jeho výroky po něm

zopakujeme „správně“

metody: ROZŠÍŘENÉ IMITACE - přidáváme slovo do výroků dítěte (auto jede - červené auto

jede)

metoda: ALTERNATIVNÍCH OTÁZEK - podpora řečového projevu, aby dítě neodpovídalo

nonverbálně

Mnohdy vyžaduje, aby dítě docházelo do logoped.školky nebo logop. třídy MŠ.

Touto tematikou se zabývá Mikulajová, Rafajdusová, Dvořák, Lechta.

70

č. 19. Mutismus – etiologie, komplexní péče o jedince postižené psychotickými poruchami řeči.

MUTISMUS:

- z lat. slova mutus – němý, tichý

- ztráta schopnosti komunikovat

- mlčí, ačkoli schopnost mluvit a řeč je u nich rozvinutá

- oněmění, náhlá ztráta již vyvinuté řeči.

- psychogenně podmíněné, není poškození CNS.

- hraniční problematika (psychologie, psychiatrie - depresivní syndrom, logo, foniatrie)!!!

KALSIFIAKCE

- Autistický – nedostatek mluvní iniciace u dětské schizofrenie

- Nurotický – neurotická bariéra bránicí vyjádření v neurotických situacích

- Peristentní – dlouhodobý útlum řečových projevů (min. 4 týdny)

- Psychotický – jako součást psychotického syndromu

- Reaktivní – je reakcí na prožité psychotrauma

- Situační – krátkodobý útlum řeči spojený s neznámou situací

- Totální – absence řečových projevů ve všech situacích, prostředích a v komunikaci se všemi jedinci

- Tranzientní – útlum řeči jako přechodný stav

- Traumatický – snížení fce řečových projevů při emocionálním nebo somatickém traumatu

- Elektivní – absence řeči v konkrétním kontextu: osoba, místo, situace,…

DIAGNOSTIKA

- symptom, součást jiného problému: deprese, schizofrenie, poruchy osobnosti, adaptační poruchy,

psychotické poruchy, sociální fobie

RIZIKOVÉ SKUPINY

- určité typy osobností – stydlivost, stranění se kolektivu, separace, strach z cizího

- typy výchovy – hyperprotektivní, závislost na rodičích, vyvolávání viny dítěte

- sourozenecká rivalita – touha získat si rodiče na svou stranu

- děti nepřiměřeně trestané, agresivní projevy rodičů, děti zažívající výsměch, ponižování

71

ELEKTIVNÍ MUTISMUS:

- nejedná se o poruchu řeči, ale poruch užívání řeči; skrytá komunikační porucha často spojená se

studem, úzkostí,…

- u dětí předškolního a mladšího školního věku, mírně převažuje výskyt u dívek.

- nezávisí na IQ.

- dítě nemluví ve škole před učitelkou, ale doma i venku mluví bez zábran

- výskyt mohou zvyšovat určité osobností vlastnosti (zvýšená úzkostnost, přehnaná stydlivost,

problémy v přirozené segregaci).

- nepřiměřené obavy z cizích lidí, vyhýbání se kontaktu.

- nikdy do mluvení nenutíme.

- pokud se nepodaří přes veškerou snahu navázat kontakt, je nutné vyhledat odbornou pomoc

(psycholog, logoped, někdy psychiatr).

Diagnostika:

- normální, téměř normální chápání jazyka.

- kompetence v mluvním vyjadřování, dostatečné pro sociální komunikaci.

- v některých situacích normálně, téměř normálně mluví

- symptomy trvají minimálně 4 týdny (nezapočítává se 1. měsíc nástupu školní docházky)

Přístup k dítěti s EM: podnítit důvěru, nenutit do komunikace, neslibovat odměnu, citlivý a klidný

přístup.

ODLIŠNOST OD JINÝCH PORUCH

- OVR, MR, autismus, dětská afázie apod.

TERAPIE

- psychoterapie – dlouhodobě, po překonání mutismu, aby se dítě vyvíjelo vyrovnaně

- rodinná, individuální, skupinová

- foniatr – vybavení hlasu

- logoped – podpoří dítě v tvorbě slabik, slov, vět

PŘÍSTUP K DÍTĚTI S MUTISMEM

- nepřemlouvat, nenutit k projevu

- hledat příčinu

- neobviňovat, že nekomunikuje72

- pozitivní změny

- být trpělivý a klidný

- vysvětlit rodině, že to bude trvat dlouho

- jednat s dítětem jako s partnerem

- dovolit dítěti komunikovat jakoukoli jinou formou řeči

SURDOMUTISMUS:

- oněmění a útlum slyšení

- souvisí s psychiatrickou léčbou

V rámci prevence je nutné seznámit hlavně rodiče, učitelky mateřských škol i pedagogy 1. stupně ZŠ.

Varovat rodiče před tím, aby strašili děti školou.

73

č. 20 Tumultus sermonis – etiologie, symptomatologie, logopedická intervence.

Tumultus sermonis = breptavost - narušení plynulosti mluvení, pro které je charakteristické extrémně

zrychlené tempo řeči (Lechta 1990)

Definice: narušení komunikační schopnosti charakteristické tím, že si ho daná osoba neuvědomuje,

má malý rozsah pozornosti, narušena je percepce, artikulace a formování výpovědi, rovněž se jedná o

narušení myšlenkových procesů programujících řeč na bázi dědičných predispozic, breptavost je

projevem centrálních poruch řeči a působí na všechny komunikační cesty, tj. čtení, psaní, rytmus,

hudebnost a chování (Tarkowski 2003)

- narušení psychické (poruchy koncentrace pozornosti a chaotičnost myšlení)

- narušení lingvistické (neplynulost řeči, dysgramatismus)

- narušení fyziologické (dýchací dysrytmie)

- breptavost není izolovaný příznak narušení řeči, připomíná spíše syndrom, tempo je tím vyšší, čím

více slabik má slovo nebo čím více slov obsahuje věta

ETIOLOGIE

- dědičnost, organický podklad (v 50 % pozitivní EEG nález), neurotický charakter, polyfaktoriální

charakter, breptavost způsobena většinou orgánovou mozkovou odchylkou, která má nejčastěji

perinatálně encfecalopatický nebo hereditární původ (EEG nález), nebezpečí recidiv: puberta,

emocionální zátěž

SYPTOMATOLOGIE

nekonstantní příznaky - závislé na komunikační situaci

při koncentraci na řečový projev zlepšení breptavosti

pokud se osoba s breptavostí nekoncentruje symptomy se manifestují

Příznaky ve třech úrovních:

Příznaky první úrovně - týkají se obsahu výpovědi - dezorganizace myšlení, bezobsažná řeč,

neuvědomování si problému, slabé chápání výpovědi

Příznaky druhé úrovně - týkají se formy výpovědi- nesprávné věty, chudá skladba

Příznaky třetí úrovně - týkají se substance výpovědi rychlé tempo řeči, opakování hlásek,

slabik, slov a vět, embolofrázie, chybná artikulace, nepravidelné tempo řeči, revize,

prodlužování hlásek, monotónní řeč

74

PŘÍZNAKY V MLUVENÉ ŘEČI

akcelerace (interverbální, extraverbální)

opakování a vynechávání slabik

dysgramatismus a malá slovní zásoba

porušená artikulace vlivem zrychleného tempa řeči („není čas artikulovat“)

narušené dýchání (časté vdechy, narušení dechového rytmu)

hlasové poruchy (zastřený a málo rezonující hlas, monotónnost)

dysmúzie (souvisí i s dysprozódií)

PŘÍZNAKY V NEVERBÁLNÍM PROJEVU

zvláštnosti v chování (unáhlenost, povrchnost, impulzivnost, roztržitost, nepořádnost)

motorika (motorická nestabilita)

dysgrafie - dezintegrace písma

MODEL NEPLYNULOSTI ŘEČI

zpočátku těžkosti s uspořádáním myšlenek (informací)

později těžkosti s odevzdáním informací v nezměněné a bezchybné formě

nakonec těžkosti s vyjádřením informace v adekvátním tempu, rytmu, bez artikulačních narušení

neplynulost sémantická přechází do gramatické a ta do fonetické

jedinec s breptavostí si není vědom svého narušení, neboť nedostatečně kontroluje své výpovědi

komunikační situace je spíše stresující pro příjemce než pro samotnou osobu s breptavostí

VYŠETŘENÍ PŘI BREPTAVOSTI

vyšetření - napomáhá určit etiologii breptavosti

EEG (elektroencefalograf) - patologický nález na EEG naznačuje organický podklad breptavosti

EMG (elektromyograf) - pomáhá rozlišit breptavost od koktavosti

breptavost - neplynulé vyjadřování, nespastická

TERAPIE

vytvořit či obnovit akustickou a motorickou zpětnou vazbu, aby se dotyčná osoba sama slyšela, svůj

stav si uvědomila, a tak dokázala korigovat svůj řečový projev

správně dýchat

jasně artikulovat

upravovat tempo a rytmus mluvy 75

tlumit rychlost

rozvíjení rytmického cítění

zlepšení čtení a vyjadřování se

základní zásadou je uvědomění si problému a zájem o jeho řešení (Klenková, 2006)

PROGNÓZA

příznivá prognóza závisí na včasném zachycení poruchy, správné diagnostice a volbě terapeutického

přístupu, maximální spolupráci okolí, správném mluvním vzoru a pravidelných kontrolách , nebezpečí

pro zhoršení poruchy hrozí v pubertě a při nadměrné emocionální zátěži

Problematikou se zabývá Z. Tazkowski

76

č. 21 Balbuties – etiologie, symptomatologie, komplexní péče o balbutiky. Diferenciální diagnostika

balbuties a tumultus sermonis.

Balbuties = koktavost (obor: balbutologie), porucha fluence – plynulosti, multifaktoriální syndrom

(neznáme přesnou příčinu, spolupůsobí více faktorů)

Definice: syndrom komplexního narušení koordinace orgánů participujících na mluvení, který se

nejnápadněji projevuje charakteristickým nedobrovolným (tonickým, klonickým) přerušováním

plynulosti procesu mluvení (Lechta,1990)

ETIOLOGIE

dědičné dispozice (40 až 60%), specifický gen na 18. a 13. chromozomu

sociální prostředí (např.: alkoholismus v rodině)

psychické procesy (poruchy interakce matky s dítětem)

orgánové odchylky (dyskoordinace mozk. hemisfér)

jiné druhy NKS

poruchy metabolismu, vegetativní labilita

vznik koktavosti: dispoziční činitelé + orgánové odchylky + patopsychosociální vlivy

KLASIFIKACE

Podle hloubky poruchy:

vývojová dysfluence - iterace bez námahy a tenze

incipientní koktavost - neplynulost, námaha, uvědomuje si verbální handicap - může přejít

v chronickou formu

fixovaná koktavost - chronický stav (neplynulost+nadměrná námaha+psychická tenze)

Podle křečí se rozlišuje koktavost na tři formy /podle verbálních projevů/

tonická („tlačení“ hlásky) napínání první hlásky nebo slabiky (m--------oje)

klonická („trhané opakování“) opakování hlásek nebo slabik (mmmmmm-ám)

smíšená: a) tonicko-klonická b) kolnicko-tonická

Podle doby vzniku

předčasná – u dětí ml. 3 let

obvyklá – mezi 3. a 4. rokem

pozdní - po 7. roce

77

Podle uvědomění si poruchy

od koktavosti nebo křečí mluvidel až po frustrační formu

SYMPTOMATOLOGIE

projevy v řeči - respirace, fonace, artikulace, dysprozódie, embolofrázie, parafrázie

projevy v postoji ke komunikaci

narušené koverbální chování

vliv situace

PROJEVY V ŘEČI

respirace - narušené dýchání (přerývané, nepravidelné, povrchní, poruchy dýchacích

pohybů) - dýchání narušeno při mluvení i v klidu

fonace - tvrdé hlasové začátky, křeče mluvidel, problémy s fonací způsobeny spazmy na

hlasivkových vazech, někdy díky spasmům neschopnost tvorby hlasu

artikulace - průběh artikulace naruší křeč, hlavně na začátku slov a vět, neprojevuje se

nesprávná výslovnost, musí překonávat a prorážet uzávěr rtů

dysprozódie = poruchy modulačních faktorů řeči, melodie, tempo, přízvuk, rytmus, řeč

monotónní, tempo zrychlené nebo kolísavé, vystupňované neurotické příznaky

embolofrázie (embolus = „vmetek“) tzv. slovní vmetky = hlásky, slabiky nebo slova (př. : ehm,

ano, jo, no, žeáno, …), pomáhají při překonávání křečí, spíše u dospělých balbutiků, záměrné

(„maskovací manévr“)

parafrázie (para = „vedle“) opisy, synonyma, která balbutici používají ve snaze vyhnout se

hlásce, která jim činí problémy při vyslovování, což se však negativně odráží v obsahu

výpovědi

PROJEVY V POSTOJI KE KOMUNIKACI

negativní postoj ke komunikaci- nepříjemné pocity, obavy, vyhýbání se komunikaci

dává si pozor na slova, která mu činí obtíže, až logofobie - patologtický strach z komunikace a z

opakovaného komunikačního neúspěchu, strach před řečí + situační strach =>nedůvěra v sebe sama

NARUŠENÉ KOVERBÁLNÍ CHOVÁNÍ

řada příznaků, které jsou pro okolí rušivé

grimasy, mrkání, kývání ze strany na stranu, přešlapování, hra s prsty a oblečením, celkový

motorický neklid, dotýkání se vlasů nebo krku, pohyby čelistí …

vyhnutí se zrakovému kontaktu, př. Froschelsův symptom = nafukování nosních křídel78

VLIV SITUACE

- porucha není konstantní, situace působí pozitivně i negativně, pokud mluví sám k sobě, řeč bývá

plynulejší, jestliže si uvědomuje svůj problém již dopředu, pak na něj komunikační situace působí jako

zátěžový faktor

KONMPLEXNÍ KLINICKÝ OBRAZ KOKOTAVOSTI

- neplynulost, iterace – opakování slabik, které mohou přejít do prologací – protahování slabik;

nadměrná námaha, extrémní překovávání spazůmů – křečí, tenze – vnitřní tlak – zpočátku během

mluvení, nakonec jen při myšlence na řeč nebo představě řečové komunikace

Diagnostika

- komplexní – vyšetření lékařské – neurolog, foniatr, psychologické, psychiatrické – běžně se

neprovádí, logopedické – spontánní řečový projev, popis situačních obrázků, čtení textu

- diferenciální – odlišujeme koktavost od breptavosti, fyziologické koktavosti – mezi 3 a 4. rokem –

dítě začne opakovat hlásky, slabiky, slova – neupozorňujeme na to – lépe, když o tom neví

TERAPIE KOKTAVOSTI

- přesnou příčinu koktavosti neznáme, při úpravě jsou potlačovány její příznaky, cenná je podpora

rodiny (víra v úspěch v jakémkoli věku klienta versus realistická očekávání), snaha o podporu

socializace jedince s koktavostí, tzv. svépomocné skupiny = lidé se stejnými nebo podobnými

zkušenostmi, sdílí své pocity a myšlenky, inspirace v USA, u nás 1998 vzniklo Občanské sdružení

BALBUTIES

Terapie jednodimenzionální

- využívá jeden specifický přístup, medikamentózní přístupy, metody gymnastické,

psychoterapeutické, přístrojové, auditivní, operační, žvýkací, spánkové, muzikoterapie, akupunktura,

hypnóza,…

Terapie vícedimenzionální

- kombinování jednotlivých metod. Didaktická metoda Gutzmanova – nácvik dýchání, fonace,

artikulace, rytmiky, čtení, vyprávění. Komplexní metoda Vlasovové – spojení medikace,

psychoterapie, logopedie, rytmizace, zpěvu, dechových cvičení. Metoda Van Ripena – modifikace

příznaků, psychoterapie, opakování vlastního zadrhávání. Princip těžiště – v každém terapeutickém

79

plánu se aplikuje určitý terapeutický přístup a podle specifik případu se vybere těžiště, na které se

bude terapie zaměřovat více – těžiště se akcentuje

CÍLE TERAPIE

normální fluence = taková jako je u nekoktajících lidí, nikoliv absolutní fluence, taková je

nepřirozená, nereálná

redukce symptomatiky - předejít chronické koktavosti, při chronické koktavosti korigovat

nejtěžší příznaky

umožnit co nejvyšší kvalitu života - i přes přetrvávající disfluence eliminovat komunikační

bariéru, moderní balbutologie si neklade za cíl hledat absolutně nejefektivnější metodu, ale

takovou, která je pro daného balbutika v konkrétním časovém období nejnadějnější

Prevence

- klást přiměřené nároky na dítě, respektujeme věk dítěte, správný mluvní vzor, vhodné říkanky,

básničky, zpívání, pohybová cvičení, rytmizace, systematický rozvoj slovní zásoby, nevystavovat dítě

náhlým emocím – rozvod, nenutíme usínat ve tmě, recitování na besídce, neupozorňovat na

neplynulost, odstranit možné příčiny, o nových „zátěžových“ situacích mluvit s předstihem,

pravidelný denní režim, zamezit přístupu nových informací – eliminace knih, televize, napovídat

slova, která „chybí“

Fyziologické příznaky

- značná frekvence pulsu, zvýšený kr. tlak, poruchy metabolismu, nespavost, zvýšená unavitelnost

Zabývá se Viktor Lechta, kouknout na KRÁLOVU ŘEČ

80

č. 22 Rhinolalia – etiologie, klasifikace, symptomatologie, logopedická intervence. Adenoidní

vegetace.

- patologické snížení / zvýšení nosovosti v mluvené řeči.

- porucha nosní rezonance, huhňavost.

Fyziologická nosovost = nazalita (má estetický charakter)

Patologická nosovost - patologická změna rezonance (huhňavost, změněný zvuk hlásek)

Míra nosní rezonance závisí na síle patrohltanového uzávěru a na prostorách rezonančních dutin.

KLASIFIKACE RHINOLÁLIE

1. Otevřená = Rhinolália Aperta = Hyperrhinolália = Hypernazalita, patologické zvýšení nosovosti,

změněny všechny hlásky kromě nosovek, nedojde k vytvoření dokonalého uzávěru, vzduch uniká do

dutiny nosní, nosní rezonance se objevuje tam, kde být nemá

2. Zavřená = Rhinolália Clausa = Hyporhinolália = Hyponazalita, patologické snížení nosovosti,

omezení nebo zmenšení prostornosti rezonančních dutin, nosovky M, N, Ň ztrácí svou nosovost

(nosovou zvučnost) – zní jako B, D, Ď

3. Smíšená = Rhinolália Mixta, uzávěr je nedostatečný a zároveň je zmenšený prostor rezonančních

dutin, kombinace otevřené a zavřené huhňavosti v různém vzájemném poměru

ETIOLOGIE

- vrozená nebo získaná velofaryngeální insuficience, orofaciální rozštěpy, vrozené zkrácené patro,

obrny měkkého patra, změny anatomických poměrů v hltanu, perforace patra, úzká nebo vybočená,

boční přepážka, nádory, cysty, polypy, poruchy svalstva měkkého patra, nesprávný mluvní vzor

DIAGNOSTIKA

- týmová spolupráce lékařských i nelékařských odborníků – pediatr, foniatr, ORL, neurolog, logoped,

…, vyšetřovací zkoušky, Gutzmanova A-I zkouška, Czermakova zkouška, otofon, Schlessingerova

zkouška – odlišení funkční a organické příčiny otevřené huhňavosti, provádí se ve stoje a vleže – ve

stoje zhoršení – funkční huhňavost

TERAPIE

Hyponazalita - logopedické terapii předchází lékařský zákrok, který odstraní příčinu snížené

nosovosti, nácvik správného dýchání nosem (v klidu i při pohybu), nácvik správné artikulace nosovek

81

Hypernazalita - usměrňování výdechového proudu, zvyšování orality , pasivní terapie: mechanické

napínání vela elaktrostimulací, digitální masáže vela s fonací, vyvolávání dávivého reflexu, aktivní

terapie: foukací a sací hry, dechová cvičení, zívání, polykání, napodobování zvuků, artikulační cvičení

Smíšená Rhinolálie - terapie se odvíjí od převažující poruchy

82

č. 23 Palatolalie – etiologie, klasifikace rozštěpů, charakteristické rysy palatolalie, komplexní péče o

palatolaliky.

Při mluvené řeči se účastní artikulace i tzv. REZONANCE = nosovost v nosohltanu a nosní dutině

rezonance závisí na činnosti VELOFARYNGEÁLNÍHO ZÁVĚRU = patrohltanového závěru

ORALITA = rezonance dutiny ústní, široce otevřenou dutinou ústní projde maximum výdechu, do

dutiny nosní pronikne jen velmi malá část vzduchu

NAZALITA = rezonance dutiny ústní, dutinou nosní projde maximum výdechu, zúženou dutinou ústní

unikne jen malá část výdechu

VERLOFARYNGEÁLNÍ INSUFICIENCE – snížená schopnost patrohltanového závěru; nedostatečná

schopnost fce patrohltanového závěru a všech struktur, jež se na této fci podílejí, důsledkem VI je

porucha zvuku řeči. Samohlásky - nejsilnější závěr: U, I; slabší závěr: E, O; nejmenší závěr: A.

Souhlásky - nejsilnější závěr: sykavky (CSZČŠŽ), závěrové hlásky; otevřený závěr: M, N,Ň - hlas

proniká přímo do nosních dutin - tyto hlásky nazýváme NOSOVKY

PALATOLÁLIE

- narušená komunikační schopnost vzniklá jako důsledek orgánového defektu (rozštěp patra, rozštěp

rtu a patra)

- dochází k nedostatečné funkci velofaryngeálního uzávěru, vývojová porucha, řeč se vytváří na

nesprávném základě (až za rozštěpem)

OROFACIÁLNÍ ROZŠTĚPY

oralis = ústní, facialis = obličejový, tvářový

rozštěpy obličeje, rtu, patra, vrozené orgánové anomálie (defekty) , které postihují pevné útvary

oddělující dutinu ústní od dutiny nosní a orgány patrohltanového závěru, jejich důsledkem je

nedostatečná funkce velofaryngeálního uzávěru, vznikají zadržením časného embryonálního vývoje

struktur, ze kterých by se později vyvinuly rty, čelist, tvrdé a měkké patro, mohou vznikat už kolem 4.

týdne intrauterinního vývoje nespojením obličejových částí (bočních částí rtu, dásňových oblouků a

patrových oblouků)

ETIOLOGIE OROF. ROZŠTĚPŮ

endogenní faktory - dědičnost, chromozomové aberace, syndromy

exogenní faktory

83

fyzikální a chemické vlivy => teratogenní vlivy

RTG záření, radiace, toxiny

mechanické poškození plodu, snížené množství plodové vody, metabolické potíže

matky, nepřiměřená výživa matky (nedostatek vitamínu B, nadbytek vitamínu A),

poruchy ve výživě plodu (např. při vícečetném těhotenství, hypoplastické děloze),

diabetes matky, vyšší věk matky (nad 38 let), skupina infekcí TORCH (toxoplazmóza,

rubeola, cholamidiové infekce), choroby matky v prvních stadiích těhotenství

(gestóza, avitaminóza)

cytomegalovirus, herpetické infekce,

kombinace faktorů

VÝSKYT ROZŠTĚPŮ

zhruba 1 dítě na 500 narozených zdravých, počet dětí s rozštěpem stoupá (více škodlivých látek, lepší

lékařská péče, klesá novorozenecká úmrtnost – ale zároveň šíření genetických predispozic ke vzniku

rozštěpu), mají-li zdraví rodiče první dítě s rozštěpem, je 5% pravděpodobnost, že bude mít i další

dítě rozštěp, má-li jeden rodič rozštěp.vadu, pak pravděpodobnost přenosu na dítě je u rozštěpu rtu

a patra 14,5% a u rozštěpu patra až 17%

KERNAHAN - STARKOVA KLASIFIKACE ROZŠTĚPŮ

v současnosti užívaná

1. Rozštěp primárního patra (ret a filtrum = alveolární výběžek) subdermální rozštěp rtu(není vidět,

zarostlý sliznicí), částečný a celkový rozštěp rtu, rozštěp rtu a filtra maximálně po faramen incisivum

2. Rozštěp primárního a sekundárního patra (ret, alveolární výběžek, měkké patro, tvrdé patro, uvula)

jednostranný rozštěp rtu, alveolárního výběžku, měkkého a tvrdého patra, oboustranný rozštěp rtu,

alveolárního výběžku, měkkého a tvrdého patra, submukózní rozštěp patra s rozštěpem rtu

3. Rozštěp sekundárního patra (od foramen incisivum dále) rozštěp tvrdého patra, rozštěp měkkého

patra, submukózní rozštěp patra s uvula bifla nebo bez uvula bifla (patrový čípek)

4. Vzácné a atypické rozštěpy - mediální rozštěp horního rtu, šikmé a příčné rozštěpy, rozštěp dolního

rtu, rozštěp nosu

SYMPTOMATOLOGIE PALATOLÁLIE

6 základních charakteristických rysů

otevřená huhňavost (porucha nosní rezonance - rozštěp spojuje prostor dutiny nosní

a ústní)

84

nesprávná artikulace (artikulační místa jsou posunuta dozadu do hltanu a hrtanu, za

rozštěp, řeč málo srozumitelná)

poruchy mimiky (při snaze zabránit úniku vzduchu do nosu při mluvení vznikají

souhyby)

poruchy sluchu (hlavně převodní nedoslýchavost)

obtížně srozumitelná řeč

narušené koverbální chování

různí autoři uvádí různé symptomy (Sovák, Mašura, Kerekrétiová, Bzoch, Seeman)

TERAPIE PALATOLÁLIE

- týmová, komplexní rehabilitační péče. Lékařské obory: neonatolog, pediatr, anesteziolog, plastický

chirurg, foniatr, stomatolog-ortodontista, event. stomatochirurg; genetik, antropolog, teratolog,

zdravotní sestry, nelékařské obory: logoped, psycholog, (speciální) pedagog, sociální pracovníci;

rodiče a další členové rodiny

od narození po dospělost. Cílem je minimalizovat vrozenou anomálii a její následky dosažením

optimálního výsledku v estetickém vzhledu, dentálním statusu a orální funkci, komunikační (řeč a

sluch), psychické a sociální způsobilosti → společenská integrace (Kerekrétiová, 2002; in Klenková,

2006) ROZŠTĚPOVÁ CENTRA - v Praze, v Brně

PREVENCE

lékařská genetika, plánované těhotenství

užívání kyseliny listové před plánovaným otěhotněním a v průběhu gravidity (vhodné proti všem

vývojovým poruchám)

dostatek vitamínu B

trojdimenzionální ultrazvuk - jediný odhalí rozštěp

prevence před vznikem negativního vztahu matky k dítěti - nutná péče i o matku (psycholog)

příprava rodiny na další postupy

kontakt s logopedem vhodný již v porodnici - nástin vývoje řeči dítěte, příklady úspěšně

rehabilitovaných dětí, zdůraznění nutnosti rehabilitace….

SYMPTOMATOLOGIE PATOLÁLIE

- 6 základních charakteristický rysů, otevřená huhňavost – porucha nosní rezonance – rozštěp spojuje

prostor dutiny nosní a ústní, nesprávná artikulace – artikulační místa jsou posunuta dozadu do hltanu

a hrtanu, za rozštěp, řeč málo srozumitelná, poruchy mimiky – při snaze zabránit úniku vzduchu do

85

nosu při mluvení vznikají souhyby, obtížně srozumitelná řeč, narušené koverbální chování, různí

autoři uvádí různé symptomy – Sovák, Mašura, Kerekrétiová, Bzoch, Seeman

SYMPTOMY NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE

- tzv. narušení koverbálního chování, jizva v okolí rtu, deformity nosu – kom. partner nesleduje celý

obličej, ale zaměřuje se jen na jizvu nebo deformity. souhyby mimického svalstva, zabarvení hlasu

neodpovídá verbálnímu projevu, hypomimie – u vrozeného zkrácení patra prakticky žádný přenos

mimické informace, špatná srozumitelnost vede k vytváření individuálního způsobu gestikulace,

maskování jizev – přílišný make-up značně znemožňuje přenos mimické informace, stahování

nosního chřípí, špulení rtů, nafukování tváří, červenání, svalové napětí krku

DIAGNOSTICKÉ ZKOUŠKY

Czermakova zkouška – zrcátko přiložené k nosu, zamlžení u nosovek i v ústních zkoušek – velofaryngeální

insuficience

Gutzamnova A-I zkouška – klient po sobě vyslovuje A a I při střídavě stisknutých a uvolněných nosních

vchodech, u hypernazality je slyšet velký rozdíl při fonaci I, u hyponazality rozdíl slyšet není

Bzochů test hypernazalitiy – modifikacie Gutzmanovy A-I zkoušky, obsahuje 10 anglických vokálů nebo 10 slov,

které tyto vokály obsahují, s explozivou B na začátku a T na konci – bet, bot, bat, boot. Testem se zjistí index

hypernazality – vyjadřuje poměr narušených vokálů – slov ke všem testovaným slovům. Čím více se poměr blíží

jedničce, tím je hypernazalita vyšší

Zkouška nafouknutí tváří – dítě nafukuje tvíře a má přitom jazyk mezi zuby, nemůže tedy kompenzovat uzávěr

tlakem jazyka na patro, nedaří-li se tváře nafouknout a vzduch uniká nosem, jedná se o velofaryngeální

insuficienci

Zkouška pískáním, foukáním – při nedostatečném patrohltanovém závěru uniká vzduch nosem a pískání nemá

intenzitu

Zkouška pití slánkou – lze u fčního patrohltanového uzávěru

Zkouška otofonem – jedna olivka v nose vyšetřovaného, druhá v uchu vyšetřujícího, při nedostatečném uzávěru

při U a I – vyšetřující slyší dunivé zvuky

Manometrická zkouška – udržování sloupce tekutiny na určité výši pomocí vzduchu vyfukovaného ústy, zároveň

olivka v nose vyšetřovaného je spojená s manometrem, při nedostatečném uzávěru se na manometru ukáže

únik vzduchu nosem

Spirometrická zkouška – měří vitální kapacitu plic při sevřeném a otevřeném nosním chřípí, neměnící se vitální

kapacita plic – patrohltanový mechanismus dostatečný, pokud se vitální kapacita mění – snižuje se o vzduch

unikající nosem

Velofaryngometr- měří vzdálenost mezi zadním okrajem měkkého patra a zadní stěnou hltanu

Přístrojové techniky měření – cefalometrické vyš., videofluoroskopické vyš. endoskopie, RTG, elektromyografie,

aerodynamická analýza, sonografická analýza

86

č. 24. Afazie – etiologie, klasifikace, komplexní péče o afatiky.

- afaziologie = obor zabývající se afázií

Definice afázie: podle 4 charakteristik

získaná porucha komunikačních schopností týká se poruch symbolických procesů vznikla při ložiskových poškozeních mozku je to důsledek systémového vlivu mozkové léze na vyšší psychické funkce člověka

ETIOLOGIE AFÁZIE

po operacích mozkových nádorů úrazy CNS - kontuze cévní mozkové příhody (embolus v mozkové tepně) hemoragické (krvácení) ischemické (ischemický infarkt) hemoragie = krvácení do mozku (vysoký krevní tlak) zánět mozku, encefalitidy degenerativní onemocnění mozku intoxikace mozku

SYMPTOMATOLOGIE AFÁZIE

poruchy rozumění velmi častým průvodním jevem nemusí být na první pohled rozpoznatelné parafázie - deformace slov různého typu a stupně parafrázie - snížená schopnost až neschopnost větného vyjádření (stává se, že pacient má k dispozici pouze jediné slovo, které užívá v četných modulacích, je

to tzv. slovní troska vyjadřující celou větu) perseverace - ulpívání na předchozím podnětu i při dalších odpovědích logohrea- překotná rychlá mluva se sníženou srozumitelností (především percepční afázie) anomie - porucha pojmenování (součástí amnestické afázie) neschopnost označit adekvátním slovem předmět neologismy - často se vyskytující chyby v gramatické stavbě slov, slabik i hlásek

87

DIAGNOSTIKA AFÁZIE

každá afaziologická škola (i každé významnější afaziologické centrum) - vlastní přístup základní zkoušky pro zjištění typu afázie: porozumění řeči pojmenování (předměty a jevy slovem i celou větou) opakování (slov a vět) -spontánní řeč (její stav) čtení, psaní, počítání

TERAPIE AFÁZIE

měla by být systematická, strukturovaná, adaptovaná a intenzivní v akutní fázi, zejména na jednotkách intenzivní péče, je terapie intenzivnější a je prováděna

individuálně zaměřena na obnovu fatických funkcí důraz kladen na psychickou stabilitu pacienta v chronickém stadiu - zaměřena více na obnovu sociálních kontaktů možné kombinovat individuální a skupinovou terapii nejen komunikační schopnosti, ale i psychická, emocionální a volní sféra člověka

88

č. 25 Dysartrie – vývojová, získaná. Etiologie, klasifikace, symptomatologie, zásady logopedické

intervence.

Definice: narušení artikulace jako celku - respirace, fonace, artikulace, rezonance, modulace (modulační faktory: melodie, tempo, přízvuk, rytmus), porucha motorické realizace řeči, porucha inervace artikulačních hybných orgánů

Porucha schopnosti bezchybně zvládat pohyby mluvidel při řečovém projevu. Postiženy v různé míře a rozsahu veškeré základní součásti motorické realizace řeči - dýchání, tvorba hlasu a hybnost mluvidel, měkkého patra a dolní čelisti (Neubauer, 2000)

Nejčastější porucha při DMO (dětská mozková obrna) = porucha centrální regulace hybnosti. Obtíže:

vrozené i získané s hláskováním, vyslovováním, prozodickými faktory v expresivní složce řeči s koordinací a tonem svalů ústrojí dechového, hlasového a artikulačního

ETIOLOGIE DYSARTRIE

„ -pre, -peri, -post“ prenatální (období před porodem) nedonošenost, krvácení do mozku, málo vit. K, úrazy a onemocnění matky, Rh imkompabilita, teratogeny (škodliviny) : drogy, léky, alkohol,záření, perinatální (období průběhu porodu) krvácení, asfyxie, abnormální porod postnatální (období krátce po porodu) encefalitidy, meningitidy, horečnatá onemocnění, intoxikace, úrazy hlavičky později - úrazy hlavy, nádory, metastázy, cévní zánětlivá onemocnění, degenerativní

onemocnění, toxická poškození NS (narkomanie)

DIAGNOSTIKA DYSARTRIE týmová spolupráce: neurologa, otorinolaryngologa, psychologa, logopeda, neurologa... vyšetření: počítačová tomografie, nukleární magnetická rezonance komplexní hodnocení dysartrie motorické funkce artikulačních orgánů výslovnosti jednotlivých hlásek respirace rezonance fonace prozodických komponentů řeči souvislý mluvní projev

89

ZÁSADY ROZVOJE HYBNOSTI A ŘEČI

v terapii dysartrie se uplatňují zásady rozvoje hybnosti a řeči (DMO) vývojovost reflexnost rytmizace komplexnost kolektivnost přiměřenost a individuální přístup

ZÁSADY ROZVOJE HYBNOSTI A ŘEČI

zásada vývojovosti dodržovat posloupnost přirozeného ontogenetického vývoje pohybových mluvních

dovedností nutná správná diagnostika současného stavu jednotlivých funkcí dítě postupně prochází stádii: převalování, plazení, lezení, sed, postavení, chůze, pohyblivost

horních končetin, uchopování, chytání, házení, držení psacího náčiní, kreslení, psaní zásada reflexnosti všechna cvičení provádět v reflexně inhibiční poloze, kdy je snížena spasticita a mimovolní

pohyby reflexně inhibiční poloha = podle střední osy symetricky opačná poloha než ta, kterou dítě

samo spontánně zaujímá při nedařícím se pokusu o pohybový nebo mluvní projev systém těchto poloh vypracovali manželé Bobathovi v logopedii je aplikovala M.C. Crickmay - u nás Kábele

ZÁSADY ROZVOJE HYBNOSTI A ŘEČI

zásada rytmizace rytmizovat hybnost a řeč pomáhá také ke snížení spasticity a tlumení mimovolních pohybů jde v podstatě o relaxační prostředek - psychické uvolnění rytmizace podporuje plynulost a koordinaci pohybu a řeči zásada komplexnosti nejen podpora řeči, ale rozvoj celé osobnosti spolupráce týmu odborníků spojení rehabilitace léčebné, výchovné, vzdělávací, pracovní, sociální poskytnout podněty pohybové, mluvní, zrakové, sluchové, kinestetické, motorické zásada kolektivnosti vytvořit pro dítě co nejlepší podmínky skupina 2 až 4 děti rozvoj hybnosti i řeči tu probíhá klidněji možnost sledovat vrstevníky, komunikovat s nimi, shodit ostych

90

zásada přiměřenosti a individuálního přístupu respektovat možnosti dítěte, stupeň jeho postižení a jeho schopnosti

TERAPEUTICKÉ KONCEPTY

nejdůležitější fyzioterapeutické koncepty pro rozvoj orofaciální oblasti metodika Bobathových metodika reflexní lokomoce podle Václava Vojty metodika Kabatova metodika Castillo-Morales myofunkční terapie terapie Petöho

Anatrie

– neschopnost artikulace a váznutí fonace spojené s narušenou hybností mluvidel, není spojena s narušením duševní činnosti, myšlenky vyjadřuje obtížně, zachovaná schopnost číst a psát.

Etiologie anartrie

- cévní mozkové příhody, úrazy hlavy, operace mozkového kmene, mozkové kůry, hematomy, tumory, degenerativní onemocnění NS, Parkinsonova choroba, roztroušená skleroza

91

č. 26 Poruchy hlasu – etiologie, symptomy, hlasová hygiena v dětství i u dospělých.

Hlas = zvuk, který vznikne průchodem hrtanového tónu vzniklého na hlasivkách rezonančními

dutinami nad hrtanem. (Klenková, 2006)

Hlas je: zvukový signál, který je tvořen cílenou vibrací specializovaného orgánu; nutná existence

plic, vibračního orgánu (generátor kmitů) a rezonančních dutin; tvořen hlasovým ústrojím

člověka; zvukovým základem mluvené řeči; nositelem řečových informací a signálů; má významné

místo ve verbální komunikaci; obsahuje i mimoslovní informace - nálady, emoce, psychické

rozpoložení; informace záleží na způsobu, charakteru, intonaci hlasu

Na tvorbě hlasu se podílí:

ústrojí respirační (dechové) hrtan a hlasivky rezonanční prostory

Ústrojí respirační (dechové) - na mluvení se podílí hlavně výdechovým proudem vzduchu; na

dýchacích pohybech se účastní svalstvo hrudníku a bránice; při zvýšených nárocích i pomocné

dýchací svalstvo, jež se upíná na hrudní koš shora i zdola

Hrtan a hlasivky - hrtan: součástí křížení cest polykacích a dýchacích; funkce hrtanu:

ochranná - chrání dolní cesty dýchací před „zaskočením“ stravy ventilační - nitrem prochází vzdušný proud nádechu i výdechu fonační - kmitáním hlasivek tvoří základní hrtanový hlas

Podkladem hrtanu je chrupavčitá kostra, která obsahuje pět hlavních chrupavek. Celou přední a

obě boční stěny tvoří chrupavka štítná. Na ni je zezadu kloubně připojena chrupavka prstenčitá.

Ta se často přirovnává tvarem k pečetnímu prstenu otočnému pečetítkem vzad. Na horní ploše

„pečetítka“ je symetricky umístěna dvojice chrupavek hlasivkových – konévkových, k nimž se

připojují vlastní hlasivky. Celé nitro hrtanu je shora chráněno chrupavkou příklopkovou. Na tento

skelet se vně i uvnitř připojují svaly hrtanové.

Rezonanční prostory - všechny dutiny, které jsou částečně pod a hlavně nad úrovní hlasivek, a

přímo souvisejí s vibračním aparátem hrtanu. (Lejska, 2003); Rezonanční prostory nad hlasovou

štěrbinou = násadní trubice: prostor hrtanu, hltan, dutina ústní, nosohltan a dutina nosní; dává

primárnímu zvuku, který vzniká kmitáním hlasivek, barvu lidského hlasu a její tvar a objem

podmiňují i charakteristické individuální rozdíly v hlase. (Škodová, Jedlička, 2003)

TVORBA HLASU

- proud vzduchu vychází z plic průdušnicí; proud dosáhne úrovně hrtanu - úrovně hlasivek;

hlasivky z široce otevřeného ventilačního postavení přecházejí do postavení sevřeného

92

fonačního; hlasivky se vzájemně dotýkají volnými slizničními okraji; lem sliznice je uvolněný a

umožňuje kmitavé pohyby; výdech - proud vzduchu z plic - zvyšuje tlak vzduchu pod rovinou

hlasivek až do úrovně, kdy je tento tlak vyšší než elastické sevření hlasivek; část vzduchu projde

hlasivkovou štěrbinou za současného rozvlnění slizničního lemu; tlak vzduchu pod hlasivkami

ihned klesá; aby proces pokračoval, musí se opět výdechový tlak vzduchu pod rovinou hlasivek

zvýšit; vlnění a kmitání sliznice hlasivky + přerušovaný a vibrující sloupec vzduchu nad úrovní

roviny hlasivek; vzniká tzv. „základní hrtanový hlas“ - surový, nelidský; kultivace hlasu

v rezonančních dutinách

PORUCHY HLASU

= patologické změny individuální struktury hlasu, změny v jeho akustických kvalitách, způsobu

tvoření a používání, mohou se vyskytnout i různé vedlejší zvuky; zdravý hlas - čistý, jasný, znělý

Poruchy:

Dysfonie- hlas se stává zastřeným, zhrublým, přeskakujícím, chraptivým, dyšným

Afonie - hlas se ztrácí úplně a postižený jenom šeptá

Dysodie - porucha zpěvního hlasu; projevuje se omezením rozsahu, zejména výšek,

změnou barvy, menším výkonem (Sovák 1981)

Poruchy hlasu

- mohou být příčinou horší srozumitelnosti až nesrozumitelnosti řeči; působí interferenčně

vzhledem ke komunikačnímu záměru; mohou se vyskytovat samostatně nebo v kombinaci

s jinými druhy NKS (dysartrie, afázie, balbuties, palatolalie); mohou se vyskytovat i jako součást

somatických onem. (chorob plic, průduškové astma) či psychických onemocnění (hysterie)

ORGANICKÉ PORUCHY HLASU

- podložené patologickým nálezem na hlasovém ústrojí

Etiologie (klasifikace)

- akutní a chronické záněty hrtanu; nádory hrtanu; poruchy inervace hrtanu; hormonální poruchy

(endokrinní onemocnění); úrazy hrtanu; anomálie hrtanu

ZÁNĚTY HRTANU

- většinou způsobeny virovou infekcí; infekce často nejprve postihuje sliznici nosní a pak

postupuje do hrtanu (Kollár, 1992); záněty způsobují otoky hlasivek, nerovnosti jejich krajů, 93

vzniká chrapot; pokud se záněty opakují a přecházejí do chronického stádia - změny na hlasivkách

trvalé; přispívají také i vnější škodlivé vlivy (kouření, smog) a alergie

NÁDORY HRTANU

- nezhoubné (benigní); zhoubné (maligní); upozorní na ně stále trvající chrapot; léčba - zpravidla

chirurgické odstranění

PORUCHY INERVACE HRTANU

- parézy hrtanu; jednostranné i oboustranné; příčinou mohou být virová onemocnění,

traumatické poškození při úrazech, poškození při operacích štítné žlázy; nezbytné vždy prokázat

příčinu parézy a léčit základní onemocnění

HORMONÁLNÍ PORUCHY

- chrapot nebo zhrubnutí hlasu ; z důvodu změny hladiny příslušných hormonů v krvi; porucha

hlasu u výraznějších dysfunkcí štítné žlázy, onemocnění kůry nadledvinek, změně hladin

pohlavních hormonů

ÚRAZY HRTANU

- vedou k poškození chrupavčité kostry hrtanu; hojení po úrazech i rekonstrukčních operacích

může způsobovat jizevnaté procesy na hlasivkách se snížením jejich elasticity a další komplikace

ANOMÁLIE HRTANU

- vrozené odchylky růstu hrtanu projevující se deformitami stavby kostry hrtanu – vzácné; častěji:

přepážka hrtanu - většinou v přední polovině hlasové štěrbiny nebo vakovité výchlipky vyklenující

se dovnitř nebo navenek hrtanu. (Škodová, Jedlička, 2003)

FUNKČNÍ PORUHY HLASU

- por. z přemáhání hl. - hyperkinetická dysfonie, hlasové uzlíky, dětská hyperkinetická dysfonie;

psychogenní poruchy hlasu - dysfonie, afonie, fistulový hlas; hlasové neurózy - spastická dysfonie

HYPERKINETICKÁ DYFONIE

- u dospělých; u dětí; vzniká na základě nadměrného přetěžování hlasivek - mluvním nebo

zpěvním hlasem; většinou při špatné hlasové technice; zprvu nejsou patrné žádné změny;

94

hlasová únava - zastření v hlase – chrapot; později hlasivky reagují na nadměrnou zátěž

postupným ztlušťováním do typického vřetenovitého tvaru

HLASOVÉ UZLÍKY

- vytvářejí se v místě největšího rozkmitu hlasivek (u dospělého mluvního hlasu zhruba v polovině

délky hlasivek); nedovolují vytvoření správného hlasového závěru; hlas je dyšný, slabší, tvořený

s větším fonačním tlakem (Škodová, Jedlička, 2003); příčinou je přemáhání hlasu z nadměrného

zatěžování hlasového orgánu; nejčastěji u lidí, kteří velmi rádi mluví, hlavně hlasitě a stále (Kollár,

1992)

DĚTSKÁ HYPERKINETICKÁ DYSFONIE

- u dětí často po vstupu do kolektivního zařízení (MŠ) - snaží se navzájem překřikovat; na

hlasivkách se objevuje vřetenovité zesílení s nedomykavostí v zadní a později i přední části

hlasivkové štěrbiny, tak jak se zvětšují nerovnosti na hlasivkách; někdy mírně zastřený hlas již od

počátku a jeho kvalita se může dále přetěžováním horšit; intervence spočívá v omezení hlasové

námahy a reedukaci hlasu

DYSFONIE A AFONIE

- na psychickém podkladě; psychogenní poruchy hlasu; vznik: náhle, bez předchozích úvodních

obtíží; po zánětech horních cest dýchacích (po úplném vyléčení přetrvává chrapot, ačkoliv

laryngoskopický nález je již fyziologický); hlas je buď zcela nezvučný, anebo velmi slabý a výrazně

dyšný, bez hrubšího chrapotu; typické je zachování zvučného hlasu při smíchu, kašli, eventuálně

křiku, čímž lze odlišit tento stav od parézy; častější u žen; intervence: dlouhodobá a často bohužel

i bezvýsledná – navíc stavy bezhlasí mohou recidivovat

FISTULOVÝ HLAS

- u chlapců po proběhlé pubertě přetrvává vysoký dětský hlas, ačkoliv rozměry hrtanu jsou již

adekvátní pro normální hlas mužský; terapie - hlasovými cvičeními, prohlubují hlas a fixují jej

v adekvátní výšce; podobnou poruchou je prodloužená mutace, která je charakterizována

dlouhodobým přeskakováním hlasu z dětské polohy do mužské – intervence podobná jako

fistulového hlasu

95

SPASTICKÁ DYSFONIE

- nejčastější hlasovou neurózou; nadměrný fonační tlak při bezdůvodném svírání hlasové

štěrbiny; hlas je tlačený, chraptivý, fonační doba je zkrácená; po určité době dochází

k sekundárním změnám na hlasivkách (zhrubnutí okrajů, zesílení hlasivek); intervence - hlasová

cvičeních a aplikace botulotoxinu do oblasti hlasivek (Škodová, Jedlička, 2003)

HLASOVÁ HIGIENA

= soubor zásad jimiž se řídíme při péči o hlas

- vychází z anatomie a fyziologie hlasového ústrojí a z praktických zkušeností; vhodné začít již

v dětském věku (Klenková); hygiena hlasu se odvíjí od celkové hygieny – otužování, správná

životospráva, spánek, správně rozvržený režim dne, aktivní odpočinek, strava, pitný režim …

duševní hygiena (předchází neurózám); při hlasových poruchách z nešetrného užíváním hlasu;

prevence dokud je hlas ještě v pořádku, nebo alespoň dokud není úplně zničen (Hála, Sovák,

1955)

HLAVNÍ ZÁSADY HLASOVÉ HYGIENY

- mluvit ve vyvětrané místnosti; nepřepínat hlas, nepřekřikovat se, šetřit hlasivky (zejména při

nachlazení, při chrapotu, v období mutace); nepřepínat hlasovou výšku; nepoužívat tvrdé hlasové

začátky; neodkašlávat naprázdno; nezdržovat se v zakouřeném a prašném prostředí;

nepřetěžovat dětský hlas na hodinách zpěvu; hlasu naopak prospívá otužování, řeč v přiměřené

síle, spánek, zpěv, hlasová cvičení (Beranová, 2002)

LOGOPEDICKÁ PREVENCE

- uplatňování zásad pro udržení zdravého hlasu; opatření, jimiž lze předcházet poruchám a

onemocněním hlasového ústrojí; cvičení na odstranění vadného držení těla; uvolňovací cviky;

cvičení motoriky mluvidel; hlasová cvičení

96

č. 27 Specifické poruchy učení a specifické poruchy řeči, etiologie. Logopedická intervence.

SPU

- dyslexie, dyortografie, dyskalkulie, dysgrafie, dyspinxie, dysmuzie, ADD, ADHD

ADHD

- porucha pozornosti s hyperaktivitou, výskyt – různé údaje, 3-5 % dětí šk. věku, 24% dětí šk. věku

- možné příčiny: vysoká hladina neurotransmiteru dopaminu, abnormality v čelních lalocích, centra

monitorující a regulující chování, ovládání emocí, dosažení žádoucího cíle, poruchy propojení centr

soustřeďování pozornosti, stanovování a pánu dosažení cílů, centra pravé hemisféry

- čtení: aktivita levého spánkového laloku, aktivita tylního laloku – zraková centra, oblasti a struktury

spojující tyto oblasti, komunikace mezi zrakovými a řečovými centry – dirigenti orchestru

Etiologie SPU

- zapříčiněno vývojovými vadami CNS nejčastěji SMD (tyto poruchy zjistíme podle vývojového

stupně), dědičnost, kombinace LMD a dědičnosti, neurotická nebo nezjištěná etiologie, rozumově

nestačí, zdravotní postižení (špatně slyší…), smyslové postižení, zanedbanost (rodina způsobuje

subdeprivaci, snížený rozvoj komunikace…), psychické problémy (přecitlivělost…)

LMD

- poslední době velký nárůst (rodí se děti s nízkou porodní hmotností), snižuje se kojenecká úmrtnost

(dříve – vyšší), čím nižší váha, tím větší riziko poškození, není úplně vyvinuta CNS – nezralá

Příčiny vzniku

- nízká porodní hmotnost, krvácení do mozku, infekce

Projevy

- neklid, nesoustředěnost, poruchy, rytmu, nerovnoměrný vývoj (u MR opožděný), křečovité písmo,

nepřiměřené citové reakce, špatná grafická úprava, nestálá nálada, přetrvává patlavost, problémové

vnímání (doleva, doprava, nahoru, dolů, prostorové rozmístění, velikost), slabá paměť, neschopnost

třídění, velká vzrušivost, přecitlivělost, agresivita, drzost

- žádné dítě nevykazuje všechny znaky LMD, při výchově a učení dbát zásady: málo a často; úkoly,

rychle střídat činnost, soutěže, přestávky při únavě

97

- děti trpí také určitými specifickými změnami chování, pokud u nich není objevena vada, působí jako

hloupé, neschopné a dochází u nich k náhradnímu uspokojování (PC, kouření, drogy), častá je i šikana

(agresor i oběť), šk. neúspěch těchto dětí nelze považovat za lenost či neschopnost

Logopedická péče

- SPU celoživotní záležitost, týká se celé osobnosti – je ji možno zmírnit nebo odstranit reedukací

Diagnostika: vyžaduje využití široké škály diagnostických metod a vysoce odbornou práci

kvalifikovaných psychologů a speciálních pedagogů – dostatek informací: anamnestické údaje,

výsledky prací žáka, znalosti o šk. práci, názor rodičů, dítěte, výsledky odborného vyšetření

Patří sem: dyslexie (porucha čtení), dysgrafie (porucha psaní), dysortografie (porucha pravopisu),

dyskalkulie (porucha matematických schopností), dyspinxie (porucha kreslení), dysmuzie (porucha

hudebního sluchu), dyspraxie (porucha vykonávat složité úkony)

Často se SPU kombinují. Diagnózu zpracovává PPP. Žák uznán SPU, který má od počátku potíže. Dítě

s normálními rozumovými schopnostmi se v první třídě dokáže učit nazpaměť – vadu nezjistíme –

problémy se objeví později – 2. třída.

jeho výsledky jsou v rozporu s jeho inteligencí

dítě netrpí žádnou vážnou smyslovou či tělesnou vadou

mělo optimální možnosti rozvoje – rodinné zázemí

dítě, jehož potíže neustupují, i když mu bylo ze strany školy i rodičů poskytnuta zvýšená péče

DYSLEXIE – SP čtení, někdy už na začátku: nerozpoznává písmena, plete tvarově i zvukově podobná

(A-E, B-P), dvojí čtení – slabikuje potichu a pak teprve vysloví, potíže s rychlostí, správnost čtení, ale i

porozumění čtení

DYSGRAFIE – porucha psaní, potíže v napodobování tvaru, řazení písmen, nepamatuje si je, plete

tvarově podobná (M-N), neuspořádané písmo, špatný sklon, tvar, špatné držení tužky – pomoc:

nácvik s trojúhelníkem na tužce

DYSORTOGRAFIE – porucha pravopisu, správné zapsání ve správném pořadí, háčky, čárky, - sluchově

nevnímá, čte máma, ale čárku nenapíše, vynechávky, záměny, měkkost, tvrdost, chyby v jevech, které

zvládl – vyjm. slova zná, ale když píše, nezná, na diktát více času – stres – chyby

DYSKALKULIE – porucha matematických schopností, široká škála příznaků:

98

praktognostická – narušená manipulace s předměty – předat 2 knoflíky, porovnání počtu – 2

a 3 kuřáka – neporovná, porucha prostorového charakteru – co je přidání, ubrání

verbální – nedokáže označit množství, zaměňuje čísla 12, 21, diktovaných 18 píše jako 81,

chápání významu o 3 více, o 5 méně

lexická – neschopnost číst matematické symboly +, -, :, x, nejtěžší případy ani izolované

číslice, číslice pod sebou – různě posouvají, orientace v prostoru – doprava, doleva, nahoru

grafická – neschopnost psát matematické znaky

operační – porucha schopnosti provádět matematické operace +, -, :, x

ideognostická – nechápe vztahy mezi operacemi 5+1 ej totéž jako 3+3, neumí převést slovní

zadání do řeči čísel

DYSPINXIE – potíže s pochopením perspektivy, těžkopádné zacházení stužkou, nedokáže přenést

předměty na papír

DYSMUZIE – P melodie, nerozliší rytmus, potíže ve čtení, psaní not, neschopen reprodukce hudby

DYSPRAXIE – motorická neobratnost – nezapne knoflík, bývají pomalé, nezručné, neupravené.

Dyspraxie může postihnout mluvící orgány – mluvní neobratnost – artikulační.

Pro všechny poruchy jsou některé příznaky společné

poruchy zrakového a sluchového vnímání, vady a poruchy řeči

porucha prostorové (P-L orientace, nahoru, dolů)

poruchu rozvoje hrubé a jemné motoriky

porucha pozornosti

- důležitá je včasná reedukace

- týmová spolupráce – sítě, rodiče, terapeut, učitel, spolužáci

- k úspěchu vede pozitivní myšlení – hledat způsob, jak by bylo úspěšné

- pochválit – ne přechválit, ne klamat, reálná věc

- přebudovat své postoje k dítěti – neodepsat, ne, že zkamalo

- nestresovat

- každý úspěch podmiňuje úspěch další – pozor na další zhoršení

- zařazovat takové činnosti, které zvyšují sebevědomí – sport

- zábavné činnosti nezakazovat za trest

- klást reální cíle, splnitelné úkoly, respektujeme osobní pracovní tempo

- hodnotíme jen to, co stačil99

- chválíme za sebemenší úspěch, snahu

- hodnocení a klasifikace by měly působit pozitivně

- nenutit násilím, raději méně a častěji

- pozor na psychické prožívání – mít osobu, která je podporuje, v čem vynikají

100

č. 28 Symptomatické poruchy řeči, etiologie, rozvoj komunikačních schopností u jedinců se

symptomatickými poruchami řeči.

- poruchy komunikační schopnosti, které jsou průvodním příznakem (symptomem) jiného,

dominantního (senzorického, motorického, mentálního…) postižení. Jako dominantní postižení může

být postižení sluchové, zrakové, mentální, tělesné, poruchy chování, epilepsie, duševní nemoci.

- NKS může dominovat v celkovém klinickém obrazu, nebo může být symptomem jiného,

dominantního onemocnění, poruchy → symptomatická porucha řeči.

NKS může být v klinickém obraze

- dominantní

- symptomem

Etiologie

– někdy známá, někdy obtížně odhalitelná, špatně odlišitelné faktory často zpětná vazba mezi

příčinami nebo příčinami a důsledky

u osob s poruchami hybnosti

s poruchami sluchu

s poruchami zraku

s mentální retardací

s kombinovanými poruchami

se specifickými poruchami učení

Modely vzniku (podle Lechty):

1. primární příčina způsobí dominující postižení - dominující postižení provází nks → SPŘ

(organické poškození - MR)

2. primární příčina způsobí dominující postižení a současně tatáž příčina způsobí paralelní postižení,

které rovněž negativně působí na kom.schopnosti

3. dvě, popř. více primárních příčin působí svým vlastním mechanismem negativně na komunikační

schopnosti jedince.

Dělíme na:

specifické - jen u určitého typu postižení (nevidomí - verbalismus).

nespecifické - dyslalie, … - výskyt u více postižení.

101

Péče o jedince se symptomatickými poruchami

- zajišťuje se ve speciálních školách, v resortu zdravotnictví v logopedických ambulancích a stacionářích, v resortu ministerstva práce a sociálních věcí a v ústavech sociální péče a také v nově vznikajících charitativních zařízeních, nadacích, nestátních organizacích

- prognóza je dána druhem, stupněm, formou, projevy dominantního postižení a také včasností logopedické péče

- nejméně příznivou prognózu mají SPŘ při těžkém mentálním postižení, hluchotě a těžkých formách DMO

- úkolem logopeda je poskytovat dětem logopedickou péči a tím předcházet negativním vlivům dominantního postižení

102

č. 29 Symptomatické poruchy řeči u osob s mentálním postižením. Logopedická intervence u

mentálně postižených dětí.

Mentální retardace – vývojová porucha integrace psychických funkcí, která postihuje jedince ve všech

složkách jeho osobnosti – duševní, tělesné i sociální.

- celkové snížení intelektových schopností, které v sobě zahrnují schopnost myslet, schopnost učit se

a schopnost adaptovat se na požadavky svého okolí. Projevuje se především v procesu učení:

Možnosti výchovy a vzdělání jsou omezeny v závislosti na stupni postižení.

Řeč dětí s MR

- vývoj řeči narušený, opožděný

- dle Sovákovy klasifikace jde o omezený vývoj řeči (nikdy nedosáhne normy)

dělení dle stupně MR

1. lehká MR (69-50)

- začátek vývoje řeči opožděn o 1-2 r.

- verbální schopnosti se postupně zdokonalí natolik, že jejich řeč je v běžných komunikačních

situacích víceméně dostačující

- problémy v nepředvídaných komunikačních situacích, kde nemůže použit zafixované řečové

stereotypy

- vázne abstrakce, selhávání v některých komunikačních situacích, porozumění obsahu

narušeno

2. stř. těžká MR (49-35)

- začátek vývoje řeči opožděn o 3-6 l.

- začíná se vyvíjet velmi opožděně, většinou po 6. roce, řeč se ale potom může rozvinout

relativně dobře, naučí se dorozumívat se se svým okolím, pasivní slovní zásoba mnohem

rozsáhlejší než aktivní, schopnost dobré mechanické paměti a napodobování – echolálie,

schopny zopakovat i poměrně dlouhé řečové celky, aniž by však rozuměly tomu, o čem mluví

- schopnost mechanicky zopakovat i delší řečové celky bez porozumění, řeč na úrovni 1.signální

soustavy (chybí abstrakce), zvládnou základy trivia

3. těžká MR (34-20)

- obvykle se nenaučí mluvit vůbec, řečové projevy zůstávají na pudové úrovni, produkují

dysfonický, chraptivý hlas, který modulují podle momentálního citového rozpoložení, u

některých lze dosáhnout reakce na zavolání či vyslovení vlastního zkomoleného slova

103

- řeč se vůbec netvoří nebo zůstává na úrovni pudových hlasových projevů, echolálie,

modulační faktory značně nevyvážené

4. hluboká MR ( méně 20)

- řeč se nevyvíjí

- neartikulované zvuky (někteří je i částečně modulují)

NKS u MR

Dyslalie – vynechávají hlásky na konci slova – souvisí s labilitou koncentrace, častěji se vyskytují

orgánové příčiny – nedokonalá stavba artikulačních orgánů, vadný skus, deformace čelisti

Dysartrie – zejména v případech, kdy je MR v kombinaci s poruchou motoriky, nejčastěji DMO

Breptavost

Koktavost

Huhňavost

Dělení dle typu MR

- eretický - osvojování komunikačních schop. ovlivňuje neklid, nesoustředěnost

- apatický - neprojevuje zájem o komunikace

(často se vyskytuje nevyhraněný typ)

- vady: dyslalie, echolálie, dysprozodie, huhňavost, breptavost, koktavost

- péče: zahájit celkovou stimulaci co nejdříve

rozvoj řeči: vycházíme z verbálního věku dítěte

rozvoj motoriky, sluchového vnímání

názornost

individuální přístup

u některých výstavba řeči (základ - hlas → tvorba význam. zvuků → pojmy)

104

č. 30 Symptomatické poruchy řeči u tělesně postižených dětí.

- zejména u osob s DMO – poruch centrální regulace hybnosti (Kraus)

Faktory ovlivňující vývoj řeči

- zkušenostní a řečová deprivace (menší možnost pohybu, poznávání okolí), zanedbaná raná péče a prostředí celkově, zanedbaná komplexní péče, další přidružená postižení

Narušený předverbální vývoj

- narušené dýchání, sání, polykání, slabý pláč, tiché nebo žádné broukání, chabí hra s končetinami i pudové žvatlání, zaostávají orální reflexy, citlivost dutiny ústní – hypo/hypersenzibilita, narušená koordinace rtů a jazyka, nápadné tvoření hlasu při křiku nebo pláči, narušení oční kontakt, hypersalivace

Řeč dětí s DMO

- narušený vývoj řeči, narušení zvukové stránky řeči, narušení flance, narušení obsahové stránky řeči, respirace – křečovité dýchání, fonace – tichý/nadměrně silný hlas, artikulace, prozódie

NKS u DMO

- dysartrie – porucha respirace, fonace, artikulace; i modulačních faktorů řeči

- poruchy inervace – neprokrvení lícních, mimických i jiných obličejových svalů

dysfázie – specificky narušený vývoj řeči – snížená schopnost až neschopnost naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro vývoj řeči jsou přiměřené

- malá slovní zásoba

- málo kontaktů – úzká sociální oblast komunikace

- dysfagie – porucha polykání, sání, příjmu potravy

105

č. 31 Specifika logopedické intervence u dětí těžce zrakově postižených a nevidomých.

Logopedická péče se musí orientovat na hmat a sluch s využitím speciálních pomůcek:

- reliéfy – reliéfní obrazy hlásek

- atrapy mluvní orgánů – necháme osahat – ideální je nechat dítě osahat naše mluvidla

- magnetofony

- texty na procvičování – Brailovo písmo

- nácvik správného dýchání – necháme ohmatat na sobě – břišní a hrudní oblast

- rozvíjení mimických pohybů – úlek, smích, žal – formou hry, pohádek – ohmatání obličeje a napodobování

Logoped ovlivňuje rozvoj všech jazykových rovin nevidomých dětí – věnuje se zvukové, obsahové i gramatické složce řeči + pragmatická rovina

Výchova a vzdělávání, péče o zrakově postižené

- 0 – 3 roky: ranná péče, SPC – speciální pedagog, psycholog, fyzioterapeut – dojíždí do rodiny – cvičení + stimulace ostatních smyslů, psychická podpora, ambulantní návštěvy SPC, týdenní pobyty – Vojtova metoda, hippoterapie – děti spolu s rodiči

- 3 – 6 let: MŠ + speciální MŠ, SPC + stacionáře

- 6 – 15 let: ZŠ, speciální ZŠ, integrace, podpora SPC metodikou

- 15 a více let: SŠ + spec. SŠ, VŠ za podpory techniky

Ztráta zraku v dospělosti – obrátit se na služby TYFLOservisu, nutné překonat rezignaci, učit se znakové písmo.

- eureka – připojí se k počítači – píše se Brail a převádí se na latinku

- školy – hygiena zraku, osvětlení, čistota oken, volba barev stěn, tabule bez lesku, dobrá křída atd.

- úprava pracovního prostředí, nižší počet žáků, individuální přístup, volnější tempo výuky, úprava osnov, zásada přiměřenosti

Reedukace

- důkladně dítě pozorovat, jak zrak používá, první reakce, kterou lze pozorovat je reakce na světlo (tmavá místnost – rozsvítit) – zúžení zornic, šilhání, mrkání, při nedostavující se reakci na změnu světla nemusí být dítě nevidomé

106

Nácvik užívání zraku

- zda se obrací za světlem – na jakou vzdálenost vidí, tiše se přiblížit, kdy vás uvidí přibližovat – oddalovat hračku; jestli sbírá hračky kolem sebe; všímat si, zda nenaráží do předmětů; různé velikosti hraček; barvy – jakou preferuje, ty dobře vidí; pozor: záleží na denní době, únavě, celkovém zdravotním stavu, pozorovat – zapisovat – individuální plán zrakové stimulace

Zraková stimulace

- soubor technik, metod, postupů, jimiž se snažíme využít sebemenší zbytky zraku; provádět v psychické pohodě, formou hry, přiměřenost, podnětů, nosit dítě a ukazovat mu + slovní doprovod, poskytující mu předměty – hrazdička nad postel; leží – hraje si s nohama – barevné ponožky; grimasy, pomalovat obličej, maňásek na ruku; úkol: odhadnout možnost zrakového vnímání, podporovat rodiče na počátku: vyšetření u oftalmologa + spec. pedagoga – individuální plán

Etapy zrakové stimulace:

motivační: zaujetí dítěte, aktivizující podnět lez vyvolat i sluchovým či hmatovým vjemem zaměření pozornosti: dostatek času, dítě otáčí hlavou tak, aby vidělo, co nejlépe, měnit

předměty senzomotorická koordinace: může vycházet z fixace zrakem a provedený pohyb rukou již bez

zrakové kontroly – vhodným nasvícením v prostoru lze formou hry nacvičovat orientaci v prostoru; od 3. roku dítěte lze nacvičovat orientaci v ploše, zvyšovat počet předmětů umístěných v ploše – velikost předmětů postupně zmenšovat; tlumit kontrast mezi předmětem a pozadím. Závěrečnou fází je rozlišování tvarů na obrázcích a piktogramech

Cíl: - posílení zrakových fcí

Sledování a provádění záznamů

- dlouhodobé provádění stimulace; při záznamu dítěte 5 pokusů – kolikrát vyhoví dle Skalické, prvotně je sledováno

pozornost světelnému zdroji: zraková, hmatová, sluchová, čichová, dále vnímání světelné lesklé plochy, barevné plochy, kontrastní – šachovnice

pozorování předmětů – vodorovný, svislý pohyb, přibližování – vzdalování senzomotorické koordinace: (oko, ruka), nejprve zda sahá po zdroji světla (pravá, levá, dole,

nahoře) v klidu a následně v pohybu, zda sahá po předmětu opět nejdříve v klidu a potom v pohybu

práce na ploše: dotykem shodit kostky z podložky, nasvícení, pak bez nasvícení, zaměnit i barevnost

vnímání geometrických tvarů na ploše: geometrické tvary, písmena, obrázky, barvy107

malování fixem na světelném stole: čáry, kruhy, vymalovávání, obtahování tvarů

Vrcholem je sledování, ukazování a pojmenovávání obrázků na nekontrastním pozadí. Snadná realizace: od vnímání po prohlížení, není náročná na materiální podmínky a spec. vybavení.

Kompenzace zraku – rozvoj náhradních smyslů – sluch, hmat, čich, chuť

sluch: u nepostižených dětí sluchové vnímá ve 2. týdnu života, zsílení – reakce = úlek, 3. měsíc: otáčení na stranu odkud přichází sluchový podnět – naslouchá, spjato s řečí – broukání, žvatlání

sluchové podněty: hovoříme na dítě, ozvučené hračky, zpěv, hra na hudební nástroj, hmat: u dítěte sliznice ústní, seznamujeme se s tvarem výška, velikost, povrch, teplota, hmotnost, čich a chuť: jsou u dítěte málo rozvinuté, pozvolna se zdokonalují

- metodami reedukace a kompenzace pracují s dítětem z počátku rodiče, speciální pedagog je vede a jednotlivé postupy převádí

108

č. 32 Alternativní a augmentativní komunikace – různé komunikační systémy.

Alternativní komunikace – ta, která se používá jako náhrada mluvené řeči

Augmentativní komunikace – z lat. augmentace – zvětšovat, rozšiřovat; zaměřena na podporu již

existujících komunikačních možností a schopností; cílem je zvýšit kvalitu porozumění řeči a usnadnit

vyjadřování, tedy celkově dorozumívání a zapojení do života a společnosti

- je určena pro těžce zdravotně postižené, u nichž je verbální komunikace velmi omezená nebo

znemožněna.

výhody: zvyšování aktivity jedince, samostatnost v rozhodování, vyjádření potřeb + přání

nevýhody: musí se naučit jedinec i jeho okolí, všichni jedinci nemusí rozumět, vzbuzuje pozornost

okolí.

- zahrnuje: oční kontakt, znaková řeč, prstová abeceda, mimika, znaky a gesta, piktogramy, počítač,

pomůcky s hlasovým výstupem, znaková abeceda, kreslené nebo tištěné obrázky, reálné předměty

nebo jejich symboly, digitální technologie

Cíl:

- dorozumět se s jedincem, kompenzovat postiženou funkci; pro autisty, těžkou men. retardaci, těžce

sluchově postižené, vícenásobné postižení, po mozkových příhodách, u RS

1. statiské – neodráží jazyk (obrázek, gesto)

2. dynamické – odráží i jazyk (gramatika)

vyžadující pomůcky – piktogramy, symboly, Makaton, výměnný obrázkový systém

nevyžadující pomůcky – znakovaná čeština, Lormova abeceda, prstová abeceda, znak do řeči

Bliss

- využívá místo slov obrázky, grafický systém; autorem chemik Charles Bliss

- jeho cílem bylo vytvořit univerzální jazyk, kterým by se dorozuměli lidé na celém světě

- 26 grafických prvků bylo vytvořeno 2300 symbolů – vytváří obrovský slovník, velkou slovní zásobu

- zachovává gramatická pravidla, pod symboly slova, která čte ten, kdo systém neovládá; kombinován

s MAKATONem

109

- základem je 100 symbolů, které řazením k sobě získávají nové významy

- umístěny do tabulky, nad obrázkem nápis, co znamená

Makaton

- systém manuálních znaků a symbolů

- využíván u jedinců s mentálním postižením, tělesným nebo kombinovaným, autisty, zejména

v předškolním věku s dětmi se sluchovým postižením, dětmi s artikulačními problémy nebo jako

pomocný prostředek nácviku napodobování; u osob s balbuties se osvědčil s cílem omezení stresu

v komunikačních situacích

- znakování je doprovázeno mluvenou řečí

- není nutné znakovat všechny slova ve větě, jen ta, která mají pro smysl sdělení podstatný význam;

slovník Makatonu obsahuje 350 slov sestavených do osmi stupňů od základních běžných pojmů až

těm náročnějším; devátý stupeň slovníku je návrh slov podle individuálních potřeb každého jedince

- u malých dětí se kombinuje s využitím obrázků a fotografií

Piktogramy

- vnímatelné útvary tvořené psaním, kreslením, tiskem nebo jiným způsobem

- může jít o systém alternativní či augmentativní komunikace nebo jako pomůcka k výuce sociálního

čtení apod.; často doplňovány mluvenou řečí s manuálními znaky; nejčastěji jsou užívány u osob

s MR, autistů, osob s kombinovaným postižením či u dětí, které ještě nejsou schopny dekódovat

písmo; umožňují těmto osobám zapojení do konverzace, sdělit své pocity, přání, svá rozhodnutí;

existuje mnoho typů piktogramů

- v ČR se používají severské (Dánsko, Holandské, Švédsko), jedná se o dobře zapamatovatelné

symboly, jichž je kolem 700

- předpokladem komunikace pomocí piktogramů je přiměřená úroveň intelektu; dítě intelektové

úrovně 1 roku je schopno ukázat na obrázku např. auto, ale není schopno použít obrázek auta jako

komunikačního symbolu

= vnímatelný útvar, který je vytvořen psaním, kreslením nebo tiskem

- u nás piktogramy zavedla Libuše Kubková

110

Facilitovaná komunikace

- facilitátor přidržuje a vede ruku, zápěstí nebo paži osoby, která chce něco sdělit pomocí různých

forem: kartiček s obrázky, symboly, piktogramy, písmeny nebo slovy atd.

- důležitá je důvěra postiženého k facilitátorovi; progresivní metoda – dochází k individuální slovní

zásoba (k rozvoji)

Entran-n

- náhradní komunikační pomůcka pro osoby, které nemohou ukazovat jinou částí těla než očima;

mezi dvě osoby, které spolu komunikují, je postavená deska z plexiskla s otvorem uprostřed, kterým

se na sebe mohou dívat; na plexiskle jsou připevněna čísla či barvy, ke kterým se vztahuje slovo či

fráze; slovníček s těmito čísly a frázemi by u sebe měl mít jak nemluvící, tak jeho partner; nemluvící

očima ukazuje na čísla a komunikační partner vyslovuje sdělení; mají dohodnutý signál (např. pohled

nahoru) pro správnost či nesprávnost sdělení; pomalá komunikace

Znak do řeči

- teng til tela; dánský systém (Larse Nygard)

- výhodou je vyjádření pocitů, emocí, přání; kompenzační prostředek k doplňující mluvenou řeč,

prostředek, jak podpořit mluvenou řeč

- jedná se o kompenzační prostředek doplňující řeč jedince s NKS, zejména v expresivní složce; cílem

je rozšíření a usnadnění komunikace, zlepšení porozumění a postupné přivádění k mluvené řeči

- znakují se především tzv. klíčová slova ve větě; nejčastěji u MR, ale také u osob s centrálním

narušením motoriky, protože u ZDŘ není vyžadována preciznost provedení znaku, jako je tomu u ZJ,

s nácvikem začínáme u slov, která dítě zajímají

Výměnný obrázkový komunikační systém

- 80. letech, určen k nastartování komunikace, využívá obrázky – neukazuje na ně, ale vyměňuje je za

přímo určenou věc, velmi rychle osvojitelný, motivační prostředek pro děti, děti samy iniciátorem

komunikace, použitelný všude

111

Sociální čtení

- užíváno ve výuce mentálně postižených dětí, dětí s více vadami; poznávání, interpretace přiměřené

reagování na zraková znamení a symboly, piktogramy, slova, skupiny slov, které se vyskytují

v nejbližším okolí, aniž by byly využívány čtecí dovednosti; součást sociálního učení; využívá se

k získávání poznatků o okolním světě, které jsou pro postižené ihned využitelné v životě

Globální metoda

- Ovide decroly, Václav Příhoda

- pro děti s MR a předškolní děti; určena jako doplnění osnov o oblasti rozumové výchovy; stimuluje

rozvoj zrakového vnímání, verbálního myšlení, záměrné pozornosti, rozvoj komunikačních dovedností

- fáze: rozvoj smyslového vnímání (obrázek spojený se slovem), vlastní čtení (oddělíme slovo a

obrázek), další čtení (situační obrázek a více slov)

Komunikační pomůcky s hlasovým výstupem

- problém: umělé, nepřirozené, nenahrané fráze, které by se hodili, jedinec musí mít dobrou

motoriku na ovládání přístroje, zrakové možnosti

- dlouhý trénink s pomůckou, náročný; způsob, jak přispět k integraci; PC, přístroj s tlačítky; sdělení je

srozumitelné všem; rychlé (zmáčknu, mluví to), velký slovník (ale jedinec si musí pamatovat, kde co

má nahrané); rozbitné; přístroje neumí česky; malá tlačítka

Podmínky při volbě komunikačního systému

individuální potřeby každého klienta (kde se vyskytuje, s kým komunikuje)

stupeň a vývoj dorozumívacích dovedností (současný stav komunikace)

jak dalece a přesně rozumí mluvené řeči

pohybové možnosti

intelektové možnosti

úroveň kognitivních schopností

prostředí, ze kterého pochází, kde se nachází

112

Metody AAK:

bez pomůcek – užití prostředků nonverbální komunikace

s pomůckami – předměty, obrázky, fotografie, symboly

jiné typ – např. doplňky k snadnému ovládání počítače

Alternativní komunikační systémy pro jedince s těžkým postižením

Bazální stimulace a komunikace

- cílem je vytvoření pocitu bezpečí, důvěry, možnosti spolehnutí se na okolík, zažití kladného pocitu

těla i duše, s umožnění trvalého a spolehlivého sociálního kontaktu, prožití základních lidských

způsobů vztahů a vytváření dalších možností interakce. Zaměřuje se na:

somatické a taktilně haptické podněty – poznání a využití povrchu těla jako orgánu vnímání

s lokalizací podnětů, schopnost úchopu, držení a uvolnění s vnímáním charakteru povrchu

vibrační, vestibulární a akustické podněty – vnímání vibrací, tónů, zvuků a šumů – jejich

kvalitu, zdroj, směr, charakter, orientace v pohybu těla a hlavy v prostoru

orální podněty – aktivizace úst k různým vjemům a zkoumání s koordinací ruka – ústa,

zprostředkování chuťových a čichových podnětů

vizuální podněty – aktivní postavení očí, pohyb očí a hlavy, fixace předmětů

- snahou je vyčlenit těžce handicapované jedince z individuální izolace a učinit je aspoň částečně

schopnými přijímat signály druhého těla bezprostředním kontaktem

Dosa – metoda

- prostřednictvím pozitivní tělesných kontaktů a pomocí pohybu, který si dítě samo určuje, postupně

buduje vztah nejprve samo k sobě, dále ho zkvalitňuje a rozvíjí vlastní výrazové prostředky; stimulace

musí probíhat v klidném příjemném prostředí, bez hluku a dalších rušivých vlivů; terapeut proniká do

těžce postiženého dítěte, vnímá jeho myšlenek a pocitů, které vznikne v kontaktu s dítětem;

odstraňuje se psychická blokáda dítěte, která brání uvolněnému pohybu

113

č. 33 Poradenský systém ve školství, SPC pro děti/žáky s vadami řeči, úkoly a činnost SPC.

= podpůrný systém, který zabezpečuje služby spojené s optimalizací vzdělávaní a výchovy ve škole a

v rodině

- poskytuje služby dětem a mládeži od 3 do 19 let, jejich rodičům, zákonným zástupcům, učitelům,

ostatním ped. pracovníkům a školským zařízením

- zabývá se problematikou jedince už hendikepovaného, depistáží, diagnostikou a vypracováním

dokumentace k zařazení do odpovídající péče

PPP- pedagogicko psychologické poradny

- zajišťují psychologické a speciálně pedagogické služby v daném regionu pro děti, mládež, rodiče a

pedagogické pracovníky všech typů škol a školských zařízení

- PPP jsou samostatná poradenská zařízení, která pomáhají řešit výukové a výchovné problémy dětí

- hlavní náplní je diagnostika, dále intervence, reedukační péče, terapie a prevence

- pro děti předškolního věku, základní i střední školy (3-18,19 let)

- péči zajišťuje spec.pedagog, psycholog, soc. pracovnice

- pravidelná a dlouhodobá práce s dětmi i rodiči, depistáž, evidence zařazených do SPC, komplexní

speciálně-pedagogická diagnostika, profesní poradenství, pobyty rodičů s dětmi

SPC – speciálně pedagogická centra

- poradenská zařízení, která většinou vzniká při ZŠ logopedických. Centra se zaměřují na poradenskou

činnost pro děti a mládež s určitým typem postižení. Personální obsazení tvoří psycholog, speciální

pedagog a sociální pracovnice. SPC úzce spolupracují se školami, kde jsou integrováni žáci se

zdravotním postižením.

- zahájila svou činnost počátkem 90. let 20. století

- zřizována při: ZŠ logoped. (vyhl. Č.72/2005 Sb.)

- zajišťuje komplexní péči dětem a mládeži od raného dětství do ukončení přípravy na povolání

- obvykle v SPC působí 2 spec. pedagogové, psycholog, soc. pracovnice

- primárním úkolem je na základě audiologické a spec. pedagog. diagnostiky zvolit rehabilitační

metodu, která by podpořila rozvoj komunikačních schopností dítěte

- k dalším úkolům speciálně pedagogických center patří :

- depistáž

114

- psychorehabilitační pomoc a sociální poradenství rodinám

- metodická pomoc dětem a jejich pedagogům v integrovaných podmínkách (vypracování IVP,

informování o kompenzačních pomůckách, odborné konzultace, zapůjčení didaktických

materiálů a odborné literatury, atd.)

- pro děti do +/- 19 let (ukončení vzdělání)

115